Chajda69
komentáře u knih
Mafie v Praze
Michal Viewegh
Výborné, vtipné, někdy až mrazivé. Knihu jsem četl před pádem Nečasovy vlády a ač jsem se předtím o politiku zajímal poměrně intenzivně, považoval jsem Vieweghovu milenku Nečase Nagyovou za smyšlenou postavu. Inu, Viewegh vidí mnohem hlouběji a do mnohem hlubší stoky, než jsem si představoval. Skvěle jsem se bavil.
Mirek Topolánek - Sto dní v čele Evropy
Jiří F. Potužník
Vyslovit nedůvěru vládě ve chvíli, kdy naše republika zastává asi nejvýznamnější postavení od Sametové revoluce a nemít plán B, to je s odpuštěním... Paroubkovina. Dobře našlápnutých sto dní končí neukojenými (neukojitelnými?) ambicemi politika, jehož ego je větší než sama republika.
V pubertálním věku jsem reagoval následovně:
"Události posledních dní,
klidně srovnám s popravou,
a to v době, kdy nám vlaje,
dvanáct hvězdic nad hlavou.
Cesta v peklo, asi ano,
s premiérem souhlasím,
do světa řvu: oranžovou
a červenou nenosím!"
Kluci, holky a Stodůlky 2
Eva Bernardinová
Druhý díl Stodůlek jsem měl ještě raději než první, byl takový... akčnější a vzhledem k Honzově začínajícímu milostnému dobrodružství i napínavější.
Kluci, holky a Stodůlky 1
Eva Bernardinová
Hodnocení je s přihlédnutím k žánru - jako malý jsem knihu četl opakovaně, mnohokrát jsem se k ní vracel a vždy mi dala to, co jsem hledal - pohodové čtení na odpoledne. Ano, do Stodůlek jsem se vždy rád vracel. Ještě o něco více snad ve druhém díle.
Balady
François Villon
Villon rozhodně nebyl příkladem počestného života a zřejmě i proto dokázal psát způsobem, jakým dokázal. Pohled vyvrhela na svět, který mu povětšinou nastavuje odvrácenou tvář. Jeho poezie je výstižná, nadčasová a stále aktuální.
Má oblíbená:
"Znám vše, ač nic bych neznal radši,
znám chlapy mdlé i ruměnné,
znám smrt, jež všechny pod zem tlačí,
znám cokoli - jen sebe ne."
Pohled plný sebereflexe, do zrcadla sebeupřímnosti by se měl čas od času podívat každý.
Lev a jednorožec: Eseje I. (1928–1941)
George Orwell (p)
Některé eseje skvělé, některé slabší. Byl jsem zprvu překvapen tím, že jsou uváděny recenze knih, které neznám a zřejmě ani nikdy znát nebudu (jelikož to jsou knihy pro českého čtenáře neznámé), ale recenze samy nebyly pouze o knize, byly v nich obsaženy Orwellovy názory a pohledy na svět, na život, na aktuální dění. Naprosto unikátní je pak esej s rozborem Dickensova díla.
S Orwellovým pohledem socialisty ne úplně souzním, přesto však jeho dílo obdivuji a čtu. Socialismus v perverzní podobě podávané komunisty ve druhé polovině dvacátého století je úplně jiným socialismem. A Orwellovy úvahy jsou nadčasové a i v dnešních dobách mají co říct.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Orwella obdivuji za to, že psal primárně o tom, s čím měl vlastní zkušenost. A v téhle knize je jeho potřeba empirické zkušenosti dohnána do extrému. Naprosto jednoznačně dokazuje platnost Maslowovy pyramidy potřeb.
"Co tedy ví většina vzdělaných lidí o bídě? V mém vydání Villonovy poesie považoval za nutné vysvětlit, že dokonce i hlad je tak vzdálen zkušenosti vzdělaného člověka. Z této neznalosti zcela přirozeně pramení nepodložený strach z lůzy. Vzdělaný člověk si představuje hordy zaostalých lidí, kteří požadují pouze jeden den svobody, aby vyloupili jeho dům, spálili jeho knihy a aby ho donutili tvrdě pracovat u stroje nebo uklízet záchodky."
A moje vydání Villona na to: "Nuzota z lidí lotry činí, a vlky z lesů žene hlad!"
Perfektní.
Pán much
William Golding
Civilizační slupka je neuvěřitelně křehká a bortí se, jakmile není nikdo, kdo by chování lidí usměrňoval. Společenská smlouva, jak jí definoval Rousseau, má velmi omezenou platnost a není tak daleko od toho, aby i navýsost civilizovaní lidé spadli zpět do stadia homo homini lupus. Golding tenhle ústup od morálky a úpadek hodnot popsal dokonale.
Havran a jiné básně (14 básní)
Edgar Allan Poe
"Proroku," dím "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel!"
Básně preferuji ve vázaném verši, takže s těmito jsem byl naprosto spokojený. Poeovi se podařilo převést temnou atmosféru svých próz také do poezie. A jak!
Písně kosmické
Jan Neruda
Písně kosmické mám moc rád. Jsou plné nadšení z poznávání, plné víry v budoucnost a je v nich i trochu nejistoty z toho, co vlastně ještě objevíme.
Má oblíbená část:
Před žádnou, žádnou záhadou,
své šíje neskloníme,
o nebes klenby nejzazší,
svým duchem zazvoníme.
My umřem, avšak dříve si
hrob vysteleme slávou,
svět celý musí nad hrobem,
stát s obnaženou hlavou!
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj na mě zapůsobil hned na první přečtení. Zprvu jsem si zvykal na Máchův styl, ale potom - jako bych seděl s Jarmilou na skále, jako bych byl s Vilémem ve vězení, jako bych snad byl strážný, který "co slyšel, nikdy nezjevil, než navždy bledé jeho líce, neusmály se nikdy více."
Ještě dlouho po přečtení jsem dozvuky Máje zpracovával, protože tolik emocí jsem snad z žádné jiné básně necítil.
Krysař
Viktor Dyk
Před maturitou jsem si říkal: "Nechci Dyka!" Tak jsem si vytáhl Krysaře a Milou sedmi loupežníků.
Krysaře znám od mala z Landova muzikálu, který má hodně co do sebe, ale hlavní pointu vnímám poněkud jinak (a nedivím se, že je muzikálu někdy vytýkána etnická nesnášenlivost a fašizující tendence - za vše "Najdeme meče co předkové kovali, pro nás tu zůstaly jak symbol práva. Národu sláva." nebo "Radši vodtáhněte z města, nejste ze stejnýho těsta, našinec vám jenom překáží.").
Hlavní dějová linie je bezesporu zajímavá, co mě ale zaujalo, byla symbolika. Píšťala jako obrovská moc koncentrovaná v rukou jednoho člověka. Krysař jako tajemný cizinec, jehož se Hammelnští xenofobní obyvatelé bojí jako čert kříže, přitom je to jen zbytečný strach z neznámého. Proradní radní, kteří svou arogancí a ziskuchtivostí způsobí zkázu celého města. Symbol peněz, okolo nichž se točí bytí a nebytí. A tak dále. Také proto je pro mě Krysař stále aktuální, jak v knižní, tak v muzikálové podobě.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Symbolika, metafora a ještě jednou symbolika. Zatímco například u Tracyho tygra jí na mě bylo moc, v tomto případě jsme se potkali naprosto perfektně.
Houževnatost a trpělivost starce, jeho neutuchající boj, silná vůle a to i přesto, že i jemu je jasné, že je to boj, který nemá šanci vyhrát. Stejně jako boj s časem. Ulovená ryba jako životní cíl a ostatní dravé ryby jako ti, co v životě hází klacky pod nohy. A ještě mnohem víc. Působivé.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Válka je tragédie, zmar a naprostá zbytečnost. Tahle kniha je toho jasným a přesvědčivým důkazem. Co mě ale zasáhlo ještě více, bylo vnímání války civilním obyvatelstvem. V tu chvíli zmar dosahoval naprostého vrcholu, protože vysvětlit někomu v zázemí hrůzy války asi není možné...
Kytice
Karel Jaromír Erben
Kniha, o které nemá smysl se více rozepisovat. Některé z balad jsou až brutální. Za mě nejlepší Vodník.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Neměl jsem nejmenší tušení, do čeho se pouštím, nečetl jsem ani anotaci. Jen se nám jednoho dne objevila doma a vzhledem k tomu, že se rozsahem jedná spíše o jednohubku, vzal jsem si knihu na cestu do práce.
Plynula velmi rychle. Když jsem se vžil do obou postav, do jejich nelíčeného zoufalství, boje o důstojnost, o právo na lepší život, o právo na život... knihu jsem dočetl téhož večera. V knize se objevovaly také lyrické popisy, například zimní krajiny, ty běžně moc nemusím, ale zde do příběhu jaksi pasovaly, měly tam být, měly svůj účel. Občasná autorova strohost a stručnost dotvářela atmosféru. Navíc jsem velmi ocenil závěr knihy a to, že autor nebyl ve všech ohledech explicitní, protože nevyslovené má leckdy větší sílu.
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
Vyčerpávající kniha. Jak obsahem, tak stavem, ve kterém jsem byl při jejím (do)čtení. Snyder ukázal, jak malou hodnotu měl lidský život pro ty, kdo ve jménu světlejší a lepší budoucnosti neváhali obětovat cokoli - včetně životů milionů lidí.
Zrůdnost stalinistického režimu v období před válkou je neskutečná. Samozřejmě, věděl jsem, že na Ukrajině se udál hladomor, ale jaké byly jeho příčiny, průběh a důsledky... něco neuvěřitelného. A to jen kvůli velikášskému komplexu a paranoidní až pomatené mysli jednoho člověka, který má k ruce administrativní aparát třesoucí se strachem o vlastní životy. Aneb jak lidé pro zachování vlastního života vybírali na smrt stovky až tisíce jiných.
Postup nacistických vojsk, popis podmínek v koncentračních a vyhlazovacích táborech, zklamané naděje oněch milionů lidí, kteří trpěli pod sovětskou nadvládou a nacistická se neukázala o nic lepší. Platili svým utrpením a životy jen za to, že se narodili a žili v oblasti Krvavých zemí.
Poválečné zúčtování s opětovnou nadvládou sovětů za života Stalina je snad už jen trpkým koncem všeho zbytečného utrpení.
Když jsem četl o desetitisících, statisících a milionech popravených či zemřelých, říkal jsem si samozřejmě, jak je to strašné. Ale přece jen to stále byla "jen" odlidštěná čísla. Pak Snyder přijde s konkrétními osudy, v tu chvíli čísla dostanou jména a to na mě dopadlo naprosto zdrcujícím způsobem.
Velmi silné, zároveň zcela komplexní pohled na to, co se dělo a hlavně pokus o odpovědi na otázku proč.
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Můj první Remarque. A na nějakou dobu byl také poslední, protože mi přišlo, že na tohle nemám žaludek. Hrůzy koncentračních táborů, otřesně podmínky v nich panující a nelidskost dozorců Remarque vystihl dokonale.
Jako protiváhu "beletristického" zpracování mikrosvěta koncentračního tábora v rámci celého holokaustu jsem pak sáhl po Kravých zemích od Snydera. Černá země, která se zaměřuje čistě na holokaust, dosud čeká...
Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
Velmi chytlavé, kniha má tempo, pořád se něco děje. Některé postavy jsou poměrně děsivé. Bavil jsem se výborně.
Mlha
Stephen King
Mlha, Jaunt, Nezmar a Prám jsou kousky, které mi utkvěly a ještě dlouho po přečtení jsem na ně vzpomínal.
Ostatní, nijak zvlášť.