Dimas komentáře u knih
Tohle bylo těžké čtení. Na konci jsem musela číst znovu od začátku. Vyvolalo to ve mě obrovské emoce. Sama si procházím určitými těžkostmi, ale srovnat to nelze… jen si uvědomit, že mnozí jsou na tom mnohem hůř.
“Mé zalíbení v Olince tak trochu souviselo i s mým zaujetím pro nevšední brněnskou architekturu. Líbilo se mi, když půvabná žena obývala neméně krásný dům. Ten dům byl pak jejím klenotem a v mých představách ji stále doprovázel, jako její náušnice, náramky a prsteny.”
Jsou to spíš tři a půl hvězdy. Je vidět, že se autorka zlepšuje. Bohužel jsem četla jako její první knihu Samotářky (*****), tak se neubráním srovnání. Těším se na novinku.
Když přistoupíte na tu hru, že lítáte v čase a mezi kontinenty je to bezva čtení…
Fajn knížka, ale četla jsem jako E-book a neposlechla jsem autora a četla postupně. Možná příště…
“Dotýkající se rty rtů a hladíce řasy řasami, hroužili svůj pohled jeden do druhého, usměvavě a s něžným soucitem. A nemohli se nasytit tohoto božského pocitu, nejčistší formy lásky.”
“nevím proč, ale mám chut' si s babi připít. Na život a na smrt. Na to, že my se z toho neposerem a na rozdíl od všech ostatních lidí na světě se o těchhle věcech mluvit nebojíme. Já se to akorát bojím zažít.”
Tohle je výborně napsanej příběh. Nostalgie. I já jsem chodila s dědou v neděli do cukrárny pro kousky!
Mám pocit, že každá z nás máme svým způsobem svoji “Evlu Škrlandovou”…
Zabaleno do příběhu z minulosti i současnosti, fascinující sdělení, že změnit můžu jen to, na co mám sílu a tím ostatním se nemám pro dobro svého duševního zdraví trápit…
“Líbilo se mi, když se maminka usmála, protože už v šesti letech jsem věděl, že bere svět velmi vážně.”