Disease komentáře u knih
Ani ne tak krimi jako spíš povídky z policejního prostředí. Goffa je jako povídkář hodně dobrý a základ v realitě tomu dává další přidanou hodnotu.
Kniha, která ve vás opět probudí toho malého kluka, který příběhy "vinetúa a olčetrhenda" žral. Z dospělého úhlu pohledu zůstává fakt, že Karl May uměl napsat nejen černobílé, ale i fakt dobré vedlejší postavy, jako je tu třeba Sam Hawkens.
Některé povídky jsem četl kdysi v těch dvou brožovaných výborech, ale vůbec si je neškodilo připomenout, popřípadě přehodnotit (Zkratka paní Toddové). King totiž píše fakt dobře a i takové provařené téma, jako je Babička, umí parádně podat.
Můj favorit je ovšem Balada o pružné kulce. Ostatně jsem si uvědomil, že King je nejlepší ve vyprávění z hlediska spisovatelství nebo dětským pohledem.
Magora jsem zažil párkrát naživo, naneštěstí už v jeho alkoholovém období v devadesátkách. To ovšem nic nemění na kvalitách tého knihy, zejména "a jeho doba" je perfektní kronikou české druhé kultury od 60. let dále.
Nejen sexuálně, ale především psychologicky explicitní příběh sociopatky s pedofilními sklony. Čekal jsem víceméně opakující se scény a byl jsem příjemně překvapen. Navíc se jako bonus v rámci očekávaného konce dostavil "cimrmanovský krok stranou".
Další přidanou hodnotu tvoří pohled na genderovou nerovnost, ovšem poněkud opačný, než je zvykem.
Jako taková oldschool detektivka fajn, jen mi trochu vadilo, že většina postav byla dost defektní, takže jsem měl pocit panoptika. Doufám, že autorka v takovéto sociální bublině nežije.
Nejlepší autobiografie rockového muzikanta, co jsem četl. Lanegan se odhaluje až na dřeň a jako bonus komentáře k 90s hudební scéně.
Založit sektu je určitě výnosnější, než založit politickou stranu, i když v dnešní době "politických sekt" to trochu splývá. Tohle se opravdu povedlo, kromě vhledu do problematiky je to zatím nejnapínavější kniha od Goffy, co jsem četl.
Trošku atypický Heinlein, tohle je romanťárna jak stehno. Přesto jako časovka to funguje parádně a je to vtipné. Přečteno po dlouhé době podruhé, po zhlédnutí japonské filmové adaptace.
Zajímavý mix sociálního dramatu a neowesternu. Podle anotace jsem čekal něco jako Bengtsonovu Pohádku, ale po lyričtějším začátku se dostavil parádní příběh. Jsem zvědav, jestli autorka ještě něco napíše, protože tímhle si nastavila laťku hodně vysoko.
Jak píšou ostatní, je to poněkud monotonní, takže už se nebavím tak, jako kdysi. Nicméně díky epizodovitosti je to paradní čtení do tramvaje na cestu do/z práce.
A ilustrace v prvním vydání jsou geniální.
Pěkný úvod pro naprosté laiky. Líbila se mi věcnost a nestranost pohledu na tuhle část Sítě, kterou neznám. Jen mi dost vadila totálně odfláknutá redakční práce, u některých vět jsem jejich význam pochopil jen díky kontextu.
Pořád to funguje, jako kdysi na prvočtení. Městská fantasy, jak má být, za mě lepší než cokoli od Gaimana.
Jednoznačně vrchol tvorby Christophera Hydea. I naponěkolikáté jsem byl napnutý a i stylisticky se mi to líbilo více než kdysi čtené kousky od dvojice Scortia-Robinson.
Jak už se u Eschbacha stává pravidlem, je to výborné, jen tomu "něco" chybí. Pointa je ovšem ve své absurdnosti geniální.
Pachatel má tentokrát vcelku sympatickou motivaci :-)
Zatím nejlepší případ ze série.
No a ta "omáčka" kvůli které to čteme? Taky parádní: Sebastiana už nebaví partnerské souložití s psychopatkou, takže ji to dá nepříliš diplomaticky najevo. A má to následky! Mimo jiné i pár zajímavých odhalení, o kterých už sice víme, ale máme tak trochu škodolibou radost, že to konečně ví i dotyčné postavy :-)
Jinak ale Sebastian začíná místy působit jako takový vcelku roztomilý průserář.
Stylisticky místy dobré, místy to sklouzává do dikce budovatelských románů, Červené knihovny a dokonce i Foglarovek :-) Postavy totálně černobílé bez vývoje. Filozofickou rovinu těžko hodnotit, protože obhajuje přirozenou vlastnost jakéhokoliv živočišného druhu a člověk není nic jiného, než jeden z nich.
Místy nechtěně k popukání, např.:
-A víš ty co? Když ty koleje tak nutně potřebuješ, já ti zvýším cenu o 20%.
-Jinak bych to ani nechtěla.
Každopádně po přečtení knihy napadají čtenáře různé otázky. Například "K čemu je u dieselové lokomotivy topič?"
Škoda, že to cca ve 2/3 trochu ztratilo dech. Možná právě proto, že vykresleni dobové atmosféry v raných 60s mě bavilo víc, než 80s. Suma sumárum, kriminální zápletku bych si ze začátku klidně odpustil, ovšem konec má "jen" to šokující rozuzlení.
Plný počet hlavně za formu, obsahově je to "jen" klasický viktoriánský román. Ostatně mi trochu připadá, že u současných autorů se stalo tak trochu módou mít v bibliografii alespoň jeden historický román. Ohledně konce jsem zklamán nebyl, kdo už něco od Fabera četl, ví, že to takto rád dělá.