elliefant komentáře u knih

A víte co? Mně se knížka líbila. Ze všech těch blogerských rychlokvašek je Tereza člověk, který to má v hlavě relativně srovnané a hlavně umí psát. Je to cukrové, růžové, naivní, ale je to příjemné čtení o životě jedné milé holky, které vám vykouzlí úsměv na rtech. Jelikož jsem její blog četla, spousta příběhů pro mě nebyla nová, ale to nevadí. Knížku zaklapuji s pocitem, že bych se neměla bát a něco se svým životem udělat, protože není na co čekat. Nic jsem nečekala a jsem příjemně překvapená.

1 03.01.2018

Jedna z nejmilejších knih, kterou jsem kdy četla. Především se mi líbil, jak se mi postupně změnil vztah k hlavnímu hrdinovi - od nesympatií k nerudnému dědkovi, kterého známe z okolí každý, až přes pochopení jeho chování a nakonec i přání toho, aby vše dopadlo dobře. Přiznávám, konec jsem oplakala. Rozhodně se k ní někdy vrátím, naplnila mě hřejivým pocitem a velkou dávkou optimismu.

8 03.01.2018

Uff, no za mne určitě ne. Motiv bábovek je často tak uměle napasovaný na příběh, až je to komické. Postavy plné stereotypů, předvídatelný děj a navíc tak příšerný konec, že od stejné autorky už nic číst nechci - když jsem dočetla, měla jsem pocit, že u mého vydání došlo k tiskové chybě a pár stran chybí. Postavy jsou pospojovány tak prvoplánově a umělě (používám toto slovo již poněkolikáté, ale jinak nejde), že je čtenáři skutečně místy až trapně. Mediální masáž neodpovídala kvalitě. Kdo chce ale něco nenáročného, u čeho nemusí přemýšlet a snažit

6 04.09.2017

4* dávám z čisté nostalgie. Pokud jste byli fanoušci předchozích knih, nedá vám a stejně si ji přečtete. Já doporučuji do toho jít bez přehnaných očekávání a brát to jako poslední schůzku s milou známou. Pobaví, rozněžní, bude vám líto, do čeho se dostala a budete jí fandit. Prostě příjemná oddychovka.

1 23.11.2014

Harry Potter pro dospělejší děti. Musím uznat, že mě série Hunger Games zcela pohltila. Styl psaní je velmi čtivý, napínavý (o cliffhangery na konci kapitol není nouze), ale nejedná se o klasický příběh dvou zamilovaných - konec byl pro mě velmi emotivní (ok, přiznám se, posledních 15 stran jsem probrečela)...a možná to mě na hrách bavilo nejvíc - to, že nebyly úplně pohádkově idylické, včetně konce. Všem fanouškům fantasy doporučuji.

2 14.08.2014

Opět nenáročná oddechovka.

13.05.2014

Neuvěřitelně milý a inteligentní humor. Panu překladateli musím složit poklonu, je to hlavně jeho dílo. Už se těším, až si ji přečtu v originále.

4 10.05.2014

Kniha, která ve mně zanechala mnoho emocí - ne kvůli zakázané lásce, ale kvůli pojetí lásky a naivity (a to právě negativních emocí) - prostě jsem nemohla cítit empatii k hlavním hrdinům. Přesto ji hodnotím vesměs kladně - byla čtivá (díky překladateli) a myslím, že každý průměrně vzdělaný jedinec by ji jednou přečíst měl.

10.05.2014

Obří překvapení. Povinná četba, bála jsem se, že mě bude nudit po pár stránkách, ale nakonec jsem se opravdu zasmála a stránky plynuly jako po másle. A jako Harpagona si opravdu nelze představovat nikoho jiného, než Miloše Kopeckého :))

1 10.05.2014

Jedno z mála českých naturalistických děl. Musím uznat, že i když jsem nebyla přespříliš citlivá, po přečtení této novelky jsem asi půl hodiny jen seděla a plakala. Velmi silné, velmi realisticky popsané, a tak kruté.

3 10.05.2014

Velmi zajímavé čtení. Mám ve svém okolí dost kamarádek, které se zamilovaly do muže jiného (a často velmi odlišného) etnika, dokonce tak poblouzněně, že přijaly jeho kulturu či víru. Nikdy jsem je nechápala, ale po této knize mám alespoň trošku více pochopení, že s láskou a dá se říci i chemickou přitažlivostí se nedá nic dělat. Doporučila bych jim ale přečíst, protože každá mince má dvě strany, a zvlášť tato může být velmi šokující a nepříjemná. Corinne není bůhvíjaká autorka, kniha je psaná jednoduchým, avšak čtivým stylem a dá se přečíst za pár dnů takříkajíc jedním dechem. Příjemná oddechovka na prázdniny.

3 10.05.2014

Už nikdy to pro mě nebude jen kniha - hlavně proto, že jsem si ji vytáhla u maturity a získala jsem plný počet. Ačkoliv je Páral velmi kontroverzní autor, Mladý muž a bílá velryba je příjemné dílo, ve kterém se dokážete ztotožnit s každou z postav svým způsobem. Pro Ústečany povinnost!

1 08.05.2014

Bála jsem se, ale nakonec mě velmi překvapila. Milá, nebyla zdlouhavá a zanechala ve mě velmi zvláštní pocit. Rozhodně nejlepší dílo Hemingwaye.

3 08.05.2014

Film na mě nechal větší dojem než knížka, ale i tak ji doporučuji každému, kdo má rád kontroverzní témata. Velmi zvláštní pointa.

08.05.2014

Oddechovka s hlavní hrdinkou, která nenávidí roztleskávačky a oblíbené dívky, z části proto, že jim vlastně závidí, což by si nikdy nedokázala nahlas přiznat. Nejoblíbenější pasáže pro mě byly seznamy a TOP listy - vtipné, úderné, milé. Také se mi líbil přerod Samanthy od protivné puberťačky k milé slečně, která už ví, jak co chodí a že ne vše je tak černé jako většina jejího oblečení :-)

08.05.2014

Společně se Strašidly nejlepší Chuck. Opět divná hlavní postava, s divnými přáteli, divnými sny a divným přístupem k životu. Opět neuvěřitelně komické životní situace. Opět šokující konec. Musím uznat, že kniha na mě působila méně komicky než film, který je ale velmi kvalitně zpracován a myslím, že Chucka nezahanbil ani na vteřinu. Wow.

08.05.2014

Co tak čtu komentáře kolegů pod sebou, nemůžu souhlasit - ze všech Chucků mi toto přijde nejméně šokující a nechutné. Jedná se o pro mě nejstravitelnější Palahniukovskou knihu a zároveň určitě nejvtipnější, zvlášť tragikomický konec.

2 08.05.2014

Nejsilnější dílo Palahniuka, které se mi doposud dostalo do rukou. Našlapané od začátku do konce, plné zvrácených postav i šokujících zvratů děje. Četla jsem cca před 2 lety - i když si nevzpomenu na to, jak dílo končilo, zcela jistě jsem schopna popsat každou z postav - Svatý nestřeva, Dohazovač, Matka příroda... Velmi mě zaujala i pravidelná forma psaní.

Můj úplně první Chuck, přečtený za jednu noc. Někoho štve, jakým způsobem končil, ale právě to se pro mě stalo definicí tvorby Palahniuka, a vlastně i života jako takového - šok, překvapení, zklamání.

1 08.05.2014

Klub rváčů je kult. Naprosto přesně odráží styl Palahniukovské tvorby - neotřelý způsob psaní, přeskakování od jedné části ke druhé, šokující zvrat a konec. Viděla jsem i film a dokonce divadelní představení v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a těžko říct, jak bych sestavila žebříček těchto tří adaptací. No slova jsou zbytečná, to se prostě musí přečíst :)

08.05.2014