david5746
komentáře u knih
Mám tě ráda, nemám tě ráda
Jo Watson
Takže předesílám, že je jsem to přelouskal kvůli výzvě a že mi tohle z těch africkejch autorů přišlo prostě nejschůdnější, ačkoli je to žánr, který fakt normálně nečtu a nejspíš ani hned tak číst nebudu.
Dějově je to taková pitomoučká variace na Popelku a tím je asi řečeno všechno. Od začátku víte, jak to dopadne.
Ale jak to mám sakra ohodnotit???? V mezích daného žánru je to prostě špička (co mohu posoudit jako chlap, co čte obvykle něco úplně jiného), je to čtivé, čtenářky dostanou přesně tu dávku romantiky a sexu, co tu má být a poslzí si u brutálně přeslazeného finále. A když už jsem se na knihu naladil (vypnul mozek), tak prostě musím přiznat, že jsem se dlouho u žádně knížky tak nechechtal. Na druhou stranu to prostě je strašně pitomý. Takže hodnotím žánr a proti reálné kvalitě přihazuji minimálně 2 hvězdy, jednak za humor a evidentně za záchranu tohoto tématu výzvy.
Sluneční jezero
Ludvík Souček
Já vím, že se tohle nemá a nedá hodnotit úplně racionálně, ale tady už prostě Souček zašel dost za hranu. Předchozí 2 díly byly super a velice umně kombinovaly staré záhady, které už tu pár set či tisíc let jsou s dovymyšlenými dalšími fakty a ono to celé fungovalo a víceméně to funguje i v této době. Děj Slunečního jezera se ale odehrává na Marsu a hodně "faktů" už prostě dneska víme, že je to úplně jinak. Takže je to celé degradováno na takovou scifi hodně velkou pohádku o výpravě na Mars, která z nuly odstartovala za nějaké 2 roky na první dobrou, která tam našla kanály a relativně bujnou vegetaci, bez problémů a ultrapodrobných testů se hned vrhli na dýchání místní atmosféry a tak dále a tak dále. A co mi vadilo nejmíň, tak byla právě ta skupina Vikingů, za kterou vlastně letěli. Jako zakončení série to celkem ušlo, ale kdyby zůstal autor na Zemi, tak by asi z dnešního pohledu lépe udělal.
Hodnotím docela přísně, ale předchozí 2 díly prostě byly mnohem lepší. Trochu jsem teda zvažoval, že přihodím hvězdičku za ten fakt, že v sobě soudružka Alena neobjevila zničeho nic velký talent na staroislandštinu a nedostala se tím pádem do posádky, ale ne, nedám. Ale aby nedošlo k omylu, nadprůměrné hodnocení pro starou českou scifi pořád považuju za super.
Runa rider
Ludvík Souček
Celkem svižná série "reportáží" o tajuplných mimozemšťanech na Islandu a pro jistotu ještě někde v americe pokračuje a rozhodně kvalita neklesá. Politika takřka zmizela, což osobně hodně kvituju. Ejhle, ono to bez toho postě šlo. Autor nás teda celkem zbytečně pošle do ameriky, je to evidentně jen z toho důvodu, aby mohl zkomponovat velkou mimozemšťanskou teorii, ale vlastně proč ne.
Za ten zidealizovaný konec spíše pro děti, kdy se národy radostně spojí a celá parta nekosmonautů se automaticky dostává na horké kandidáty do posádky, jsem původně chtěl snížit hodnocení, ale prostě jako poplatné době vzniku a cílové skupině čtenářů se to brát musí.
Hodnotím stejně, jako první díl, skoroabsence politiky by hodnocení zvedala, ale zase jistá překombinovanost některých teorií to zase snižuje, takže zase pěkných 80%.
Cesta slepých ptáků
Ludvík Souček
Tak mám za sebou celkem třetí přečtení, přičemž od toho prvního uplynulo více než 30 let.
Bez debat klasika české scifi, kterou jsem v té pubertě nadšeně zhltnul, ideologii úplně ignoroval a šel jen po té scifi lince, užíval si čtivost a mix s všemožnými ufo důkazy. Po třicítce už jsem nad ideologií znechuceně brblal a teď už jsem byl jen znechucenej. Zbytek je ale super, je to čtivé (což u autora není vždycky pravidlo) a má to docela hlavu a patu. Proto se výsledné hodnocení přiděluje hodně těžce.
A dovolím si tedy nesouhlasit s větou v předchozím komentáři a prostě musím konstatovat, že ideologie tam možná tehdy musela být, ale nevěřím, že v takovém extrémním rozsahu. Koneckonců následující Runa rieder je proti této knize úplný čajíček. Tohle prostě bylo moc a jediné vysvětlení mám, že to tam Souček prostě narvat chtěl. To prostě není, jako když se primář Sova jednou letmo zmíní, že bude dělat přednášku pro svazáky a hned už jede dál na nějakou tu totální endoprotézu. Tady je to samej soudruh, zlá NATO, která vpodstatě vykořisťuje islandský lid a netouží po ničem jiném, než aby postavila tu bombu, která zabije miliony hodných lidí z komunistického bloku. Taky jsem se slušně bavil, jak odkazy na vědce jsou adresně jménem, pokud jsou to sovětští vědci, pokud je to výzkum vědců jiné národnosti, tak je to v naprosté většině uvedeno jen jako "vědci". A samozřejmě, že všechno v dobré obrátí místní rudé právo a pochod prostých lidí směrem k hoře. No ach jo.
Hodnotím teda 4, primárně z nostalgie a prostě proto, že se ta série reportáží fakt dobře četla.
---------------
Pamatuju se jako dnes, co jsi mi tehdy řekl: komunismus není vývozní zboží, Bjelke. Ten si musíte udělat vlastníma rukama u vás doma… Řekl jsi to tak, viď?“
---
Ostatně, budou si myslet, že jsi blázen, a rovnou tě z redakce vyhodí.“ Leif zavrtěl rázně hlavou. „Nevyhodí. Já sám člen strany. V redakci znají mne…,“ teď si Jirka přestal zavazovat botu, roztáhl pusu od ucha k uchu a rozzářeně se na Leifa podíval.
---
„Tři soudruzi na jednoho měšťáka – to je přesila, Jyrry. Tak tedy dobrá – já jsem taky pro Thjódviljin, abychom byli dočista jednotni. Ostatně, většina by asi stejně rozhodla, že? Tak je to správné, mezi…,“ Bjelke chvilku váhal a pak dopověděl: „… mezi námi soudruhy, nebo ne?“
---
Nemám tu skálopevnou víru v zázračnou moc rudých časopisů jako ty a raději připravím dynamit.“ „Jen počkej, však on tě ten rudý časopis přesvědčí!“ odsekl jsem zpátky...
---
Jmenoval se Jón Gunarsson, za deset minut jsme si už říkali „soudruhu Jóne“ a „soudružko Aleno“ a za další čtvrthodinu už jen „Jóne“ a „Aleno“
Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky
Rudolf Höss
Informace o nejděsivějších časech našich dějin a to přímo z "první ruky" od budovatele tábora a architekta nejšílenějších továren na smrt, tak to tedy byla síla. Merleho dramatizaci jsem už četl 2x, takže jsem trochu tušil Hößovu psychologii (prostě magor, co do puntíku a s uspokojením plnil jakékoli rozkazy). Ale i tak je to pro mě nepochopitelné a hlavně pořád (a to už jsem toho na toto téma přečetl opravdu hodně) něpředstavitelné. Prostě jsou všechna ta čísla už tak moc obrovská, že se jen těžko představuje co to znamená 1.5 milionu mrtvých, jak na té ploše mohlo existovat v jednu chvíli 100 000 a více lidí, co to znamenalo 1000 lidí v jedné plynové komoře, atd, to nepobírám a před lety mi v tom nepomohla ani návštěva Osvětimi a jen tomu všemu přidala děsivější rozměr.
Höß mě ve svých zápiscích vlastně nezklamal, předkládá často jen holá fakta, překvapivě nekrmí čtenáře srdcervoucími pohádkami, že on nic, že to někdo jinej. Na druhou stranu hodně věcí přikrášluje (třeba průběh zplynování, který prezentuje jako vlastně strašně humánní a cool věc), děsivé podmínky vězňů zmiňuje jen velmi okrajově a celou řadu věcí takticky vynechává úplně (asi nejvíce z toho křičí praktická absence Mengeleho, ten a jeho pokusy, jakoby podle Höße v Osvětimi vůbec nebyli). A prostě nevěřím, že by velitel komplexu neměl alespoň řádovou představu o množství "jednotek", které tábor "zpracoval".
Co se mého hodnocení týče, tak literárně to není žádné veledílo, které ještě "kazí" předmluvy, dovětky a hromada poznámek, ale jako literaturu faktu hodnotím po stránce informací a musím tedy za plný počet.
----------------
Jistěže byl takový rozkaz čímsi neobvyklým, čímsi nestvůrným. Avšak při náležitém zdůvodnění se mi tento likvidační postup jevil jako správný. Žádnými úvahami jsem se tehdy nezabýval — obdržel jsem rozkaz — a mou povinností bylo jej splnit. O tom, zda byla tato masová likvidace Židů nezbytná, anebo ne, o tom jsem si žádný úsudek dovolit nemohl, tak daleko jsem nemohl vidět. Jestliže „konečné řešení židovské otázky“ přikázal sám Vůdce, pro starého nacionálního socialistu žádné další úvahy neexistovaly, tím méně pro velitele SS.
Noc
Bernard Minier
Čtvrtý díl série musím rozhodně pochválit. Měl jsem teď od Servaze docela dlouhou pauzu, ale i tak mám pocit, že čtivost série a dějový spád se lepší díl od dílu. Na scénu přichází zase Hirtmann, který má sice rád vážnou hudbu, ale jinak je to zvrácený šílenec s bohužel geniálním mozkem. A asi základní vodítko pro četbu je to, že Hirtmann nezanechává stopy, kromě těch, které zanechat chce a to pak má svůj důvod, který se ale může projevit až někdy v budoucnu po mnoha krocích. Kdyby ten úchyl raději hrál šachy, mohl to dotáhnout daleko. Kromě toho máme na scéně policajtku z Norska a českou dušičku potěší, že je kousililínek děje taky v Praze. A samozřejmě manželské duo úchyláků, to taky nemá chybu. Tady bych vyzdvihl, že ty úchylárny a drsné popisy jsou subjektivně tak akorát, kniha se nevyžívá v detailních popisech brutality všeho druhu, jak to dělá třeba duo Keplerů nebo pan Carter. Upřímně mi to vyhovuje, kniha se nestane automaticky dobrou, když budu vědět, kolik přesně střev kdo vytáhl z oběti.
Víc toho bez spojlerování napsat asi nedokážu. Kniha přečtená rychle a čtení bavilo, rozhodně někdy přijde na řadu další díl série. A určitě mohu doporučit každému, komu první tři díly přišly ok, globální dějová linka se zase posune, ale samozřejmě zase neuzavře.
Plný počet ale dát nemůžu, jestli mi něco vadí, tak je to nereálné supermanství hlavních hrdinů a to, co Martin předvedl pár minut po vlastní operaci, je prostě tak nesmyslná fikce, že minimálně za to jde hvězda dolu (jsem v dobrém rozmaru, normálně bych byl asi tvrdší).
Hellraiser
Clive Barker
Asi je to fakt klasika, ale klasika, která se mi prostě stylem nerefila do vkusu. A podobnost s Kingem taky neberu jako doporučení. Tak alespoň, že je autor o těch 22 let starší než já.
K ději toho moc říct bez okatého spojlerování asi nedokážu. Ale příznivci žánru si tu jistě díky různým přízrakům z jiných sfér, krmení jiných přízraků krví atd, jistě svoje najdou.
Ti druzí
C. J. Tudor
Moje první kniha od autorky, tak jsem úplně nevěděl, co čekat. Ve finále hodnotím kladně, pozvolně se rozjede několik příběhových linek a ty se v průběhu začnou proplétat a spojovat ve stále rychlejším tempu. A rozhodně kvituju, že se autorka snažila vysvětlit víceméně všechny logické záhady.
Osobně si ale myslím, že to šlo napsat bez té nadpřirozené linky jako čistokrevný thriller a možná by to pak bylo ještě lepší, takhle si člověk říká, že vlastně pohádka, ale to má každý čtenář jinak.
Druhý hrob nalevo
Darynda Jones
Pro mě slabší než první díl. Méně humoru, méně duchů a linka s Reyesem mi pořád přijde taková zbytečná. Vlastní hlavní případ rozhodně ušel, jen jsem měl pocit, že je proti Reyesovi spíše okrajovou výplní. Rozhodně to šlo napsat jako strhující jízdu, kdy smrtka za pomoci všemožných mrtvých řeší hlavní případ. Takhle spíše splácanec, kdy se přeskakuje z jednoho na druhý. Ale celkově se to nečetlo zle.
První hrob napravo
Darynda Jones
Příjemně a docela čtivě napsané. Ta základní myšlenka, že soukromá detektivka je kromě toho taky smrtka a běžně potkává mrtvé lidi, tak to bylo bezva. K tomu její specifický humor, který knihu dostává na level lehkého čtení místo na level vážně se beroucího hororu. Trochu problém jsem měl ale s celou linkou ďáblova syna, ale to je asi jak to komu sedne.
Čtení každopádně bavilo a pokračuji dalším dílem.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Příjemný, milý, poetický a hlavně smutný příběh jedné lásky v době války. Víc k tomu nějak napsat neumím, zážitek spíše nesdělitelný, přečtení rozhodně nelituju.
Panika
Lauren Oliver
Tady se bez spojlerování moc napsat nedá. Příjemná, svižná a čtivá knížka o jedné drsné nelegální letní soutěži čerstvých maturantů. Nějaké mouchy by se asi našly, ale pohoda čtení to srovnala.
Sice by to mělo být opačně, ale tady je to jeden z případů, kdy mě k předloze dovedla skvělá adaptace, v tomto případě skvělý seriál Panic. Ten mohu rozhodně doporučit, čtenáře předlohy rozhodně nezklame.
1984
George Orwell (p)
Tak slavnostně dočteno a teď ten okamžik, na který už se nějakou dobu absolutně netěším, protože hodnocení nebude jednoduché. Vyjmenovávat děj naštěstí nemá v této záplavě komentářů smysl.
Z jednoho pohledu je to geniální a nadčasová kniha, dokonalý zdroj citátů na téma totalita a demagogie. V dnešní době, kdy si agresor háže bomby na nemocnice a s klidnou tváří nahlašuje světu, že se vlastně jen brání a zachraňuje prosté lidi, je to o to více aktuální a kniha je o to víc silnější. Je evidentní, že varianty na ministerstva Pravdy, Lásky nebo Míru nám nejsou vzdálené desítky let v minulosti, ale poměrně málo kilometrů od našich východních hranic. Z tohoto pohledu mazec, chápu kult knihy, chápu, že jí byla celá řada lidí nadšená.
Z druhého pohledu je to ale neskutečně nudná a natahovací kniha, která sice má tu hlavní myšlenku (často ještě ke všemu nedotaženou a nedovysvětlenou), ale skoro nemá děj. První třetina se ještě dala, protože z nuly seznamovala se světem a hlavně s poměry na ministerstvu Pravdy. Druhá značně polevila v tempu a čtení Knihy (dokonce opakované) to už zabilo úplně. Třetí část, kdy si strana dala tu práci, aby se jen a pouze odpůrců nezbavila, ale kompletně je předělala k obrazu svému, se už opravdu táhla jak smrad. V žádný epicko šťastný konec jsem nedoufal, tak jsem nebyl ochuzen, ale nějaký trochu rozumný konec to mít ale taky mohlo. Naštěstí konec přišel zničeho nic, bez varování a bez nějaké gradace. Při zjištění, že už následuje sáhodlouhý vědecký rozbor jazyka, který se v knize prakticky nepoužívá a pak ještě užvaněnější doslov, jsem se zaradoval a na čtečce zařadil rychloposuv.
Takže tak, uznávám, že podprůměrné hodnocení si kniha možná těsně nezaslouží, ale prostě tři hvězdy už by mělo dostat něco, co mi po třech větách nezavře oči.
Lovci lidí
Karel May
Předem hlásím, že tady prostě nebudu objektivní. Lovci lidí je první "opravdová" kniha, kterou jsem přelouskal, sotva jsem se naučil číst. Hromadě slov jsem nerozuměl, zeměpisné a další vazby šly samozřejmě taky naprosto mimo mě, ale bylo tam to dobrodružsví, poušť, velbloudi a tak dále. A kdo četl, tak si asi umí představit, jak na malého kluka musely působit třeba události ve staré studni, putování pouští atd.
Bez jakékoli objektivity tedy skvělá dobrodružná kniha. Překvapivě jsem asi nečetl zbytek trilogie, prostě Karla Maye převálcoval Verne a hromada jiných knih (které v té domácí knihovničce - narozdíl od toho pokračovaání - byly). Tak to třeba v dospělosti napravím.
Dávám tedy plný počet, jednak z nostalgie a pak proto, že Kara ben Nemsí efendi je prostě superman a:
# má jasno, co je dobré:
Nepopíjel zřejmě s člověkem z mé vlasti poprvé, podle všech pravidel slušnosti si se mnou přiťukl – a to opravdovým plzeňským!
# má to pí prostě ve voku:
Díra byla asi dva a půl metru hluboká. Stěny v dolejší části byly z černých nilských cihel a měly v průměru asi půldruha čtverečního metru, směrem nahoru se otvor značně rozšiřoval.
# je chemikem od přírody
Ochutnal jsem a zjistil, že je daleko lepší než voda z Bi’r Murra, protože neobsahuje hydroxid sodný.
---
Zbabělý tlučhuba Selim je skvělá odlehčující postava, takže třeba namátkou:
"Chceš se přece za mě dát provrtat kulemi?" „Ze srdce rád, ale dnes ještě ne. Bylo by škoda předčasně zničit hrdinu. Běž napřed, půjdu v tvých šlépějích.
V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
Kniha podává formou dialogu s přeživším členem sonderkommanda svědectví o hrůzách, které jsou historicky jen nedaleko od naší současnosti a které se mozek prostě brání přijmout. Osobně, čím víc toho o problematice vím, tím méně chápu, jak bylo něco v tak příšerném rozsahu vůbec možné. Na něco takového se prostě nesmí zapomenout, ze srdce si přeji, aby ty nejhrůznější a nejvýkonnější továrny na smrt v dějinách lidstva z Osvětimy zůstaly už jen a pouze děsivou vzpomínkou a nestaly se v budoucnu pro nikoho inspirací.
Rozhodně velice silný zážitek a mohu jen a pouze doporučit ostatním.
Neuvěřitelně šílené příběhy
Lukáš Pavlásek
No asi jsem čekal víc. Teda určitě jsem čekal víc. Když to autor propagoval na venkovní bezva akci na stojáka, tak jsem si řekl, proč svého oblíbeného komika a uchvacujícího tanečníka taky jednou nepodpořit, ale nějak mi zapomněl říct, že kniha je výhradně pro děti, tohle racionální dospělák už asi moc nepobere. Hranici mezi šíleností a trapností mají děti určitě mnohem výš, než dospělý člověk, u těchto příběhů to je bohužel hodně vidět.
Tak snad se na to chytne někdo z mladší generace našeho silně rozvětveného klanu a právě proto nechávám hodnocení jako lehký nadprůměr.
Písečná bouře
James Rollins (p)
Evidentně už jsem na něco takového starej. Asi bych v pubertě nad tajemným podzemním palácem, magickým rodem beduínek, antihmotou, schovanou ve vodě, atd atd, hýkal nadšením. Teď jen zírám, jakou gradující koninu dokázal autor vytvořit, helikoptéry v písečné bouři, to už mě rozesmálo a celé podzemí, prakticky od A do Z pak skoro rozplakalo, jaká to byla ptákovina. A dokonce i happyend, no to už fakt nešlo.
Čtivost kniha naštěstí docela měla, dokonce to i začínalo, jako že mě to bude bavit, bohužel autor stále přidával nové a nové většinou ptákoviny a já se na konec těšil víc a víc.
V sérii pokračovat nebudu.
Záhada domu Marwicků
Darcy Coates
Špatné to není, ale nějak mě předchozí díly prostě chytly víc.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Rozhodně zajímavé a poutavé čtení a ukázka pohledu na ta zvěrstva tak trochu z druhé strany. Začátek možná náročnější, ale být tam musel. Ukazuje totiž formování hodného chlapce z fanaticky věřící rodiny na muže, který věří ve velké Německo a nejraději poslouchá rozkazy a ty slepě plní na jedničku s hvězdičkou. Další etapy jsou pak více či méně šílené. Některé části na můj vkus až moc z rychlíku, leckdy je nějaká naprosto zásadní věc zmíněna jen v jedné větě a už děj pádí dál. Na druhou stranu to odpovídá psychologii "hlavního hrdiny" a ukazuje se tak, co mu za přemýšlení stálo a co ne.
Za mě naprostá spokojenost a knihu mohu rozhodně doporučit. Jediné, čeho je mi líto, že Merle nenapsal ještě jednou to samé z pohledu Elsy, to by byl tak poslední pohled, který jsem o této tématice nečetl.
Krása nesmírná
Irina Karnauchovová (p)
Prostě pohádková klasika několika generací, kterou jsme si prohlížely jako děti coby krásnou obrázkovou knížku a rodiče (u mě teda spíše starší sestra) pak k těm krásným obrázkům dodávali příběhy. Nemá proto smysl se zamýšlet nad případnými neduhy, je to prostě jedna z těch knih, která se takto hodnotit nedá.
Takže klasika, která nezklamala ani po letech.