Z doby „Strany mírného pokroku v mezích zákona“
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152702/z-doby-strany-mirneho-pokroku-v-mezich-zakona-152702.JPG
4
106
12
Výbor je uspořádán z Haškovy politické satiry z let 1907–1914. Hašek zde komentuje politické události, útočí na české politické představitele, líčí v „Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona“, reprezentovaných ve výboru několika ukázkami, svou politickou činnost r. 1911, kdy kandidoval na Vinohradech s politickým programem zestátnění domovníků a protestu proti zemětřesení v Mexiku. Haškova satira odhaluje se sžíravou jízlivostí bezpáteřnost a bezzásadovost tehdejší politiky a věrně odráží dusnou atmosféru v letech před první světovou válkou.... celý text
Přidat komentář
Kdepak Švejk, tyto Dějiny jsou naprosto geniálním Haškovým dílem. Popis misionářské cesty, týden s Dacany, vévoda makedonský Klimeš, pumpování Machara, básník Racek, Májové výkřiky a spousta dalšího je úplným vrcholem humoru, co se kdy zrodil v naší kotlině. Asi kladně působilo to, že Hašek dílo napsal snad v jediném období, kdy nepil? (Když tedy vynecháme Rusko, kde ale měl jiné starosti). A asi také to, že důvodem pro psaní nebyla snaha okamžitě získat nějaké peníze, jako je tomu u povídek a Švejka. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že stačilo málo a toto dílo by vůbec nebylo známé, stačilo by, aby se ten rukopis jednoduše ztratil někde v průběhu dlouhých let, kdy se jen tak někomu někde válel ve skříni.
Prosím udělejte z toho povinnou četbu. Hašek popsal minulost, jako by to byla současnost. Ti samí uřvaní pitomci jako elita politických stran, ti samí ukřivdění intelektuálové, ti samí...
Bohužel mi už Haškovy povídky splývají, takže si nedokáži vybavit kde jsem co četl, ale Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona by mohli nahradit soudobý tisk od všech těch pisálků, co předstírají, že rozumí politice.
Čtěte a plačte, neboť nic se na světě nezměnilo.
Myslím, že komentář Weil vystihuje naprosto přesně to, co jsem při čtení citil. Hašek, rebel, dravec, který tak trochu opovrhoval životem, který se mu nabízel, vytvořil tak precizní díla. Hašek, který vydával na odiv svou bohémskou povahu , popsal českou lidskou duši do morku kosti. Ano, proto nám také, jako národu, říkají v cizině národ Švejků. Nás to pohoršuje, Haška ctí. A tiše se nám z výšky směje, jak tady švejkujeme do dnešních dnů...a pořád a pořád...
Jak je psáno v ediční poznámce, ... ve výběru jsme neotiskli Haškovy populární povídky... Pravda je ta, že tvorba mistra Haška v této knize je úzce vázána jak politicky tak časově a v dnešní době nemají takový říz a ráz jako v letech jejich vzniku. I přesto nelituji času který jsem s touto knihou strávil a jsem rád, že jsem si opět rozšířil obzory.
Začátek, možná tak první čtvrtina je výborná, ovšem potom jde vše do kytek. K dobru musím přičíst, že jsem se dozvěděl víc, kdo že vlastně ten Jaroušek po lidské stránce byl (cestování, trochu nakousne i slečny, věčný alkoholismus, průšvihy) a současně poznal první republiku i jinak, než z učebnic. Masaryk byl taky člověk, a zdaleka ne tak vážený. Pan Arbes a Neruda chodili taky do hospody a Hašan je tam vysmívá apod...ale jak říkám, velká většina knihy se bohužel opakuje a vleče. Z příchylnosti k autorovi ještě ty 3*** protlačím.
tyto humoresky se mi nelíbí ale Švejka mam rád ale z této knihy jsem si fakt nic nevybral
Krásný popis anarchistického lidu tehdejšího Rakouska-Uherska, až mě kolikrát mrazilo v zádech, jak jsou naše názory podobné. Škoda, že jsem nestihnul zajít s Haškem na pivo, třeba na to bránický. :-)
Tohle je prostě celý Hašek a nejzářivější, nejčistší a nejkrystalištější projev jeho anarchismu přesně v jeho typicky svérázném pojetí. Přednáška o rehabilitování zvířat nebo zestátnění domovníků patří ke klenotům české humoristické povídky. Knize ovšem trochu na kvalitách ubírá fakt, že v mnohém karikuje, popisuje a shazuje historické osobnosti své doby, tedy osobnosti, které dnešní čtenář a čtenářka vůbec nezná a prakticky nic o nich neví, tudíž se z toho trochu vytrácí ten humorný kontext (např. v době, kdy jsem knihu četl poprvé, jsem vůbec nic nevěděl o Emanuelu šlechtici z Lešehradu - mimochodem výborný český fantasticko-horrorový spisovatel - , jemuž je v knize věnována jedna kapitola, o jeho existenci jsem se dozvěděl zhruba před měsícem a půl).
Překvapuje mě, že při svém stylu života byl J. Hašek v přístupu k životu jako literát tak pečlivý, až puntičkářský.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
Kniha Z doby „Strany mírného pokroku v mezích zákona“ je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 150x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 128x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 5x |
Hašek je gejzír slov, absurdit a "švejkovského" přístupu ke světu. S naprostou vážnou tváří, v tomto případě v rouchu různých vážných politických projevů, vykládá takové hovadiny, že se člověl musí smát. Tento výbor jeho textů je skutečně esencí (poněkud ale jednostranného) myšlení o politice, je mnohomluvný, permanentně se pohybuje mezi velkolepostí a naprostou miniaturní drobnou pitomostí. Haškovi se daří využívat různé metafory, přirovnání, mluví o konkrétnostních absurdnostech jako o základních pilířích lidstva - kapř. kapitola Pronásledování prvních křesťanů na Vinohradech, , kde jde o pana Kopejtka, který musel, aby mohl hrát v hospodě karty, odvolat, že věří v Boha.
Je to zároveň dokument jeho doby, ale je fakt, že politika viděná jeho očima je velmi současná. Například dokáže napsat naprosto dehonestujícím způsobem životopis dr. Karla Kramáře ("Dr. Kramář má totiž ve zvyku, že v dobách nejtěžších zápletek politických, když je českému národu nejhůře, odjede z Čech na Krym, a když se vrátí, již je po bouři...", s. 63) nebo dr. Františka Soukupa (přirovnává jeho parlamentní vystupování k jednotlivým indiánským kmenům, s. 67), umí napsat plamennou obhajobu toho, jak je nám tady krásně a jak je neuvěřitelné, že si někdo vůbec může stěžovat na poměry ("Věznice jsou zařízeny takřka přemychově, a zavedeno v českých věznicích králičí maso...Nelze si představiti větší spokojenosti, jako když si můžeme zakouřit dobrá rakouská viržinka...", s. 49), a všechno je dotaženo do naprosté krajnosti. Když někoho uráží, líbezně se u toho usmívá a je tak přeslušný, až se sluníčko rozzáří.
Takže je to roztomilá knížka, plná roztomilých zlovoností, špílců a urážek, které ale přesně cílí na obor politiky jako na dějiště lidských malostí a velikášství. A to asi tak bude vždycky.