Húrinovy děti

1 09. srpna

Hurinovy děti jsou opět dílem které seskladal z otcovych poznámek a textů jeho syn christopher. Čtě se to pěkně daleko snadneji než silmarilion. Hodně to připomíná pověsti řecké. A celkově se mi to líbilo i když je asi jasné proč to nikdy jrr nedokončil. Myslím že i sám christopher to v knize zmiňuje že prostě lidé by nečetli a vydavatelé by z toho neměli prachy.

30. května

(+ SPOILER) Prostě Tolkien v celé své kráse. Nejdřív si člověk musí zvyknout na styl psaní, ale po několika stránkách už to jde samo. Dojem staré zaprášené báje na vás intenzivně dýchne. Iluze je dokonalá. Příběh krásně tragický.

22. května

Četlo se jedním dechem, ale aby se mi to líbilo dostatečně na to, aby dosáhl Tolkienových kvalit to nemělo. NeměLO!!! Teď, potom co jsem přelouskal aspoň základní fakta ze Silmarillionu, už to je zase ta stará dobrá vymazlená klasická Tolkienovka. Ale bohužel, ne úplně. Konec konců se styl vyprávění díky Christoperovi Tolkienovi trošku změnil, ALE pořád to je na všech pět hvězdiček.

1 22. dubna

Pěkný příběh. Zajímavé ohlédnutí do minulosti Středozemě.

24 31. března

Já jako pravověrný tolkienovec nemohu hodnotit jinak :-) Příběhy Středozemě, které se odehrály v dobách před Pánem prstenů jsou na čtení o dost víc náročné, protože jen orientovat se kdo je kdo, a na kterém místě se co děje, stojí trochu více času, i když příběh sám o sobě je jednoduchý. Ale pro mě to má své kouzlo, vyhledávat si jména v rejstříku, nahlížet při čtení do rodokmenu a mapových podkladů, protože nutno říci, že pokud se v Tolkienově světě nějakou dobu nevyskytujete, tak nemáte šanci si zapamatovat víc než jména pár hlavních hrdinů a dějovou linii příběhu. Ale o to víc prostě pořád musím pana spisovatele obdivovat, že tento "svět" dokázal stvořit. V této knize i několika dalších, které vyšly po autorově smrti, je důležitý i doslov jeho syna, který uspořádal jeho záznamy a podklady a vysvětluje nám všechna proč. Věřím, že i jeho samotného mrzelo, že jeho otec spoustu příběhů nedokončil. A nově objevené příběhy nás asi nečekají, protože i pan Christopher Tolkien už není mezi námi - ledaže by vnuci...

9 16. ledna

Hle! Krátká balada z pera Pěvce Johna, syna Arthurova, kterážto se oproti Lordovi Prstenů a Půlčíkovi vyznačuje výraznou dějovostí s minimálními prvky krajinomalebnými. Naopak zde neabsentuje vysoká, vskutku ouřednická, mluva všech charakterů, ani zvětšená průtrž jmenných mračen, připomínající zpočátku jinochovi (vychovaném na Půlčíkovi a LP) orientaci v tmavých hvozdech doriathských s pomocí slepé mapky.
Přesto Pěvec John, syn Mabelin, sepsal příběh dychtivému čtenáři přístupný, starobyle temný, a v konci vpravdě ďábelský. (Jaký to rozdíl oproti jiným pěvcům, pějícím své plytké příběhy pro groš, či dva.)
Nepochybnou zásluhu na pětihvězdném hodnocení herrpilotském má i Kronikář Christopher, syn Johnův, který fascikl vytvaroval do této figury, jakož i Kreslíř Alan, syn Múzin, který jej doprovodil velice pěknými freskami.

4 19.12.2021

Co na to říct, Tolkien byl prostě úžasný spisovatel, který měl výbornou představivost a dokázal napsat tak poutavé a úžasné příběhy, zde je to avšak mnohem více temnější. V tomto příběhu je znatelná inspirace různými tragédiemi ze starověké literatury, až je dokáže svou kreativitou lehce dát do kapsy. Toto je opravdu velmi silný příběh, hlavně se mi na něm líbí ta temná atmosféra a určitým způsobem je to i více brutální, vzhledem k okolnostem, které v příběhu nastanou. Myslím si tedy, že čtenáře nováčka Tolkiena, který zná pouze Pána prstenů tato kniha značně překvapí, právě tou větší syrovostí, kde čtenář nenalezne ani jeden vtípek, je to zde pojato opravdu velmi vážně, toť ta inspirace tragédiemi. Opravdu velmi poutavý, baladický příběh o síle osudu, v tomto případě lépe řečeno sudby.