druzickaster komentáře u knih
Nevím, zda u díla o gulagu lze napsat, výborně, ale ano v tomot případě si to dovolím, pane Šalamove, výborně. Dokázat vypsat všechny hrůzy gulagu, emoce a sebezapření. Lidské osudy a jejich utrpení to chce samo o sobě velkou odvahu a um. Je dobře že knihy o gulazích vycházejí a je nutné je číst abychom se podobným zvrácenostem jednou pro vždy vyhnuli a ukončili je už v zárodku.
Dostal jsem zprda, že tato kniha není rozhodně vánoční čtení...a já si mylsím, že je to jedno kdy, tato kniha by se měla číst kdykoliv a hlavně těm co si pro své ego nevidí na špičku nosu. Nějak se pořád nemůžu srovnat s tím co (byli)jsou lidi schopni provést druhým ať v německých a nebo ruských koncentrácích. Je to neskutečné, odporné a nějak neumím najít to pravé slovo jaké to vlastně je. Rozhodně si po knihách jako je tato nepřipadám jako pán tvorstva, spíš naopak...Z Treblinky se člověk dozví i informace kolem koncentráku, ukrajinští bachaři, poláci kolem táborů kteří udávali...každopádně "majstrštych" obou kamarádů je mi velmi sympatický a jsem rád, že se dožili konce války. Jak to potom celé dopadlo, to je zase jiný příběh.
Děs a hrůza Ruských Gulagů. "Radoval se, že dostal jen pět let...." Tisíce nevinných lidí umučených výslechy, těžkou prací v mraze bez jídla, bez základních lidských potřeb. Nesmíme zapomenout a znovu dopustit....
Povídky jsou krapet jiné, než na co jsem zvyklý. Jsou ze života, ze života v Rusku. Bavily mně, ale ty konce jsou takové zvláštní, jako by hudba skončila o jeden takt dřív. Každopádně jsem se pobavil, dozvěděl jsme se něco nového o životě a o to přece jde. Povídka ze záchytky mě pobavila fakt hodně a námět je tak dobrý, že by v pohodě stačil na samostatnou knihu. Poslední povídka je potom asi nejlepší.
Opět vzrušující příběh. Některé spojence by měli pověsit do průvanu, ale takoví darebáci jsou asi všude. Naštěstí to vyvažují ti stateční a dobří.
Ani se nechce věřit, že je knize přes 80. let jak je stále aktuální. Nádherná sonda do maloměstského života, kde drobnost dokáže rozpoutat peklo na zemi a kde je vidět, že zlo plodí jen další a větší zlo. Jazyk je krásně květnatý a popisný, taky díky skvělému překladu, takže se kniha výborně čte a děj uhání kupředu opravdu rychle. Mohu jen doporučit.
Sharpe a jeho banda nakonec unikli. Bylo to zajímavé čtení, pravda je, že tyhle escape příběhy jsou zábavné a napínavé. Sharpe vs ženy - raději ani nekomentuji :)
Hodně dobrodružný díl. Sharpovi vyloženě sedí, že si velí sám a má ssebou svoje (všeho)schopné chlapy. Závěr je dost hodně drsný, ale jak je psáno v knize, je to holt válka.
Musel jsem krapet vychladnout, než jsem se odhodlal napsat komentář. Kniha je krutá a nemilosrdná. Hlavni "hrdina" je zmetek bez základů lidskosti, empatie, prostě typický psychopat. Jeho čtyři kumpáni nejsou o nic lepší. Nepřal jsme mu nic špatného, ale měl jsme problém ho politovat. Ač se asi neshodnu s většinou a vlastně ani s autorem, neměl bych problém u takovýchto lidí řešení "mechanickým pomerančem". Zajímavě je popsán osud oběti ve spojení s vrcholnou politikou, to je tak reálné až mě to děsí. Konec je zvláštní a nevěřím v něj. Jo a ten argot, kterým dotyčný mluví, je příšerný. Ne, že by si na něj člověk nezvykl, aby ne, když je to řeč tupců a primitivů, ale mozek se mu poměrně statečně bránil. Každopádně jsem rád, že jsem knihu četl, vyvolává emoce a to celkem silné a o to jde.
Dílo pana Havlíčka je pro mně magické a silné. Jeho provitna Máňa mně vyloženě pohltila. Havlíček je mág slova a hypnotizuje čtenáře. Při čtení jsem prožíval vše s hlavním hrdinou bylo mi smutno, měl jsem pochyby ale i radost. Havlíček umí udeřit na správnou strurnu a vypovědět radosti, starosti a ztřeštěnost mládí a čtenář se tak vrátí do těchto let a prožije si své malé dramata nemálo podobné dramtům v knize. Přiznám, že jako mladík bych z knihy neměl ten prožitek tak jako nyní.
Zaujal i doslov paní Marie. Bylo zajímavé sledovat některé situace z druhé strany.
Dal bych * i 10.
V každém společenství se najde nějaký idiot co to chce pokazit všem, nejsem si až tak jistý, že to vždycky skončí šťastně. Richar Sharpe a jeho kumpanie pořád dobří a baví mně. Takže je čas na další díl.
Četl jsem dvě verze, škoda, že je název stejný a povídky jiné, ale co už, ta kterou jsem hledal tam stejně nebyla, asi to bude v Einsteinově mozku :) Každopádně pan Nesvadba, jak ho mám rád, vizionářsky temné a skličující. Takže du koupit Einsteinův mozek přátelé.
Prima oddechovka. Lidsky popsané strasti a radosti astronautů a kosmonautů. Musím uznat, je to spíš řehole než radost. Ovšem největší řehole je to pro rodinu, velký obdiv manželce i dětem, je to skutečná oběť.
Velmi zajímavé jsou i autorovy populárně naučné videa z jeho pobytu na vesmírné stanici ISS uložená na soc. sítích.
Knihu mohu jen doporučit.
Můžu se jen opakovat a řict, co už bylo řečeno. Kniha, potažmo překlad Je nádhera, koncert, jemně vybroušený diamant. Než jsem přečetl, nevěřil jsem, že lze anglické slovní hříčky a přebrety převést na češtinu. Díky naší slovní zásobě to ovšem lze a dokonce bez ztráty květinky. Chechtal a to doslova chechtal jsem se od začátku do konce. Obdivuji pámpresora zamiloval jsem si pana Kaplana i když, vyučovat bych ho nechtěl a i ostatní persóny ve mně zanechaly hluboké zážitky.
Knihu můžu jen doporučit!
Nemůžu říct, že by mě politikaření v knize bavilo až tak moc jako ostatní děj, ale k osvětlení děje a zápletek to prostě patří. Poručík Sharpe se se svými muži opět činil a nelze říct, že by zahálel, to tedy ne.
Krapet bláznivá rodinka v čele se stoicky klidnou matkou. Mladý Gerry je sympaťák, ale za bráchu bych ho asi tak úplně nechtěl. Každopádně, život na Korfu je mi tak nějak velmi blízký a věru přiznám, že jsem jim jej záviděl. Příběhy byly jemné a laskavé a ke všemu se člověk i přiučí nové věci o cizokrajné fauně a flóře a taky o životě místních lidí. Kniha se mi líbila a určitě se k ní vrátím. Můžu jen doporučit.
Tak to bylo drsné dobrodružství. Vojáci v té době to byly fakt chudáci, normální člověk by umřel už jen z těch podmínek a ne aby u toho ještě bojoval.
Tento díl mně hodně bavil.
Předně obrovská poklona autorovi, nastudovat takovou hromadu literatury pro napsání jednoho díla, skutečně neskutečné. Škoda taky, že nedopsal alespoň tuto první část.
Ke knize jediná výtka, nejsem lingvista a francouzské názvy a jména, to bylo peklo, ale to je asi jediné, co lze knize vyčítat a ke všemu si za to můžu sám.
Děj knihy není příliš veselý, ale vyvolal ve mně obrovskou spoustu emocí. Hlavní hrdinové mají můj obdiv nad svým téměř neutuchajícím optimismem, pozitivním náhledem na svět a téměř nekonečnou silou začínat znovu a znovu a znovu...chvílemi mě pěkně štvali, že se na daný problém vykvákli a vrhli se zase na další a zase s tou vervou a nadšením.
Vedlejší postavy mě veskrze pudily svou omezeností, šosáctvím, nabubřelostí, nezájmem, povýšeností, pletichařením, závistí a už ani vlastně nevím čím ještě, protože těch negativ bylo mnohem víc. Autor tento marný boj a střet dvou dobráků a poctivců s hordou "pitomců" a zabedněnců vystihl tak přesně, až z toho mrazí a co víc, obávám se, že kniha ač přes 100. let stará je aktuální stále.
Neplťe si knihu s u nás populárním seriálem, tím nechci říct, že je seriál špatný, ale je to velmi volná inspirace tímto románem. Román je nutno přečíst, to je jisté.
Nádherný příběh, který autoři podle mně ne zcela využili. Kniha potažmo námět by si zasloužil mnohem větší rozsah a propracovanější příběh. Každopádně mně kniha bavila a zaujala i myšlenka o "pikniku u cesty".
Richard Sharpe agentem, je to prostě voják mnoha tváří. Zajímavé politické intriky a že to těm darebákům vydrželo až do dnešních dní. Osoukromém životě pana Sharpa raději pomlčím.