eliska2126 komentáře u knih

Povídka Spánek byla moji první knihou od Haruki Murakamiho. No moc mě nenadchla. Hlavní hrdinka mi byla fakt nesympatická a vše mi přišlo fakt neosobní. Poslední kapitola podle mě už ani nemusela být.
Celé to na mě působilo zvláštně. Mám fakt prostě ráda, když vím, jak se hlavní hrdina jmenuje. U téhle paní jsem nevěděla prostě nic.
Na knize se mi líbily hlavně ilustrace od Kat Menschik.

01.04.2019

Asi mám novou nejoblíbenější knihu. No musím říct, že tohle byla pecka! Hodně lidí si stěžovalo na delší úvod, ale díky tomu, jak autorka na začátku vysvětluje systém světa, jsem se pak v něm hezky vyznala a vše jsem chápala. Nápad super. Nejvíc se mi asi líbili naturalisté. Oblíbenou královnu jsem asi ani neměla ale fakt jsem si oblíbila Jules a její Camden.
Tři temné koruny jsou psány fakt čtivě a chytlo mě to od začátku do konce! Postavy fakt skvělý a vše bylo super promyšlený. Prostě mega moc doporučuju! Fakt jsem skoro brečela, že už je konec.

2 01.04.2019

Kniha P.S. Líbíš se mi je mojí první od Kasie West. Hodnotila bych ji jako takovou oddechovku.
Společně s Lily jsem každou stránkou čekala na dopis pod lavicí a úplně jsem se držela, když se na scéně objevila ta mrcha Sasha. S hlavní hrdinkou sdílím i lásku k hudbě, konkrétně hry na kytaru. Nedokážu si představit, že by mi někdo rozbil moji kytaru. Takže Lily mi byla fakt sympatická a rychle jsem si oblíbila ji a její šílenou rodinu.
Bohužel už od začátku mi bylo jasné s kým si Lily vlastně dopisuje. I tak mě to ale bavilo a bylo to čtivě napsané. Další klišé, které moc nemusím je taková ta vznikající láska z nenávisti. Jsem toho asi už přesycená.
Styl jakým autorka píše mi sedl a určitě si od ní přečtu další knihy.

3 01.04.2019

Z této série jsem fakt nadšená a strašně moc mě mrzí, že o ní ví, tak málo lidí. Musím říct, že druhý díl byl o malilinkato slabší, než Přítelkyně smrti. Ale i tak je to napínavé čtení. Hodně mi vyhovuje styl, jakým je to napsané - krátké kapitoly a konverzace mezi postavami jsou psány v odrážkách. Přijde mi, že díky tomu se to čte rychle a má to spád. Dům smrti je plný překvapivých zvratů. Chvíli jsem si myslela, že to bude tak a tak a hned na další stránce mi to autor úplně celý předělal, takže jsem zas neměla tušení, co přijde. Takže už se fakt nemohu dočkat, až se pustím do třetího (a zároveň posledního) dílu Agonie smrti.

2 01.04.2019

Nejlepší knížka o psychologii, co jsem kdy viděla!
Celkově tyhle knížky od Universa miluju a určitě mám v plánu rozšířit sbírku (minimálně o sociologii a astronomii). Je to skvěle utříděné, vcelku jednoduše vysvětlené a jsou k tomu přiloženy krásné ilustrace!
Podává skvělý základ psychologii a co se týče grafického zpracování, i tam si myslím, že má co nabídnout.

2 01.04.2019

Od této knihy jsem měla snad nejvyšší očekávání, jaká jsem mohla kdy od knihy mít! A ona se naplnila! Bylo to naprosto skvělý! Ze začátku jsem do toho šla s tím, že je to prostě o dvou klucích, co na konci umřou. Když jsem se pročítala příběhem dál a dál, najednou to nebylo jen o umírání a o tom, že jim ubíhá posledních 24 hodin. Bylo to o tom, žít těch 24 hodin naplno a nepromrhat ani minutu strachem. Hrozně se mi líbilo, že kniha nedává pohledy jen Matea a Rufuse, ale i dalších postav z příběhu!

1 01.04.2019

Další silná kniha s tématem druhé světové války, která mi poskytla zase jiný pohled. Unikátností této knihy je, že zde nepozorujeme jen knihovnici, jak by se z názvu mohlo zdát, ale prolínají se tu dějové linky i pár dalších vězňů.
Námět knihy mě pohltil, některé pasáže mi přišly bohužel poněkud zdlouhavé, což jí trochu ubíralo na čtivosti a v těchto chvílích se stávala méně záživnou.
Musím se přiznat, že během knihy jsem si vyhledávala spoustu informací o dalších postavách v příběhu (Fredy Hirsch, Elizabeth Volkenrath, samotná Dita Kraus,...), Takže kniha mi přinesla spoustu nových znalostí a byla velmi poučná.
Dalším plusem, na který jsem narazila, čeká na konci knihy, kdy se dozvíte, jak některé postavy skončily. Toto je první kniha s tímto námětem, ve které toto je (myslím jako o více postavách v takovém pěkném shrnutí). Takže za mě doporučuju.

9 01.04.2019

Tuhle knihu jsem četla jako součást únorové #vyzvaspointou. Myslím, že jsem nemohla sáhnout po lepší knize, kde hlavní roli hraje závislost. My děti ze stanice Zoo je dosti zajímavá kniha. Nicméně jazyk, jakým je to psané, se mi nečetl dobře, chápu, že je to kvůli autentičnosti, ale tohle nemám mi moc nesedlo. I to, že se to nedělilo na kapitoly a skoro ani na odstavce, se mi nelíbilo. Jinak ale musím říct, že téma je silně podané. Celou knihu jsem si klepala na čelo a říkala si, jak jsou ti lidi pitomí. Chápu, že není snadné přestat, ale je hloupé už jen začít s takovým svinstvem jako je heroin. Takže knihu jako takovou, pokud vás téma zajímá, tak doporučuju, ale nečetlo se mi to tak snadno, jak jsem předpokládala.

3 01.04.2019

Tak z této knížky jsem měla zpočátku smíšené pocity. Začátek mě moc nebavil, Jude mě spíš rozčilovala a nebylo tam nic, co by mě tahalo do knížky. Nicméně po určitém zvratu, zhruba za půlkou mě to fakt rozthalo. Prostě cože? Začalo mě to bavit a musela jsem číst a číst, abych věděla, jak to bude pokračovat. Jude mě ale pořád štvala. Prostě to její chování! Měla jsem chuť ji plesknout. Třeba postava Cardana se pěkně vyvíjela, postupně jsme přicházeli na důvody, proč je takový, jaký je (postava Jude byla nesnesitelná pořád stejně).
Jinak nový svět je fakt super. Je to originální a nápadité. Docela se těším na další díl.

1 31.03.2019

Na Fantastická zvířata a kde je najít - původní scénář jsem se chystala faaakt dlouho. Trvalo mi to dva filmy, než jsem si to přečetla! Nicméně jsem si to asi pokazila tím, že jsem viděla film první. Takže jak jsem četla, tak jsem si jakoby v hlavě přehrávala ten film. I tak se mi to líbilo!
Četlo se mi to dobře a rychle. Jeden večer jsem začala a další den jsem taky skončila. Takže za mě taková super jednohubka.
Jediná věc mi tam maličko vadila a to byl ten popis scény, co tam byl. Jo, vím, že to u scénáře musí být, ale dycky to tam bylo napínavé a měli to spád, děj šel fakt rychle (tím, jak je to psané těmi dialogy) a pak bum - popis scény, který mi úplně zarazil spád děje.
Takže za mě krásný nadprůměr.

2 31.03.2019

Harryho Pottera obecně čtu strašně ráda. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 12, takže teď po 8 letech jsem si řekla, že si to zopakuju. Ohnivý pohár se tak strašné liší od filmu, až jsem valila oči! Kniha jako vždy čtivá, plná magie a překvapení. Celý turnaj je velmi promyšlený a propracovaný. Fakt nechápu Rowling, jak něco takového mohla vymyslet! Od začátku do konce jsem byla napjatá a v očekávání, co přijde dál. Malinko mi vadí, že bojové a akční scény Rowling neumí tak úplně akčně vykreslit.
Od filmu jsem se odprostila už na začátku, kdy je poznala, že to nemá cenu, že v knize je to úplně jinak.
Docela by mě zajímal i nějaký příběh z Krásnohůlek nebo z Kruvalu, aspoň jedna dvě knížky. Mohlo by to být zajímavé.

3 31.03.2019

Bylo strašně zajímavé vidět pohled i z té druhé strany (většinou čtu z pohledu vězně v konc. táboře). Číst příběh Magdy, která se stala jednou z ochutnávaček pro samotného vůdce, mi dalo zase jiný pohled na válku. Zjistila jsem, že Němci opravdu věřili... Věřili, že jejich úžasný vůdce nikdy nedovolí porážku Německa. Věřili, že vůdce určitě nějak zařídí, aby Německo nakonec celou válku vyhrálo.
Věřili někomu, kdo nařídil smrt x milionů lidí. S tím, jak ho tady vykreslovali, jako milujícího dědečka a galantního gentlemana, jsem ani nevěřila, že je to ten samý člověk, co způsobil takovou bolest. Knížka je hodně poutavě napsaná a čte se v podstatě sama!

2 31.03.2019

Každá pohádka je tak neskutečná! Jsou maličko drsnější, ale tak kouzelné! Nemluvě o nádherných ilustracích, které gradují spolu s příběhem. Takže na začátku každé pohádky začínáte s žádnou ilustrací a postupně se ilustrace rozrůstá s každou stránkou víc a víc. Co se týče pohádek, tak nejvíc se mi líbila asi první 'Ayama a Trnitý les' a poslední 'Když voda zpívá oheň'. Na to, že jsem z Šesti vran nebyla úplně odvařená a moc se mi nelíbila, tak z tohohle jsem maximálně nadšená a moc doporučuju!

1 31.03.2019

Námět velice zajímavý, to ano. Ale zpracování mi moc nesedlo. Nemohla jsem se prokousat přes neustálé myšlenky hlavní hrdinky. Ale když už se mi podařilo začíst, tak v pohodě. Bohužel s tím jsem měla maličko problém. Takže knihu hodnotím jako maličko lepší průměr. Seriál jsem viděla jen jeden díl, pak jsem si řekla, že si napřed přečtu knihu, tak se teďka třeba k tomu seriálu vrátím a aspoň můžu porovnat.

31.03.2019

Tuto knížku jsem četla už před delší dobou. Nicméně nějak odvařená jsem z ní nebyla. Je to trochu lepší, než Papírová města od Johna Greena, ale žádný trhák. Nemám prostě ráda, když jsme v takovýhle knížkách 'pro puberťáky' tak moc filozofuje. Musím zas ocenit rozdělení knihy. Dělí se na dny předtím a dny poté. O knížce jsem si nic nezjišťovala, takže jsem nevěděla událost, do jaké ty dny odpočítávají, takže jsem pak byla celkem překvapená. I tak knihu hodnotím jako průměr.

31.03.2019

Tak od téhle knížky jsem nevěděla, co čekat. Magický realismus jsem nikdy nečetla a jako joo, dobrý. Bylo fakt zajímavé sledovat postup generací a až pak život samotné Avy Lavender. Celou dobu se mi zdálo, že se tam nic moc neděje (myslím jako něco fakt velkého), ale bylo to psáno čtivě a knížka se četla sama. Akorát mi přišlo, že se na rodinu Avy Lavender lepí až neskutečná smůla. Všichni skoro umřeli, nikdo neměl šťastnou lásku a tak. I tak ale doporučuji!

31.03.2019

Celý příběh vypráví samotná Holly Chaseová, která mi ze začátku pěkně lezla na nervy. Prostě typická rozmazlená puberťačka. Tato knížka je vlastně retelling Vánoční koledy od Dickense a Cynthia Hand to převyprávěla fakt skvěle! Už jsem od ní četla Má Lady Jane, kterou napsala ještě s dalšími dvěma autorkami a byla jsem stejně nadšená. Stejně jako Má Lady Jane je Posmrtný život Holly Chaseové místy vtipný, je poučný a atmosféra kolem Vánoc je prostě kouzelná. Příběh má hlavu a patu. Jediné, co mi malinko vadilo byl překlad Scrooge. SKRUŽ?! Vážně? No nicméně knihu moc doporučuju, protože tohle je vlastně taková pohádka napasovaná do moderní doby. Musím ale říct, že moc povedeně!

1 31.03.2019

Knížka začala vcelku obyčejně a jen jsem mrkla, změnila se na emocionální sešup. To, jak Tammy Robinson popisovala život s autistickým člověkem, je fakt mazec. Normálně jiní je vážně čtivá knížka, která vás úplně položí, nebo aspoň mě úplně položila. Od určité chvíle jsem knihu musela odkládat. Kniha je přirovnávána ke knihám Než jsem tě poznala a Hvězdy nám nepřály. Ani jednu z nich jsem nečetla, takže nemůžu porovnat, nicméně je to krásný příběh, místy trochu jednoduchý, ale vtáhl mě do děje. Postavy jsem si zamilovala hned od začátku a moje láska trvala až do konce.

2 31.03.2019

Od téhle knihy jsem vlastně nic neočekávala. Pořádně jsem ani nevěděla o čem to je, jen tak zhruba. A byla jsem fakt mega překvapená! Přítelkyně smrti mě překvapila svou čtivostí, kapitola mizela za kapitolou a já chtěla furt víc a víc. Nemám ráda taková ta nudná vyšetřování, ale tohle mělo spád a moc jsem chtěla vědět, kdo je další. A ten konec? Tak to bylo největší překvapení a zvrat! Doma mám i druhý díl Dům smrti a určitě brzy moje knihovna přivítá i třetí díl této trilogie Agonie smrti. Při čtení jsem byla napjatá od začátku do konce. Ocenila jsem i způsob zpracování rozhovorů, i když jsem se maličko ztrácela v tom, co kdo říká, ale myslím, že i díky takovémuto způsobu je kniha spádná, jak jsem už zmiňovala.

4 31.03.2019

Abych začala tím, co se mi líbilo. Ten svět. Fakt smekám před autorkou. Tenhle svět je tak super vymyšlený a zajímavý! Některé části byly i dost vtipné, třeba jak se Ilan přidala k pětadvacítce a vše pro ni bylo nové a nevěděla, jak se co používá. U toho jsem se fakt smála.
Nicméně na zadek jsem si z toho nesedla. Ze začátku jsem měla problém se začíst a v průběhu knihy mě ne vše bavilo.

6 31.03.2019