druzickaster komentáře u knih
Pan Sharpe na moři, proč ne. I přes vlažný začátek byl příběh zajímavý a bavil jsem se až do konce.
Budu se opakovat, nebudu originální, ale jedním slovem nádhera. Povídky vynikající, četly se jedním dechem. Doslov, chcete-li rozbor díly pana Pytlíka byl pro mne přínosem v životopisu a přehledu díla pana Hrabala do 80. let. Co se týká literáního rozboru, místy jsem uvažoval, jeslti jsme četli stejné povídky. Ani ne tak z pohledu literárního kritika, protože já jsem literární elév, ale pro mne to byly povídky smutné, veselé, melancholické, rozervané o obyčejných lidech pro obyčejného člověka jakojsem já. Tím si mne získaly a podmanily a chytly mne za srdce a jsou v mém srdci hluboko vydrápané a už tam zůstanou a jsem tomu rád, že je tam mám. Je víc, než pravděpodobné, že se ke knize ještě vrátím, ale doslov tentokráte vynechám.
Jak je psáno v ediční poznámce, ... ve výběru jsme neotiskli Haškovy populární povídky... Pravda je ta, že tvorba mistra Haška v této knize je úzce vázána jak politicky tak časově a v dnešní době nemají takový říz a ráz jako v letech jejich vzniku. I přesto nelituji času který jsem s touto knihou strávil a jsem rád, že jsem si opět rozšířil obzory.
Klasický Cornwell, čím dál hrdina postupuje, tím je děj jednotlivých příběhů zajímavější a tak nějak akčnější. Tak budu držet panu Sharpovi palce a jdu se mrknout jak to s ním bylo vlastně dál.
Musím uznat, že v případě Saturnina, je film stejně dobrý jako kniha a to hlavně naprosto geniálním obsazením rolí. Knihu jsem přečetl na jeden zátah a i když jsem věděl co mně čeká chechtal jsem se stejně, s tím, že postavy jsem tentokrát viděl naprosto jasně. Takže kniha i film jsou nepřekonatelné a můžu jen doporučit.
Od mala jsem považoval Postřižiny za geniální film, kniha je předčí, vjemy jsou silnější. Krasosmutnění, nádhera, popis světa dospělých dětskýma očima je vždy dojemný a v tomto případě to platí dvojnásob, krom toho jsem se u vyprávění královsky bavil. Harlekýnovy miliony, jsem rád, že jsme tuto část četl až jako dospělý člověk, je melancholická, ale zaryje se pod kůži a donutí člověka přemýšlet a o to šlo.
Za mně bych dal * klidně i 10 pokud by to bylo možné.
Být královským vojákem nebylo nic snadného. Neuvěřitelné jaké bitvy se odehrávaly a v jakých podmínkách museli tehdejší vojáci bojovat. Díky panu Cornwellovi máme tyto bitvy velmi poutavě popsané a díky seržantu Sharpovi je můžeme prožívat. Opět musím vyzdvihnout pohled z obou válčících táborů, což dodává ději na autenticitě. Nezbývá než spěchat za panem Sharpem do jeho dalších dobrodružství.
Musím uznat, že mě autor velmi mile překvapil. Když jsem knihu rozečetl, říkal jsem si, no jo robinsoniáda pro dospělé. O kousek dál jsem už mi bylo jasné, že to tak jednoduché nebude. Děj mě příjemně strhl, sem tam jsem v napětí mrkl na konec kapitoly, i když to většinou nedělám a říkám si aha, takže tak to bude... a ono to bylo nakonec všechno jinak :D Autor si se mnou pohrával jako kočka s myší a to je dobře, mám to rád a užíval jsem si. Z pohledu filozofické stránky je kniha propracovaná do detailu, je krásně vidět jak jedna krátká událost dokáže změnit, řekl bych až převrátit naruby všechny morální a hodnotové žebříčky. Spravedlnost, lidský život, síla vůle a boje o přežití to je to oč tu běží. Demokratický komunismus, proč ne. No, nechám toho, kdo přečte pochopí a tuto knihu by si mělo přečíst opravdu hodně lidí.
Opět pan Cornwell pořád výborný a pokaždé jiný. Příběh o vojínu Sharpovi, je zase jiný, než o Uhtredovi. Líbí se mi pohledy z obou stran konfliktu, baví mě to. Jdu na další díl.
V podstatě banánlní příběh, ale nikdy mně nepřestena udivovat jak nádherná kniha se o tom dá napsat. Popisy společnosti, morálky a vztahů carského Ruska. Zatracování všech, kteří jen trošku vyčuhují z řady atd. Kniha i autor mi učarovali a četbu můžu jen doporučit.
Rád jsem prožil s panem Uhtredem a jeho druhy všechna dobrodružství a bylo prima, že při nich stáli všichni dobří bohové.
Fakt krutá doba. Tak se jdu mrknout na závěr tohoto životního příběhu pohana bojujícího za ukřížovaného boha.
Klasika vydání sbírek Haškových povídek, většinu jsem už někde četl, ale jsou tam i nové, pro mne o Švějkovi neznámé povídky, což jsem kvitoval. Na druhou stranu kdo si rád nepřečte znovu i další povídky autora.
Zamjatinovo My je vskutku geniální dílo. Pokud vezmeme v úvahu dobu kdy vzniklo (1920) a jeho aktuálnost, včetně technických detailů, je to neprávem opomíjené dílo. Z počátku je styl psaní na první pohled ne zcela konzistentní, ale postupem času zjistíme, že je psán velmi rytmicky a podle mně, se podobá 3d skrytým obrázkům - sterogramům, kde se najednou zjeví obraz naprosto čistý a plastický. A přesně tak na mne děj působil a o to byl zážitek silnější. Knihu jsem přečetl v podstatě za dva večery, protože nešlo přestat.
Musím uznat, že poslední díl trilogie 1Q84 mě chytl a nepustil až do konce. Aomame si u mě celkem polepšila, Tengo stále stejně dobrý. Některých hrdinů mi bylo i líto, ale takový je holt život v realitě 1Q84.
Doufejme, že trůn prázdný dlouho nezůstane. Opět jsem se bavil při dobrodružstvích dávných dob, no nic je čas na další díl.
Už mě svrběl jazyk s nemístnou poznámkou, ale jo, kvalita pořád vysoká a těším se na další díl.
Návod k použití: Letní ráno ve stínu stromu opřený o kmen, otevřít knihu a číst. Pan Vodička velmi poutavě a laskavě popisuje obyčejné lidi, přírodu a její obyvatele. Cokoli v jeho popisu se stává středobodem vesmíru. Laskavě a s humorem nám předkládá běžné životní situace a člověku je u toho tak nějak fajn.
Kvalita ustálená, Uhtred pořád svůj a jedinečný. Jedine co mi vadí jsou některé pasáže/myšlenky/ které se celou sérií pořád melou dokola, o mečích a hradbě atd, ale chápu, že je to pro ty, kteří nečtou celou sérii, takže to strpím. Jde se na další díl.
Tak tato kniha se panu Iskanderovi opět podařila. Povídky o strejčku Sandrovi chytí každého a už nepustí. Jsou tak obyčejně pravdivé, laskavé a optimistické, až mi bylo smutno, že už je konec. Pokud se chcete zasmát a prožít krásné chvíle musím knihu vřele doporučit.