Ellinek komentáře u knih

Knihy do Darcy se mi nedaří vnímat jako klasické horory. V první čtvrtině mě krásně vykreslená atmosféra zneklidňovala, ale jakmile člověk pojmenuje to neznámé, to napětí opadne. Takže už jsem se pak nemusela ohlížet ke dveřím za každým prasknutím dřeva. :D

Abych pravdu řekla, Darcy svoje zápletky vystavuje pokaždé stejně, takže člověk ani nemůže být překvapený, byť se ho autorka snaží svést z cesty. Craven Manor se mi ale líbil mnohem více než dům Ashburnů. Ten byl pro mě úplně mimo a já se většinou podivovala nad tou absurditou chodícího zombíka. Craven Manor mě naopak v mnohém okouzlil. Myšlenka zahradničení na roky zanedbávané zahradě, sympatický a příjemný hlavní hrdina a vůbec samotné sídlo a jeho okolí. Ne, nebyla jsem překvapená ani vyděšená, ale knihu jsem přečetla za půl dne, protože jsem se nemohla odtrhnout. Celé sídlo a jeho atmosféra mě pohltily a když mi bylo jasné, kdo je tady zlý a kdo ten vrahoun, s radostí jsem četla dál. A autorčin oblíbený motiv kočky začínám mít ráda i jako člověk, co si s kočkami vůbec nerozumí. :D

Jak jsem již zmiňovala, stěží považuji autorčiny knihy za hororové, ale nemůžu jí upřít, že umí vystavět atmosféru a nechat ji plynout celým příběhem. To je vlastně to nejlepší, co za na Darcyině sérii užívám nejvíc. Ponořím se do atmosféry, v mysli se přemístím na místa, která umí skvěle vylíčit, užívám si jejich tajemnou atmosféru a doslova jí proletím až na konec knihy. I když vím, co se stane, kdo je zlý a kdo hodný, znám autorčinu šablonu, stejně si užívám hlavně tu atmosféru. Tu Darcy umí naladit skutečně skvěle a právě v tomhle jsou pro mě její díla výjimečná. Už mám na cestě třetí díl a velice se na něj těším. A musím říct, že ty obálky se mi hrozně líbí. Vždycky tak úderně ladí v jedné barvě s příběhem. :)

6 08.04.2020

Náročná četba, člověk se musí soustředit, určitě to není žádná lehká kniha před spaním, je třeba být při smyslech. Jde ale o skvělý výklad otcovství od jeho počátku až po současnost. Umím si představit, že některé ženy budou při čtení této knihy hlasitě protestovat a brojit proti některým faktům, ale mně osobně se díky tomu dostalo skvělého a komplexního pohledu na jeden ze složitých fenoménů. Náročná kniha, ale svým způsobem poutavá, detailní a kdo se nebrání pravdě a nebazíruje na striktní rovnosti pohlaví ve všem a všude, určitě si některé názory trochu poupraví.

2 06.04.2020

Mimořádný příběh. Upřímně, nacistická zvěrstva jsou zobrazována všude a pořád. Málokdo vypráví příběhy japonského teroru, které leckdy převýšily ty německé.

Já si čtení "užívala". Bylo to skvěle napsané a pořád jsem potřebovala číst dál. Běžecké závody mě natolik dostaly, že jsem Zampimu fandila a byla tak vynervovaná, jestli to zvládne, i když jsem věděla, jak to celé dopadne. Adrenalin ale fungoval! Přečetla jsem už spoustu válečných příběhů a nikdy mi z toho nebylo tak zle, jako když se Zampi dostal do japonského zajetí. Některé pasáže byly natolik drsné, že jsem musela knihu opravdu odložit, rozdýchat to a snažit se na to nemyslet. Snad poprvé se mi něco takového stalo.

Je to skvěle zpracovaný a zachycený příběh, nad kterým zůstává rozum stát. Jak? Jak to mohl dokázat, přežít? K tomuto člověku chovám hluboký respekt a úctu za to, co dokázal. Jen mne velice mrzí, že film dopadl tak strašně špatně. Prý se Zampimu líbil, ale já se nemůžu zbavit dojmu, že zabil úplně celý potenciál jeho příběhu.

Kniha dokonalost, film hrozný podprůměr.

3 06.04.2020

Jedna z mála knih pro mládež, kterou jsem jako teenager přečetla. A vyklubala se z toho snad osudová láska. Hrozně ráda na celou trilogii vzpomínám, líbily se mi jednotlivé charaktery, věštby byly úchvatné a učila jsem se to zpaměti, jak mě to okouzlilo. Musím si dát rereading! Dobrodružství kolem Ethana mě baví i po letech, Arkarian je stále stejně kouzelný a celý svět je tak dokonale vykreslený a hlavně vysvětlený, že byste se hned chtěli přestěhovat. A kdo by nechtěl mít schopnosti jako Strážci! Výlety do minulosti, rovněž skvěle zpracované, jsou už jen třešničkou na dortu.

3 06.04.2020

Z mého hlediska opravdu čtenářská výzva.

Viděla jsem film, kde mi mnoho věcí nedávalo smysl, tak jsem si řekla, že přečtu knihu, která mi to vysvětlí. Opak byl pravdou. Literární zpracování je tak rozsáhlé a komplexní, až někdy odrazuje. Vrhla jsem se do toho s vervou, okamžitě jsem byla zmatená a nedokázala jsem se moc zorientovat. Nakonec jsem knihu na dva týdny odložila. Našla jsem ale vůli se k ní znovu vrátit se stejnou vervou.

Příběh byl nakonec trochu jiný než film a vlastně mi vůbec nic nevysvětlil. Od té doby se ale na film dívám jako na romantické pohlazení po duši, které nutně nemusí mít ve všem logické vysvětlení. Zkrátka si užíváte Petera a jeho čistou duši a romantické vzplanutí. A co se knihy týče...zpětně oceňuji její složitost. Všechny linky se nakonec spojily a vyjasnily a konec knihy se mi možná líbil víc jak ve filmu.

Není to kniha pro každého a možná se dosti brání, ale myslím, že jakmile se v člověku tak nějak rozleží, ocení ji a za její přečtení bude nakonec rád. Zvláštní úkaz v literatuře, ale rozhodně jedinečný kousek.

06.04.2020

Nejsem zastáncem takových děl a raději vše shrnu u jednoho dílu.

Sérii jsem četla v podstatě z donucení, protože jsem kvůli určitým záležitostem potřebovala znát ten svět a jeho zákonitosti a postavy. Je podivné, že autorka v knize čtenáře nutí číst dál, i když ten mlátí hlavou o stůl, ať už to skončí. Což byl můj případ. Strašně mě to nebavilo, ale kniha mě nutila číst dál. V podstatě jsem přesně věděla, co se stane, kdo jak skončí, kdo si koho vybere (ono by to přece snad ani jinak nešlo) a spousta klišoidních scén mě už opravdu trápila. Pokud chci nějakou oddechovku, vyberu si něco jiného. Selekce je svět, do něhož se už opravdu vrátit nechci. Asi jsem nikdy nepotřebovala být princezna z lidu. Ovšem Americe bych občas moc ráda pár preventivních vlepila, vůbec mi jako postava nesedla.

Není to četba pro mě. Nikomu to neberu, může se mu to líbit, může snít o tom, že bude princezna z lidu a zamiluje se do ní princ, bude bojovat proti rebelům a zvítězí nad nepřízní osudu, ale já nejsem cílová skupina. A smysl této série ani nedokážu pořádně pochopit. Což dle mého není špatně, každý máme zkrátka jiný vkus. Věřím, že většinu lidí to neodradí, Selekci jsem v knihkupectvích dokonce doporučovala maminkám, když chtěly jako dárek pro své dcery něco jednoduchého, princeznovského a oddechového. To pak celá série poslouží dobře. Já od ní ovšem nic nečekala a přesně takový dojem ve mně i zanechala.

Ale ještě jen tak mimochodem...autorka má neuvěřitelnou schopnost vyspoilerovat konec každé knihy už jen v názvu. Ale on to stejně asi každý čeká.

6 06.04.2020

Zprvu jsem si při čtení říkala: Ne, do toho se neponořím, ten styl mi nesedí.
A byla to pravda. Úvod ze současnosti mi svým stylem příliš neseděl, ovšem jakmile jsme se přesunuli do středověku, rázem to bylo úplně o něčem jiném! Tyhle pasáže se mi také nejvíce líbily a byla jsem nadšená, že tvoří většinu knihy. Ke konci mi už ten návrat do současnosti ani nevadil. Vlad byl zkrátka charismatický muž!
Postavu Vlada i Draculy jsem si zamilovala už před několika lety a ani tento titul jsem nemohla opomenout. Nebylo to dokonalé, místy to ale pokulhávalo a našly se i slabší momenty. Ale jakmile jsem se začetla, užívala jsem si samotné Valašsko a nechala se v misly unášet o několik staletí nazpět.
Příjemné čtení, které se neřadí mezi kdo ví jak vysokou literaturu, ale na klidný víkend neurazí a zavede do nádherné krajiny. :)

2 04.04.2020

Příjemné čtení, které má hloubku. Opět jsem druhý díl vnímala stejně jako první, jako osobní zpověď autora, který se potřebuje vypsat z toho všeho tlaku, ale i toho krásné. Líbí se mi, že ukazuje opačný pohled - většinou každý říká, že se toho autisté musí hodně naučit, ale ve skutečnosti bychom se v lecčem mohli učit my od nich. A právě nad tím se M. Selner ve svých zápiscích zamýšlí a ukazuje svět autismu lidem, jako jsme my. A já mu za to děkuji. :)

2 30.03.2020

K young adult jsem nikdy netíhla a číst o puberťácích na střední škole pro mě bylo vždycky utrpení, ale Dopisy ztraceným mě chytily od prvního řádku a už nepustily. Knihu jsem zhltla za jeden den, protože jsem zkrátka nemohla odložit knihu s tím, že se všechno dovím až potom, co se vyspím. To nešlo!

Byla jsem překvapivá, jak moc mi hlavní hrdinové sedli, zvláště pak Declan a Rev. Vzhledem k jejich životním zkušenostem už v tak mladém věku se tomu vlastně nedivím - mám ráda postavy, které už jsou vyzrálé, něco si prožily a nejsou to typické děti. Autorka si skvěle pohrála s Decovou výbušností a jeho potřebou bránit se proti světu, podřídit se většinovému názoru o své osobě. Ačkoli se možná zdá, že hlavní slovo má Juliet a její truchlení nad mrtvou mámou, pro mě se stal hlavní linkou Declan. Jeho osud a celá jeho osobnost byly zkrátka to nejzajímavější na příběhu. Juliet pro mě byla jen dodatek, jak jeho linku dokončit. Odpouštím i tolik "náhodných" setkání, to se tak hojně prostě nestává, ale zase chápu, že v literatuře tomu musíte trochu pomoci, abyste mohli vůbec napsat normálně dlouhé dílo.

Autorka se se ctí zhostila tak těžkého tématu, jako je ztráta blízkého člověka. Věrohodně a umě vykreslila myšlení a chování lidí zasažených takovou tragédií. Skvěle zpracované motivy bolesti a anonymity. S tím vším jsou ta nečekaná náhodná setkání snadno odpustitelná. A za Declana odpustíte úplně všechno. :D

6 29.03.2020

Colleen má mimořádnou schopnost, kterou jsem nezaznamenala u žádného jiného autora - umí se dotknout duše KAŽDOU knihou.

Námi to končí je opravdu mimořádná kniha. Polovinou knihy jsem proplouvala jako obyčejným milostným příběhem a čekala na ten zlom, čekala jsem, kdy to Ryle podělá. Věděla jsem, že mě čeká ponoření se do něčeho vážného. Ale jako vždy, jakmile ten zlom přišel, byl to neskutečný nával emocí! Na tohle je Colleen expert.

Usmívala jsem se, zároveň brečela, svíralo se mi srdce, soucítila jsem s Lily, věděla jsem, že dělá dobře, ale zároveň jsem spolu s ní cítila, jak moc je to stejně špatně a jak moc to bolí. Colleen zde sama řekla, že nic není černobílé a to je motto, který já se řídím už dlouho. Colleen to každou svou knihou už jen dokazuje, potvrzuje a dělá z toho platný zákon. Začarovaný kruh, natolik devastující, se musí ukončit, ale ne každá žena na to má sílu. Colleen opravdu krásně rozkrývá myšlení ženy v tak tíživé situaci, která miluje a zároveň nenávidí, hledá sílu, padá a odpouští, zvedá se a snaží se vytrvat. Nastavuje čtenáři tak kruté zrcadlo, že to nemůže nikoho nechat chladným. Po přečtení knihy nejde nepřemýšlet nad jediným řádkem.

Děkuji Colleen za to, že odkrývá tak těžká témata, jimiž se zabývá. Děkuji za to, že odkryla část vlastní minulosti, nebála se o tom napsat, byť ji to stálo opravdu mnoho úsilí. Tak jako Lily musela najít odvahu pro své rozhodnutí, musela autorka najít odvahu k napsání a zveřejnění této knihy, aby se dostala do povědomí čtenářů a odkryla tuto problematiku. Hluboce před ní smekám a vážím si jí zase o kus víc.

14 27.03.2020

Jednohubka na ukrácení odpoledne. Bohužel mě příliš neoslovila. Dracula mě bavil mnohem více, byl propracovanější, komplexnější, napínavější i zajímavější. Carmilla nebyla přímo špatná, ale kdybych neměla k dispozici obecné informace, s čistým svědomím bych řekla, že Dracula vznikl jako první. Na druhou stranu, je to novela, nedá se tedy čekat žádné výrazné propracování. Oddechové, naivní, ne zrovna strašidelné. Neurazí, nenadchne.

3 25.03.2020

Já tento příběh nemohu nemilovat. Zamilovala jsem se do něj už na střední, kde jsem si zoufale přála, abych mohla o Větrné hůrce povídat u maturity - tolik bych toho nakecala! Tohle přání se mi sice nesplnilo, ale samotný román už má nezaměnitelné místo v mém srdci! Nyní jsem se k němu po několika letech vrátila a nebyla jsem zklamaná. Trochu jsem se bála, že další roky mého života a nová míra vyspělosti mi nakonec ukážou, že příběh není zase takový skvost, ale mé obavy byly zcela liché! Zamilovala jsem se do příběhu snad ještě víc!

Ano, pro někoho to může být příliš popisné, příliš ukecané, protože jedna postava ze sebe dokáže vyloudit monolog klidně i na tři strany, ale já to jako mínus nevnímám. Popisy krajiny byly tak živé, že má láska k anglické přírodě při prvním čtení ještě vzrostla a přes svou ponurost a melancholické dojmy je to pro mě zkrátka to nejkrásnější místo na světě. Už jen kvůli té krajině stojí za to se do příběhu ponořit.

Co se postav týče, každá byla jedinečná. Nahlížením do jejich myslí se mi zdálo, že se více přibližuji samotné Emily a ze slov její sestry, jež si uzurpovala dvě předmluvy ve vydání, které jsem četla, jsem pochopila smýšlení, povahu a křehké nitro autorky a během čtení jsem si všechny tyto aspekty ještě více uvědomovala. Žádná postava není stejná jako předešlá. Z původně oblíbené paní Deanové jsem přesedlala na Haretona, z něhož se vyklubala má nejmilejší postava. I přes svou hrubost, kdy rostl jako dříví v lese, v sobě dokázal díky mladé Cathy najít špetku citu a tu poté živit a získat zpět hrdost, jaká mu jako Earnshawovi náleží. Přestože mě nikdy nepřestane fascinovat milující, spalující a zároveň nenávistný vztah mezi Catherine a Heathcliffem, stejně fascinujícím se pro mě stal vztah Cathy a Haretona. Myslím, že sám Heathcliff je postava, která snad nemá v literatuře obdoby. Komplikovaná, drsná, zapšklá, pomstychtivá, přesto milující, ovšem tak brutálně a nelítostně, až se sama láska přetaví ve spalující nenávist. Přesto snad nakonec jeho život skončil šťastně, když se setkal se ženou, již tolik miloval i nenáviděl zároveň. Dokázala bych o něm mluvit snad věčnost.

Kniha je samotnou esencí temné melancholie zasazené do příhodné krajiny a samotný příběh by se snad ani nemohl odehrávat jinde. K autorce chovám hluboký a upřímný obdiv. V mysli křehké ženy se zrodil příběh tak brutální a temný, který, byť byl jediný, dokázal chytnout za srdce spoustu generací.

25 25.03.2020

Díky studiu jsem se dostala i k této knize a jsem za to v podstatě ráda. Je to zajímavý náhled pod pokličku romské kultury.

Jak bylo psáno, pohádky nejsou primárně určeny pro děti, ale pro dospělé, a podle toho to také v některých případech vypadalo. Překvapily mě paralely na Popelku, Krásku a Zvíře, dokonce Svatební košili. Jsou to poučné příběhy, přeci jen i romské pohádky slouží k poučení a k víře, že když se člověk bude chovat správně podle jistých hodnot, k tomu štěstí přijde. Jen se mi zdálo, že někdy je až příliš čtenáři podsouváno, že Rom je ten skvělý, úžasný člověk, který miluje druhé, je hodný a dobrotivý. Naše pohádky podle mě nerozlišují, jestli je hrdina bílý nebo černý, jde zkrátka o to, že je dobrý. Romské pohádky ale mnohdy až příliš podstrkují Roma jako toho dokonalého, až je to místy nepřirozené.

Přesto to byl zajímavý výlet do světa romských pohádek a některé bych si určitě ráda přečetla i znovu.

2 21.03.2020

Ty nejsilnější příběhy píše zkrátka sám život. Věřím, že sepsání této knížky byla pro autorku jistá forma terapie a já jsem ráda, že jsem si její příběh mohla přečíst. Místy to není lehké čtení, ale je dobré proniknout do mysli adoptovaného dítěte a zjistit, jak svou pozici vnímá, byť je to něco velice individuálního. Holka ze sekáče je drsný, smutný, ale i krásný a dojemný příběh o životě jedné adoptovaného dívky, která si musela projít tím špatným, aby našla své místo ve světě. Tohle svědectví určitě stojí za přečtení. :)

1 20.03.2020

Výjimečná kniha popisující úskalí pěstounské péče. Nejlepší je na tom právě to, že autorka začala v devadesátých letech, kdy se o tomto světě ještě moc nevědělo a nic nebylo pořádně ukotveno v zákoně, zkrátka jak se říká v plenkách. Příběh netradiční, ale krásné rodiny, je skvělým a potřebným svědectvím ze světa, do něhož se na vlastní kůži všichni nepodíváme. Velká úcta a respekt autorce. Dokázala úžasnou věc - dala lásku, domov a rodiče dětem, kteří si o tom mohli nechat jenom zdát. Četla jsem druhé, rozšířené vydání, a jsem vždycky ráda, že se mohu podívat ještě dále v příběhu jedné rodiny. Určitě stojí za přečtení. :)

6 17.03.2020

Krásné pokračování první knihy, které i přes mnohé strasti neztrácí na půvabu. Tentokrát se můžeme podívat i na problematiku autismu a poznat svět malé Elišky. Možná to ztrácí trochu té učesanosti první knihy, ale podle mě to ničemu nevadí. Autorka je zase o něco moudřejší, otrkanější, otevřenější, uvolněnější. A to je na tom myslím správné. Jsem ráda, že jsem mohla zjistit, jak se rodině dařilo dále a jak přijali nového člena. :)

17.03.2020

Moc krásná kniha, ve které se člověk ponoří do radostí i strastí pěstounské péče. Čtivě psané, bez nějakých příkras, prostě tak, jak si to autorka sama prožila. Musím říct, že mi dlouho chyběl takový vhled, byť jsem si to neuvědomovala, a jsem moc ráda, že jsem se ke knize díky studiu dostala. :) Opravdu před autorkou smekám, stejně jako přede všemi pěstouny.

2 17.03.2020

Milý, zábavný a hlavně oddechový komiks, který zhltnete během cesty autobusem. Což je nebezpečné, protože se budete smát třeba i nahlas, když se najdete na nějakém obrázku. A že já jsem se našla prakticky všude. :D Milé a trefné postřehy ze života milovníků knih. A po přečtení na sebe stejně budete hrdí. Jednou čtenář, navždy čtenář. :3

10 05.03.2020

Trochu jiný pohled na Krásku a Zvíře. Realističtější, "současnější", ale pořád tak pohádkově vyprávěný. Příběh zasazený do 18. století nám onu dobu zobrazuje mnohem blíže, než třeba různá televizní zpracování. Ale není to špatně. Pro mě se něco začalo dít až někde za stranou 300, do té doby jsem četla to, co v podstatě znám z různých verzí pohádky, ale potom dostal příběh jiný spád, byl mnohem temnější a myslím, že si v tom najde to svoje i ten, kdo vyloženě nemusí původní pohádkovou verzi. Jiné, temné, pro mě kupodivu mnohem příjemnější, protože to není to typické šťastně až navěky.

04.03.2020

Moje první kniha od Colleen. Zpočátku jsem byla vůči tomuto žánru skeptická, ale po přečtení To nejlepší v nás jsem doslova uchvácena!

Ženské romány nejsou zrovna moje parketa, ale námět mě zaujal, proto jsem se do toho nakonec pustila. Nemohla jsem se odtrhnout. Polovinu knihy jsem zhltla najednou, protože mě to tak bavilo, že se mi nechtělo až do rána.

Nejde o typický příběh, kde se dostáváte z akce do akce. Je to spíše psychologický popis manželského soužití, ale já zase na tu psychologii hodně slyším. Neposouváte se svižným tempem dopředu, jde spíše o zásadní úsek života dvou manželů. Střídání kapitol tehdy a teď pro mě bylo geniální, protože díky tomu krásně vylezly ty kontrasty mezi sluníčkovým začátkem manželství a jeho krizí v sedmém roce života. Autorka skvěle zachytila duši hlavní hrdinky a její motivy a názory. Líbilo se mi, že v podstatě nešlo o to běžné už tě nemiluji, jak to u rozvodů často bývá, ale šla opravdu hodně do hloubky a motivace Quinn k jejímu jednání byla zcela přirozená a uvěřitelná. A Graham. Ach, Graham! Takový chlap snad neexistuje, ale přesto mi přišel úplně skutečný a uvěřitelný. Jeho dopisy mě nakonec totálně rozložily a jsem za ně ráda, protože nám autorka dovolila vlézt také do jeho hlavy a podívat se na celou problematiku z jeho úhlu pohledu. A Graham opravdu nebyl nevšímavý chlap, kterému ujde třeba i jen změna účesu jeho manželky.

Opravdu půvabný, čtivý a hlavně lidský příběh, který podle mě dokáže zasáhnout toho správného čtenáře na tom správném místě. Ještě nějakou dobu po dočtení jsem sama hloubala, jaká jsem a jaké je moje jednání ve vztahu a že existují špatné věci, na kterých bych měla zapracovat, a naopak dobré věci ve mně, které bych měla více vynést na světlo.

Musím se hodně držet, abych nevzala útokem všechna knihkupectví a nekoupila všechny zbylé tituly od Colleen. :D

13 02.03.2020