Dryáda komentáře u knih

Na Dítě číslo 44 jsem se dlouho chystala s velkým očekáváním, dokonce jsem zvažovala koupi knihy a teď jsem ráda, že jsem to neudělala.

Kniha začíná slibně úvodní kapitolou na Ukrajině i seznámením s Demidovem. Brzy ale začíná děj pokulhávat nejen podivným prozřením hlavního hrdiny, ale i občasným ruským stereotypem (vodka a drogy?). V druhé třetině mě začal opouštět zájem číst dál a poslední čtvrtina byla už natolik absurdní a místy nelogická, že jsem občas převracela oči v sloup (nebudu se rozepisovat, pro ty co chtějí číst, ale stručně: identita vraha, celý závěrečný střet).

Co se týče historické přesnosti, poněkud mě děsí lidé, kteří tuto knihu berou jako zobrazení skutečnosti. Někteří asi zapomínají, že se jedná o fikci. Věřím, že si autor data nastudoval, sám podává seznam literatury, ale taky upozorňuje na historické nepřesnosti a některé věci mi přijdou vyhnány až do extrému. Úsměvné mi přišly momenty, jako vystřižené z akčního amerického filmu (už zde je vidět cílenost na hollywoodské publikum, což se autorovi samozřejmě splnilo): "rozmluva" s Nestorovem ohledně vyřešení zločinu, zlobící startér, pomáhající lidé, kteří po vyslechnutí příběhu okamžitě plánují další postupy...

Kniha je psána hodně jednoduchou angličtinou bez složitých vět i slov, čte se svižně a lehce. Jako odpočinkové čtení pro nenáročného čtenáře fajn, ale Man Booker Prize?

17 19.06.2016

V první řadě je třeba říct, že knihu jsem četla v originále, tedy za mne odpadají jakékoliv vyjádření k překladu, oslovování celými jmény a tituly mi nevadilo (DCI Foster zas tak dlouhé není). Můj komentář zřejmě bude obsahovat spoilery, takže byli jste varováni. :)

Kniha je čtivá, na identitu vraha jsem přišla skutečně až ke konci knihy, i když ještě před odhalením, takže to nebylo nijak šokující. Ovšem těch nelogičností, které se zde objevují je tolik, že to až do očí bije.
Skutečně v Londýně existuje místo, kde není telefonní signál? Uprostřed města? Nejprve si pozvou detektiva až z Manchestru a pak ji házejí klacky pod nohy a nakonec z ní dělají blázna..? Aby to bylo napínavější? Další věc byla, jak se několikrát nechala málem zabít, to za sebou jako policistka nemá žádný kurz sebeobrany? A ještě nakonec sama vlezla do "vrahova doupěte"! A jako další perlička - Barbora se narodila ve Velké Británii a prožila tam celý svůj život a přesto trpí východoevropským přízvukem? No... Jen takový malý výčet, určitě by se toho našlo více.
Celkově můj dojem byl, že se děj odehrává v duchu, který spíš připomíná 90. léta a ne dobu, kdy jsou Česká republika i Slovensko v Evropské unii, do/z UK se dá doletět za 2 hoďky za pár šupů a ČR se účastní anti-trafficking programů na pomoc obětem. Ale třeba se jen v tomhle tématu moc neorientuju a opravdu je to tak zlé, jak nám to autor vymaloval.
A ta jeho východní Evropa mi taky dost lezla krkem, hlavně že máme všichni stejný východoevropský přízvuk. Ach jo... člověk by čekal trochu víc, když má autor za manžela Slováka.
Když nad tím tak přemýšlím, měním své hodnocení z *** na **. Přestože tohle nebyla autorova prvotina, dám mu ještě šanci a zkusím druhou knihu.

10 05.05.2019

[pozor, může obsahovat spoilery]
Upřímně vůbec nerozumím tomu velkému hodnocení a hysterii kolem (anebo vlastně asi ano, reklama dokáže hodně). Celá kniha na mě působí jako koláž jiných fantasy knih (ne, není to stejné jako se jimi nechat inspirovat). Jako bonus je plná "fat-shaming-u", černobílých postav, několika nelogičností a opakujících se slov (minimálně v angličtině, s českou verzí jsem neměla tu čest).
Hlavní postava Harry Potter, šikanovaný ale pořád drzý, nenávistný nejprve ke svým příbuzným a potom k některým čarodějům, super-mocný-slavný čaroděj (který by se nebýt Hermiony vůbec neobtěžoval studovat) tak dokonalý, jako kdyby se vyloupl ze shōnen mangy, se nakonec sám těší, až bude šikanovat svého bratrance (Tohle má jako inspirovat děti?).
Některé momenty v knize byly tak povrchní a plytké, že se mi až dělalo špatně (prvních pět kapitol a elitismus čarodějů jako příklad). Neposlouchat to jako audioknihu, tak to nedokončím.
Ano, můžete oponovat, že na čtení takovýchto knih nemám věk (a možná k mému nízkému hodnocení přispívá i ta davová hysterie, která se kolem Harryho Pottera točí), ale osobně bych tuhle knihu dětem na čtení nedala. Určitě by se našly lepší.

10 06.06.2016

Nečekala jsem, že mě 200 let starý román natolik pohltí. Ironie a vtip, s kterými na začátku popisuje postavy, hlavně jejich záporné vlastnosti, a jejich vývoj mě dostaly tak, že jsem měla problém knihu odložit. Samozřejmě by se dala vytknout mírná přeslazenost v některých pasážích a poněkud naivně šťastný konec, ale proč si nedopřát knihu, která vyvolá příjemnou náladu a úsměv na rtech. :)

8 08.02.2016

Zajímavé, i když pro mne poněkud depresivní dílko, které si myslím někteří lidé pochopili špatně (soudě podle komentářů), na druhou stranu chápu, že to není kniha pro každého. Nejde v ní ani tak o pracovní kulturu v Japonsku, která taková až extrémní bohužel může být, na druhou stranu si v "konbini" zákazník nepřipadá, jako by prodavače obtěžoval (jako je vcelku časté u nás).
Kniha spíše zobrazuje dnešní společnost, která se tváří moderně a progresivně, na druhou stranu mnozí lidé (občas kolem sebe sleduji, že většina) zastávají stereotypní názory předávané z generace na generaci jako jedinou správnou pravdu, jejich život jede v zajetých kolejích, a pokud někdo nesplňuje tento vzorec, tak je divný nemocný a potřebuje léčit, přesně jak to zažívá hlavní hrdinka v knize. Protože i já se poněkud vymykám běžnému vzorci, se kterým se hodně lidí nedokáže smířit, na vlastní kůži cítím, že tohle není problém jen tradičního Japonska.
Není to žádné veledílo, ale vzhledem k tomu, že o knize i po třech měsících po dočtení přemýšlím, dávám plný počet.

7 28.10.2019

Milá, melancholická kniha. Mne rozhodně nenudila, jen mi vadilo to neustálé opakování pravidel a faktů o postavách. Neřeknu, kdyby to mělo přes 500 stran a 100 postav, ale tady to bylo nadbytečné a rušivé.

6 08.05.2019

Ačkoliv psaná jednoduchým strohým stylem, kniha mě naprosto pohltila. Myslím, že se jedná o velmi poučný cestopis, který se na Tibet dívá nejen z pozitivní stránky, ale popisuje i množství jeho nedostatků. Velmi mě překvapilo, jak málo má společného se stejnojmenným filmem.

6 05.01.2012

Nechápu... nechápu tu mánii kolem, nechápu mentální pochody Eleny. Ta osoba mě děsila, nudila a nejvíce ze všeho strašně štvala. Její nezdravá obsese Lilou se jen zhoršovala a nabírala na intenzitě, až jsem si řekla "A dost! Touhle postavou se frustrovat nebudu."

Tak tahle kniha šla úplně mimo mne. Mám ráda fantasy i detektivky, ale tohle neexcelovalo ani v jednom žánru, čpí z toho naivita a amatérismus, jako by to psal nějaký student pro zábavu.
Děj byl takový divný a nezajímavý, stupňování napětí bylo spíš úsměvné než zdařilé. Když to shrnu, tak bych knihu charakterizovala jako nudu.
Harry Dresden, wizard (jak sám říká stejný kořen jako slovo wise - moudrý), dělá občas neuvěřitelně hloupé a nelogické věci. Vím, že hlavní postavy nejsou jen dokonalí hrdinové, ale s Dresdenem jsem za jeho chování chvílemi měla chuť zatřást (velmi zjednodušeně, možná spoiler: budu arogantní a budu lhát, protože vás všechny ochráním a spasím svět, ve skutečnosti všechno ještě víc zavařím a pak se nimrám ve svém zoufalství). Jeho temná minulost a hříchy, takový celkem častý motiv, že to až smrdí jako klišé, mne vyloženě rozesmály.
Za mne jediná hvězda, že jsem vydržela přečíst, to co jsem přečetla (ano, přiznávám se, pár kapitol jsem přeskočila...a o nic jsem nepřišla, konec jsem pochopila a nepřekvapil :) ).

Edit: Zapomněla jsem dodat, že jsem po celou dobu čtení měla v hlavě podvědomý pocit, že je ta kniha dost sexistická, ale snažila jsem se to potlačit, že si to jen namlouvám. Po přečtení jednoho komentáře na goodreads, který to pěkně rozebral, už chápu, kde se to tam vzalo.

5 15.06.2016

Asi by se dalo říct, že jsem měla trochu větší očekávání, než člověk, který se o knize poprvé dověděl, když ji dostal do ruky. Doteď jsem o ní slýchala dost chvály a docela dlouho jsem se chystala ji přečíst. Bohužel musím říct, že jsem byla od začátku zklamaná.
Kniha má slabý rozjezd, což není nic neobvyklého, ovšem v tomto případě k žádné změně nedochází. Děj je jednoduchý a přímočarý, díky čemuž se čte rychle a dobře. Ovšem postavy jsou jen tak načrtnuty bez nějakého hlubšího popisu a vývoje v průběhu děje. A humor? Marně jsem ho hledala. Pan autor zasypává čtenáře nesmyslnými slovy a slovními spojeními, co nejabsurdnějšími stvořeními a planetami , a spoustou nepravděpodobnosti. Často až do takové míry, že mi to přišlo nucené, jako "tlačení na pilu". A mně to nepřišlo vůbec vtipné. Rozhodně mě to nepovzbudilo k četbě dalších dílů a ani v daleké budoucnosti to nemám v plánu.

5 27.02.2016

Americká slátanina převedená do knižní verze, která vlastně neví ani čím chce být.

Stereotypní ploché a černobílé postavy: dobrácké slabé utlačované osoby, které díky svému "hendikepu" nejsou součástí většinové společnosti a proti nim zlý krutý nesmrtelný (otrava krve a gangréna jsou v pohodě) bílý chlap, kterého takto vytvarovaly hrůzy zažité války. Asi proto se to odehrává v 60. letech, dneska by ho možná! poslali na vyšetření s PTSD.
Na to kolik knihy obecně poskytují prostoru pro psychologický popis postav a jejich vývoj je tato stránka naprosto nevyužitá. Sice se dovídáme základní fakta, ale nejdeme nikam do hloubky, kloužeme jen po povrchu.

To není vše, máme tady další jevy amerických trháků... přítomnost hlavního záporáka (kterého je třeba porazit); logické chyby (díra v boku se nehojí několik dní, ale díra po kulce v hrudníku zmizí hned), nesmyslnost děje pro potřeby zápletky (nikdo nehlídá vzorek?), náhodná interakce hlavních postav (že by osud?) a taky ten konec... uf!
EDIT1: Zapomněla jsem dodat... morálně poučné odpovědi na ožehavá témata současnosti (rasismus, homosexualita, práva jiných bytostí než lidí apod.)!

Stačí, že nám poněkud stagnuje kvalita amerických filmů, teď to ještě šoupneme do papírové podoby. Vlastně ani nevím, proč jsem to dočetla, čtivé to nebylo... nejspíš ze zvědavosti jak může vypadat kniha podle scénáře (a kvůli obojživelnému sexu to vážně nebylo).

EDIT2: Na film se koukat nebudu. :)

4 19.01.2020

Kniha se rozjíždí slibně, futuristický svět prekogů a intertů mě zaujal, myšlenka moratorií a semivitálů mi přišla originální. Bohužel se záhy seznámíme s hlavním hrdinou (hrdiny?) a tady vidím největší kámen úrazu. Joe mi přijde otravný, nezajímavý a naprosto neschopný, nikam se nevyvíjí a dějem jen tak nějak proplouvá (dokonce se vyhýbá i jakékoliv příležitosti dělit se s ostatnímu o informace). Ostatní postavy jsou představeny v jediném odstavci a není na nich nic specifického, aby je bylo možné si zapamatovat. Jejich osudy mne ponechávaly naprosto chladnou. Děj se začíná protahovat a jakoby cílil pouze na sledování časové regrese. Všechny zvraty jsou již předem jasně naznačeny a tedy na nich není nic překvapivého. Konec byl už jen hřebíčkem do rakve. Dvě hvězdy dávám pouze za zajímavý začátek.

4 28.11.2015

Úžasná kniha, kterou jsem si zamilovala už na čtrnácté straně (jako kdyby psal někdo o mých návštěvách knihkupectví a antikvariátů). Ač je děj velmi předvídatelný (pouze jedna věc mě opravdu šokovala, ale nebudu ji vyzrazovat :)) a mně bylo jasné, jak to dopadne už na začátku, stejně jsem ji přečetla jedním dechem.

4 18.01.2014

Nevím, jestli je to tím, že se jedná o prvotinu, nebo takto píše Nesbo běžně, ale tohle nebyl můj šálek čaje. Příliš rozvláčné, nudné, napínavá část se odehrála na posledních 20 stranách. Kdyby se osekala vata, kniha zabere 50 stran.
Až si přečtu něco novějšího od Nesba, třeba to ještě upravím. :)
Co se týče překladu, tak to mělo znamenat co? Pan překladatel nezvládl angličtinu a nechal pasáže bez překladu? Nebo předpokládá, že u nás všichni umí anglicky (tak optimistická bych nebyla)? A velmi by mě zajímalo, jestli ty hrubky jak z prvního stupně základní školy jsou jen problémem elektronické verze nebo jsou i na papíře (noviny napsali,...).

4 27.08.2013

Po Složce 64, která se mi vůbec nelíbila, jsem si myslela, že už se k Adler-Olsenovi nevrátím. Ale pak jednoho dne přišla nálada na temnou severskou detektivku a já jsem se rozhodla dát mu ještě jednu šanci. Bylo to sice trochu zdlouhavé, ale výborné, napínavé a Karl tolik nelezl na nervy jako v předešlých dílech.

3 05.05.2019

Kniha je to čtivá se zajímavou myšlenkou a propracováním. Z počátku to šlo ztuha, ale brzy jsem se nemohla odtrhnout. Bohužel na mne je zde až příliš mnoho náhod a pár "deus ex machina", vysvětlených poněkud oportunisticky "osudem" hlavní postavy. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdy, ale pak přišel závěr.

V lepším případě, který nám zde vybarvil pan Gluhkovsky, by mělo všechno do sebe zapadnout, v hlavě by se měla rozsvítit malá žárovka a říct "aha, tak takhle to bylo". Ale ne, tady to nefungovalo, závěr neuspokojil a po těch více než 400 stranách zněl skoro až neuvěřitelně.

A proč ne 5 hvězd? Protože mi tady chyběly jakékoliv ženské postavy. Ženy plní funkci matek, továrních pracovnic, uklízeček nebo prostitutek. Tvoří jakési bezbarvé pozadí jednotlivých stanic. Jedinou výjimkou je mrtvola, do jejíž osobnosti nahlédneme alespoň krátkými vzkazy. Skutečně v celém metru nebyla jediná žena, jež by navlíkla uniformu, vzala do ruky kalašnikov a hlídala alespoň bezpečné hranice? Ani jedna brahmánka, která by stála za zmínku? Ani jedna lékařka?

PS: Zajímalo by mě, proč jsou Чёрные (tedy černí) nebo anglicky dark ones přeloženi do češtiny jako ďáblové.

3 17.08.2016

Hodiny rozhodně nenudí, stránky příjemně a rychle ubíhají a tři různé linie nijak nenarušují plynulost. Ovšem něco mi tady do plného počtu hvězd chybí. Občas se vynoří zajímavá pasáž, především celý příběh paní Brownové, který se mi líbil nejvíce a připadal mi nejzajímavější, ale většinu času je to takové, no, prázdné. Pan autor mne o tom, že nám podává psychologické drama, nepřesvědčil.

3 10.03.2016

Kniha mě odradila už na začátku, když autoři přijeli do Japonska nevěda, že s angličtinou nepochodí a že se v Japonsku jezdí vlevo (možná to byl jen styl jakým psali, aby to bylo poutavé a napínavé, ale u mne to vzbudilo spíše nedůvěru k jejich cestovatelským schopnostem). Ve chvíli, kdy začali šokovaně rozebírat, jak je drahý čaj a meloun, jsem knihu zavřela a řekla si, že si najdu jiný cestopis...

Z počátku byla ta absurdnost zábavná, ale čím dále tím více to ztrácelo smysl a byla to jen smršť nesouvislých vět. A já se ptám proč? Jaký má tohle smysl? Připomíná mi to moderní umění, kdy se flákne barevný flek na černé pozadí a hned je z toho veledílo. Někdo mi možná vytkne, že tomu nerozumím... a já mu to klidně odsouhlasím.

3 28.05.2015

Skvělý příběh, ač trochu rozvětvený, což mi osobně nevadí, skoky v čase spíš jen nutí používat hlavu. Styl psaní mnohem lepší než v povídkách, ač někdy ještě zabrousí k rádoby vtipným momentům.

3 16.05.2015