Pokrevní bratři
Ingvar Ambjørnsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35931/bmid_elling-pokrevni-bratri-p4q-35931.jpg
4
129
38
Další z velmi úspěšné ediční řady norských románů líčí příběh dvou bývalých pacientů psychiatrické kliniky, kteří získali od města sociální byt a za pomoci asistenta se pokoušejí zařadit do běžného života. Střetávání s každodenní realitou je pro oba přátele komplikované a přináší řadu velmi humorných situací, pod odlehčeným tónem však dobře rozumíme osamocenosti hrdinů, jejich strachu z lidí i touze po lásce a přátelství. Román se v Norsku zařadil mezi bestsellery, byl přeložen do mnoha jazyků a zpracován do filmové i divadelní podoby.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2006 , Doplněk
Originální název:
Brødre i blodet , 1996
více info...
Přidat komentář
Moc by mě zajímalo přijetí této knížky někým s vypravěčovou diagnózou. Nakolik věrně jde zachytit duševní pochody autisty (nebo třeba i schizofrenika)? Audiopodoba díla tomu dodává další rozměr; přesná artikulace a neustálé opakování celých jmen, včetně jména spolubydlícího, navozuje přesnější představu schémat, ve kterých se hlavní hrdina pohybuje. Řeknu vám, ten každochvilkový boj se sebou samým, abych aspoň někdy a v něčem schéma opustil (protože jinak mi hrozí, že nesplním požadavky na člověka schopného samostatného života), ten musí vytlačit z hlavy hodně malých radostí, jaké my „normální“ zažíváme běžně. Zato když se to povede, je to vítězství hodné obdivu – a knížka je napsaná tak, že jsem se s hlavním hrdinou radovala velmi často. Opravdu jsem se spíš radovala z úspěchů, než že bych se smála těm situacím, dokonce se přiznám, že některé (a jejich hodnocení Ellingem) mě i zneklidňovaly. O to víc jsem byla nadšená z jednání vedlejších postav a jejich vztahu k oběma mužům a z jasného přitakání samostatnému bydlení pro lidi s takovým postižením, je-li to aspoň trochu možné.
Tohle nebyl úplně můj šálek čaje - zajímavý, lidsky a lehce popsaný vhled do soužití dvou mužů, kteří se snaží začlenit do "běžného života"... Ale asi jsem to čekala humornější (podle anotace) nebo nějakým způsobem chytlavější.
Žádný velký dej. O to víc se člověk nad tím zamysli. Jak některé veci, ktere nam připadají samozrejme,může nekdo vnimat jako tezkosti. Hodne jsem se bavila, kdyz Elling delal "reklamu" sve basni. Smysl a radosr ze zivota lze hledat vsude.
Kniha, která nic neřeší a jen tak plyne každodenní život. I když hlavní postavy nejsou zrovna tuctové typy, jde o dílko z relativně běžného života. Prostě mě to bavilo.
Trochu jsem si vzpomněla na Projekt manželka, který jsem poslouchala začátkem roku, ale Pokrevní bratři nejsou tak prvoplánově humorističtí, přesto je kniha i vtipná.
Vyprávění z pohledu Ellinga knize velmi svědčí. Oddechovka, která čtenáře určitě potěší.
Výborné. Fakt mě tahle sonda do života outsiderů pobavila a rozhodně nelituji času s touto knihou. Bylo to neotřelé, ale zábavné a to co se Ellingovi honilo hlavou a situace, které řešil byly vtipně vypointované a jeho komentáře a myšlenkové pochody opravdu dost dobré. Oddychovka která mi velmi zpříjemnila závěr roku 2020. Takové "nenápadné" knihy o běžném životě z pohledu "ne úplně běžných" postav mám rád a tohle dílo jsem si fakt vychutnal.
Cha cha cha.Ten Elling je takové éro. Místy jsem se musela smát nahlas. Ty jeho konstrukce, co ten si v každé situaci dokázal představit...bylo to moc milé čtení, takové optimistické, veselé, moc se mi líbil i přístup sociálního pracovníka zn.ideál. Kdysi jsem knihu viděla i zfilmovanou a taky to bylo fajn. Takoví dva povedení braši :) p.s. ta scéna, když Elling kámošovi na chatě půjčoval spodky byla prostě geniální...
Tak tohle se mi moc líbilo. Místy jsem se smál, v určitých pasážích jsem spatřoval sám sebe kdysi dávno. Jednoduchý příběh o (ne) obyčejných lidech.
Slušnost, tolerance a pochopení.
To je oč tu běží. Jak by se nám v té České kotlině krásně žilo kdyby se lidé dokázali k sobě chovat s pochopením druhých. Bohužel bezmála sto let mravního úpadku se většina společnosti upnula k touze po majetku a penězích. Vysmívat se postiženým,lidem o holi chodíce a na jinak smýšlející lidi se dívat jak na podivíny.
Kniha je skvělá, vyděl sem divadelní představení a to předčilo i knihu. Je to o velkém zamyšlení.
Porozumění a pochopení, přátelství a nesobeckost, to jsou hlavní témata této knihy, která rozhodně stojí za přečtení nebo za poslech!
Skvělá knížka s jedinečnými hrdiny. Podle anotace by se mohlo zdát, že humorné situace budou prvoplánové, ale naopak, protagonisté umí po skandinávsku překvapit :-). Fandila jsem jim od začátku do konce. Příběh mě tak nadchnul, že jsem cizojazyčně četla i související dva díly; jeden mu předchází, druhý naopak následuje. A musím říct, že tenhle prostřední je pro mě jednoznačně nejlepší. Ostatní totiž odhalují, že Ellingovy problémy jsou asi vážnější, než se v Pokrevních bratech zdálo. Nebo byl jen autor jízlivější, zkrátka, pokud bych směla doporučit, zaměřte se radši na tuhle knížku, která je soucitná, hledá východiska a dává naději.
Elling je skvěle načtený, poslouchala jsem s požitkem. Upoutala mne anotace, téma mě zajímalo, potřebovala jsem něco spíš jenom odpočinkového… Počkat, počkat. JENOM odpočinkového? A to má být jako co? Je to málo? Je to samozřejmost, jenom si odpočinout? Taková samozřejmost, jako moct jít do sámošky bez roušky? A to nám se nedělá fyzicky špatně a nechce se nám na záchod jen kvůli tomu, když je fronta dlouhá. Houby samozřejmost! Jak pro koho. Jak kdy…
Odpočinek to byl. Ale nejenom. Jak se to tak překulovalo od legrace do soucitu, do údivu, do obdivu, člověk držel pěsti až mu modraly palce, dojatě vděčný za příběh, za úhel pohledu, za naskakující asociace. Užitečná knížka, řekla bych. Mimo jiné...
Knihu jsem četla už před časem, do ruky se mi dostala vlastně náhodou. Téma se mě osobně dotýká, tím víc se mi líbila. Blahoslavení chudí duchem... :-)
Všetko už bolo napísané, ten príbeh je krásny, lebo v ňom niet zla, už dávno som nečítal knihu kde by sa všetky postavy správali k sebe tak nezištne. To prirovnanie ku kozmonautovi nemalo chybu, páčila sa mi poetika tých dvoch. PS: Len škoda že som si nepoznačil meno toho básnika v červených nohaviciach, rád by som splnil 14 bod výzvy na tento rok, a takto to musím prečítať ešte raz :)
Čtivý pohled do života dvou přátel, které spojuje duševní nemoc. Je tam krásně a lidsky popsáno, jak pro nás běžné věci mohou být pro ně životní výzvou, jak se perou s událostmi běžného dne, třeba zvednout telefonní sluchátko nebo zajít do hospody... Respekt vůči hlavním hrdinům, kteří svůj život zvládali po svém i v kontextu života běžné společnosti. Respekt vůči všem, kteří takto mezi námi žijí a respekt k autorovi knihy, který toto nádherně ve svém díle vystihl.
Krásný a lehký příběh dvou trochu společensky znevýhodněných mužů, (nikoli partnerů) a jejich cesty k věcem, které jsou pro nás běžné.
Začnou spolu bydlet pod kontrolou sociálního pracovníka, který je někdy motivuje a občas štve.
Epizoda s pořizováním koťat byla nádherná :).
Víte, jaké to je být autistou? Aneb Autismus & Chardonnay z druhé strany barikáry...
Výlet do mysli a života jednoho vysoko funkčního autisty v době, kdy dostane od města přidělen sociální byt a snaží se dle svých možností (a se svým spolubydlícím) alespoň nějak začlenit do běžné společnosti.
Ovšem, oč nudněji vyznívají tyhle moje řádky, o to lidštější, úžasnější a humornější je román samotný...
Nevím, nakolik se autor pohybuje mezi autisty, ale tohle se mu opravdu povedlo. Vyprávění hlavního hrdiny Ellinga vás chňapne za srdce a už nepustí. Prožíváte s ním (a velmi sugestivně) jeho obavy a strachy (z lidí, hluku, cestování a vlastně všeho nového), hluboké a pevné přátelství (ke spolubydlícímu Kjellovi), něhu a zodpovědnost (ke koťatům), nejistotu i touhu (být slavným básníkem), smutek i vztek (když se mu jeho přítel poněkud vzdálí). A najednou jste na konci, a vůbec se vám nechce tenhle Ellingův svět opustit a jít svou stezkou....
Jakožto tvor vcelku asociální jsem se v mnoha Ellingových obavách a nejistotách poznávala více než by se mi líbilo, o to větší pochopení pro jeho svět (a svět těchto lidí) mám. A o to více se mi nechtělo tento příběh opouštět, jako bych ztrácela skutečného přítele...
A jen Manitou ví, jestli se ve mně neukrývají jakési autistické rysy, protože jsem po celou dobu čtení byla naprosto fascinována obálkou (miluju modro žlutou kombinaci barev a neustále čmárám "kudrlinky"). Pořád jsem se k ní až hypnoticky vracela a jen skutečnost, že šlo o knihu půjčenou, mi zabránila, abych nepřidala pár svých "kurdlinek" k již původním...
Příběh z malé části života několika lidí v Oslu vyprávěn v ich fomě s mírou naivismu, pozitivního náhledu i sarkasmu pro společnost "bláznivým", mile svérázným hrdinou, který je pochopitelnější než většina lidí. Takové vřelé lidské povídání k zamyšlení.
Jemný humor i nesnadná realita. Mnoho přesných až hlubokých pozorování sama sebe v upřímné přímočarosti.....a tolik lidskosti a těžkostí v běžných situacích.
Příběh laskavý a zároveň až syrově lidský. Citlivost, křehkost a odlišnost v primitivním kabátku chlapské touhy? Přímočaré i komplikované záhyby sociální práce? Odlišnost a jinakost, uvědomění si obojího, strach a zároveň obrovská touha zapadnout a vůbec se nelišit?
Poslouchala jsem jako audioknihu a okamžitě mi došlo, že příběh znám z vydařeného divadelního představení Chvála bláznovství v podání úžasných bratrů Michala a Vladimíra Dlouhých a divadlo pro mě bylo daleko lepší :o)
"Strach s sebou nese málokdy něco dobrého. Máme tady na Zemi vyměřeno pár krátkých let, pak zemřeme. Čím víc s sebou mrskáme, tím větší zažíváme bolest. Celý život mě fascinují lidé, kteří se skutečně odváží uvolnit. Kteří se nechají vést životem samým od pohádky k pohádce.
A bylo mi vždy bolestně jasné, že já rozhodně nejsem jeden z nich. . . ."
Elling. Útlocitný, inteligentní ač někdy naivní, filozofující, snící (chtěla bych mít jeho představivost...) a především plachý asociál/autista spokojený s životem ve svém vlastním, uzavřeném světě. Ovšem jen do určité doby, podobně jako jeho přítel, Kjell Bjarne, povahy však značně zemitější a ducha prostšího. Vskutku zvláštní dvojice podivínů tažená a tlačená do víru skutečného života jejich průvodcem a rádcem, kurátorem Frankem.
Příběhy autistických osobností pro mne mají svou přitažlivost a půvab. V tomto případě ještě umocněný chladným severským naturelem obyvatel Norska, o němž sám autor ústy Ellinga mluví jako o zdroji betonových bariér mezi lidmi. Mohlo by se zdát, že na severu to mohou autisté mít snazší. Možná. Spíše se mi zdá, že koncentrace podivínů je tam o něco větší, než kdekoli jinde.
Uznávám, zezačátku jsem trochu váhala, ale Ambjørnsen mě postupně dokázal zaujmout a věřila jsem mu, alias Ellingovi, každý jeho myšlenkový pochod, jeho názor a reakci na svět. I když mne občas dost udivoval. Ale taky pobavil. "Malý pulec Elling". Možná z knihy nejsem naprosto uchvácená, ale určitě ji mám za zajímavou, svéráznou i laskavou, vtipnou a vážně dost originální.
"Vylétl ze mne zelený vodopád, jako vykřičník hanby... Po stočtyřicáté jsem se znemožnil."
"Není on tak trochu mentál?... Ano, má jisté zvláštní mentální schopnosti."
Štítky knihy
přátelství autismus norská literatura sociální fobie severská literatura péče o zdravotně postižené
Autorovy další knížky
| 2006 |  Pokrevní bratři |
| 2010 | Bílí negři |
| 2015 | Samson a Roberto - Dědictví po strýčkovi |
| 2017 |  Výhled do ráje |
Kniha Pokrevní bratři je v
| Přečtených | 168x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 60x |
| Chystám se číst | 96x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 5x |
To co je pro většinu lidí samozřejmé, může být pro některé neskutečný problém. Ellingova rozhodnutí a řešení problémů jsou netypická, mnohdy úsměvná, ale donutí čtenáři se podívat na svět z jiného pohledu. Skvělá kniha