Čičolina komentáře u knih
Přečteno za dva dny. Kolik hrůzy je na tom světě. Jak ideologie vymývá mozky a ničí životy.
A za mlácení prázdné slámy může knihu považovat buď ignorant nebo zarytý komunista.
Neé,to byla kravina, pořád jsem doufala,že příběh nějak vygraduje,jako jedna taková kniha proč ne,ale je to stejné jako ta předešlá, vulgární výrazy pro vulgaritu samu,jak se tím může uživit? Taková nuda !
Za mě...příliš osobní.příliš bolestné. Feťáka neubrečíš,neuprosíš, jen se bojíš a pak je ticho a tma.
Ze začátku mě to bavilo hodně, u konce jsem se nudila,přišlo mi to takové stejné. Ale potřebovala jsem oddechovku a té se mi dostalo. Jen jsem v euforii přitáhla dom ještě dvě Hartlovy knihy,moc se mi do nich už nechce.
Tyto knihy vždycky vnímám hlavně jako moji povinnost dozvědět se. Myslím si, že už jsem otrlá. Nejsem. Znovu a znovu žasnu nad krutostí a znovu zase nad odvahou, morální čistotou a životem v pravdě těch druhých. Navíc M. Štráfeldová by uměla napsat zajímavě a čtivě i jízdní řád.
Mám podobné pocity jako jiní čtenáři, sto stránek sice hnusných, nicméně stále se opakujících informací. Kdy už to příjde? Jo, po přečtení jsem si nalila dvojku a nezůstala u jedné, hnus, depka, chuť knihu vyhodit. Bylo mi fyzicky zle. Druhý den jsem měla vztek na Morštajnovou, asi to lákavé téma měla oželet a nechat na TOY, zda osobní příběh vyjádří jinak než už to udělala. Mám pocit, že takto je dehonestována oběť a je to celé podivné... a ušetřila by si i trapas s ukradeným námětem....vím, že je to neskutečné téma, že se o tom musí mluvit, ale kdo to nezažil, by asi neměl.
Komunistická ideologie je zvrhlá. Je založena na nenávisti a tu povyšuje na boha. Nejen že je dovoleno nenávidět, je to příkaz, poslušný komunista nenávidí z celého srdce. Nenávist je samozřejmě vlastní všem, ale dobré mravy velí ji skrývat, jen si tak tiše něco nebo někoho nenávidět. Komunista se předvádí, kdo nenávidí víc. Napříč národy a kontinenty, komunismus je kurva. Toto mnou cloumá po dočtení knihy.
Strašlivé. Když si o tom chci pokecat, proboha, proč to čteš nebo posloucháš, mně by to dělalo zle..Ne já se u toho asi směju, mám chuť řvát a mlčím s pocitem,že aspoň něco vím o našem národě, zrůdné ideologii a odpouštění. Nikomu neodpouštěj, odpouští jen Bůh.
Nepochybuji o autorově nenávistí ke komunismu a touze na všechno to komunistické svinstvo zamířit reflektor pravdy. To ho ctí, ale...jak navíjel fakta a zlořády do jednoho klubka, už se asi ani nemohlo povést převyprávět příběh uvěřitelný, ač se všechno tohle mohlo stát a také stalo. Něco ve Škvoreckém, něco ve Švandrlíkovi, Peckovi či Doležalovi. Dokonce i Vašek byl...a to už fakt bylo moc, možná tři novely na tohle téma a vypadalo by to lépe,nevím.Pro mě od půlky otrava,pak už jen ironicky škleb.
Krásná kniha poeticky vyprávějící o komunistické zvůli, tyranii a hlouposti. Nádherná čeština,dojemné vyprávění. Není co dodat.
My jsme zvláštní národ. Dnes jsem doposlouchala četbu a bylo mi až fyzicky zle, co vláda lidu prováděla s maminkou Mašínů. A tihle neuvěřitelní kluci jsou pro velkou čast národa vrazi. Tyrani a kati,co tu vládli čtyřicet let ,ti mají podporovatele i dnes, ti svých činu ani nemusí litovat. Hnus a pak si nedej bože otevři sociální sítě,oslava Bureše,Okamury a Hamàsu... Takže silný příběh, se sluchátky na uších jsem bledla nebo se usmívala,když to poděbradským zase vyšlo. Třetí odboj ovšem zahrnuje jen pasivní oběti, z hrdinů je nám stydno,tak děláme,že nejsou.
Tak jsem si oprášila znalosti Bible a cítím nelad.Něco jako ztrátu iluzí. Nejsem věřící,ale některé biblické události jsem si hezky idealizovala. No nic, kniha je zajímavá a čtivá pro věrce i nevěrce, pro znalce i neznalce výtvarného umění,leč pro neznalce Bible asi úplně marná.
Jako hodně malá holka jsem viděla asi jen některé části seriálu Šest žen Jindřicha VIII. Matka si patrně myslela,že tak malé dítě to nepochopí. Pamatuji si to celý život, tu popravu samozřejmě. Na prahu stáří jsem si to prožila znova, s touto knihou.Četla jsem v noci,nad ránem, u jídla,a to už léta nedělám. I když zrovna to mi paní knihovnice prorokovala.
Je to sice úchylné,ale řehtala jsem se spolu s vnuky a hned jdu hledat,kde knihu koupit. Je to sarkastické a děti to chápou,pro ostatní doporučuji Katechismus pro malé křesťany
Další z knih, které by měl číst každý,kdo chce mít přehled i našich dejinách, dnes vlastně i o těch ruských.
Tak se mi to zas tak sešlo, kniha a četba na pokračování,z lenosti jsem zvolila rozhlas a nelituji. Čekala jsem love Story a ona drsná padesátá léta, zrůdnost režimu, která se podepsala na všech a táhla se jak smrad celým životem, ušpinila každý vztah a spravedlnosti moc šancí nedala.
Tak za mě knížka plná zajímavých informací a myšlenek o svobodě. Paralela s medvědy sedí.Libilo moc.
Já ty jeho knihy prostě miluji! Chce se mi napsat a jeho češtinu. Doufám, že i v originále je jeho jazyk tak poetický, vtipný a sarkastický. Miluji jeho outsidery, jejich boj za uznání a tak. I po dočtení hrdiny potkávám a myslím na ně, nechce se mi s nimi loučit.
Spisovatelův styl se mi nelíbí, připadá mi to celé jako slohové cvičení z vyprávění. Nicméně, zvědavost, jak nemoc bude postupovat mě udržela u čtení. Forma deníku mohla děj učinit zajímavým, stačilo nepopisovat deset stejných dní, jen kratičký zápis. Dcera pečovatelka se dost dlouho chovala iracionálně, nechápu, jak si dovolili matku nechávat tak dlouho bez dozoru. Příjde mi to sorry, takové laciné, neustálé vyznávání se z lásky k matce, vyčítky svědomí, ale rozumná akce nicmoc. Obětovala manželský život, je to celé divné. Vím, že je to šílené, ale je to ajako s alkoholiky, rakovinou , koncentrákem - na dobrou knihu nestačí jen příběh.
Spravedlivá mezi národy. Co dodat? Obrovský respekt.
Kniha ač je dokumentem, je velmi čtivá.