Dela111 komentáře u knih

Mé čtenářské thrillerové srdéčko opět zaplesalo, další díl návykové série jsem si vychutnala od první do poslední stránky. Tady bych zase mohla začít hýřit hromadou zasloužených superlativů k thrilleru Michaela Robothama, ale jen bych se opakovala.
Mimo hlavní zápletku je tu i přiměřená porce novinek ze soukromí Cyruse a Evie. Na scénu přibyla i postava Cyrusova bratra Eliase. U tohoto dílu bych upozornila, že kdo nečetl předchozí, asi nebude úplně správně chápat postavu Evie.
Vyprávění je podané střídavě z pohledu Cyruse a Evie, přičemž prvnímu se dostává logicky prostoru o něco více.
I tento díl představuje originálně napsaný psychothriller s výborně vystavěnou zápletkou, se správnou dávkou napětí a pořádně vygradovaným závěrem.
S nadšením doporučuji.

62 02.12.2023

(SPOILER) Tuto knížku jsem četla jako náctiletá a byla jsem z ní nadšená. Tehdy jsem sci-fi vyhledávala, podobné příběhy mě moc bavily, postupně mě to však přešlo a do vod tohoto žánru se pouštím velmi zřídka. Je to už mnoho let, takže děj jsem téměř zapomněla a byla jsem dost zvědavá, jak na mě kniha bude působit dnes.
Jde o příběh z budoucnosti a odehrává se na Venuši. Po nepříliš zajímavém a naštěstí ne dlouhém začátku dochází k zásadnímu zvratu v ději. Popisy krásných barevných lesů této planety a především setkání s jejími obyvateli příběh rozjedou. Jak už tu zaznělo, v druhé polovině se však děj téměř přestane posouvat a spíše se točí v kruhu. Mínusem knihy jsou také dialogy, které působí hodně jednoduše.
V knize se dá najít i hlubší podtext, autorka čtenáře přivede k zamyšlení tím, jak vykreslila obyvatele Venuše. Jsou technicky zaostalí, nedokáží cestovat mezi planetami, ale tu svoji milují a neničí si ji. Pozemšťané dobývají vesmírné prostory, ale vlastní planetu ovládli tak, že na ní své lesy dávno zničili... Člověk, který vidí a slyší se někdy chová jako slepý a hluchý...
Přestože mě příběh zdaleka neuchvátil tolik jako kdysi, jsem ráda, že jsem se k němu vrátila. To srovnání, jak jsem se na něj dívala před lety a jak dnes, bylo zajímavé. Tehdy jsem si neuvědomila, že potenciál příběhu autorka zdaleka nevyužila. Kniha je napsána stylem spíše pro mladší náctileté čtenáře. Rozhodně to však byl hezký návrat a s kapkou nostalgie hodnotím 4* :-).

53 25.11.2023

Přeživší bych označila spíše za detektivku než thriller. Tady nečekejte napínavý děj s ohromujícími zvraty a už vůbec ne potoky krve. Přitažlivost příběhu spočívá v kouzelném prostředí přímořského tasmánského městečka a v dokonale vykreslených postavách tamní komunity.
Na pobřeží dojde k záhadnému úmrtí mladé ženy, které připomene dramatické události staré asi dvanáct roků. S novým vyšetřováním se vrací i spousta tajemství a nezodpovězených otázek z minulosti. Před čtenářem se postupně odvíjí příběh, který autorka skládá jako mozaiku, po jejímž složení přijde logické věrohodné rozuzlení.
Pro někoho tu může být více postav, ale já jsem neměla žádný problém se v nich zorientovat nebo rozlišit události ze současnosti a z minulosti.
Ani tentokrát se čtenáři nedočkají stejné pecky jako byla prvotina autorky Sucho. Pokud však hledáte kvalitní detektivku z přitažlivého prostředí, kde je obzvlášť ta horší stránka lidské povahy skvěle vykreslena, jste tu správně.

53 23.11.2023

Nad příběhem Alžběty Nádasdy, rozené Báthory, se vznáší mnoho otazníků. Skutečně mučila a zabíjela služebné? A pokud ano, byla hnána zvráceností nebo trpěla duševní nemocí? Někteří historici považují celou kauzu za vykonstruovanou uherskými šlechtici, kteří se chtěli zmocnit Alžbětiných pozemků. V příběhu této hraběnky existuje řada mýtů a spekulací, její odsouzení vedlo k vytvoření legendy o krvavé hraběnce.

Asi nejznámějším románovým zpracováním života hraběnky Báthory je u nás kniha Čachtická paní. Jožo Nižnánsky zvolil verzi, kde je Alžběta ve své posedlosti mládím a krásou krutou vražedkyní. Sepsal obsáhlý, dějově bohatý příběh plný nejen krutosti a intrik, ale i přátelství a lásky, plný překvapivých zvratů. Pro čtenáře je také krev a zvrácenost mnohem chytlavější než kdyby psal o nějakém intrikaření šlechticů.
Poprvé jsem knihu četla velmi dávno a teď jsem do ní nahlédla v rámci úklidu ve své knihovně znovu. Tohle románové zpracování známého příběhu už patří mezi klasiku.
Všimla jsem si, že někteří čtenáři berou vše co je v knize jako fakt a neuvědomují si, že toto je román nikoli literatura faktu a události zde předkládané nemusí být pravdivé. Jako román je to ovšem bezesporu zajímavé a místy poutavé počtení. Bohužel to občas připomíná trochu červenou knihovnu, ale to může být i dobou, kdy to bylo napsáno, je to už dávno a tehdy se přece jen psalo jinak.
3,5*

64 23.11.2023

Tentokrát si Jeremy Bates pro svůj příběh vybral ze skutečných děsivých míst světa mexický "Ostrov panenek", kde jsou skutečně zavěšené na kdejakém stromě a v sítích stovky panenek. Poslal na něj skupinu mladých lidí, z nichž ne všichni jsou přátelé. Ponurá a děsivá atmosféra je tu vytvořena perfektně. Skupina na ostrově plném močálů uvízne, blíží se bouře, mrtvé pohledy panenek vzbuzují úzkost, k tomu se přidává pocit, že je někdo sleduje. Aby toho nebylo málo vzájemná nevraživost vede k osobním sporům a vyhroceným situacím...
Námět je výborný, mystika a tragédie v sobě mají přitažlivost. Příběh je nápaditě vystavěný, děj je poutavý a napínavý.
Moje hodnocení je 4,5*, tohle mě bavilo a oceňuji, že jsem se díky autorovi dozvěděla o existenci dalšího podivného místa.

Skutečný mexický ostrov Isla de las Munecas má svoji pověst. Jeden farmář našel v močálu na ostrově mrtvou holčičku. Nezjistilo se za jakých okolností utonula. O pár hodin později našel farmář ve vodě plastovou panenku, která pravděpodobně patřila zemřelé. Aby uctil její památku, pověsil panenku na strom. V té chvíli k němu prý začal promlouvat duch holčičky a chtěl po něm panenek víc. Farmář tak začal po ostrově panenky rozvěšovat.
Protože morbidní záhady přitahují, je z ostrova turistická atrakce.

56 18.11.2023

Tady bohužel přeruším šňůru pětihvězdičkových hodnocení a docela mě to mrzí, ale žádná kniha není tak skvělá, aby nadchla úplně všechny čtenáře.
V jejím srdci svět se tříští je nejen thriller s nádechem hororu, ale jsou tu také výrazné prvky nadpřirozena. Ono se sice vše v rozuzlení vysvětlí, ale ta kniha je navíc příliš dlouhá. U historického románu je taková bichle žádoucí, ale číst více než 600 stran o postavách, které mají nadpřirozené schopnosti mne nebaví.
Barkerovy příběhy bývají zbytečně dlouhé (už ho podezírám z grafomanie) a tento je natažený tak, že někde před půlkou mě to přestalo bavit a ke konci už jsem byla ze čtení tak vysílená, že jsem soucítila se Stellou, které se něčeho pro ni zásadního nedostávalo tak, že byla na pokraji sil ;-).
Děj knihy i její pointa sice nejsou tak úplně pro mne, ale zkrátit to aspoň o třetinu, ocenila bych autorovu fantazii jednou hvězdou navíc.

51 17.11.2023

Tma je velmi komorní příběh. Je obdivuhodné, jak málo autor potřeboval, aby vytvořil čtivý hororový děj. Vystačil si s jedinou postavou a horskou chatou na samotě uprostřed lesa. Hororovou atmosféru dotváří mráz a sněhové závěje.
Vylíčení toho, jak na člověka působí naprostá tma, jak v ní citlivě vnímá okolní zvuky, jak se jeho psychika rozkládá a jeho mysl se postupně propracovává až k nepříčetnosti, je tady skutečně povedené. Najde se tu i pár pořádně děsivých obrazů. Výborná je pointa celého příběhu.
Tma je psycho příběh jak se patří a mistrným popisem atmosféry se řadí mezi ty lepší knihy od Kariky.

60 15.11.2023

Sedm na sebe volně navazujících povídek provádí čtenáře dějinami 20. století a zároveň vypráví o osudech fiktivní rodiny Schillerů. Každá povídka přibližuje nějaký důležitý historický okamžik a zároveň je příběhem některého člena nebo členů rodiny.
Jako komplet je to zajímavé a silné čtení, povídky jsou vesměs dobře napsané, přesto ale nesdílím to bezvýhradné nadšení některých čtenářů. Já bych knihu celkově zařadila mezi trochu lepší průměr.
Za nejlepší bych označila povídku Dopis, která se odehrává v srpnu 1968. Ta je výborně napsaná, tehdejší události jsou zachyceny realisticky.
U této knihy mne mrzí ten nevyužitý potenciál. Tohle mohl být rozsáhlý historický román, který by na osudech jedné rodiny přibližoval důležité momenty našich dějin. Teprve potom by se kniha možná dala řadit vedle děl Mornštajnové či Lednické (jak to stojí v anotaci), takto však nikoli.
3,5*

53 11.11.2023

Tahle kniha je jiná než předchozí romány autorky. Je to naprosto geniálně napsaný postapokalyptický hororový thriller.
Když C. J. Tudor začínala psát, měla v plánu fikci ze vzdálené budoucnosti, než však dopsala, některé prvky jejího nápadu se staly děsivou realitou. V knize se toho stane spousta, ale jak sama autorka říká, v jádru je o ztrátě a o tom, jak se tváří v tvář hrozným událostem držíme naděje a lidskosti.

Já bych řekla, že Závěj má především geniálně promyšlenou a famózně vystavěnou zápletku, děj je naprosto nepředvídatelný, stejně jako rozuzlení. Je to parádní zběsilá jízda plná zvratů, najde se tu i nemálo drsnějších scén.
K ději už více prozrazovat nebudu, by byla škoda připravit čtenáře o překvapení, tady opravdu vůbec netušíte, co přijde v další kapitole. Tohle je četba, která vás strhne a nepustí.
Neřekla bych, že je to ještě vůbec možné, ale C. J. Tudor píše čím dál líp.
Doporučuji

60 05.11.2023

(SPOILER) Román U jezera předkládá psychologické generační drama. Na místě rodinných dovolených se o víkendu setkávají rodiče, úspěšní akademici, se svými méně úspěšnými dospělými syny a jejich partnery. Každá z postav prochází nějakým složitým životním obdobím, každý z nich má nějaké plány, většina skrývá nějaké problémy a omyly, které po nečekané tragické události začnou vyplouvat na povrch. Umístění děje k jezeru působí v této souvislosti až symbolicky.
Začátek knihy mě nadchnul, děj mě upoutal už po prvních stranách, příběh se rozjíždí rychle. Postupně jsem však měla menší problém s tou velkou spoustou osobních dramat na jednu rodinu. Postavy jsou vykresleny velmi přesvědčivě, plasticky, přešlapy jednotlivců také, ale jako celek to na mě nepůsobilo tak, jak by mělo. Bylo to zvláštně unavující, bylo toho moc.
Pohádkově optimistický konec mně nevadil, dát postavám naději je dobré a zároveň to ještě neznamená, že to v budoucnu skutečně zvládnou. Já osobně bych si na syny z tohoto románu určitě nevsadila.
3,5*

50 04.11.2023

Námět knihy je vynikající, tato katastrofa zůstane navždy svými rozměry děsivá, ale také fascinující. Potěšilo mě, že autorka v knize zvolila jiný úhel pohledu než je obvyklé. Romány o této tragédii bývají z pohledu posádky a cestujících na Titaniku, tady je však pohled z obou stran a dokonce více prostoru dostává Carpathia a její kapitán, což je skvělé. Vždyť kdo je dnes schopen na první dobrou říct název lodi, která jako první přispěchala na pomoc, ačkoli vůbec nebyla tou nejbližší lodí. Také na jméno kapitána Titaniku si vzpomene hodně lidí, kdo však zná jméno kapitána Carpathie?

Námět a osnova příběhu jsou skvělé, zpracování je však slabší. Napsat hodnotný katastrofický román inspirovaný skutečnou událostí vyžaduje notnou dávku spisovatelského talentu. Tady se bohužel autorka nevyhnula patosu, klišé a jsou tu i pasáže hodné lehkého románku pro ženy.
Děj, který má psychicky drtit - potápějící se Titanik, s ním jde ke dnu i většina pasažérů, stovky lidí mrznou na člunech nebo umírají v ledové vodě - sice čtenáře zmrazí, ale je to spíše zásluhou jeho představivosti než výborného dramatického zpracování. Totéž platí o popisu psychického i fyzického strádání přeživších.

Oceňuji zápal autorky pro věc i to, že jako jedna z mála napsala román, kde se připomínají zachránci a nehledá se jen viník ztroskotání. Na zpracování největší námořní tragédie v dějinách však mám vyšší nároky.
Toto je historický román částečně zpracovaný jako román pro ženy.

52 04.11.2023

Pětice povídek v této sbírce více než místo propojuje utrpení a příkoří, které hlavním hrdinům způsobily historické události. Propojení je velmi volné, nejzdařilejší je motiv tří dětí. V první povídce u Jakuba žijí, v závěrečné se tři děti chystají k němu vydat.
Povídky čtu ráda, tyto mě však moc nezasáhly. Některé příběhy jsou trochu lepší, některé mě neupoutaly, takže hodnotím jako průměr.

52 01.11.2023

O Jennette McCurdy jsem nikdy neslyšela, na její biografii mě zaujal ten provokativní a v první chvíli nepochopitelný název, poté jsem navíc zjistila, že v knize herečka hovoří o své kariéře a hlavně svém trápení s velkou otevřeností.
Je známo, že někteří rodiče své sny a plány projektují do života svých dětí, nalinkují jim cestu a nutí je po ní jít. Matka Jennette svojí urputností dceři nejen vnutila herectví, ale navrch ji dovedla k anorexii, později i bulimii. To, že se psychicky nevyrovnaná herečka poté dostala i k závislosti na alkoholu, není překvapivé.
Toto je hodně emotivní biografie. Té malé holčičky, která tolik toužila zavděčit se své matce a udělat ji šťastnou, mi bylo moc líto. Její cesta k uvědomění a přiznání si, čeho všeho se na ní matka dopustila, že ji emočně, duševně i fyzicky týrala, byla velmi dlouhá a bolestná. Jennette matku dlouho bránila a odmítala fakt, že byla její obětí.
Respekt autorce za to, že s tímto dokázala vyjít na veřejnost.
Přestože tato biografie je hlavně o týrání dítěte vlastní matkou a všech důsledcích, které to přineslo, je napsána tak stravitelně, že málokdo bude mít problém knihu přečíst.

49 27.10.2023

I druhá humorná kniha s hlavním hrdinou Alexandrem je podařená. Je plná zábavných situací a nadsázky. Je tu spousta vtipných přirovnání a úsměvných slovních spojení.
Alexandrovo rozhodnutí v závěru knihy může sice působit trochu neuváženě, ale zároveň také maximálně svěže. Případné pokračování, které bych jen uvítala, by ani tak nebyl problém. Každý člověk může změnit názor a udělat nové rozhodnutí, například se vydat jinou cestou či se naopak vrátit ;-).
Tentokrát jsem smíchy nevybuchovala jako u předchozí knihy, ta byla pro mě lepší, ale pořád je to veselé a pohodové počtení, které si zaslouží 5* a doporučení.

52 26.10.2023

Novela Prak pohltí dějem i námětem. Je tu více postav, ale jen dvě z nich jsou klíčové. První je novinář Marek, který od dětství trpí strachem z bolesti, vždy je tím slabším a šikanovaným a tak hned po vypuknutí války se podvolí nacistům. Krutá a necitelná doba však v člověku otevírá skryté stránky a tak se hlavní hrdina rozhodne mstít. Přestože postavy, které si k pomstě vybere, jsou jasné, jeho skutečné motivy jsou mnohem složitější...
Druhou důležitou postavou, která má být protipólem k Markovi, je funkcionář Tonda. Zdá se, že vždy stojí na správné straně a snaží se vystupovat jako čestný člověk. Tady může čtenář, který vidí do zákulisí a do jejich myslí, srovnat, kdo z těch dvou je ten skutečný morální pokřivenec.
Děj se odvíjí ve dvou dějových linkách, z nichž jedna je vyprávěna prostřednictvím deníku a je tu i pár flashbacků. Celé vyprávění působí živě, zápletka je výborná a perfektně je vykreslena psychologie jednotlivých postav.

58 22.10.2023

Tento thriller jsem původně nechtěla číst, podobných věcí už jsem četla dost a už o ně ani nemám moc zájem. Jak však přibývalo nadšených komentářů a vysokých hodnocení, neodolala jsem a bohužel jsem se nemýlila, tohle není nic nového.
Naprosto souhlasím s komentářem Mandlevest, thriller je v podstatě nereálný, ale je napsaný tak poutavě, že spousta čtenářů ho dá na jeden zátah.
Kdybych nic podobného dosud nečetla, pravděpodobně bych teď hýřila v komentáři superlativy, mezi podobnými příběhy odehrávajícími se v domácnosti za tzv. zavřenými dveřmi je tento skutečně čtivý se svižným dějem. Právě to ocením v hodnocení, přestože námět je mnohokrát ohraný a děj směšně předvídatelný. Už po přečtení anotace jsem věděla o čem to asi bude, dokonce bych mohla jmenovat thriller, který je v podstatě totéž v bledě modrém.
Doporučuji těm, kteří podobné thrillery dosud nečetli, budou spokojení. Všem ostatním doporučím jako dobrý relax, pokud chcete vypnout a nevadí vám číst dokola podobné věci.
3,5*

62 18.10.2023

Humorných knih skutečně není mnoho, a proto jsem za každou vděčná. Ty hodně povedené řadím mezi klenoty mé knihovny a tato tam patří.
Hlavní hrdina Alexandr je obklopený ženami nejen doma, ale i v práci. Coby učitel má tu smůlu, že působí na škole, kde má pouze kolegyně a tak moc by si přál kamaráda...
Alexandr je sympaťák a jeho vyprávění je plné humoru a vtipných situací. Tohle je skvělá komedie hozená na papír. Od první do poslední strany jsem se buď usmívala nebo přímo slzela smíchy. Už mám nachystané pokračování a těším se na něj :-).
S úsměvem "od ucha k uchu" vřele doporučuji.

55 17.10.2023

Výborné thrillerové počtení!
Tady rovnou začnu přiznáním, že mě autorka naprosto dostala. Děj tohoto thrilleru je výborně vystavěný, zápletka není složitá a celé rozuzlení je logické, ale já jsem to neprokoukla dřív, než to celé odhalila sama autorka. U podobných příběhů přitom často pachatele odhalím dříve, ale tady jsem měla nějaké zatmění či co... Nebo je to spíš tím, že Yrsa prostě umí.
Děj tohoto thrilleru se odvíjí ve dvou časových rovinách. V současnosti probíhá pátrání policie a v lince z minulosti je postupně odkrýváno k čemu vlastně na statku došlo, co vedlo k tomu neuvěřitelnému masakru. Tady je četba trochu zvláštní v tom, že od začátku víte, jak postavy dopadnou. Některé působí sympaticky, přáli byste jim, aby příběh dopadl jinak, bohužel konec je od začátku jasný.
Zarazila mne poslední věta příběhu, která vypadá jako by se chystalo pokračování v hlavní roli s Týrem. Může to ovšem být jen styl autorky, který já zatím tak dobře neznám.
Tady doporučím, není to jízda plná nečekaných zvratů, je to však poutavý thriller a rozuzlení mě překvapilo.
Silnější 4*.
Dodatek - už je jasné, že toto byl první díl nové série a já už se těším na pokračování.

59 14.10.2023

Lovcův úplněk je zatím nejdrsnější díl této série. Zpočátku to tak nevypadá, mimo kapky romantiky je tu i špetka humoru, ale posléze se děj změní v pořádně napínavou jízdu s nervydrásajícím dějem, ze kterého mrazí a od té chvíle nemáte šanci se od knihy odtrhnout. Pro Kate se lovecká výprava, na které provází turisty, změní v tvrdý boj o přežití.
Tady autorka dokázala, že umí i pořádně přitvrdit a napsat drsný thriller. A přitvrdila tedy skutečně až moc...
Naštěstí opět nechybí dechberoucí popisy krás Aljašky a jejich zvířecích obyvatel a to jsem si zase pořádně užila :-).

64 11.10.2023

Tohle je poprvé, kdy nejsem z knihy mé oblíbené spisovatelky Petry Dvořákové naprosto nadšená.
Pláňata je kniha o prázdných a částečně pokřivených rodinných vztazích, o promarněných životech, nenaplněných snech, je o vzpouře dětí proti rezignaci rodičů. Jakkoli je námět knihy silný, tak celý příběh působí spíše slabě a skutečně silný je jen závěr, ovšem ta část je velmi krátká a v celém kontextu na mne působila trochu nereálně.

Před čtenářem se dlouho odvíjí příběh, který by ho měl zasáhnout, ale u mne se tak nestalo. Je to četba o stále nespokojené a nadávající matce, otci alkoholikovi, o dětech, které se nemají šanci zavděčit. Vyprávění zvláštně klouže po povrchu, ani jednou mne nezaujalo a když jsem knihu odložila, neměla jsem chuť se k ní vracet. Podobné psychologické sondy mne většinou upoutají velmi rychle, chytí mě a nepustí. Normálně bych o víkendu takovou knihu přečetla za den, já ji četla postupně celý víkend a ještě další dva dny.

Příběh je střídavě vyprávěný z pohledu matky, otce i jedné z dcer, což je plusem knihy. Celkově však tomuto vyprávění něco chybí, je to jalové, bez jiskry, utahané. Zároveň je to v podstatě recyklování námětů z minulých knih, což k mé spokojenosti nepřispívá.
Za mě je hodnocení silnější 3*.

61 10.10.2023