danny_21 komentáře u knih
Mé první setkání s Levínem hodnotím takto : Rosemary je výborně napsaný příběh, Levinův přímočarý styl se mi líbí, bez zbytečné vaty si jde pěkně za svým a čtenář se horko těžko odpoutává od stránek. Kdysi před lety jsou tuto knihu a četl a nevím proč jsem měl v hlavě úplně jiný konec, nicméně i toto zakončení bylo skvělé, možná se dalo přihrát Rosemary ještě víc pochyb od ostatních postav, aby to vnitřního zmatku bylo při rozhodování ještě víc, ale jinak naprostá spokojenost. Druhá Levinova novelka o pilných domácích puťkách nemá ani zdaleka takové parametry jako první příběh. Námět neotřelý to Irovi neupírám, nicméně nedokázal mě k sobě připoutat, možná jsem čekal větší míru konfrontace, spekulací a hlavně jsem postrádal PROČ MUŽOVÉ ... Jako celek 75 %
Druhá Levinova novelka nemá ani zdaleka takové parametry jako Rosemaryn příběh. Námět neotřelý to Irovi neupírám, nicméně nedokázal mě k sobě připoutat, možná jsem čekal větší míru konfrontace, spekulací a hlavně jsem postrádal PROČ MUŽOVÉ ... - 60 %
Třetí křížování hladových paryb Pacifikem zdaleka nedosahuje kvalit předchozích dílů. Nesmrtelná Taylorovic familie, tentokrát obohacená o dva puberťáky, si dává zubounky pomalu k snídani a společně s ukrutnou délkou stahují hodnocení dolů - 40 %
Řekl bych, že společně s Blazem je Thinner to Bachmanovo nejlepší. Originální nápad jak zhubnout pro modelky, je nechat se uřknout od starýho maďarskýho cigoše a pak jen nechat kletbu působit, jen nezapomenout na to, že chrastící lidská schránka už není sexy. Slušně stylový, i když očekávaný, Bachmanovský konec - 75 %
Výborně napsaný příběh, Levinův přímočarý styl se mi líbí, bez zbytečné vaty si jde pěkně za svým a čtenář se horko těžko odpoutává od stránek. Kdysi před lety jsou tuto knihu a četl a nevím proč jsem měl v hlavě úplně jiný konec, nicméně i toto zakončení bylo skvělé, možná se dalo přihrát Rosemary ještě víc pochyb od ostatních postav, aby to vnitřního zmatku bylo při rozhodování ještě víc, ale jinak naprostá spokojenost - 90 %
Zajímavý a zároveň trochu netradiční počin od klasika literatury. Obžaloba lidské krutosti, zákeřnosti a zároveň oslava nesmrtelné a nezlomné duše. Některé Darrelovy astrální výlety byly kostrbaté a zdlouhavé, jiné zajímavé a poutavé, moralizovaní hlavní postavy o hodnotě lidství vyznívalo místy trochu pokřiveně, vzhledem k tomu, že hrdina byl vrahem, jako celek to vnímám tak nějak v lehkém nadprůměru, určitě se k Londonovi vrátím - 75 %
Moc dobrá kniha, přitažlivě psaná s atraktivní tématikou s otevřeným koncem pro další pokračování, doufám, že se jich někdy dočkám i v českém překladu - je vidět, že autor má talent, který prodal scénáristicky v Holywoodu. Stejně jako Blattyho Exorcista dostává od mně - 80 %
Tentokrát přišel Michael se zajímavým nápadem pokusit se převyprávět Ibn Fadlánůvo putování s Normany a následné boje s děsivými chlupatými monstry, které mají rády lidské mozky. Autenticitu příběhu popisovanou arabským vypravěčem ponechám stranou k zhodnocení každému čtenáři, za mě je to bohužel jen průměrný kousek, který ale rozhodně předčí zfilmovanou verzi - 65 %
Průměrná sbírka povídek, zaujaly nichž zaujaly jen 2 - Černé oko a Písek zkázy - 50 %
Jednoduchý, krátký ale čtivý příběh, tentokrát skoro bez Indiánů, ani nevím kolikrát mi prošla rukama. O fous lepší než předchozí Yellowstonské dobrodružství - 75 %
Srdce v Atlantidě je spíš příběhovou knihou, ve kterých se prolínají životní cesty dětských hrdinů, kterým zkříží cestu v první a nejlepší povídce jeden z Bořitelů Pistolníkova světa, ostatní příběhy z doby, kdy USA řešili oprávněnost a neoprávněnost vietnamské války už nemají podobnou kvalitu - 65 %
Místy zajímavá, místy rozporuplná kniha především tím, že v několika případech "záhad" se autor neodkazuje na nějaké dostupné a ověřené zdroje ale jen na neověřitelná svědectví lidí. Zhodnocení toho, jak moc jsou zde popsané záhady záhadami si musí každý udělat sám, čtenář, který se o tuto tématiku zajímá, tady zde až na výjimky nenajde nic, co už nepadlo u Danikena a podobných spekulantů - u mě je to tak půl na půl - 60 %
Řeknu Vám, že prokousat se touhle knihou až ke konci byl pro mě až nadlidský úkol. Tolik vaty jsem už dlouho nelouskal a asi si budu muset přiznat, že mi Barker už několik knih nepřináší nic, s čím bych byl aspoň trochu spokojený, jeho bizarní fantaskní svět plný podivných tvorů vytvořených z výkalů, zmatečných dialogů, metafyziky a zvláštních postav je nejspíš mimo muj vkus pro fantasy / horor. Vzpomínám s nadšením na Hellraisera a budu ještě chvíli doufat, že se něčeho podobného od Cliva ještě někdy dočkám - 40 %
Útlounká novelka, u které asi oprávněně panují dohady o Verneovĕ 100% autorství. Přesto i zde se promítlo typické Verneovské vizionářství tentokrát ale v podobě dobyvatelského a nadřazeného germánského národa. Jules má v repertoáru lepší kousky, Ocelové město dr. Schultze ode mě dostává průměrných - 55 %
Ze zakončení slavné oddyseovské ságy jsem zklamaný, až na začátek a znovuzrození už ztracené postavy je příběh slabý, netáhnoucí až křečovitý ve snaze pokusit se říct poslední slovo a dát důstojné poslední sbohem Monolitu, Jupiteru a jeho měsícům, Umělé Inteligenci a samotným Stvořitelům - což se v mých očích nepovedlo - 50 %
Třetí Langdonův luštící běh za zednářskými symboly mi vyšel zatím jako nejslabší. Základní šablona prodávání příběhu zůstává stejná, ale oproti předchozím dvěma honičkám není ta mystika kolem tak přitažlivá a ani finální překombinované odmaskování zaporáka včetně jeho motivu(ů) mě tentokrát nechalo chladným. Uvidíme co bude v Dantově pekelném Infernu - 65 %
Tato dvousbírková novelková knížečka je moc povedenou záležitostí - tyto dvě jsou obsaženy v pozdější rozšířenější sbírce Čtyři roční doby. Nadaný žák je o jednom inteligentním, vzorném premiantovi, který má zálibu v nacistické historii a jako na zavolanou objeví v sousedství bývalého důstojníka SS, který měl co do činění se židovským holocaustem - 80 %
U Těla zase Steve ukázal jak má velký dar na to, že dokonale umí vykreslit charaktery ( a ty dětské obzvlášť ) a pro Tělo to rozhodně platí ( a vůbec nejlíp v TO ). Cesta při které čtveřice kluků pozná a naučí se o sobě víc, než by čekali. My dnešní čtyřicátníci, máme k těmto dobrodružným příběhům jiný vztah než dnešní mladá generace a věřím, že mnozí z nás se na té báječné výpravě úplně vidí - jako celek i po zaokrouhlení nahoru - 85 %
Doleres Claibornová je výbornou knihou z trochu jiného námětového soudku, než na jaký jsme ve Stevově případě zvyklý. Už jsem si zvykl, že autor rád dává prostor ženám v rolích hlavního hrdiny - mám pocit, že za to tak trochu může jeho žena - a před čím skláním klobouk je to, jak výborným způsobem zvládnul ukočírovat svůj / Doloresin monolog, popsat a vžít se do ženských myšlenkových pochodů a vytvořit tak z jednoduchého příběhu takový originální skvost, který se čte jedním dechem - 90 %
Můj výběr Simakovy tvorby má co se týče kvality sestupnou tendenci. Tento příběh o paralelních světech mě nenadchnul, kolem a dokola se nic moc neděje a celá ta myšlenka mutantů, dělených životů a točících se vlčků mi připomněla P. K. Dicka v "nejlepší formě" - 30 %
Silná kniha, především tím jakým způsobem autor vypráví svůj příběh. Jeho boj o život a události běžící kolem něj jsou popsány syrovĕ nelítostnĕ, bez příkras a filozofování až skoro nemilosrdně chladně - je k nevíře, co je člověk na člověku schopen napáchat. Filmová verze mi přišla moc povedená i díky tomu, že se Polanski věrně držel předlohy a samozřejmě i díky výjimečnému výkonu Adriana Brodyho - 85 %