Denaille - Příspěvky

U řeky Piedra jsem usedla a plakalaU řeky Piedra jsem usedla a plakalaP. Coelho

Byla jsem vychována v katolické víře, mám za sebou svaté přijímání a do kostela jsem v neděli chodila pravidelně asi do dvanácti let. Jsem duchovně založená a náboženství mě vždy zajímalo. Dokonce do té míry, že jsem se rozhodla pro studium religionistiky. I když mě to k tomu nejspíš hnala spíš potřeba najít si pro sebe svou vlastní víru a přesvědčení, protože stejně jako hlavní hrdinka jsem zrovna v katolickou víru přestala věřit, zvlášť v dnešním světě.
Kniha má dvě roviny. Jedna se vás snaží podvědomě přesvědčit, že katolická víra je super a že co vás učili má i jiné vysvětlení a pokud si najdete vlastní pravdu, věřit je možné. A v druhé rovině je třeba hodně číst mezi řádky. Je vlastně úplně jedno, jestli by hlavní hrdinka byla katolička, buddhistka nebo ateista, hlavní postavou tohoto příběhu je láska a pokud věříte v ni, věříte vlastně ve stejného Boha jako všichni kteréhokoliv vyznání. Jen si to málokdo uvědomuje.

17. srpna


BZRKBZRKM. Grant

Jen největší tyran napíše knihu tak, aby se ta nejnapínavější část knihy ocitla na předposlední stránce. A s tou poslední stranou vás jenom uklidní, že bude pokračování.

23.11.2017


Noční klub. Díl prvníNoční klub. Díl prvníJ. Kulhánek

Byla jsem skeptická... Nesla jsem si ji s další kupou knih z knihovny a doma při rozhodování: "Tak kterou první?" jsem vybrala právě Noční klub, protože knihovní lhůta je měsíc a já nerada držím doma knihy přes termíny a u této jsem měla pocit, že se tím budu prokousávat nejdéle. "Tak ať to mám rychle za sebou."

A měla jsem.

Výborně čtivá, místy napínavá a vtipná. Řadím Kulhánka mezi oblíbené spisovatele a příště v knihovně vyberu všechny díly...

14.09.2017


První konecPrvní konecL. James

Hodně zvláštní kniha, která na mě velmi zvláštně působí. Tak snadno se četla, že si člověk po dočtení řekne: "Tohle napsat je hračka!" A přitom ve mě vyvolává pocit, že příběh je až geniální a že bych nikdy nic podobného nevymyslela, aby to dávalo smysl a plynulo tak lehce. Chtěla bych si ji dát do složky "Doporučné", protože tam mám fakt knihy, které mnou nějak pohnuly... ale na druhou stranu z ní mám zase pocit, že za týden už nebudu vědět, jak se hlavní hrdinové jmenovali a bude upadat v zapomnění...
Jediné, co mi vadilo byl způsob jakým je psaná, což asi i vysvětluje moje rozporuplné pocity. Nerada čtu v knize výstřižky z novin, screeny emailů. Nesnáším to. A přitom musím uznat, že bez nich by tato kniha byla tuctová, což by bylo škoda.

25.07.2017


Dvůr trnů a růžíDvůr trnů a růžíS. J. Maas

Miluju Krásku a Zvíře a miluju odvrácenou, zkaženou stránku vílího dvora. Jako malou mě okouzlila kniha Daň peklu od Holly Black nebo filmová Kronika rodu Spiderwicků a Faunův labyrint. Takže tato kombinace je něco, co fakt můžu. Jenže...
Něco mi tam stále chybí. Jako by tam bylo všeho přemíru, že mám pocit, jako by to postrádalo to, co mě u výše uvedených titulů nadchlo. Ta snaha spojit motivy pohádky s dvorem víl je na jednu stranu geniální, na druhou mi to tam strašně skřípe. A nebyla to jediná věc. Podobně na mě působila i snaha o erotiku. Na jednu stranu to opět bylo něco nečekaného, příběh to okořenilo, na druhou stranu si myslím, že bez toho bych knize dala alespoň o tu půlku hvězdičku vyšší hodnocení. Být to jednoduší, kratší, myslím že by kniha vynikla. Takhle jsme dostali všechno, co jsme chtěli a v dalším díle budeme chtít ještě víc... a ono mi přijde, že není kde přidávat.
Ale celkově považuju knihu za jednu z těch lepších i přes to rozmáchlé popisování a pomalejší rozjezd.

25.07.2017


Třetí hrob přímo před nosemTřetí hrob přímo před nosemD. Jones

Jak jsem měla z druhého dílu dobrý pocit, tak u třetího se to celé otočilo a jsem tam, kde jsem byla u prvního dílu...
Komentovat vztah Charley a Reyese se ani neodvažuju, protože tuhle věc vůbec, ale vůbec nechápu. Nerozumím tomu, proč se to muselo natahovat a vytvářet konflikt, který je úplně padlý na hlavu. Jasně, pojďme řešit všechny problémy ve vztahu sexem a stane se z toho úplná blbost. Je mi líto, ale tohle za mě prostě nefunguje. Udělat z Reyese toho největšího padoucha na světě, který vlastně padouch vůbec není, protože cokoliv udělá je spíš počin největšího světce. Celé se to příčí jakékoliv logice a Reyes nemá jako postava vůbec hlavu a patu. Autorka ho vláčí knihou tam, kam se jí to zrovna v dané situaci hodí.
Zbytek knihy, budiž, dokonce i rodinné vztahy jsou daleko uvěřitelnější než vztah Ch+R.
I tak se to dobře čte a pozadí příběhu mě baví. Je třeba brát všechno s nadsázkou, takže chápu, že styl Charley je drsná a Reyes sexy, je prostě image celé série. Jen to působí dost lacině a myslím, že by si to zasloužilo trochu reálnější závěr.

18.07.2017


Druhý hrob nalevoDruhý hrob nalevoD. Jones

Přece jenom jsem se pustila do dalšího dílu. Člověk si musí na Charley zvyknout, přežít ten první dojem, který je nejdřív přehlcen jejím na oko drsným vystupováním a vtipem, který mě zase až tak vtipný nepřijde... ale jo ty hlášky asi vtipně vypadají, jen se u toho nepopadám za břicho.
Detektivní zápletka na pozadí a honba za Reysem a novými informacemi o tom, kdo ti dva vlastně jsou, mě tentokrát opravdu bavili a dokonce jsem se dokázala naladit na Charlyinu vlnu, kdy mi její chování už nepřišlo tak divné. Ale stále stejně nepochopitelné...

18.07.2017


KorunaKorunaK. Cass

Byla jsem trochu překvapená, že to všechno touhle knihou skončilo, klidně bych ještě jednu zvládla. Musím říct, že mě žádné velké city k původní trilogii netáhnou a tak patřím k těm, kterým tyto dvě knihy přišly daleko lepší. Bylo daleko záživnější sledovat dospělé hrdiny, které známe opravdu dobře, jak se vypořádávají s životem rodičů skrze pohled, který nám poskytuje Eadlyn.
A co víc, opravdu mě bavil ten zvrat, který spočíval ve výběru partnera. Bylo vidět, že autorka má tento svůj svět více po kontrolou a dokázala se s ním daleko víc vymazlit.

20.06.2017


První hrob napravoPrvní hrob napravoD. Jones

Čekala jsem dle reakcí něco opravdu úžasného, ale až na zajímavý nápad se Smrtkou mě tato série vůbec nezaujala. Je toho na trhu už tolik, že nerozumím tomu, proč se někdo nesnaží alespoň trochu odlišit. Myslím, že kdyby místo Charley to byl třeba Charlie a šla po něm nějaká pekelná mrcha, která by ho po nocích i sexuálně obtěžovala, mělo by to trochu jiné grády a aspoň by se zdálo, že nečtu pořád to samé stále dokola. Ale jelikož se tak nestalo, musím říct, že je daleko více lepších "detektivních" knih s fantasy zápletkou. Od Mercy Thompson po Tinu Salo nebo Anitu Blake.

20.06.2017


Příliš dlouhá swingers partyPříliš dlouhá swingers partyF. Kotleta (pseudonym)

Moje prvotina od pana Kotlety a ačkoliv jsem musela nejdřív vysvětlovat, co že to vlastně čtu a tak nějak si obhájit obálku před přítelem... stejně mě obsah trochu překvapil. Ale tak nějak... (hodí se to vůbec takhle říct?) příjemně. :D Ačkoliv začátek trochu drhnul, zbytek povídek jsem přečetla skoro na jeden zátah.
A taky konečně po profesoru Langdonovi a Ivanu Trojanovi z Ďáblovi lsti pořádný religionista!

30.05.2017


Čáry životaČáry životaV. Roth

Mě Čáry života příjemně překvapily. Je to trochu jiný šálek čaje než Divergence, ale kde mi Divergence přišla příliš zaměřená na young adult, tohle se blížilo spíše klasickému fantasy románu pro širší publikum... a možná proto nad tím i většina ohrne nos, ale já jsem už nějak zvyklá na protahující se scény a roztáhané popisy, které mi prostě k podobnému žánru sedí. Nebylo tam nic, co by mi vadilo a fakt se těším na pokračování (jen se děsím toho, že 99% všech podrobností si nebudu pamatovat).

30.05.2017


Jaro rebelůJaro rebelůM. Rhodes (pseudonym)

Přišla jsem na to, v čem je chyba. Jsou to ty kapitoly z pohledu více postav, co mi brání se ihned v začátku do knihy pořádně dostat. Po pár stránkách totiž máte pocit, že je to nuda a nejradši byste to vzdali, ale stejně jako u prvního dílu se to vše rozjede o pár stránek dál.
Ale co mě štve nejvíc je vlastně to, že nevím, jak to skončí... fakt ten zbytek nevydají?

16.05.2017


Jezero snůJezero snůL. Kleypas

Tak přeslazená, ale tak krásně se četla. Těšila jsem se na dokončení love story tří bratrů... ačkoliv nechápu, v čem si právě Alex zasloužil solo knihu. Je to škoda, mohly být raději tři pro každého z nich a dvakrát tak dlouhé.

08.05.2017


DceraDceraK. Cass

Otočená selekce, to se mi líbí. Jen nevím, jestli se podařilo opravdu úplně přesně vystihnout ty pánské záměry a pocity. Místo toho, abych se na pánské osazenstvo dívala jako na dospělé, jakobych četla o patnáctiletých puberťácích.
Eadlyn jako postava nemusí být po Americe každému sympatická, ale její povaha a rozmazlenost mi do příběhu sedí a jsem ráda, že ji autorka udělala s takovýma chybama. Kdyby to bylo naopak a byla dokonalá, už by to vůbec nestálo za to.
Čekám, že dalším dílem se to trochu zlepší, protože druhá polovina knihy se mi opravdu líbila a uvidíme, co s Eadlyn udělají všechny další události.

04.05.2017


Šťastně až navěkyŠťastně až navěkyK. Cass

Nějak jsem mi do této knihy nechtělo... povídky? To je jen nějaká další snaha o to přiživit se na popularitě série a bude to stát za prd, to jsem si myslela. Ale nakonec jsem knihu přečetla během dne. Bylo to takové příjemné zakončení. Jednu chvíli jsem si říkala, škoda, že toho pohledu od Maxona nebylo více, jeho část příběhu mě zaujala nejvíc. Asi proto, že s ním toho autorka zažila nejvíc. Amberly mě také zaujala, ale její příběh mi připadal psaný trochu nasilu, už to nebylo tak přirozené. Možná za to může to, že jsem spoustu podrobností z knih zapomněla. A to dokonce tak, že jsem si říkala, že si mi tato kniha líbí snad víc než samotná Elita nebo První.

04.05.2017


ArchivArchivV. Schwab

Archiv mě příjemně překvapil, i když začátek byl z mé strany trochu rozpačitý. Dějová linie a rozuzlení zase tak moc ne, což mi trochu vadí. Ale vážně jen trochu.
Příběh jako takový byl zajímavý, nevšední. Naprosto dokonale byly promyšleny úryvky vzpomínek na dědečka, které korespondovali s přítomností a bez nich bych dala si tak tři hvězdy.

04.05.2017


Anna krví oděnáAnna krví oděnáK. Blake

Nemám moc v lásce horory... fakt ne. Ale knihy tohoto žánru, to zvládám. I tak jsem se na tuto knihu těšila tak napůl i přesto, že kladné ohlasy na mě vyřvávaly skoro všude. Tak jsem začala knihu číst v angličtině, abych se zároveň trochu vzdělala... Dostala jsem se myslím do půli druhé kapitoly a celou tu dobu (i když přišlo na jméno) jsem byla v tupém přesvědčení, že čtu knihu psanou z pohledu hlavní hrdinky. Ano hrdinky!
Takže když jsem to vzdala a půjčila si knihu v češtině. Jaké to překvapení, že jo. :D
Ale bylo to milé překvapení, které mě o to víc zajímalo. Konečně trochu změna.
Dějová linie mi přišla velmi zajímavá, i když konec mě trochu zklamal. Skoro to vypadá, jakoby autorka až do poslední stránky nevěděla, jak se vymotat z toho, co celou knihu servíruje.
Těžko říct, jestli je to tak i v originále (asi vám došlo, že já to těžko posoudím) nebo překladem, ale některé výrazy a fráze se asi snažily o dobovou mluvu Anny, ale nechápu, že tak nemluvila ona, ale Cas a ostatní. Že by jim nerozuměla?
Vadilo mi tam pár drobností, kvůli kterým nemůžu dát plný počet, ale líbila se mi.

25.04.2017


Mrazivý oheňMrazivý oheňA. Hocking

Tahle autorka mi nesedla, po Dědičce jsem se nechala zlákat hodnocením a krásnou obálkou, ale není to můj šálek čaje. Nejde ani tak o příběh jako o styl psaní, kdy při každém podrobném popisu pokoje musím obracet oči v sloup a říkat si, k čemu je nám informace, že má Ridley v obýváku konferenční stolek z jednoho kusu dřeva?!
Co ale oceňuji je to, že autorka dokáže udržet napětí a neprozradila nic, co by mohlo trochu objasnit situaci ohledně Konstantina a únosů a tak vlastně v první knize nebylo ze čtenářovi zvědavosti ukojeno vůbec nic. Což je jediný důvod, proč bych se do druhého dílu pustila.

24.04.2017


Duhová uliceDuhová uliceL. Kleypas

Ačkoliv dávám pět hvězdiček, mám z knihy rozporuplné pocity. Nejsem moc zastáncem až takových přeslazených romantických příběhů, protože mi kazí pohled na realitu.
Jsem typ člověka, který je hodně podobný Markovi ještě za stavu než potkal Meggie. Věřím tomu, že člověk se pro spoustu věcí dokáže rozhodnout a to platí i pro lásku. Ne každý má to štěstí, že najde dokonalou spřízněnou duši a budování vztahu není nic jiného, než pořádná dřina!
Ale opravdu dobře se četla. A i když se mi hladina cukru zvedla do kritické míry, nemůžu se dočkat až otevřu Jezero snů.

18.04.2017


Soumrak královstvíSoumrak královstvíM. Rhodes (pseudonym)

Knihu jsem si půjčila, jelikož jsem ji tady v databázi objevila a zaujala mě vysoká červená čísla v hodnocení. Říkám si: "Že by konečně nějaká fakt dobrá fantasy sága po dlouhé době?"
Začala jsem číst a měla jsem několikrát chuť knihu odložit a vzdát to. První polovina knihy mi přišla hodně hloupočká... a pak jsem si uvědomila: "Ono je to vlastně zařazené jako kniha pro děti a mládež. Tak to ještě zkusím." A dobře jsem udělala.
Nakonec celkově jsem si knihu opravdu užila, být ve stejném věku jako hrdinové, nejspíš bych ji ohodnotlila lépe, ale ani tak ne plným počtem hvězd. Druhou polovinu knihy ano.

11.04.2017


Pomsta & rozbřeskPomsta & rozbřeskR. Ahdieh

KONEČNĚ!!! Kde jsi doteď byla Reneé?

Šeherádu jsem milovala, když jsem byla malá. Dokonce jsem si ji podle jakési filmové komediální adaptace vydupala jako kostým na maškarní ples pro děti.
A asi tady není žádná z nás, která by alespoň jednou v životě nezatoužila být princeznou. Ale to, co jsem zažijete u klasických pohádek (nebo jako protiklad můžu vybrat Selekci) není ani ze třetiny to, co zažijete u tohoto příběhu.
Až budu mít dospívající dceru, tohle jí budu hnát pod ruky a ne ty ukňouraný slepice, co najdete v 99% všech dnešních knihách pro náctileté slečny.
Zamilovala jsem se do postav, jak píše Samira do barevného příběhu plného poučných momentů, které každý z nás najde ve vlastním životě, ale hlavně... hlavně jsem se zamilovala do hlavní hrdinky, která ačkoliv je jí v příběhu 16 let, má hlavu na svém místě a i já bych chtěla mít tolik její odvahy, prostořekosti a důvtipu, a to jsem o kolik let starší.
Nevidím problém v tom, že se postavy nechovaly přiměřeně svému věku. Spíš cítím, že je potřeba, aby této věkové kategorii stály vzorem alespoň vymyšlené postavy, když už se na spoustu věcí dnes nehraje.

A částečně souhlasím i s komentářem Kiisaki. Dokázala bych si to představit také ještě lepší. Ale je to konečně světlo ve tmě v haldě spousty tupých příběhů a tupých hlavních hrdinek. A já chci, aby takových knih bylo víc a ta úroveň rostla.

20.03.2017


Golema a džin v New YorkuGolema a džin v New YorkuH. Wecker

Asi už několikrát zaznělo, že jde o kouzelný, romantický příběh. Ano, ale já v něm vidím ještě daleko víc. Autorce se podařilo téměř dokonalé dílo, které mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Džin a Golema, ačkoliv nebyli lidé, byli prostředkem, jak vyjádřit, čím vším se lidé v životě potýkají. Ať už jde o vztahy, kdy náš charakter a temperament je posuzován někým, kdo je úplně jiný než my, tak o sny a cíle, kterých chceme dosáhnout. Ukazuje nám zrcadlo, ve kterém vidíme, v čem chybujeme a neustále přemýšlíme o tom, kdo má pravdu.
Nebo je to vše dané nějakým vyšším záměrem vůči kterému jsme bezbraní a nemůžeme změnit směr?
Spíše než romantickým příběhem pro mě byla kniha velmi zajímavým fantasy filosofickým počinem, který nenáročně rozdmýchal moje mozkové závity a donutil mě opět přemýšlet o tom, jaký je smysl našeho života.

14.03.2017


Ocelové žezloOcelové žezloJ. Červenák

Po Roganovi jsem se pustila do Bohatýra a musím říct, že mám z toho lepší pocit. Je to daleko příjemnější a záživnější čtení s trochou nostalgie. Rogan byl více mytologickým počinem řekla bych, zatímco Bohatýr mi připadá více historičtější, i když co se mytologickým prvků týče, nezůstává pozadu.

10.03.2017


Šeptající lebkaŠeptající lebkaJ. Stroud

Druhý díl mě nezklamal, naopak možná ještě více překvapil než ten první, ačkoliv jsem si byla opět padouchem docela jistá, do poslední stránky jsem byla na pochybách. Jde o skvělé detektivní příběhy s nádechem hororu, které momentálně vnucuju mojí náctileté sestře. A mít děti kolem deseti let, tak to nutím i jim. :D Jediné mínus má počet vydaných knih této série, pár mi jich ještě chybí.

23.02.2017


Kvílející schodištěKvílející schodištěJ. Stroud

Jonathan Stroud patřil mezi mé nejoblíbenější autory v dobách mých náctiletých let. Trilogii Bartimaeus jsem četla několikrát a tak jsem si říkala, jestli si mám kazit tento dojem knihou opět určenou pro mladší čtenáře, když já už před pár lety překročila dvacítku. Ale zvědavost mi nedala.
A opět jsem se nostalgicky vrátila do mého dětství, kdy jsem dokázala nad knihou strávit celý den a ponořila jsem se do úplně jiného světa. Líbí se mi styl, jakým Jonathan píše. Jeho knihy, ačkoliv jsou určeny pro děti, nejsou naivní. Dívá se na děti jako na zodpovědné, samostatné jedince, kteří mají svůj život plně pod kontrolou. Pro spoustu dospělých je těžké považovat desetileté dítě jako sobě rovného a vzpomínky na to, jak oni v tomto věku vnímaly svět se postupně ztrácí. Čím je člověk starší, tím má dojem, že byl v tom věku pořád ještě hloupé děcko. Ale Jonathan kápl do noty spousty dětem. Alespoň já měla v deseti pocit, že bych dokázala cokoliv.
Jde vidět, že Jonathan Stroud miluje Londýn, který si zvolil znovu jako kulisy svého příběhu. Ale džiny vyměnil za duchy a mě se tento trochu strašidelný příběh opravdu líbil. Vyústění příběhu jsem sice odhalila již v polovině knihy, ale být o pár let mladší, možná by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, protože jsem si příběh opravdu užívala a to už na to opravdu nemám roky. :D

19.02.2017


Zelená jako smaragdZelená jako smaragdK. Gier

Opět jsem knihu zblajzla za jeden den. I poslední díl byl stejně tak napínavý, jako jeho dva předchůdci, ovšem se závěrem přišlo malé zklamání, které mě donutila nedat nakonec plný počet bodů. Ne, že by se mi závěr nelíbil, byl perfektně promyšlený, ani jsem ho takový nečekala. Ale nejspíš to moje zklamání bude vyvěrat z toho, že vlastně všechny tři knihy si udržují stejné tempo, stejné napětí a celkem se od sebe nijak neliší. Když má ale přijít závěr, čeká člověk velké vyvrcholení a v tomto případě to vyvrcholení nebylo tak úplně rozeznatelné od zbytku knihy. A taky mi na závěr chyběla ještě jedna celá kapitola, jak to vlastně nakonec s Gwendolyn a Gideonem šťastně skončí a jestli budou Raphael a Leslie spolu. Ten konec je vlastně docela otevřený a to mě překvapivě štve. Normálně mám otevřené konce ráda.
Celkově mě mrzí ještě obálky. Jsou sice velmi originální a líbí se mi, svým dětským vzezřením mě hodně dlouho spíš odrazovaly. Ale jak se říká: "Nesuď knihu podle obalu..."
Nehledě na to, že se mi po těchle knihách nějak chce používat slova jako "vzezření" nebo "vyvěrat"...

07.01.2017


Potopená městaPotopená městaP. Bacigalupi

Potopená města jsou určitě lepším dílem než Prachožrouti. Daleko víc emocí, daleko víc napětí. Myslím, že hlavním motivem bylo ukázat, jak moc jsou věci pomíjivé a že si kolikrát ceníme věcí, které nemají vůbec žádnou cenu.

07.01.2017


PrachožroutiPrachožroutiP. Bacigalupi

Příjemné počtení. Obsahem spíše pro mladší čtenáře, než jsem já, ale i tak oceňuji zajímavý nápad. Námořnické fantasy to bylo vždycky moje, tak snad se to v dalších dílech posune tímto směrem. Dýchá to stejnou atmosférou jako Dívka na klíček.

03.01.2017


Tokijský ghúl 2Tokijský ghúl 2S. Ishida

Ach ty useknuté konce...

27.12.2016


Tokijský ghúl 1Tokijský ghúl 1S. Ishida

"Drápy" je asi poněkud nešťastný překlad, ale nad tím se člověk pozastaví až když začne přemýšlet, jak se mu to vlastně líbí. Já jsem si mangu koupila poté, co jsem viděla anime. A byla to taková ta chvíle, kdy se mi nechtělo začít číst nic dlouhého, protože už jsem cítila, že každou chvílí usnu, kdy jsem se pustila do TG. A nakonec jsem otevřela i druhý díl, protože mě to chytlo i přesto, že děj dávno znám.
Byl to takový pokus o zavedení nové mangy do knihovničky (držet krok s již vycházejícími tituly by pokladnička neunesla) a myslím, že vyšel a budu doplňovat.

27.12.2016


1 2 3 4 5 6