charlizee komentáře u knih

Zimní pohádky nesou podtitul Příběhy z celého světa, protože autorka sesbírala lidové pohádky doslova ze všech možných koutů (vedle řady tradičních zemí stojí příběhy z pouště Kalahari či Grónska) a doplnila je dvěma pohádkami umělými (Louskáčkem a Sněhovou královnou). Každá kapitola je opatřena úvodem, který přibližuje zemi původu či vysvětluje pozadí vzniku pohádky. Knížka je navíc doprovázena kouzelnými ilustracemi.
V období adventu bude tohle čtení fungovat ještě lépe, protože se v něm neobjevuje jen motiv zimy, ale často právě i Vánoc. Těch 18 kapitol si můžete naladit na odpočítávání zbývajících dnů do Štědrého večera.

Celkový dojem kazí jen množství překlepů v textu. U knih pro děti, kdy se vyvíjí cit pro jazyk, to považuju za obzvlášť velký problém.

Kdo čeká od C. J. Tudor duchařinu, bude její třetí knihou překvapen. Ti druzí se od předchozích dvou totiž výrazně liší, i když zvnějšku si hrají na to, že ne… A možná právě to je kamenem úrazu.
Po knížce by měli sáhnout především fanoušci thrillerů, ne hororů. Podle obálky i anotace čtenář čeká, kdy se objeví ten děs a hrůza, tajemno, nadpřirozeno…, servírováno je ale jen dramatické rozuzlování záhady okolo zmizení pětileté Izzy. Sice tam jedna okrajová linka, která působí jako kříženec Noční můry v Elm Street a Carrie, prosakuje, ta je ale nakonec nevysvětlená a nedotažená, až je zbytečná.
Mohl z toho být čistý, napínavý příběh, protože má veškeré atributy klasické „jednohubky,“ která chytne a nepustí, jen je bohužel nabízena nesprávnému typu čtenáře a vydává se za něco, čím není.
Zkusit můžete i audioknihu, kterou čte Vasil Fridrich - ten i kdyby mi předčítal složení prášku na praní, tak bych ten poslech milovala.

1 27.02.2023

Ta knížka je dokonale promyšlená. Každé slovo je na svém místě, jednotlivé postavy se přirozeně vynořují a zase mizí, co povídka, to jiná perspektiva, přitom souzní v ideální harmonii.
Ale chyběla mi tam lehkost. Jako bych cítila tíhu vší té dokonalosti, tu úpornost myšlenek a souvisejících tahů…
Jako bych četla vysokoškolská skripta, v nichž slova schválně drhnou.

Říjnový seznam jsem našla díky Čtenářské výzvě, když jsem hledala čtení pro splnění 3. tématu.
Vhodnější kniha s retrospektivně vystavěnou kompozicí snad neexistuje.
Abyste pochopili: Celý příběh je vyprávěn od konce po začátek. Funguje to tak, že postupujete od poslední, 36. kapitoly, až ke kapitole první, která je tím pádem zařazena až na samý závěr. Bylo pekelně náročné si na ten postup zvyknout, zprvu jsem se musela vracet, abych si určité spojitosti vyjasnila a několikrát jsem měla nutkání se na to vykašlat a začít číst odzadu ve standardní časové posloupnosti.
Ještěže jsem to neudělala!
Protože ačkoliv se v příběhu vracíme do minulosti, tak jinak funguje jako klasická kriminálka a ke všem zásadním odhalením dojde na závěr (nebo na začátek?:D).
Detektivka je po formální stránce opravdu velmi, velmi originální a tak, jak mě nejdřív nebavila (a vyloženě mi vadily některé pasáže vypůjčené z červené knihovny), v druhé polovině se to výrazně zlepšilo, děj dostal spád a byl i zručněji napsaný. Dočetla jsem to zkrátka s dobrým pocitem.
Když se pak ale nad tou výstavbou zamyslíte, zjistíte, že je příběh schématu obrácené časovosti zcela podřízen a vykoukne na vás obrovská skládačka, u níž se obávám, že při opakovaném skládání (rozuměj čtení) by vykoukly všechny ty přílišné dokonalosti a nepravděpodobné dialogy.
P.S.: Obdivuju redaktora knihy, musela to být nesmírně obtížná práce. V české verzi poklonu skláním skvělé Karin Lednické.

1 19.11.2021

Já jsem prostě blázen.
Zpětně marně přemýšlím, proč jsem se do Půlnočního slunce pouštěla.
Možná proto, že mi Martinus posílá ty krásné záložky s claimem “Krátké knihy nečtu”. A možná proto, že se mě švagrová tak jakoby lítostivě ptala, jestli fakt nečtu žádnou romantiku…
•
Takže Půlnoční slunce.
Podle TIME je komplexnější a méně nevinné než Stmívání. To je ale i Ferda Mravenec, že… Ale jo, dali tam to “než”, tak to beru. Jinak tam ta adjektiva nemají co dělat a strašně často jsem myslela na Anne Rice, co na ty pokusy o filozofování o nesmrtelnosti říká ona, pokud se jimi vůbec zabývá…
Za tak skvělý čtecí nápad bych si zasloužila audienci u Volturiových, fakt. Až se divím, že jsem to zvládla přečíst bez úhony, protože místy se mi dostavovala křeč do rukou. :)))
Navíc mi prostě u knih, které jsou určeny primárně pro mladší publikum, (ještě víc než obvykle) vadí, když je odfláknutá redakční práce… Spousta pravopisných chyb, spousta překlepů (top strop je “koupací křeslo”).

1 09.08.2021

V průběhu čtení jsem udělala pokus. Dvě stránky jsem jenom přeletěla očima. Zachytila jsem pár slov. Když jsem si pak obě stránky přečetla slovo od slova, význam zůstal kupodivu stejný :)
Aneb nečekejte vysokou literaturu (to asi ani u Edice světový bestseller nejde, že?) - smiřte se s vypnutím mozku a odreagováním na pozadí originálního (přitom děsivě pravděpodobného) příběhu.
Za mě je Kara každopádně konzistentnější než (s ní srovnávaná) Lapena a také stylisticky zdatnější...

1 30.03.2020

Dospívání v devadesátkách s Helenou a jejími chlapci, Lenkou Lanczovou, nemocemi všeho druhu, hodinami u VHS a dalšími hodinami na ICQ...ve výčtu bych mohla pokračovat a citovat celou knížku :) Chvílemi jsem si říkala, že mě to neba a taky že mi vadí ta nespisovná čeština, někdy se mi to prostě ani číst nechtělo...ale těch posledních 40 stran, ty za to stály, ty mi to všechno vynahradily.

1 02.03.2020

V antické mytologii jsem nikdy neměla úplně jasno. Listopadový výběr ČK Martinus mi proto přišel celkem vhod, motivoval mě k rozšiřování vlastních obzorů.
Román z fantastického světa, jehož příběhy si lidstvo vypráví od nepaměti, je předkládán moderní formou, přináší spoustu podnětů k zamyšlení a přesahů do dnešní doby.

1 02.12.2019

“Stvořitel je větší než jeho dílo? / Takže kdo musí být větší, Matka, nebo Syn?”

Začátek knihy mě úplně ohromil.
Jakým způsobem dokáže autorka pojmenovat elementární věci...wow! To je něco, co opravdu obdivuji.
Pak to ale nějak vyprchá..., ani ty nevyřčené závěry nerezonují.
Z výběru Čtenářského klubu Martinus zatím kniha, která mi nejvíce proplouvá mezi prsty.

1 28.07.2019

Zaujal mě popis knihy, tak jsem si ji skoro obratem po vydání koupila, a když jsem si uvědomila, že název je vlastně v rozkazovacím způsobu (čtenářská výzva), upřednostnila jsem její přečtení před ostatními. Bohužel nemůžu říct, že by mě tato kniha nějak zvlášť bavila :( Mé počáteční podezření na pachatele se ukázalo jako správné (to nemám moc ráda, raději se nechávám autorem "ohromit"), a ačkoliv je nápad perfektní, výsledek mi prostě přišel "nemastný - neslaný".

1 06.06.2019

S ohledem na zdejší komentáře jsem čekala šílený brak, k jehož čtení se budu přemáhat, ale byla jsem mile překvapena. Oceňuji nápad, sice už 100x recyklovaný, stále ale dostatečně zajímavý. Vyhovovalo mi nechronologické vyprávění, kdy téměř až na konci knihy dojde ke spojení obou linek - ano, v polovině knihy už se dá očekávat, kde je správné vnímání světa a co je realita, ale přesto to na mě působilo pořád svižně. Co knížce ubližuje nejvíc je fakt, že hlavní marketingový slogan prozrazuje hlavní pointu - myslím, že kdyby tohle čtenář netušil, zapůsobil by příběh zcela jinak.

1 18.01.2018

Rychlé a pohodové čtení, oceňuji, že si autorka dala práci s tím, že hledala i původ určitých jevů (svátků) - takovou učitelku bych přála svým dětem :) Zajímala by mě i anglická verze, pokud někdy vyjde.

1 18.01.2018

Jako spousta dalších jsem k této knize přistupovala s velkým očekáváním. Se čtením jsem dlouho otálela, skoro dva roky na mě kniha čekala doma v knihovně, a ačkoliv jsem na ni měla spoustu kladných doporučení a četla pochvalné recenze, k přečtení mě teď donutila až blížící se premiéra Burtonova filmu - chtěla jsem znát knižní podobu předtím, než zhlédnu film. Nemůžu říct, že by mě knížka nebavila, četla se příjemně, autor dokázal vystihnout atmosféru a v létě pod stanem to bylo opravdu stylové čtení. Ale ačkoliv se stránky četly skoro samy, neměla jsem takové to typické každodenní nutkání po knížce sáhnout a číst a číst a číst... Co se zpočátku jevilo jako záležitost na pár večerů, se nakonec změnilo v téměř měsíční čtení. V tuto chvíli si vůbec nejsem jistá, jestli budu pokračovat i s dalšími díly. Vím určitě, že to nebude hned, ale jestli někdy...nevím. Možná k tomu dojde, až si časem uvědomím, co mi knížka přinesla, jaké myšlenky mi dala (jesti nějaké)...v tomto teď nemám jasno. Ale třeba je to jenom tím, že je příběh určen mladší generaci nebo čtenářům, kteří s fantasy (sci-fi) začínají a nemají potřebu tolik přemýšlet o logických nesrovnalostech, které ani do těchto žánrů nepatří.

1 17.09.2016

...Velké množství postav, navíc je každá označována dvěma až třemi jmény, takže někdy člověk při čtení musí přemýšlet, o koho vlastně jde... Napětí moc nefunguje, do čtení jsem se musela často nutit a skoro mě ani nezajímalo, jak to dopadne. Ve výsledku jde ale o zajímavý pohled na to, jak by křesťanství mohlo (mělo?) vypadat a je znát, že si autor dal záležet (historická fakta, umělecká fakta) a vše promyslel do nejmenšího detailu.

1 24.03.2015

Proč se cítíme tak špatně, když se máme tak dobře?
Protože jsme pořád lovci a sběrači,
kteří jsou naprogramovaní k přežití a reprodukci, ne k tomu, aby se cítili v pohodě a šťastní.
Tušili jste, že za úzkostmi a depresemi stojí v podstatě tak jednoduché vysvětlení?
Autor se v knize věnuje předkládání argumentů, které tvrzení potvrzují, tyto hromadí a vrší na sebe.
Upřímně by mi k dostatečnému pochopení stačila tak čtvrtina rozsahu. Mám dojem, že se na těch dvě stě stranách opakuje stále dokola totéž, a co se nějaké užitečné rady týče, tak zní přibližně:
Když porozumíte a pochopíte, stanete se vyrovnanějšími a smířenějšími.

26.02.2024

Jak Otto Wichterle vyrobil první kontaktní čočky?
Kolikrát byl Jaroslav Heyrovský nominován na Nobelovu cenu, než ji skutečně získal?
A kolik průměrných platů stála Škoda MB v roce svého uvedení na trh?
Spoustu podobných zajímavostí se dozvíte v publikaci Dobrých 100, která vznikla ke stému výročí založení Československa, a která podporuje myšlenku, že máme být jako národ na co hrdí.
Každé desetiletí uvozuje dvoustrana s krátkým zástupným příběhem a shrnutím milníků uvedeného období, následují dvoustrany jednotlivých let, kdy každou z nich zpracoval jiný student Fakulty designu a umění, publikace je proto velmi rozmanitá a pestrá.
Rozhodně se nenechte mýlit, že je to knížka pro děti, protože i dospělým přinese plnohodnotný umělecký a informační zážitek.
Dobrých 100 do každé rodiny!

14.01.2024

Pokud si ze školních lavic vybavíte, o čem pojednává poslední Havlíčkův román Helimadoe, budete zákonitě očekávat velké (nebo alespoň nějaké) emoce.
V příběhu sledujeme Emila, prominentního hocha z malého města, který naváže intenzivní přátelský vztah s pěti dcerami (HElenou, LIdmilou, MArií, DOrou a Emou) svého podivínského lékaře Hanzelína, a ač zpočátku okouzlen nejmladší Emou, po setkání se starší Dorou propadne té . Slepě, bezhlavě, a důvtipný čtenář samozřejmě velmi záhy vycítí nevyhnutelnost zrady. Jakkoliv bolavá však má pro Emila tato zkušenost být, v mém případě k přenosu jakýchkoliv emocí vůbec nedošlo. Možná se celý příběh ztratil v poetických konstrukcích vět a významů, možná sám autor neměl zcela jasno v záměru, který chtěl ve vyprávění následovat.
Helimadoe jsem původně začala poslouchat jako audioknihu a myslela si, že mi tak zásadně nevyhovuje interpretace Václava Knopa, až jsem ukořistila klasickou knižní podobu, nicméně můj dojem z četby to příliš nezměnilo - bylo to pro mě zkrátka úporné a namáhavé.

02.11.2023

A mně se to hrozně líbilo! :)) Hlavní hrdinkou je vysoce uvědomělá žížala Vanda. Jak já miluju tyhle příběhy s neobvyklými zvířátky!
Vanda, evidentně ovlivněna postmoderními principy, hned úvodem prohlásí, že nemůže být jen tak standardně užitečná žížala, ale musí prožít něco extra speciálního, když už o ní vypráví tahle knížka :D No a tak se vydá hledat pravou lásku Víc vám neprozradím. Snad jen to, že je to tak ultimátně boží, že se objeví i jednorožec! :))

03.03.2023

Na jednu cestu vlakem do práce a z práce jsem si přibalila Krkavčí matku. Nějakou dobu už mi doma leží, ale vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat. Blog Veroniky Hurdové (podle všeho velmi populární) neznám, to bude ale zkrátka tím, že se blogům obecně dost vyhýbám.
Na přebalu mě dostala věta: Miluju svého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Prosím vás, tady vás musím varovat - je to past! :))) Nic k tomuto tématu v knize nenajdete. Místo toho se vám dostane pár fíglů, rad, triků, doporučení, pohádek, básniček, fotek…pro nastávající rodiče, pro rodiče začátečníky a mírně pokročilé…, které jsou jakýmsi “best of” z výše zmíněného blogu - z mého pohledu je takový výběr vhodný spíše pro fandy. Knížka je krásně zpracovaná, s precizně odvedenou redakcí a jazykovou korekturou, ale mě to teda úplně minulo.

Vždy velmi kvituju, když se někdo snaží (dětem) historii přiblížit populární formou, na druhou stranu je to dost nebezpečná hra, která může sklouznout až k dezinformacím.
Tím teď neříkám, že je to zrovna tento případ, i když…
• Nazývat válku o Těšínsko drobnou šarvátkou je přinejmenším diskutabilní.
• Sdělení, že Východní Němci to v prvních desetiletích po válce měli nesmírně těžké, ale mohli si za to sami, mi připomíná povrchní argumentaci některých zájmových skupin…

Na žurnalisticko-historickou práci tady dále nacházím příliš mnoho hodnotících adjektiv, až se zamýšlím nad tím, jakou původní představu o textu autor měl a jak k němu přistupoval…

Jako tradičně je odfláklá redakce, namátkou:
• “Začaly po rozhodnutí polské vlády plošně zdražit základní potraviny.”
• “Poslední řady byly demonstrantů ještě půl kilometru daleko u Jiráskova mostu.”

A nakonec nevím, jestli by mladší čtenáře neodradila forma, která mi nejvíc ze všeho připomíná učebnici.
Komiks tvoří jen závěrečnou třetinu knihy (přibližně) a opakuje se v něm všechno, co bylo důkladně probráno v předchozích kapitolách.
Autoři se několikrát hájili tím, že problematika listopadových událostí je složitější, a proto jí bylo nutné věnovat celistvý text… Komiks je pak ale tím pádem nadbytečný a působí jen jako reklamní tahák.

24.11.2022