Malý a Velký testament

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Básnická sbírka, jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyriky. Dílo obsahuje 2023 verše, sestává z 185 osmislabičných oktávů skloubených bohatými rýmy. Sjednocujícím prvkem díla je parodické smíšení vysokých a nízkých poloh, tradičně ostře oddělených. Jde o soubor topograficky vázaný na Paříž hospod a paláců, balady jsou často pojaty jako věcné odkazy jednotlivým osobám, obsahují všechny běžné tematické i stylové rejstříky poezie pozdního středověku od dvorské, náboženské až k „bláznivé“ písni. -- 1. vydání. --...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2537/zavet-2537.jpg 4.184
Žánr
Poezie
Vydáno, Garamond
Orig. název

Le lais

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Malý a Velký testament

Přidat komentář
vercas945
31.12.2020

Poezii nemusím, s výjimkou dětských říkadel jsem přečetla asi 5 knih, které bych do této kategorie zařadila, ale pro Villona mám slabost od té doby, kdy jsem na gymplu přečetla Navzdory básník zpívá od Loukotkové. Na jeho básně jsem zvyklá spíš v jejím překladu, jak už se tady někdo zmiňuje, ale kouzlo neztrácí ani v překladu G. Francla.

Ajrad1981
03.06.2020

Mám ráda Villona, ale víc se mi líbí překlady Jarmily Loukotkové.


Efča.M
30.03.2020

Villonovy básně mám moc ráda, ale překlady Otokara Fischera/Jarmily Loukotkové se mi líbily o něco víc.

Ronnie68
04.01.2020

Neřekla bych, jak se tyto básně četly s lehkostí ...

mosem
27.11.2018

Villon je kouzelný, poetický a nadčasový. Když čtu jeho verše, vždy lituji že neumím jazyk natolik, abych si mohl verše vychutnat v originále. I sebelepší překlad nedokáže vystihnout ducha, kterého vložil autor. Nedokáže vystihnout poetičnost, kterou autor básni vdechl a kterou zamýšlel. Sportovní terminologií - není to "přímý přenos". Ale i tak je to pohlazení.

sararachel
09.06.2018

Jedny z mých nejoblíbenějších básníckých sbírek. Dotklo se to jak mého myšlení, tak vnímání. Pro mě geniální.

ZajDa37
06.03.2018

Řeklo by se, co nám může dát kniha z 15. století, když je to tak strašně dlouhá doba. Villon vám ukáže, že se lidé ani za tu dobu nezměnili. Pořád stejně miluji, pořád stejně trpí kvůli lásce, pořád jsou stejně lakomí a pořád si na tuhle lakotu stěžují.
Villonova kniha je vlastně oslavou toho, aby si člověk užil, pobavil se, napil se a se vším, co k tomu patří. Celé je to navíc zabaleno do ostrých, někdy peprných a někdy až moc ironických veršů, které tu myšlenku příjemně dokreslují.
Ale i přes tuhle adoraci zábavy a veselí jako přes masku probleskují trpké úvahy o tom, že člověk je pouze smrtelný, že stejně na všechny čeká smrt, i když byl jakkoliv bohatý nebo mocný. Tak proč si tváří v tvář téhle smrtelnosti ten život nevychutnat?
To praví Villon a já s gustem na jeho elán a lehkost v životě připíjím.

Damato
27.02.2018

Věděla jsem do čeho se pouštím, když otvírám tenhle dárek, který každopádně velmi potěšil. Villon a já jsme už dávno (třebaže Villon o tom vůbec neví a kdoví, jestli by souhlasil ) dost velcí kámoši a třebaže vlky z lesů žene hlad, já prostě tyhle jeho básně milovala, miluju a milovat budu, i když se u čtení směju, brečím nebo Villona odsuzuju, co to bylo za lempla, burana a jak to říct-nebo spíš napsat slušně?...ale ve svém nitru úžasně křehkého člověka, který se těmi verši jen bránil současné ne-morálce, korupci a prospěchářství. To si ho po těch letech ale umím obhájit, co? Rozervanec jeden rozervanej- a to pravděpodobně nejen duševně, ale podle zdrojů i fyzicky - dnes by se řeklo momentálně bezdomovec a zlomila by se nad ním hůl. Ale to co po něm zůstalo, je něco co má nevyčíslitelnou hodnotu a u čtení vámi probíhají takové erupce emocí, že se divíte sami sobě, co vlastně najednou jako člověk citíte sami na sobě.

1