Dinosaur komentáře u knih

(9/10) Bohužel se musím zařadit k těm, kterým třetí díl přijde trochu slabší a také mi úplně nesedlo to "nadpřirozeno", i když bylo celkem zajímavé vidět Dextera vyvedeného z míry. Samozřejmě netvrdím, že je kniha špatná, jinak by si ode mě jen těžko mohla vysloužit 4,5 hvězdičky zaokrouhlených na pět (zaokrouhlení nahoru vyplývá z toho, že mi zdejší hodnocení přišlo až moc nízké), opět jsem ji přečetl skoro na jeden zátah a zajímalo mě, jak se to celé vyvrbí, ale předešlý díl mě zkrátka bavil víc. (14. 6. 2015)

16.11.2015

(10/10) "Den rychle plynul, měl jsem jen jeden výjezd na místo činu, pouze rutinní vražda rozsekáním pomocí zahradního náčiní. Jasně amatérská práce; ten idiot se pokusil použít elektrický střihač živého plotu a podařilo se mu přidělat mi další práci, než konečně dorazil svou ženu zahradnickými nůžkami. Skutečně odporná spoušť a jen si zasloužil, že ho dopadli na letišti. Dobře provedené rozporcování těla je především čistá práce, alespoň jsem to vždycky tvrdil. Žádné krvavé cákance a cáry masa na zdech. Tohle prostě nemělo nejmenší úroveň."

Asi jsem se zamiloval. Převelice mě baví Dexterovy myšlenkové pochody, smysl pro humor a jeho od emocí odproštěný pohled na svět. Kniha se se seriálem bohužel či bohudík už úplně rozchází. Bohužel proto, že by seriál podle této knihy byl určitě zajímavý, bohudík kvůli tomu, že jsem seriál již viděl a tak nejsem ochuzen o napětí a možná také trochu i kvůli tomu, co za záporáka si na nás v tomto díle autor přichystal, protože něco takového jsem vážně ještě nikdy neviděl. Skoro mě až děsí, že něco takového vůbec může někdo vymyslet, natož aby to někoho nedejbože skutečně napadlo praktikovat. Brr. Každopádně mě druhý díl bavil ještě víc než první, takže se mi asi rozjíždí další závislost.

(Následující část prozrazuje událost z konce předchozí knihy, takže kdo ji nečetl, ať čte dál jen na vlastní nebezpečí.)

Trochu mě zarazilo, že Debora trochu více neřešila to, jak to s Dexterem skutečně je, ale na druhou stranu... dojem z knihy mi to nijak nezkazilo a protože nejspíš i mezi jednotlivými díly uplynul v ději nějaký ten čas, tak se to dá asi i celkem pochopit. Vlastně si i možná umím představit, že bych něco takového vzal jako fakt a ani se nesnažil dotyčného nějak "napravovat", protože proti tomu, co Dexter dělá, ve své podstatě nic nenamítám.

Když se pak nad osobností Dextera zamyslím víc, přijde mi svým způsobem až "nevinný". Jistě, do normálního člověka má daleko, ale právě díky tomu se snaží vést na oko normální život a až na lidi, které bych stejně nelitoval vlastně nikomu (úmyslně) neubližuje. Což mě tak trochu vede k otázce, zda Dexter nakonec není lepší než spousta lidí, které by většinová společnost označila za víceméně normální. Jsem zvědavý, jestli v dalších knihách přijde něco, co můj názor změní nebo mi Dextera nějakým způsobem zprotiví (i když doufám, že ne). (12. 6. 2015)

1 16.11.2015

(☆10/10) "V půl páté ráno byl kněz již uklizený. Cítil jsem se mnohem lépe. Vždy se pak cítím lépe. Zabíjení mi zvedá náladu. Uvolňuje ze mě temné touhy drahouška Dextera. Je to sladká úleva, nutné vypuštění páry ze všech těch malých tlakových záklopek tam uvnitř. Má práce mě těší, a jestli vás to rozrušuje, je mi líto. Opravdu velice líto. Ale tak to prostě je. Pochopitelně nejde jen o ledajaké zabíjení. Musí být provedeno správným způsobem, ve správný čas a se správným partnerem – je to značně komplikované, ale naprosto nezbytné."

K Dexterovi jsem se dostal už před nějakým tím rokem skrz seriál a díky zdejším komentům se trochu bál, že si díky tomu na toho knižního nezvyknu. Naštěstí zbytečně. Vůbec mi nevadí, že je knižní Dexter trochu jiný a na konci se se seriálem rozchází. Díky tomu pro mě poslední stránky byly pěkně napínavé a říkal si: "Tohle ale doufám dopadne stejně jako v seriálu, že? Že? Přece to neudělá? Nebo snad jo?" Dokonce mě jistý rozdíl mezi těmito verzemi i potěšil a jsem zvědavý, jestli to bude v následujících knihách ještě nějak využito (doufám, že ano). Kniha odsýpala nejen díky nepříliš velkému počtu stran a Dextera a jeho myšlenky si prostě nešlo nezamilovat. Jestli to takhle půjde dál, tak to bude rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších sérií, i když (jak už tu také padlo) Dexterevo pátrání zde bylo založeno spíš na jeho až podezřele dobré intuici, snech či pocitech než na skutečném vyšetřování. A taky do budoucna doufám, že knihy budou zakončeny lépe než seriál, který sice miluju, ale ten konec mi ani trochu nesedl... (9. 6. 2015)

2 16.11.2015

(8/10) (Komentář obsahuje lehčí spoilery)

Ač jsem u prvního dílu psal, že je na knize znát, že je spíše pro teenagery, tak jsem si už ve druhém díle všiml, že série trochu "dospívá" a nutí i k zamyšlení. Líbilo se mi i to, že Katniss musela být ke své roli tak trochu "dokopána" a že si stála za tím, že si stanoví určité podmínky (na druhou stranu nechápu, proč by v případě výhry měli trestat Peetu a další, kteří jsou jen dalšími oběťmi Kapitolu i přesto, že jsou proti povstání... přičemž myslím proti jako "proti" - jen aby si zachránili krk). Zkrátka, stejně jako Katniss mi Třináctý kraj nebyl zrovna sympatický, respektive ti, co mu veleli. Konec jsem možná čekal trochu "bombastičtější" (nebo jak to říct), ale jinak spokojenost a opět přečteno během jednoho dne. (7. 6. 2015)

2 16.11.2015

(9/10) Ani nevím proč, ale čekal jsem, že dvojka bude slabší a naprosto se mýlil. Z celé trilogie se mi nakonec prostřední díl líbil nejvíc i přesto, že jsem se asi v půlce pozastavil nad jistou událostí a pomyslel si, že autorka tak trochu vykrádá sama sebe. Nakonec se mi to ale líbilo od začátku (kde se dovídáme, jaký měl konec posledních her dopad a který se už nedal zastavit), přes prostředek (který mě zpočátku zarazil, ale nakonec mi vůbec nevadil) až po konec (který okamžitě navnadí na další díl). (7. 6. 2015)

2 16.11.2015

(8/10) Tak na tohle jsem se chystal už hodně dlouho. Tušil jsem, že se mi to bude líbit a nemýlil se i přesto, že se z daného tématu možná dalo vytřískat ještě o něco víc. Přijde mi, že na knize je tak trochu znát, že cílí spíše na teenagery, ať už stylem psaní, přítomností lovestory nebo tím, že to není zase až tak brutální, jak by se dalo čekat, ale na druhou stranu tam byly nakousnuty zajímavé myšlenky a hodně na mě zapůsobila jistá scéna v Aréně, kde Katniss vyjádřila určitý (ale nenásilný) vzdor vůči tomu, co jim tamní režim provedl. Další bod k dobru má u mě kniha za to, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, takže jsem ji s pár přestávkami dal prakticky na jeden zátah. (26. 5. 2015)

3 16.11.2015

(SPOILER) (10/10) Podle zdejších komentářů soudím, že se díky novějším knihám ze série Nadace fanoušci tak trochu rozdělili na dva tábory – a není se čemu divit. Chápu, že nadšence do původní trilogie může poměrně šokovat, jak jsou následující knihy odlišné a jak se odvrací od Seldonova plánu. Než jsem se do závěrečné dvojice knih pustil, čekal jsem další krize a nakonec zrození nové Říše – a to je přesně to, co v nich nenajdete.

Závěrečný díl tvoří s předchozím jeden celek se stejnými postavami a právě v tom posledním ještě zesílily ony tendence odprostit se od Plánu a prakticky i od Nadace samotné. A když nad tím tak přemýšlím, je to skutečně trochu podivné, ale co naplat – mě se tyhle dvě knihy prostě líbily – a ač by mě za to mnozí možná kamenovali – víc než ta původní trilogie. Oceňuji i nápad propojení se sérií o robotech (a taky jsem rád, že jsem ji nedávno četl, protože mě bavilo odkazování na různé události, které byly označovány za mýty či legendy, ale já tak věděl, že jsou pravdivé). Tempo je opět svižné, děj napínavý a tak se kniha čte skoro sama. A stejně jako Golan jsem hloubal nad tím, jestli jeho rozhodnutí z minulé knihy bylo správné

A protože cítím potřebu se vyjádřit ještě k nějakým skutečnostem, které vyzrazují děj, tak varuji, že zbytek komentáře je spoileroidní a tudíž nevhodný pro lidi, kteří knihu nečetli.

1) Vůbec se nedivím, že měl Golan o svém rozhodnutí pochybnosti, protože ač je skupinové vědomí zajímavou představou, jako člověka poměrně individuálního a samotářského (životní styl na Solarii mi přijde celkem fajn) mě docela děsí. Zároveň si ale uvědomuji jeho výhody a tak jsem došel k podobnému závěru jako Golan = pro budoucnost lidstva bude tato možnost asi opravdu nejlepší (přičemž, pokud se takto už člověk narodí a bude to jeho přirozeností, tak s tím mít problém nebude, protože nebude znát nic jiného), ale díky Bohu za to, že mě se to už týkat nebude a svůj život si dožiju tak, jak jsem zvyklý.

2) Nějak mi nesedlo, že Bliss prosazovala to, aby ostatní brali Fallon jako holku. Nevím, jak moc byla společnost obeznámená s touto problematikou v době, kdy byla napsána tahle kniha a jestli názor Bliss odráží i názor Asimova samotného, ale něco málo jsem o tomto četl a když se takový jedinec skutečně narodí, tak se ne vždy dokáže přiklonit k jednomu z pohlaví. I kdyby svou „holčičí“ identitu přijal(a), stejně by se později dověděl(a), že je jiný/jiná než ostatní, takže bych ho/ji radši bral takového/takovou, jaký/jaká je a nesnažil se mu vnutit genderovou příslušnost, kterou nejspíš stejně ani nemá.

3) Je škoda, že série nemá ještě nějaké další navazující pokračování, protože by mě vážně zajímalo, jak by fungovalo ono spojení Daneela a Fallon, protože propojení vlastního mozku s robotem mi přijde úžasné a děsivé zároveň (3. 1. 2014)

1 16.11.2015

(10/10) "Seldonův plán je nesmysl."

Wow. Nečekal jsem to, ale tahle kniha mě do děje vtáhla mnohem více, než předchozí díly. Za což nejspíš může to, že tentokrát obsahuje jeden souvislý příběh, má více stran a v neposlední řadě vzbuzuje zvědavost, jak to celé dopadne, která s přibývajícími stránkami jen sílí. A to natolik, že ač jsem se dnes měl věnovat něčemu úplně jinému, tak jsem to stejně MUSEL dočíst. Takže ti, Asimove, dík, že zase nic nestíhám a těším se na další díl, i když ta očekávání po tomto díle nejsou úplně malá.

"Nedělej nic, pokud nemusíš, a když už musíš jednat, neukvapuj se". - Motto Druhé Nadace

"Mám pocit, že civilizační pokrok není nic jiného než čím dál větší omezování soukromí." - Janov Pelorat
(Tuto větu jsem vypíchl proto, že mi bohužel přijde pravdivá. Technický pokrok mě sice fascinuje, ale bojím se, že nakonec bude v rámci "bezpečnosti" použit proti nám, což se už vlastně v menší míře děje.)

(12. 12. 2013)

(8.5/10) Příběh má opět dvě části, přičemž ta první mapuje dohru z předešlého dílu a ta druhá nám konečně dává odpovědi na naše otázky. V první půlce mě poprvé napadlo - jak tu u některého dílu už kdosi zmínil - že se Asimov nezaměřuje na postavy, ale spíše na popis děje. Doteď mi to ani tak moc nepřišlo (i když je to pravda), ale u postavy Mezka jsem si říkal, že by si zasloužil větší prostor, protože z toho, co jsem věděl, mi ho prostě bylo na jednu stranu líto... takže kdyby se v knize ještě trochu více rozkryly jeho pocity a motivace, nebylo by to na škodu. V druhé části jsem si oblíbil postavu Arkady a v momentě, kdy ji napadla jistá myšlenka, jsem už knihu nedokázal odložit a musel ji dočíst. A konec nezklamal, protože Asimov zkrátka umí překvapit.

A vzhledem k tomu, že jsem se dostal na konec původní trilogie, která pak zůstala delší dobu osamocená, si dovoluji udělat takové malé prozatimní shrnutí: tahle série se mi líbí především svým nápadem a chytrými pointami, ale trochu se divím její "profláklosti", protože ač se mi líbí, nepropadám z ní takovému tomu bezmeznému nadšení, jako třeba u série s Elijášem a Daneelem. (6. 12. 2013)

1 16.11.2015

(8.5/10) Tentokrát už děj není tolik rozkouskovaný, protože má oproti předchozímu dílu jen dvě části. Celkově se dá říct, že v obou se najde někdo, kdo se snaží vzepřít Seldovově psychohistorickému plánu a vskutku, v druhé části se objeví postava, která má skutečně netradiční (a tím i samozřejmě dopředu nepředvídatelné) vlastnosti, což by Seldonův plán mohlo zhatit. Tentokrát však kniha nemá úplně uzavřený konec, takže jsem skutečně zvědav, jak se to v dalším díle vše vyvine... (2. 12. 2013)

16.11.2015

(8/10) Nevím proč, ale i když jsem okolo Zeměplochy chodil pravidelně v knihovně, nikdy mě nenapadlo si jí půjčit. Až s postupem času, kdy jsem zjistil, jak je tahle série oblíbená a po zhlédnutí Barvy kouzel a Zaslané pošty jsem si řekl, že bych to teda už vážně mohl zkusit... a jak mé první střetnutí se Zeměplochou dopadlo?

Styl vyprávění mi chvílemi přišel trochu chaotický a taky nemůžu říct, že by se ze mě najednou stal fanatický fanoušek, který si předsevzal, že zbytek série dočte za měsíc. K tomu, abych propadl bezmeznému nadšení, tomu přeci jen ještě něco chybělo.

Čím si mě ale Zeměplocha získala a přesvědčila mě, že v jejím čtením stojí za to pokračovat, je svérázný humor, který mi nejednou vykouzlil úsměv na tváři. Na něm kniha v podstatě stojí (a také nejspíš padá, pokud vám tento styl humoru nesedí). Právě tahle dávka správné ztřeštěnosti a lehké absurdity mě vážně bavila a vidím v ní potencionál, který by ze mě toho nadšeného fanouška mohl do budoucna udělat.

- „Zabloudili jsme do místa s vysokým magickým nábojem. Neptej se mě jak vysokým. Kdysi dávno tady muselo být uměle stvořeno neobyčejně mocné magické pole a to, co cítíme, jsou následné jevy.“
- „Přesně,“ pochválil ho kolemjdoucí keř.

P.S. Moje reakce po dočtení byla přesně taková: "To má být jako konec?" Abych to vysvětlil, konec není nijak špatný, ale... není to ani tak moc "konec" jako spíš "pokračování příště". Což vlastně ničemu nevadí, protože tím spíš mám chuť na další díl.

(22. 11. 2013)

4 16.11.2015

(9/10) Musím se přiznat, že mi chvíli trvalo se do této knihy opravdu "ponořit", ale po chvíli jsem jí přišel na chuť a výsledný dojem je víc než kladný. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, kniha je rozdělená na více částí řešící jednotlivé krize, tudíž se tu každých pár desítek stran vyměňují postavy. Ovšem na vztahu k postavám kniha nestojí, naproti tomu stojí na poutavém stylu vyprávění a zajímavých myšlenkách (předvídání budoucnosti pomocí psychohistorie a následné (dle mého názoru chytré a originální) řešení krizí). Co se různých sociálních modelů a inteligentních point týče, tohle Asimovovi zkrátka vždycky šlo.

"K násilí se uchylují jen neschopní, kterým už nic jiného nezbylo." - Salvor Hardin

"Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!" - Hober Mallow

(20. 11. 2013)

3 16.11.2015

(10/10) Zajímavá, i když vlastně poněkud děsivá kniha o problematice vymývání mozku. Jsem rád, že jsem se k ní dostal, protože jsem se opět dověděl něco nového, i když mě děsí, jak některé experimenty mohly projít... (15. 11. 2013)

1 16.11.2015

(10/10) K této knize jsem se dostal přes předmět Internet Marketing (vyučovaný přímo autorem), který jsem si zapsal jen proto, že mě zaujal (a kredity navíc se vždy hodí) a dobře jsem udělal. V praxi mi to nejspíš k ničemu nebude, ale celkově je to poměrně zajímavé téma, díky kterému se dovíte např. to, jak fungují vyhledávače, zda lze ovlivnit výsledky a pořadí ve vyhledávání, co byste měli udělat, pokud zakládáte e-shop (a že je toho celkem dost) apod. Kniha je psaná srozumitelně a pokud by mě někdy napadlo podnikat nebo bych jen potřeboval informace k danému tématu, určitě po ní sáhnu znova. (15. 11. 2013)

16.11.2015

(☆10/10) Vzhledem k tomu, že se děj Robotů a Impéria odehrává dvě staletí po Robotech úsvitu bohužel musíme oželet přítomnost Elijáše (což však neznamená, že o něm v této knize není slyšet – je, a jak!), ale zároveň se tak dostávají do popředí Daneel a Giskard, kteří tentokrát nečelí záhadné vraždě, ale stupňujícím se náladám mezi Vesmířany a Pozemšťany. A tak se společně snaží přijít na to, kam by tato situace mohla dojít a objevují, že Tři zákony možná nejsou tak úplně dostačující. Jejich rozhovory jsou jednoduše geniální a pro mě tím nejlepším z celé knihy. Jsem rád, že Asimov konečně pořádně rozvinul potenciál těchto postav, díky čemuž tuhle knihu považuji za naprosto úžasný vrchol série. Pokud někdo tvrdí, že má rád sci-fi a obzvláště roboty, tak by pro něj tato kniha měla být povinností... (12. 11. 2013)

3 16.11.2015

(☆10/10) Uf, další kniha z této série přečtená (skoro) na jeden zátah, k čemuž přispěl nejen víkend a nefungující internet, ale také to – a už se budu opakovat, protože to samé jsem tvrdil už o předcházejících knihách – že Asimov zkrátka vždycky vymyslí nějakou, na první pohled nerozluštitelnou, záhadu a člověk se pak natolik těší na její rozlousknutí, že musí číst dál a dál a nemá klid do doby, než to dočte. K tomu se dále řeší společenské problémy nakousnuté v předchozích dílech, což mě baví a zároveň potěšily i odkazy na další Asimovova díla. Jedinou menší výtku mám k tomu, že se můj oblíbený Daneel držel spíše v pozadí a tak nedostal moc prostoru, ale co už … vzhůru na Roboty a Impérium! (12. 11. 2013)

2 16.11.2015

(☆10/10) Naštěstí pro čtenáře se Asimov rozhodl v sérii o detektivním duu člověk + robot (což je zkrátka geniální nápad) pokračovat, a výsledkem je ještě lepší a napínavější kniha, než ta předchozí. Opět jsem ji dal na jeden zátah (vlastně hned po Jeskyních, takže z toho nakonec byl úplný čtenářský maraton) a čím více jsem se blížil ke konci, tím víc jsem pociťoval ten mučivý pocit napětí, kdy už se neskutečně těším, až knihu dočtu, ale ne proto, že mě nebaví, ale protože umírám zvědavostí a nevědomost se stává téměř nesnesitelnou…
Rovněž se mění i prostředí, v němž se děj odehrává a opět tu máme možnost vidět další (z našeho pohledu) podivný a možná pro někoho nepředstavitelný model lidské společnosti, který mi ale pořád přijde snesitelnější než to, co se v tomhle příběhu odehrává na Zemi. Zápletka se tentokrát opírá i o problematiku tří zákonů, které dokonce způsobí i menší neshodu mezi Elijášem a Daneelem… (12. 11. 2013)

2 16.11.2015

(9/10) Přečteno na jeden zátah. Inteligentní detektivka ve sci-fi kulisách, která se krom vyšetřování zločinu zaměřuje i na problémy fiktivního budoucího světa, který na mě působí neuvěřitelně nesvobodně a depresivně. Pokud by takhle měla budoucnost skutečně vypadat, tak tedy díky Bohu za přítomnost, protože na této Asimovově představě vývoje lidstva se mi líbí snad jen přítomnost robotů, které v knize naopak většina lidí nenávidí, nebo je alespoň minimálně nemá ráda. A právě mezi ně patří i náš hlavní hrdina, který dostane za úkol vyšetřit záhadnou vraždu, přičemž mu je přidělen zajímavý parťák, kterého jsem si velmi oblíbil... (12. 11. 2013)

3 16.11.2015

(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.

"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."

6 01.07.2015

(☆10/10) Poslední kniha navazuje na předchozí díl a Lisbeth se ocitá v na první pohled beznadějné situaci - naštěstí má ale navzdory své asociální povaze lidi, kteří za ní stojí a snaží se odhalit, co se doopravdy stalo. Čte se to stejně skvěle jako předchozí knihy a opět nechybí napětí. Jediným negativem je tak to, že je tento díl poslední, i když tomu tak původně být nemělo. Snad jedinou útěchou je, že nás na konci nečeká žádný cliffhanger a příběh se tak dá považovat za dokončený. Ale i tak si říkám: Stiegu Larssone, proč jsi sakra musel umřít??? (12. 11. 2013)

2 01.07.2015