Denaille
komentáře u knih
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Třetí díl toho v trilogiích slibuje hodně. Čeká zde to utajované rozuzlení problému. Ve druhém i prvním dílu jsem se spíše soustředila na vztahy. Porovnávala jsem Peetu a Hurikána a fandila Hurikánovi. Ve druhém a třetím díle se postupně odkrývala Hurikánova osobnost a v tom třetím už mi bylo jasné, s kým nakonec Katniss skončí, i když jsem o tom v některých chvílích nebyla úplně přesvědčená. Odhadovala jsem, že se nakonec vykašle na oba.
Ze začátku to bylo docela nudné, přišlo mi, že se Katniss pořád po něčem zotavuje. Půlka knihy byla jen o situaci ve Třináctém kraji a o tom, jak se Katniss zase stává něčí loutkou. Myslela jsem, že bude mít nějakou samostatnější úlohu, povede vlastní bandu zbouřenců... ale asi by to bylo hodně laciné.
Konec mě opravdu dostal. Všechno proběhlo tragicky a zároveň docela šťastně, ale zanechá to ve vás silné pocity.
Aréna smrti
Suzanne Collins
O téhle sérii jsem slyšela už delší dobu a když jsem si konečně řekla, že je načase si ji pořídit. Spletla jsem se a místo prvního dílu si koupila třetí. Ale alespoň mě to přimělo mít doma celou sérii a ne jen první díl.
Věděla jsem, že ohlasy jsou pozitivní, takže jsem byla zvědavá, co na tom všichni vidí a jestli to nebude něco podobného sáze Stmívání, protože to u mě bylo, jakoby se historie opakovala.
Musím říct, že tentokrát se to nejspíš nezvrhne v něco tak oslavovaného a zavrhovaného zároveň, ale i tak si získá hodně fanoušků.
Děj je možná jednoduchý a hned na začátku se dalo říct, kdo nakonec vyhraje. Ale je v tom i dávka nepředvídatelnosti a to se mi líbí. Navíc po přečtení Smečky, kde je šílené zaláskované story mi tentorkát tenhle trojúhelník přišel jako reálnější a rozhodně příjemnější.
Hlavní hrdinka místy působí celkem normálně. Autorka ji nechvává dělat i to, co se nám nemusí líbit. Udržuje činy postav přiměřené jejich povaze a nedá se říct, že jsou jejich činy z hlediska reality nepochopitelné.
Trochu mi vadil použitý přítomný čas, podle by byl mnohem lepší klasický minulý. Ale s tím se už asi nic neudělá.
Když to srovnám s dalšími YA kousky z poslední doby. Jednoznačně je překonává...
Most do země Terabithia
Katherine Paterson
Podle obálky jsem nejdřív čekala něco úplně jiného, takže mě to ze začátku mírně zklamalo. Ale i tak mě to chytlo a četla jsem dál. A bulela jsem jak želva, takový zvrat jsem ani v nejmenším nečekala.
Tenkrát mi bylo možná okolo třinácti, ale šíleně to na mě zapůsobilo. Když jsem zjistila, že existuje i film, bála jsem se, že ho zkazí jako Eragona, ale zkusila jsem to. A můžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.
Tao Te Ťing
Lao-c´
Kdo si stále netroufá na bibli, tak tohle ji nahradí...
Bez některých autorových poznámek bych se sice obešla ale některé byly naopek výstižnější než samotný text.
Pronásledovaná
Kristin Cast
Takové knihy potřebuju, když se mi nechce moc přemýšlet nad dějem... Patří k těm, které mám ráda. Prostě se do nich zažeru a těším se na to, jak to dopadne.
O tom, jestli je to kvalitní příběh nebo ne, se mi moc diskutovat nechce. Pro mě je důležité, že mě nepustí. Jak začnete číst, prostě to musíte dočíst, i když je děj někdy předvídatelný.
Hlavní hrdinka je samozřejmě úžasná a všichni hezcí kluci letí jenom na ni... Jakoby na škole nebylo víc ukrutně krásných upírek...
Mnohem víc jsem si oblíbila Afroditu... Bez ní by ty knížky stály za prd...
A pak samozřejmě Stark... po všech těch úžasně bezchybných upírech někdo, kdo má trochu temnou stránku...
Gemina
Amie Kaufman
Nejsem zastáncem těchto vizuálních podob knih, nikdy jsem jim moc nepřišla nachuť. Četla jsem snad jednu, dvě, které byly zpracovány částečně v podobném stylu, ale s tímhle se těžko bude někdy nějaká další srovnávat. Nejen, že je to grafický počit, je to taky opravdu výborný literární počin jako takový. Díky tomu formátu máte pocit, jako byste to byli vy, kdo se probírá všemi těmi materiály, lepíte střípek informace k další informaci a skládáte dohromady jeden celistvý, dokonalý příběh, který jenom podtrhuje celou formu zpracování knihy. Celou dobu jsem měla pocit, jakoby se k nám do minulosti opravdu dostal nádech budoucnosti. A ačkoliv nebudu nikdy zastánce takového provedení, jelikož věřím tomu, že máloco tuhle sérii překoná, tohle bylo něco, co si ráda za čas zase zopakuji.
Duhová ulice
Lisa Kleypas
Ačkoliv dávám pět hvězdiček, mám z knihy rozporuplné pocity. Nejsem moc zastáncem až takových přeslazených romantických příběhů, protože mi kazí pohled na realitu.
Jsem typ člověka, který je hodně podobný Markovi ještě za stavu než potkal Meggie. Věřím tomu, že člověk se pro spoustu věcí dokáže rozhodnout a to platí i pro lásku. Ne každý má to štěstí, že najde dokonalou spřízněnou duši a budování vztahu není nic jiného, než pořádná dřina!
Ale opravdu dobře se četla. A i když se mi hladina cukru zvedla do kritické míry, nemůžu se dočkat až otevřu Jezero snů.
Modrá jako safír
Kerstin Gier
Druhý díl mě ani v nejmenším nezklamal, spíš je ještě mnohem více nadchl. I když se tu mnohem více než v prvním díle řeší láska hlavní hrdinky a nepatrně se do toho přimýchává i třetí postava, oceňuji, že se děj nestočil do nějakého hloupého love story s trojúhelníkem. Druhá kniha mi přišla také o nějaké dva stupně vtipnější - velmi jsem si oblíbila ducha chrliče, který mě trochu vrátil do časů Bartimea (což mi připomíná, že bych se ty knihy měla konečně koupit). I co se zápletky týče, začíná to být stále více zamotanější a stále jsme se pořádně nic nedozvěděli. Během dvou dní jsem přečetla první a druhý díl (jedna kniha na jeden den :D) a třetí snad zvládnu ještě rychleji než ty předchozí. Dlouho mě u sebe žádná kniha takhle nedržela... nechce se mi skončit, dokud nebudu vědět, jak to dopadne.
Pohádky z tisíce a jedné noci
František Hrubín
Není to čtivo jenom pro malé, ale pro všechny věkové kategorie. Pohádky samo o sobě jsou něčím, co se dá číst stále dokola a nikdy to neomrzí. Ale Pohádky Tisíce a jedné noci jsou ještě jednou tak zvláštní, protože nejsou naše. Z každé stránky dýchá magie východu. Aláddín, Alí Baba, Šahrazád, Sindibád, kdo by je dneska neznal?
Staré pověsti české
Alois Jirásek
Jiráska mám jako spisovatele velmi ráda, ale když jsem nad tím tak přemýšlela... Číst Staré pověsti české na základce, nejspíš bych si k jeho knížkám už nikdy nečichla. Pro základní školu je to kniha docela těžká, hlavně použitým jazykem a kde koho to může odradit. Ale pro středoškoláky by to měla být povinná kniha, protože ten, kdo tvrdí, že je Čech, ale přitom nečetl naše pověsti... není vlastně Čech.
Levá ruka boží
Paul Hoffman
Čekala jsem něco úplně jiného. Možná už jsem tak ovlivněná YA literaturou, že mě trochu drsnější příběh trochu překvapí. Opravdu jsem si myslela, že jde o fantasy s nějakým andělem v rukou Božích, jak si to jde vyřídit s těmi zlými chudáky, kteří mu přijdou do cesty. Šmitec a konec.
Rozhodně jsem se při čtení bavila. Hned od začátku mě to chytlo a musím říct, že je to docela doba, co mě kniha tahle zaujala a přitom to není nic úžasného. Velmi příjemně se to čte.
Cala jsem si zamilovala, je to po dlouhé době první knižní hrdina, který si našel cestičku do mojí pomyslené hrdinské top ten. Možná pár dní strávím tím, že budu mlátit hlavou do zdi a možná se taky stanu Levou rukou boží. :D
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Když jsem tady v databázi viděla hodnocení, řekla jsem si: "Sakra, to může být dobré!" Na internetu jsem prohledala seznam knih v městské knihovně a vida, byla tam...
Čekala jsem, že to bude trochu delší... a co se váhy týče trochu objemnější. Přečetla jsem se to pár minut po tom, co jsem vyšla z knihovny, když jsem čekala na autobus.
Je to pěkná povídka, mám ráda stromy - jsou takovým symbolem života.
Člověk opravdu dokáže zázraky, když se mu chce.
Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien
Dostala jsem chuť znovu si přečíst tenhle příběh v souvislosti s první částí zfilmovaného Hobita. A došlo mi, jak strašně mě mrzí, že místo Hobita to nebylo tohle dílko.
Předkládá nám úplně jiný pohled na Středozem, která není vůbec lákavá. Celé se mi to jeví v šedých odstínech. Túrin a Nïenor stejně jako jejich rodiče byli stiženi sudbou, proti které se nedalo postavit (zdá se). Všechny postavy jsou geniálně popsány. Chápu, proč k takovému konci muselo dojít a jejich činy vypovídaly o jejich charakterech i osudu. Je to prostě děsivý a smutný příběh, který ukazuje, že ne každý hrdina ve Středozemi se stane králem a za manželku si vezme krásnou elfku. Ne všechny příběhy končí šťastně a mě se tato temnota nejspí taky dotkla, protože bych ráda viděla na filmovém plátně raději tohle než pohádkového Hobita. Ale jako fanoušek bych nejraději udělala kompromis a doufám, že než umřu, uvidím zfilmované všechno. :D
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Bohužel jsem nejdříve holdovala filmovému zpracování a když jsem pak otevřela knihy, byla jsem mírně zklamaná.
Kdybych si mohla vybrat, narodím se v den, kdy bych si mohla knihy přečíst dřív, než uvidím film.
Nejhloupější anděl
Christopher Moore
Miluju tento humor. Je to naprostá šílenost, totální kravina, ale právě z toho důvodu se mi to tolik líbí. Tak trochu mi to přípomíná filmy jako V Bruggách, Kiss kiss bang bang nebo Sedm psychopatů... Jednoduše obdivuji ty, kteří z naprosto šíleného příběhu, kde se jedna šílená scéna snaží překonat jinou šílenou scénu, dokáží vytvořit něco, z čeho vám nakonec vyleze šílená komedie vyvolávající záchvaty filosofování...
Druhý hrob nalevo
Darynda Jones
Přece jenom jsem se pustila do dalšího dílu. Člověk si musí na Charley zvyknout, přežít ten první dojem, který je nejdřív přehlcen jejím na oko drsným vystupováním a vtipem, který mě zase až tak vtipný nepřijde... ale jo ty hlášky asi vtipně vypadají, jen se u toho nepopadám za břicho.
Detektivní zápletka na pozadí a honba za Reysem a novými informacemi o tom, kdo ti dva vlastně jsou, mě tentokrát opravdu bavili a dokonce jsem se dokázala naladit na Charlyinu vlnu, kdy mi její chování už nepřišlo tak divné. Ale stále stejně nepochopitelné...
První hrob napravo
Darynda Jones
Čekala jsem dle reakcí něco opravdu úžasného, ale až na zajímavý nápad se Smrtkou mě tato série vůbec nezaujala. Je toho na trhu už tolik, že nerozumím tomu, proč se někdo nesnaží alespoň trochu odlišit. Myslím, že kdyby místo Charley to byl třeba Charlie a šla po něm nějaká pekelná mrcha, která by ho po nocích i sexuálně obtěžovala, mělo by to trochu jiné grády a aspoň by se zdálo, že nečtu pořád to samé stále dokola. Ale jelikož se tak nestalo, musím říct, že je daleko více lepších "detektivních" knih s fantasy zápletkou. Od Mercy Thompson po Tinu Salo nebo Anitu Blake.
Šťastně až navěky
Kiera Cass
Nějak jsem mi do této knihy nechtělo... povídky? To je jen nějaká další snaha o to přiživit se na popularitě série a bude to stát za prd, to jsem si myslela. Ale nakonec jsem knihu přečetla během dne. Bylo to takové příjemné zakončení. Jednu chvíli jsem si říkala, škoda, že toho pohledu od Maxona nebylo více, jeho část příběhu mě zaujala nejvíc. Asi proto, že s ním toho autorka zažila nejvíc. Amberly mě také zaujala, ale její příběh mi připadal psaný trochu nasilu, už to nebylo tak přirozené. Možná za to může to, že jsem spoustu podrobností z knih zapomněla. A to dokonce tak, že jsem si říkala, že si mi tato kniha líbí snad víc než samotná Elita nebo První.
Golema a džin v New Yorku
Helene Wecker
Asi už několikrát zaznělo, že jde o kouzelný, romantický příběh. Ano, ale já v něm vidím ještě daleko víc. Autorce se podařilo téměř dokonalé dílo, které mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Džin a Golema, ačkoliv nebyli lidé, byli prostředkem, jak vyjádřit, čím vším se lidé v životě potýkají. Ať už jde o vztahy, kdy náš charakter a temperament je posuzován někým, kdo je úplně jiný než my, tak o sny a cíle, kterých chceme dosáhnout. Ukazuje nám zrcadlo, ve kterém vidíme, v čem chybujeme a neustále přemýšlíme o tom, kdo má pravdu.
Nebo je to vše dané nějakým vyšším záměrem vůči kterému jsme bezbraní a nemůžeme změnit směr?
Spíše než romantickým příběhem pro mě byla kniha velmi zajímavým fantasy filosofickým počinem, který nenáročně rozdmýchal moje mozkové závity a donutil mě opět přemýšlet o tom, jaký je smysl našeho života.
Zelená jako smaragd
Kerstin Gier
Opět jsem knihu zblajzla za jeden den. I poslední díl byl stejně tak napínavý, jako jeho dva předchůdci, ovšem se závěrem přišlo malé zklamání, které mě donutila nedat nakonec plný počet bodů. Ne, že by se mi závěr nelíbil, byl perfektně promyšlený, ani jsem ho takový nečekala. Ale nejspíš to moje zklamání bude vyvěrat z toho, že vlastně všechny tři knihy si udržují stejné tempo, stejné napětí a celkem se od sebe nijak neliší. Když má ale přijít závěr, čeká člověk velké vyvrcholení a v tomto případě to vyvrcholení nebylo tak úplně rozeznatelné od zbytku knihy. A taky mi na závěr chyběla ještě jedna celá kapitola, jak to vlastně nakonec s Gwendolyn a Gideonem šťastně skončí a jestli budou Raphael a Leslie spolu. Ten konec je vlastně docela otevřený a to mě překvapivě štve. Normálně mám otevřené konce ráda.
Celkově mě mrzí ještě obálky. Jsou sice velmi originální a líbí se mi, svým dětským vzezřením mě hodně dlouho spíš odrazovaly. Ale jak se říká: "Nesuď knihu podle obalu..."
Nehledě na to, že se mi po těchle knihách nějak chce používat slova jako "vzezření" nebo "vyvěrat"...