eliska2126
komentáře u knih
Tři drsné lekce
Nikki Sloane
Po přečtení prvního dílu této série jsem si říkala, že si Tři drsné lekce určitě přečtu. V rámci svého žánru to bylo čtivé a myslím, že po přečtení Rudé galerie bude každá knížka tohohle typu lepší a lepší . Postavu Payton jsme poznali už v prvním díle Tři (s)prostá pravidla, proto jsem byla zvědavá i na její příběh.
Co si budem povídat, v tomto typu knih nemůžeme očekávat nějak extra promakanou zápletku. Sledujeme příběh Payton a Dominika. Payton je taková ta typická hrdinka typu "na lásku nevěřím, nechci se vázat, chci si užívat". A co se týče postavy Dominika, tak jsem si říkala, jestli někdo takový vůbec může být. V jedné chvíli stydlín, který se červená při každé hlouposti, na druhou stranu jakýsi drsňák, který si umí říct o to, co chce.
Pokud jste četli první díl, tak jistě víte, jak se Logan s Evie dali vlastně dohromady a mě docela mrzelo, že v tomto příběhu to bylo dost podobně, jen s tím rozdílem, že Payton a Dominik se předtím nikdy neviděli a příběh je okořeněný prostředím Japonska. Jen doufám, že ve třetím díle, který má vyjít už teď na začátku srpna, to bude probíhat jinak. Podle anotace mám takové tušení, že to bude příběh bosse celého klubu, kde Payton pracovala, ale nechám se překvapit.
Co se knize nedá upřít, tak je to rozhodně čtivost. Stejně jako první díl se to čte lehce a děj se rychle vyvíjí. Já vám nevím, ale nic jiného než oddechovku od tohoto typu literatury neočekávám, takže u mě se zklamání nekonalo. Mělo to sice pár much, ale i tak to byla fajn kniha.
Bez naděje
Colleen Hoover
Bez naděje je předposlední kniha z dosud vydaných, které mi od autorky zbývaly přečíst. Teď už zbývá jen Ztracená naděje, což je ten stejný příběh jen z pohledu mužské postavy Holdera. A i kniha Bez naděje potvrzuje, že Colleen nikdy nezklame, protože tohle byl zase skvěle promyšlený příběh plný zvratů. U autorky mě baví, jak se nebojí těžkých témat. Tady jich je hned několik. Asi vám úplně nebudu prozrazovat, jaká to jsou. Já to nevěděla a zvraty pro mě byly nečekanější a to, kam se příběh posouval mě opravdu překvapovalo.
Sledujeme příběh Sky, která se hned na začátku příběhu seznamuje s Deanem Holderem, kterému všichni říkají příjmením. Oba mají pověst horší než ten druhý. O Sky se říká, že je lehká holka a o Deanovi, že je homofobní násilník. Ne všechno je ale tak jak vypadá a brzy zjistíme, že drby na střední škole jsou opravdu nemilosrdné. Oba hrdiny knihy jsem si oblíbila. Holdera jsem občas teda nechápala. Jeho výbuchy vzteku a změny nálad. Později ale vše začalo dávat smysl.
Zhruba během první půlky knihy se toho moc neudálo. Spíše se tak plácáme ve věcech, které tam jsou, ale moc jim nerozumíme. Všechno se to totiž vysvětlí až v druhé půlce, kdy začínají na povrch vyplouvat opravdu nepříjemné věci. A tam jsem se nestihla divit, jak dobře, to má autorka promyšlené.
Colleen Hoover prostě psát umí. Kniha je opět čtivá a stránky mizí pod rukama. Musím ale říct, že tím jak mám od ní načtené už opravdu skoro všechny knihy, tak tahle na mě nezapůsobila tak, jak jiné (např. Pravda, nebo lež nebo To nejlepší v nás). Často se mi u CoHo knih stává, že nějaká ta slza ukápne a tady jsem furt čekala čekala a i když zde bylo hodně smutných momentů, žádný mě nedohnal k slzám.
Každopádně i tak za mě doporučení, určitě stojí za přečtení. Já se teď nemůžu dočkat podzimu, kdy vyjde Heart Bones a v první polovině roku by měla vyjít další autorčina kniha Reminders of him!
Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky
Elena Favilli
Tak tohle je opravdu nádhera. 100 příběhů významných žen naší historie. Přiznám se, že hodně jmen jsem ani neznala, protože tam nejsou jen známá jména, jako královna Alžběta I., Marie Curie apod. Seznámíme se zde třeba i s baletkami, vědkyněmi, sportovkyněmi a spoustou dalších.
Každý příběh má svou krásnou ilustraci a opravdu stojí za zmínku, že ilustrátorů je hned několik a líbilo se mi, jak každý do ilustrace promítl svůj styl.
Autorky dokázaly každý příběh a významné činy vyprávět jako pohádku, proto doufám, že jestli budu mít někdy dceru, budu ji moct tyhle příběhy číst.
Exodus
Kate Stewart
První díl jsem četla loni a byla jsem neskutečně nadšená. Navíc kniha skončila tak otevřeně, že jsem se dalšího dílu nemohla dočkat. A konečně je to tady!
V tomhle díle dál sledujeme příběh Cecílie a havraního bratrstva. Zatímco první díl je spíše zábava, užívání a milostná linka, tady už to o zábavě opravdu není.
Objevuje se zde nová postava Francouze, kterému sahají prsty dál, než jsem si dokázala představit. A ten pěkně zamíchá kartami. Blíže poznáváme havraní bratrstvo a vlastně celý svět, který existuje za tím naším.
Cecílii jsem i tak občas nechápala. Neříkám, že je to špatná hlavní hrdinka, jen se občas až moc hnala za pomstou a kvůli tomu ji unikaly důležité věci. O postavě Francouze jsem napřed nevěděla, co si myslet. Docela jsem ho nesnášela, protože jsem se nedokázala přenést přes to, co zničil. Ale autorka dokázala napsat tak zajímavý vývoj této postavy, že se mi vztah k němu postupně měnil, až jsem mu vlastně i fandila.
Kniha je rozdělena na dvě části. Konec první části mě emočně úplně zničil. Doteď nevěřím tomu, co se tam stalo a do konce knihy jsem věřila, že nastane věta typu: a pak jsem se probudila, byl to jen sen. Měla jsem chuť knihu zahodit, spálit nebo jinak zničit. Druhá část se odehrává o pár let později a naprosto chápu, jak bylo Cecilii. Byla stejně zničená jako já.
Před čtením téhle série jsem viděla reel, kde bylo řečeno, že druhý díl nás kompletně zničí a třetí díl nás zahojí. Takže já teď netrpělivě čekám třetí knihu, která snad napraví to, co Exodus napáchal .
Přiznám se, že jsem nevěděla, jak knihu budu hodnotit. Myslela jsem, že na 5 hvězd do nebude, protože v druhé části jsme se na pár místech plácaly v Cecíliiných pocitech. Jenže s odstupem pár dní jsem víc než ochotná tohle prominout, protože ta kniha je jedna emocionální jízda plná zvratů a já nemůžu jinak, než vás všechny přesvědčit, abyste si to všichni přečetli!
Toužím po tobě
J. T. Geissinger
V Toužím po tobě sledujeme příběh návrhářky Kimber DiSanto, která přijde doslova o všechno. Skončí bez snoubence, přijde o svůj majetek v San Franciscu a vlivem okolností je nucena jet do Florencie, kde na ni čeká nejedno nemilé překvapení. A právě v tomhle období ji zkomplikuje život další muž, Matteo. Kimber ho nazvala Eurofešák a já bych řekla, že to i sedí. Král italské módy. Je nám všem jistě jasné, jak to skončí, ale jak to vlastně bude probíhat?
Obě postavy jsem si neskutečně oblíbila. Kimber se mi líbila tím, že co na srdci, to na jazyku. Byla fakt hubatá a je pravda, že jsem se v ní trochu i viděla. No a Matteo byl ze začátku dosti arogantní a sebejistý floutek. Není divu, že ho Kimber nesnášela. Jenže potom během čtení, jsem zjistila, že to asi není jen ten arogantní Ital.
Taky musím opravdu pochválit prostředí Itálie a módního průmyslu. Většinou takové knížky nečtu, ale tady to fakt sedlo. Autorka opravdu umí představit prostředí bez sáhodlouhých popisů, děj plyne a stránky mizí pod rukama (to dokazuje i fakt, že jsem za den měla půl knížky za sebou).
Takže za mě jedno velké doporučení. Je to zas úplně jiný příběh z pera téhle autorky a pokud se vám líbily první dva díly série Vzplanutí, tak se do téhle pusťte. A i kdyby se vám nelíbily předchozí dva díly, ale jste fanoušky romantiky, tak tenhle rozhodně stojí za přečtení.
Slon v Polívce
Jiří Holub
Slon v polívce je docela utlounká knížečka, která by se mohla líbit jak klukům tak holkám.
Co udělá parta kamarádů, když se v jejich rybníce Polívka najednou zjeví slon, který táhne maringotku? A co udělají, když se najednou slon ztratí?
Já knížku taky četla a líbila se mi. Jen bych asi být autorem začala šetřit slovy jako třeba debžot. Bylo to tak jak rána na oko a bylo tak toho až moc.
Na půl cesty do hrobu
Jeaniene Frost
Na půl cesty do hrobu vypráví o poloviční upírce Cat Crawfieldové, která nesnáší všechny upíry tak, že každý večer vyráží do temné noci pár těchhle pijavic pozabíjet. Jednoho večera se pokusí zabít i Bonese, upíra, který svůj druh také loví.
Přiznám se, že já knihy s upíry moc nečtu, ale tohle! Tohle je prostě skvěle napsané a dobře vymyšlené.
Cat jako hlavní hrdinku jsem si opravdu oblíbila. Je svéhlavá, tvrdohlavá, ale opravdu odhodlaná dosáhnout svého. A Bones ji dokáže hezky zklidnit. Měla jsem na něj crush už tehdy a přiznávám, že to se nezměnilo . Líbilo se mi, že je jak otevřená kniha, opravdu co si myslí, to také řekne. Chemie mezi Cat a Bonesem je opravdu silná a tvoří skvělý tým zabijáků.
Autorka má opravdu dar psát. Příběh mě pohltil od první stránky. Oceňuju i to, že kniha zabírá delší časový úsek (v řádu měsíců), takže vztah, který se mezi nimi vytvořil, byl opravdu věrohodný. Není to takové to zamilování během týdne.
Tahle série opravdu stojí za to a doufám, že ji všichni dáte šanci!
Čekanka
Julia Quinn
Do celé série Bridgerton jsem se zamilovala vlastně seriálem. A přiznám se, že ač pár Penelope s Colinem nepatří mezi mé top, tak jsem byla na jejich příběh zvědavá.
Tím, že jsem viděla seriál, tak jsem bohužel už dopředu věděla, kdo je Lady Whistledown, což bylo prozrazeno už v první sérii. Bylo ale docela zajímavé sledovat, jak se to odhalení stane v knize.
Hlavní dvojice je sympatická, o to nic. Konečně je tu hrdinka, která není nejkrásnější, nejhubenější a je už na tu dobu poměrně stará. Colin... No je to Bridgerton. Bavilo mě sledovat, jak sám vlastně neví, co se životem. Konečně byla narušena taková ta dokonalá skořápka Bridgertonových, kdy každý přesně věděl co a jak.
Kromě ústřední dvojice se zde setkáváme i s ostatními členy anglické smetánky a hlavně s ostatními Bridgertonovi, což je rodina, která mi opravdu přirostla k srdci.
I tak ale musím hodnotit tento díl jako trochu slabší, ale jen o ždibec, než předešlé tři díly. Konec mi přišel takový uspěchaný. Najednou si Colin uvědomil své city k Pen a hned žádost o ruku, bum bum bum.
Přesto přese všechno se ale do dalších dílů pustím a jsem zvědavá na prequely, které jsem zatím nečetla ani jeden a samozřejmě na příběhy dalších dětí Bridgertonových.
Pláč zavržených předků
Angela Slatter
Námět zněl opravdu zajímavě. V knize poodkrýváme tajemnou historii rodu O'Malley skrze hlavní hrdinku Miren. Její rodina před mnoha lety prosperovala, byla velice bohatá a významná. A to díky dohodě s mořskými lidmi. Jenže nic není zadarmo. Každá matka rodu O'Malley musela obětovat jedno dítě za ochranu jejich lodí a jejich bohatství. Příběh je doplněn o neuvěřitelné příběhy z knihy rodu O'Malley. Jenže, co trochu pokulhávalo bylo provedení jinak skvělého námětu.
Styl vyprávění byl takový nemastný neslaný, plytký. Autorka používá hodně popisů a já bych spíš uvítala víc tajemství rodu a mořského světa než popisu, co měl kdo na sobě a jak detailně to v té a té uličce Čarovody vypadalo. K hlavní hrdince jsem si nemohla skrze toto zvláštní vyprávění vytvořit ani pevný vztah, protože opakující se detailní popisy mě vytrhávaly z děje. Miren jsem v určitých situacích taky moc nepochopila. Prostě někoho potká a hned se s ním vyspí? Vážně? Bylo to t jen řečeno, žádné explicitní popisy.
Ten konec tomu dodal korunu a já se doteď nemohu rozhodnout, jestli to konečně byla nějaká akce nebo to autorka už překombinovala.
Nechápejte mě špatně. Kniha je opravdu zajímavá tím, jak je zvláštní a určitě sedne někomu, kdo má rád popisy detailů. Za sebe tuto divnoknihu doporučuju spíš starším čtenářům.
Tři (s)prostá pravidla
Nikki Sloane
Evelyn udělá v práci docela zásadní chybu a potřebuje sehnat peníze na její nápravu. Rozhodně na jednu noc prodat své tělo. Ale když ji její kupec sundá z očí pásku, začne chtít víc, ovšem za určitých pravidel.
Já jsem vlastně od této knihy neočekávala moc. To od těchto knih neočekávám nikdy. Ale musím říct, že tohle mě v rámci žánru opravdu bavilo. Když si odmyslím ty peprnější scény, je za tím docela zajímavý příběh o vývoji vztahu dvou lidí. Zjišťujeme minulost hlavního hrdiny a odhalujeme ji společně s Evelyn. Samozřejmě nemůžete čekat nějaké filozofické a hluboké myšlenky, ale to snad nikdo v tomhle žánru nehledá. A pokud ano.. no řekněme, že by měl změnit žánr .
Evelyn mi byla sympatická už od začátku. Někteří měli s hlavní dvojicí problém, co jsem tak četla, ale mě opravdu nevadilo. Ze začátku mi to přišlo jen o tom, že spolu spí, ale kolem půlky knihy se konečně začali i trochu víc poznávat.
Pamatujte, že vždycky hodnotím v rámci žánru. Takže v rámci žánru se mi kniha líbila a patří k těm lepším. Děj se nevleče, čte se to opravdu svižně, autorčin styl je čtivý a scény nejsou napsané lacině.
Kudy ke hvězdám
Jenn Bennett
Do této knihy jsem šla s velkým očekáváním, protože je všude vychvalovaná. Očekávala jsem roztomilý Young adult příběh z kempů z pod stanu. A musím přiznat, že ze začátku jsem byla docela rozpačitá, a to kvůli tomu začátku. Já vám nevím, ale mě to přišlo takové hrozně táhlé, takové nijaké. Nic moc se v první části nedělo. Nicméně jsem si pak psala s pár z vás a říkali jste mi, ať vydržím, že se to v druhé půlce druhé části zlepší. No a oni se to naštěstí zlomilo.
Ale teď k postavám. Sledujeme zde úhlavní nepřátele Zorie a Lennona. Ještě pár měsíců předtím to byli nejlepší kamarádi, ale pak sled určitých událostí (a taky citů) zapříčinil, že se odcizili a neprohodili spolu půl slova. Zorie byla celkem fajn hlavní hrdinka. Je hodně organizovaná, má vše ráda pod kontrolou a naplánované přesně jako já. Bylo celkem vtipné pozorovat, jak se jí její plány kolikrát bortí pod rukama a ona se musí naučit reagovat. A pak je tu Lennon, přesný opak Zorie. Všichni víme a jdeme do toho s tím, jak tohle dva skončí - totiž, že skončí spolu. Vedlejší postavy Raegan a Bretta mi byly strašně nesympatické.
Na autorčin styl jsem si chvíli zvykala, protože začátek mě moc nebavil a jak jsem psala, tak se hrozně táhl. Ale v druhé části už se děj však trochu víc do pohybu a bylo to fajn čtení.
Zuby nehty: 19+1 hrůzostrašná povídka
Ivona Březinová
Poslední dobou jsem se začala vracet ke knihám, které jsem četla jako mladší. Na tuto jsem čekala v knihovně také dlouhé měsíce a pamatuju si, jak jsem byla nadšená, že ji mám konečně doma. Pak jsem na ni narazila na trhu knih za pár korun, tak jsem si říkala, proč si nepřipomenout všechny ty strašidelné historky.
Musím říct, že byl skvělý pocit číst mně známé povídky jako Holka z výtahu nebo Vlasy, vlasy, kolik je vás asi, jenže jde vidět, že je to opravdu psané pro mladší čtenáře. Styl je velmi jednoduchý. I tak jsem si ale tenhle návrat užila a knížka určitě najde své čestné místo u mě v (už tak dost přecpané) knihovně.
Taju pro tebe
J. T. Geissinger
Od téhle knížky jsem vlastně nečekala nic moc velkého. Prostě si odpočinu u nenáročné vtipné romantiky přesně jako byl první díl. Jenže tady mi přišlo, že to bylo i o něčem trochu jiném. Hodně se tady řešilo nízké sebevědomí a sebeláska. Joellen je totiž přebornicí v sebebičování a snad nikdo se neshodí tolikrát jako právě Joellen. Naopak já jsem ocenila, že to není taková ta typická dokonalá hrdinka. Cam je proti tomu neuvěřitelně krásný a přitažlivý nejlepší sportovec světa (na mě nekoukejte, to jsou jeho slova ). Obě postavy mají zajímavou minulost, bez které by určitě nebyli tací, jací jsou.
Snad všichni víme, jak tahle knížka dopadne. Takže není to nic nepředvídatelného. Nicméně průběh děje neočekávaný je, aspoň pro mě v určitých místech. Dost mě bavily slovní přestřelky a popichování mezi Camem a Joellen. Autorka už jednou dokázala, že píše skvěle a že to prostě umí.
Takže pokud hledáte vtipnou knížku s dobře rozpracovanou romantikou, sarkastickými dialogy, která vám ale může i něco přidat (mějte se rádi! ️), tak je Taju pro tebe něco pro vás.
Nové sliby
Lilly Lucas
A znovu jsme se vrátili do Green Valley. A přiznávám, že jsem měla přesně ten stejný pocit jako když jsem se vracela do Woodshillu v knihách Znovu od Mony Kasten. Bylo to jako bych se vrátila domů ️.
V tomto díle sledujeme Izzy, instruktorku snowboardingu a Willa, místního playboy šerifa. Izzy je už roky zamilovaná do Willa, ale ten ji má jen jako nejlepší kamarádku. Přesně takhle jsme je poznali v předchozí knize Nové začátky. V Nových slibech se přece jen dozvíme, jak to mezi nimi dopadne a jestli k sobě najdou i tu cestu lásky, ne jen přátelství.
Izzy a Willa jsem si oblíbila už v prvním díle. Izzy mi sedla už od začátku, ale musím přiznat, že v této knize mě Will trochu štval. Opravdu je někdo tak natvrdlý? Objevuje se zde i úplně nová postava Colea, seriálová hvězda, která si najme právě Izzy, aby ho připravila na novou roli. Cole byl fajn, sice na první pohled trochu machírek, ale to se od seriálových hvězd tak nějak čeká, ne?
Setkáváme se zde i s postavami z předchozího dílu - Lenou a Ryanem a jen jsme si potvrdili, že ti dva prostě patří k sobě.
Knížku jsem slupla během asi dvou dní. Až tak skvělá je. Lilly Lucas patří mezi špičku německé stáje a psát prostě umí. Knížka je čtivá a postavy jsou rozpracované tak, že si je hned zamilujete. Děj byl také celkem nepředvídatelný, sice víte konec, ale průběh byl docela překvapení.
Takže za mě jedno mega velké doporučení a díky téhle knížce mám teď docela problém začíst se do nějaké jiné.
Pýthie
Veronika Černá
Když jsem se do téhle knížky pouštěla, opravdu jsem nevěděla, co mám očekávat. Jak vidíte na přebalu, měla by to být fantastická romance v nezapomenutelném světě. Já byla ale docela obezřetná. Říkala jsem si, jak to autorka dokázala skloubit a byla jsem opravdu zvědavá, jaký příběh vytvořila. Jen tak očkem jsem se podívala na zatím vyšlé recenze a dobře jsem udělala! Díky tomu jsem byla připravena, že je to spíš romantika, než fantasy, proto ve finále nejsem ani tak zklamaná, že tam těch fantasy prvků bylo málo. Ale teď už k samotnému ději.
Myslím, že autorka vytvořila velmi zajímavý svět mnoha ras, který funguje paralelně s tím naším. Máme tu pýthie, čarodějnice, vlkodlaky a spoustu dalších. A my sledujeme právě pýthii Lis, která ale není se svým životem spokojená, proto se rozhodne odejít do světa lidí hned jak získá první titul na vysoké škole, což byla podmínka jejích rodičů, aby ji nechali odejít. Jenže to Lis nebude mít tak snadné, ukáže se, že rodiče se s jejich odchodem přece jen nechtějí smířit. Proto přichází atraktivní doktorand Romain, který má Lis přesvědčit, aby zůstala. A proto Lis s Romainem uzavřou sázku...
Romantická linka Hate to love v kombinaci se sázkou mě zaujala. Postava Lis byla paličatá a bylo vtipné, jak se snažila dosáhnout svého cíle za každou cenu, když ne vždycky ji to vycházelo podle jejích představ. No a Romain byl prostě Romain, napřed nabručený, ale postupně nám odkrýval, že to s ním nebude tak mrzuté. Musím opravdu ocení chemii, kterou autorka dokázala mezi oběma postavami vytvořit. Jiskry lítaly a jejich slovní přestřelky mě opravdu bavily.
Autorčin styl psaní mě chytl už od začátku. Knížka je dobře napsaná, líbilo se mi střídání pohledu a občas i nějaký ten vhled do minulosti postav byl fajn. Doufám, že k autorce ještě uslyšíme a vyjdou ji třeba další knihy. Ocenila bych i ze stejného světa, jen o jiných postavách. Taková kniha o Kalovi by mohla být velice zajímavá.
Požíračka mrtvol a jiné příšerné historky
Ulf Palmenfelt
Jako malá jsem na ni chodila do knihovny a byla na ní strašná čekačka a naprostým právem. Kniha je skvělá.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
Deník Anne Frankové jsem si chtěla přečíst už dlouho. Před pár lety jsem ho měla dokonce půjčený z knihovny, ale nějak jsem se k němu nedostala. A teď jsem koukala, že je vlastně původní deník všude vyprodaný. Nicméně na narozeniny jsem dostala toto komiksové zpracování původní knihy a myslím, že toto je dobrá příležitost i pro někoho, kdo s touto literaturou teprve začíná.
Knihu tím, že je komiks, přečtete hodně rychle. Já to měla během dvou odpolední. Musím opravdu vyzdvihnout kresbu, protože ta je opravdu krásná. V komiksu jsou vybrané pasáže, které jsou vypsané celé tak, jak je napsala samotná Anne. Sám autor v doslovu říká, že zejména v druhé knize je původního textu více a opravdu tam už převládá původní text nad ilustracemi. Je z nich cítit Annino zoufalství, ale zároveň naděje, že se jednou přece jen ze zadního domu dostanou.
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Tak jsem se pustila i do další knihy od této skvělé autorky. Dopisy ztraceným jsem četla už v roce 2019 a pamatuju si, jak jsem byla tenkrát nadšená.
V Na co slova nestačí sledujeme příběh Reva, kterého jsme poznali už v prvním díle. Ten mě zaujal už v Dopisech. Je tajemný, nikdo neví proč a co se stalo. Poznáváme zde také Emmu, kterou jsem si už od začátku velmi oblíbila. Každá z postav v této knize je opravdu svá a každá je jiná. Mají hloubku a řeší své problémy. Autorka zde také ukazuje, jak se dají takové problémy řešit a je skvělé, že zvládla ukázat, že kolikrát otevřít se dospělým může hodně pomoct. Otevíráme zde téma fanatického náboženství, týrání dětí, ale i šikanu mezi teenagery.
Příběh je opravdu silný a vtáhl mě. Autorka má opravdu čtivý styl psaní, takže stránky přímo mizí pod rukama. Dopisy se mi sice líbily o malinko víc, ale i tak moc doporučuju!
Koruna
Kiera Cass
Tak jsem konečně zmákla celou sérii Selekce. Nejradši bych ji ale dělila na původní trilogii, která byla skvělá a pak na pokračovací duologii, která mě už tak nenadchla. Kdybych totiž já měla odpovědět na otázku, na kterou se vás na začátku příspěvku ptát, za mě by to byla jednoznačně Eadlyn Schreavová. Protože přesně dceru Americi a Maxona v tomhle příběhu sledujeme. Koruna je vlastně už závěrečný díl a zároveň druhá kniha o Eadlyn. Naštěstí už poslední.
Do poloviny knihy mě příběh vůbec nebavil. Kompletně mi tam chybělo to kouzlo všech předchozích dílů. Moc ráda jsem se zase vrátila do Illei, nicméně ani to to nezachránilo. Eadlyn jako postava mi nesedla už v předchozím díle a tady to byla stejná slepice jako v Dceři. Protože ona je přece Eadlyn Schreavová a nikdo nemá takovou moc jako ona. Ano, tohle nám za knihu bylo připomenuto hned několikrát. Stejně jako to, když žádala svého strýce o laskavost a velice "přátelsky" mi připomněla, že je to vlastně jeho královna, takže aj kdyby strejda nechtěl, tak musí.
Ale můj největší problém zde byla samotná romantika. Absolutně jsem nepochopila odkud se ta velká láska vzala. Protože jsem jen poslouchala, jak by Eadlyn chtěla všechny a zároveň nikoho. Nemůže se rozhodnout a pak BUM! A máme tady spřízněnou duši. Žádné náznaky jsem nezaznamenala, takže tohle bylo pro mě překvapení, kterému jsem ale bohužel nevěřila.
Za mě byl tohle bohužel nejslabší díl. Zůstávám věrnou fanynkou původní trilogie Selekce, Elita a První. Ani předchozí díl Dcera nebyl tak špatný. Nicméně tohle finále se opravdu moc nepovedlo.
Hněv kejklíře
Amo Jones
Amo mě opět nezklamala. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Narovinu říkám, že autorka a její styl asi nemusí sednout každému a říká se, že ji buď milujete nebo nesnášíte. Já se naštěstí řadím k první skupině. Nicméně! U Kejklíře jsem si začala všímat, že Amo používá docela podobná schémata napříč jejími knihami (únos, znásilnění, tajemná rodinná historie apod.). Tady mi to ještě zas tak nevadilo, ale pokud i další díl bude podobný, asi už budu naštvaná.
Hrozně mě bavilo poznávat i dalšího člena bratrstva z Kizniče Killiana (nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomínal Natea z EKK!). Je to přesně takový ten temný vtipálek, který je pro vás ochotný i zabít. Saskia je také velice zajímavá postava. Byla jsem hrozně zvědavá, jakou temnou minulost pro ni autorka vymyslela. Bylo to maličko podobné jako minulost hrdinky z předchozího dílu, ale aspoň tam Amo přidala propojení s něčím větším.
Jsem samozřejmě hrozně zvědavá i na příběh dalšího bratra, tuším, že další je na řadě Kyrin? Uvidíme . Za mě Hněv kejklíře určitě stojí za přečtení, jen se připravte na trochu opakování no. A ta obálka? Já prostě tyhle obálky nevyhledávám a taky jsem trochu doufala, že když už Chaos v míru byl tak hezky laděný do cirkusu, že se toho budou tvůrci obálek držet.