Clair16
komentáře u knih
Pokrevní bratři
Ingvar Ambjørnsen
Skvělá knížka s jedinečnými hrdiny. Podle anotace by se mohlo zdát, že humorné situace budou prvoplánové, ale naopak, protagonisté umí po skandinávsku překvapit :-). Fandila jsem jim od začátku do konce. Příběh mě tak nadchnul, že jsem cizojazyčně četla i související dva díly; jeden mu předchází, druhý naopak následuje. A musím říct, že tenhle prostřední je pro mě jednoznačně nejlepší. Ostatní totiž odhalují, že Ellingovy problémy jsou asi vážnější, než se v Pokrevních bratech zdálo. Nebo byl jen autor jízlivější, zkrátka, pokud bych směla doporučit, zaměřte se radši na tuhle knížku, která je soucitná, hledá východiska a dává naději.
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Vím, že jsou to prkotiny, ale stejně mě vždycky znejistí. Třeba, když slečna, o kterou má hlavní hrdina zájem, dorazí na večírek v upjatých kalhotách, a za chvíli si rozepíná sukni, jako v Otázce za deset Davida Nichollse, anebo když David ze Zafónovy Andělské hry usedá do tramvaje krátce po poledni za plného slunce, a vystoupí o pár zastávek dál v pozdním večeru, tmě a vichru. V případě Podivného případu se psem jsou to vanilkové sušenky krémové barvy, které si hrdina při útěku pečlivě balí s sebou, jakkoli má ze všech odstínů žluté fobii... To je ale asi to jediné, co bych téhle knížce vytkla. Je velmi čtivá, nepodbízí se, ale ukazuje docela reálně, čím si prochází mladý kluk s vysokou inteligencí, ale autistickými rysy. Pokud se Vám líbil film Simonův vesmír, tenhle příběh si okamžitě oblíbíte.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Komentář kap66 níž je podle mě přesný. Nevěděla jsem, co mi vlastně v knize (stejně jako v několika dalších od stejného autora) chybělo, vždyť příběhy jsou propracované, témata zajímavá... Ano, je to určitý nadhled, humor, zlehčení, kterého se mi tam pokaždé nedostává. Dějová linka, popisy, atmosféra, to všechno funguje, jen je celek tak nějak strohý, bez osobní angažovanosti... Přesto samozřejmě dobře odvedená práce a v tomto případě i atraktivní představení brněnské vily Tugendhat.
Když život ještě býval náš
Marian Izaguirre
Opravdový román ve stylu Stínu větru, jen obsahující méně mystiky a víc politiky :-). Krásný čistý styl, zajímavý příběh.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Román, který se nestydí přiznat dobrodružný tón skoro ve stylu Huckleberryho Finna, ale především je klasickým příběhem o boji dobra a zla, přátelství a lásce. Atmosféra Barcelony dodává nezaměnitelný ráz. Vyprávění o milovnících knih – a pro ně :-).
Noční host
Fiona McFarlane
(SPOILER) Podvědomě se spíš vyhýbám příběhům, v kterých je od počátku zřejmé, že to s hlavními aktéry nemůže dopadnout dobře, ať už z vlastní vůle nebo cizím zaviněním. Tady jde o druhý případ a zlo je vylíčeno ve vší jeho banalitě, která ho ovšem nijak neumenšuje. Hlavní hrdinka se pohybuje trochu mezi snem a realitou, což není pro čtení vždycky optimální. Přesto mě kniha zaujala a na mnohé z jejích momentů si vzpomenu i delší čas po přečtení.
Výhonek osmilisté růže
Auður Ava Ólafsdóttir
Minimalistická, ale zároveň intenzivní netypická "road movie". Příjemné vyprávění vstvu po vrstvě odkrývá zásadní okamžiky v životě hlavního hrdiny a v závěru mu nabízí novou perspektivu. Rozhodně stojí za přečtení, zvlášť tehdy, když chcete čas jen nechat plynout, užívat si knížku – a možná se i zamyslet nad vlastní cestou.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Těžší téma, obdivuhodně zpracované. Příběh by byl silný sám o sobě, vybírá si ale kromě hlavní dějové linky i další odbočky, které jsou neobvyklé, vyžadují důkladnou přípravu a pro mě byly nečekané a zajímavé (baťovský Zlín, pobyt v Indii). Velmi talentovaná a zodpovědná autorka, která bohužel nestihla ukázat všechen svůj potenciál.
Vzpomínky, co neuletí
Hana Andronikova
Originální povídky originální autorky. Různé způsoby i úhly vyprávění. Škoda, že její další knihy si už nepřečteme.
Poloviční bratr
Lars Saabye Christensen
Za mě přinejmenším 7 hvězdiček. Úvodní stránky možná nejsou pro abstinenty :-), ale lineární příběh je strhující, i když nijak zásadně "skandální". Opravdová sága, ne pro několik desetiletí, v kterých se s autorem ocitáme, ale kvůli vykreslení postav, reálií, příběhu pevného přátelství, lásky, důležitosti rodiny... Skutečné literární dílo, které nemá smysl shrnovat, ale číst. Klidně i opakovaně :-).
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
Je Petra Hůlová ve skutečnosti macechou hlavního hrdiny? Podle mne nejspíš (aspoň zčásti) ano, protože určitý stíh hořkosti z její strany je postřehnutelný, jakkoli právě tahle postava se zdá být nejvyrovnanější. Velmi čtivá knížka, téma patchwork-rodiny je v ní zpracováno neotřele, a to nejen proto, že vypravěčem je prepubertální kluk. Futuristické vize se brzy mohou naplnit, na druhou stranu by to v jakkoli hektické době měli být rodiče, kteří nesou odpovědnost za svá rozhodnutí - a nemuseli by tedy být překvapení, když jejich děti nesdílejí nadšení z nových pořádků a střídavé péče. Jen za to, že jsem měla pocit určitého podprahového "obhajování se" ze strany autorky, ubírám jednu hvězdičku, ovšem čtenářsky je knížka rozhodně zajímavá a atraktivní.
Babičky: Mrtvý kuchař
Minna Lindgren
Skandinávská "detektivka", v které po vrahovi pátrají tři babičky z domova pro seniory. Knížka psaná jednoduchým jazykem a prezentovaná jako roztomilá řachanda. Tou ale tak úplně není, očekávatelnou "pozitivitu" mezi řádky vyrovnává dost drsná realita dnešního Finska. Při čtení jsem se neubránila dohledávání informací o zmiňovaných helsinských architektonických památkách, a to jsem měla za to, že si město vcelku pamatuji :-).
Brooklyn
Colm Tóibín
Ano, obyčejný příběh obyčejného života. Přesto nevšední, stylově suverénní, "klasický" v tom, že ukazuje základní hodnoty. Třeba samozřejmou lásku a podporu členů rodiny v době, která není úplně snadná nejen pro ženy. Přesně ta knížka, u které si uvědomíte, proč tak rádi čtete.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Za mě asi pořád nejlepší Murakamiho knížka, vlastně jedna z nejlepších obecně :-). Koupila jsem si ji před lety na letišti a během pár dní cestování jsem ji pak doslova zhltla s napětím nad každou přicházející stránkou. Silný příběh i postavy; kniha, ke které se dá vracet.
V lesích
Tana French
Poctivě vystavěná detektivka, rozhodně spíš psychologická. Pro mě zajímavé prostředí, jednak irské – a pak zápletka v prostředí archeologů. Čtivě napsáno, napínavé od začátku do konce. Popisy postav i prostředí takové, že je vidíte před sebou. Ano, zůstala otevřená místa (mimo hlavní dějovou linku), ale co v životě je úplně dopovězeno? :-)
Temná zahrada
Tana French
Tanu Frenchovou mám ráda a čtu ji s radostí už pro její styl. Kniha V lesích pro mě zůstává jedničkou, ani Temná zahrada mě ale nezklamala, i když závěrečné vyznění tentokrát nebylo (alespoň podle mě) pro autorku typické. Standardně nejlepší zůstává vykreslení vztahů mezi postavami, rodinná zápletka i napětí z postupně odhalovaných detailů příběhu.
Neboj se vrátit domů
Aleš Palán
Přes téma umírání má v sobě kniha velký náboj, daný především entuziasmem MUDr. Svatošové. Její víra je pro ni stejně samozřejmá jako dýchání a snad právě proto prezentuje své názory tak otevřeně. I když nemusí být přijímány "většinově", je zajímavé je slyšet. Řada momentů (například příběh pátera Kubíčka) zanechává ve čtenáři trvalou stopu. Aleš Palán se umí ptát a vyhýbá se glorifikaci, která by vyprávění uškodila. Čteme tak životní příběh neobyčejné, inteligentní a pracovité ženy, která dokázala mnohé a stále usiluje o další pomoc potřebným.
Špulka modré nitě
Anne Tyler
Z mého pohledu je zdejší celkové hodnocení nižší, než si knížka zaslouží. Příběh "obyčejné" rodiny je vyprávěn s lehkostí a zaujetím. Dobře se čte, i když chybí dramatické zápletky. Kniha mě ani chvíli nenudila.
Láska dobré ženy
Alice Munro
Povídky, které jsem musela vstřebávat po kapkách, tj. každou zvlášť. Nabité zvláštní "snovou" atmosférou, o které tu píše Greg25, ale pokud na autorčin styl čtenář přistoupí, nachází (aspoň tedy já :-)) pod povrchem řadu spojení s vlastním životem. Motivy příběhů se opakují s těmi v autorčiných dalších knihách, ale postavy umí svým jednáním překvapit. Občas rozčilující pasáže, ale to je možná spíš subjektivní dojem :-).
Veřejná tajemství
Alice Munro
Moje první setkání s autorkou, v kterém jsem si musela trochu zvykat na její styl (prolínání časových rovin, "přeskládání" určitých informací, popisy přetržené nečekaně obratem v ději...). Zvládla jsem vždy jen jednu povídku a musela si dát odstup, než jsem se pustila do další. Přestože můj život je úplně jiný, nacházela jsem řadu paralel a vyjma jediné povídky mě zaujaly a vtáhly do děje všechny.