Kam létají vrány

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ve svém dlouho očekávaném druhém románu se Ann-Marie MacDonaldová vrací do šedesátých let, období naplněného sebevědomým optimismem úspěšného dobývání vesmíru, ale také hrozbou studené války a mezinárodních strategických intrik. Madeleine McCarthyová, na začátku románu devítiletá dívenka nadaná nevšední představivostí a pozorovacím talentem, přijíždí se svou rodinou na leteckou základnu Centralia v Ontariu, kde se zakládá osa tragického příběhu brutálního zločinu lokálního významu, propojeného s neznámými tajemnými silami a zájmy globálního charakteru. MacDonaldová podmanivým způsobem evokuje bolest, zmatek, humor i radost dětství konfrontovaného s nebezpečným a těžko pochopitelným světem dospělých. Kam létají vrány je mistrovskou kronikou novodobé historie Kanady v kontextu klíčových událostí v našem světě, ale především neodolatelným, hluboce přesvědčivým příběhem lidského utrpení, nezdolnosti a hojivé síly lásky....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167488/big_kam-letaji-vrany-1wV-167488.jpg 4.189
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Kam létají vrány

Odetta889
předevčírem

Strašně obsáhlá kniha, zdolala jsem jí i když mě někdy i trochu otravovala. Chvílema byl děj parádní a napínavý, zvláště ve druhé části, ale chvílema jsem se strašlivě nudila. Myslím, že určitě třetina knihy tam pro mě byla navíc. Příběh sám o sobě byl děsivý, když to domyslíme do důsledků a určitě ve mě nějaký čas zůstane.

Katka2382
12. října

No rozhodně je to zajímavá a hlavně velmi objemná kniha.
Víc se mi líbila první půlka,ta "dětská" pro ty krásně vylíčená 60-tá léta.A ten dětský pohled na svět.
Jsem ráda že jsem si ji přečetla i když od paní autorky mi přišla zajímavější předchozí kniha Padněte na kolena.


micha-ella
05. července

Knížka, která má téměř tisíc stran. Začátek toho obsáhlého příběhu je k neuvěření idylický (něčemu se opravdu věřit nedalo). Krásně napsané, ale dlouhé, dlouhé, dlouhé. Ano, i já jsem některé odstavce přeskakovala – a napište mi sem, kdo ne. Zprávy z rádia, texty písniček, politika, podobenství z pohádek, francouzština… popisy všeho jdou tak do šíře, že občas vynecháte dvě věty, ani nevíte jak. Za mne předimenzováno. Ovšem od pětisté stránky už jsem se nemohla odtrhnout, podobně jako při čtení knížky Padněte na kolena. A zároveň jsem si mockrát řekla –„Chci myslet na něco hezkýho!“ Nešlo to.

Aghatte
22.12.2020

Nedočteno, nehodnotím, na první stránky jsem se vrhla s nadšením, nevychovaně na návštěvě, tak mi ji půjčili domů. Dostala jsem se za půlku, a odložila. Ale také mě to vůbec netrápí. Přešla jsme k jiné knize a už ani nevím, o čem že to bylo a mělo být.

VerčaFF
09.11.2020

Rozdělila bych knihu na dvě části. První popisuje očima dítěte dospívání na kanadské vojenské základně, vztahy sousedské, problémy kamarádství, vztahy mezi rodiči i sourozenci atd. Tato část byla velmi zajímavá, čtivá a přinutila člověka popřemýšlet nad vlastním dětstvím, lidmi, které jsme už třeba ztratili, nad zážitky, které se do vzpomínek vrátily po letech. I když do ní patří i obraz zneužívání dětí a nakonec vražda, zanechala ve mně pozitivní dojem. Druhá část ukazuje, jak se jednotliví aktéři těchto událostí posunuli v čase - rodiče a sousedé jsou staří nebo mrtví, děti už jsou dospělé s vlastními životy, vztahy a problémy.. Tato část je taková bilanční, jak přijmout sám sebe, jak se vyrovnat s minulostí, jak se oprostit od starých křivd.. Nakonec se dozvíme i to, jak to tenkrát vlastně všechno bylo se zavražděným dítětem. V této části se mi už nedařilo tak stoprocentně držet pozornost a pohledy do duší jednotlivých postav už se mi u této autorky nezdály tak přesvědčivé. Myslím si, že mnohem lépe vystihuje svět dětských představ a jejich starostí, než svět dospělých. Celkově jsem však ráda, že jsem si knihu přečetla, hodnotím ji určitě kladně.

jana14
23.09.2020

Právě jsem dočetla a kniha ve mě ještě doznívá. Nečetla se mi lehce. Bylo to jako prodírat se sice zajímavým, ale hustým pralesem, kde je nutné pořád sledovat okolí , každou maličkost a přemýšlet. Občas bych ráda svou cestu trochu urychlila a žehrala jsem na autorku, že trochu podrobností a stránek neubrala. Stálo za to vydržet. Výborná kniha, skvěle popsaná atmosféra 60 let v Kanadě (trochu mi tím připomínala Kingův Dallas 63). Mistrovsky popsaný svět hlavně očima dítěte....Přes veškeré prvky zločinu, špionáže a napětí je to hlavně kniha o rodině, rodinných vztazích, lásce, pochopení a odpuštění. A že to nejsou prázdná slova dokazuje to, že jsem při četbě o své vlastní rodině, dětství a o rodičích přemýšlela a vzpomínala, jako už dávno ne.

vladka321
04.03.2020

Kniha, u které mi chvilinku trvalo se začíst. Ovšem vyplatilo se počkat, poněvadž se začala odvíjet dvougenerační sága jedné rodiny, kde o události nebylo nouze. Je to kniha o vině a nevině. O tom jací jsme, jaké by nás chtěly mít naše děti a jak následně pochopí naše činy. Je to kniha o odpuštění v tom nejryzejším smyslu a charakteru. Je to kniha o lásce, ale také velké marnosti. Je to kniha o životě a také jeho bezvýslednosti. Je to prostě kniha, kterou si musíte přečíst! A to proto, že to je dost dobrá kniha.

padola
23.01.2020

To jsem si teda dala, s tohle knihou! Chtěla jsem něco zajímavého na dovolenou – a pak jsem měla týden nos zabořený v knize a myšlenky v Kanadě s hrdiny příběhu.

Příběh má hlavu a patu, žádné slepé uličky, a to i přes množství dějových linií. I když se všichni rozhodujeme, jak nejlépe umíme, v součtu to někdy to prostě nedopadne dobře a neexistuje jeden viník, na kterého by šlo ukázat prstem.

Pěkně předvedeno, jak „tradiční rodina“, kde se maminka stará o děti, dům a zahradu a tatínek chodí do práce a vydělává peníze, může být ve skutečnosti velmi dysfunkční. Přesvědčivě vylíčen svět dětí. A i nápad hrát si na školu pro mě bude mít odteď jiný význam.

Ano, mohlo to být tak o 100 stran kratší. Někdy se autorka zjevně nechala unést. Ale stejně pět hvězd za příběh a hlavně za jazyk – na čemž má jistě zásluhu i překladatelka.

1