KnihomolkaEva komentáře u knih
Pár rodinných ság od autorky už jsem přečetla, takže pro mě byl děj občas trochu předvídatelný a taky se mi moc nezdálo chování policie, podle mě byli až moc necitliví. Ale jinak se kniha četla dobře. Těším se na další díly.
Na knihu jsem narazila náhodně v knihovně a kdybych si přečetla text na zadní straně obálky, asi bych si knihu nepůjčila. Píše se tam totiž mimo jiné "Uvítají ho mimo jiné příznivci titulů Zlodějka knih, Chlapec v pruhovaném pyžamu, Jsou světla, která nevidíme a Tatér z Osvětimi."
Zlodějka knih mě nezaujala a nedočetla jsem ji, u Chlapce v pruhovaném pyžamu se mi sice líbí myšlenka, ale je naprosto nereálný a Tatér z Osvětimi podle toho, co jsem o něm slyšela, taky.
No, tato kniha byla taky trochu moc romantická a nereálná, některé dopisy byly strašně kýčovité, ale za čtivost ty tři hvězdy dám.
Knihu jsem přečetla hlavně proto, že její autor je psychiatr a mě psychiatrie hodně zajímá. Měla zajímavý nápad a celkem dobře se četla. Hvězdičku jsem ale musela strhnout, protože když postavy rozebírají nějaký problém, například učitelka situaci ve své třídě kvůli inkluzi, působí to strašně uměle, jde poznat, že je to rozhovor jen proto, aby čtenáře poučil o té problematice.
Taková nenáročná oddechovka. Vyjadřování postav, zvlášť Éliase (hlavně v jeho deníku), mi někdy přišlo nepřirozené. Slabší 3*.
Kniha mě moc bavila, hlavně tematika přežití ve volné přírodě a rozhovory dvou hlavních záporáků.
Kniha se mi líbila, ale ze začátku jsem si říkala, že je občas moc zdlouhavá a popisuje nepodstatné věci.
Kniha se hezky čte, ale to, jak mluvil malý Jean, mi vzhledem k jeho věku připadalo nepřirozené.
(SPOILER) Kniha se velmi dobře četla, přečetla jsem ji za jeden den. Děj byl opravdu strhující, ale hvězdičku musím ubrat za přílišnou inspiraci nacistickými koncentračními tábory (ani pojmy autor nezměnil) a taky za pár pravopisných chyb.
Tuto knihu jsem přečetla za jeden večer. Autor píše velmi zajímavě a z jeho textu jde cítit velký nadhled. Za mě jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma.
Tato krátká kniha mě příliš nezaujala, dialogy mi přišly toporné a asi dvakrát tam bilo do očí opakování stejných slov.
Knížky Radky Třeštíkové mě nikdy nelákaly, ani nevím proč, k této jsem se dostala jen proto, že je teď ke stažení zdarma. Čtení mě kupodivu bavilo, knížka byla velmi čtivá, i když někdy mi přišla trochu zdlouhavá. Ráda čtu knihy o psychicky nemocných lidech. Některým situacím jsem se opravdu zasmála a závěr byl skvělý. Možná si přečtu ještě nějakou další knihu od autorky.
Kniha mě bavila, ale ke konci už jsem se ve všech těch jménech a vztazích trochu ztrácela.
Villonovy básně mám moc ráda, ale překlady Otokara Fischera/Jarmily Loukotkové se mi líbily o něco víc.
Chvílemi jsem se smála neologismům hlavní postavy, chvílemi jsem se dojímala. Krásná kniha.
Kniha mě zklamala. Od hororu bych očekávala, že se budu bát, což se tady vůbec nestalo. A spoustu věcí se tam opakovalo pořád dokola.
Knihy o autismu čtu ráda a tahle mě dojala až k slzám. Krásný příběh.
Kniha je takový milý dívčí román, nic převratného. Kvalit díla "Než jsem tě poznala" zcela určitě nedosahuje. Ani o tom autismu, což je moje oblíbené téma, tam toho moc nebylo.
Kniha se mi líbila a ani mi nevadilo, že závěr byl celkem předvídatelný, i tak mě čtení bavilo.
Tato kniha byla skvěle napsaná a vzbudila ve mně mnoho emocí. I když jsem samozřejmě věděla, jak to dopadne, stejně jsem se nemohla odtrhnout.
Jako téměř všechny knížky od Joy Fieldingové, i tato byla velmi čtivá. Jak už tady ale uváděli ostatní, je velmi nepravděpodobné, že by média měla o ten případ takový zájem i po tolika letech. Setkání ztracené dcery a její matky by podle mě ve skutečnosti taky probíhalo jinak.