Kluci, holky a Stodůlky 1
Eva Bernardinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12341/bmid_kluci-holky-a-stodulky-1-KKL-12341.jpg
4
282
61
Kdo si přečte tenhle rok na současné vsi, určitě se bude chtít do Stodůlek přestěhovat. Nebo tam strávit aspoň prázdniny. Nebo si tam aspoň zajet na neděli. Jenomže na žádném nádraží mu lístek do Stodůlek Evy Bernardinové neprodají. Ani žádný silniční ukazatel ho tam nezavede. Ani pošťák, hospodský, ba ani cestář mu neukáže cestu. Protože Stodůlek je mnoho, desítky a stovky jich jsou po celé naší vlasti (i když se vždy nejmenují právě Stodůlky), na druhé straně ale v něčem a něčím existují Stodůlky Evy Bernardinové právě jenom v autorčině fantazii, přesně takovou vesničku na mapě ani ve skutečnosti nenajdete. A to je vlastně na celé knížce nejkrásnější: že Honzíků a Aniček Voříškových, hlavních hrdinů příběhu, je sice po té naší krásné zemi jako máků a růžiček, ale každý ten kvítek že je zároveň jiný, má neopakovatelnou barvu plátků i vůni.... celý text
Přidat komentář
Nejoblíbenější kniha mého dětství. Oba díly. Byl to pro mě vzor ideální rodiny a krásného dětství. Četla jsem to snad stokrát. Teď po stoprvé čtu svým dětem. A světe div se, i dnešní děti se v tom nacházejí.
Sice mě po letech překvapila ta nevraživost vůči Pražákům, ale v dětství mě to nezarazilo vůbec, a to jsem z Prahy. Takže je to asi správně :).
Znovu přečteno po pomalu 40-ti letech kvůli čtenářské výzvě. Většinu pasáží jsem dopředu znala. Člověk zavzpomínal jaké měl dětství, co bylo fajn, co ne. Ještě rovnou přečtu druhý díl.
Přečetla jsem si knihu svého dětství kvůli výzvě. Protože ji znám skoro nazpaměť, nezabralo to příliš času. Neříkám, že je to zrovna klenot české literatury, ale já si vážně už jako dítě příběh života na vesnici zamilovala. Asi dám ještě i 2. díl!
Četla jsem ji jako povinnou četbu ve třetí třídě a moc se mi kniha líbila. Dříve dětství bylo jiné než je dnes a člověk by se rád vrátil do té doby (myslím jako děti). Bylo více zábavy a přátelství, které bylo na celý život.
Jedna z knížek (vlastně dvě, myslím tím oba díly) které jsem v dětství moc ráda četla. Tolik jsem toužila bydlet na vesnici a prožívat podobné příhody....
Jako malá jsem tuto knížku četla několikrát. Dnes je to pro mě vzpomínka na dětství v socialismu. Dnešní mladou generaci asi moc nezaujme, otestováno na dcerách.
Moc fajn čtení, při kterém se člověk vrátí do dětských let. Vůbec se nemusíte bát nějaké politické agitace - přesto, že se kniha odehrává na vesnici v době komunismu, tak z dětského pohledu je politická situace nedůležitou součástí života.
Tuto knihu jsem otevřela nedávno znovu kvůli vnučce. Zírala jsem, že to, co jsem v dětství považovala za normální (např. pálení pneumatik na táboráku), z toho mi vstávají vlasy hrůzou. Tato kniha je skvělé svědectví o tom, jak jsme tehdy přemýšleli a co jsme měli za naprosto samozřejmé (dát 9ti letému promoklému klukovi do horkého čaje rum a opít ho) a normální. Jen by se to NEMĚLO ČÍST dnešním dětem. Knihu doporučuji jako důkazový materiál ke studiu "časů, díky bohu, dávno zašlých".
Tuto knihu jsem poznal až jako povinnou četbu ve škole a kniha mě naprosto nedchla. Potom už jsem ji cetl opakovaně až jsem ji znal skoro celou nazpaměť a rikal jsi, "Kde jsi celou tu dobu byla?" prostě jsme se míjeli, ale nakonec se našli, i teď jako dospělý si v ní rád počtu.
Knížka mě bavila hezky se čte :)
V knihovničce mám oba díly ale ten druhý nemám přečtený.
Další knížky(oba díly) mi v dětství dělaly několikrát společnost,ráda na ně vzpominám,prostě knížky už tehdy byly moji nejlepši přátelé.
Řadím se do kategorie těch, které kniha v dětství úplně nadchla. Moc pěkná kniha o dětech a rodičích z jedné vesnice.
Ani nevím, kolikrát jsem tuto knihu četla... V dětství mě úplně nadchla, stejně jako většinu z Vás. Jako dospělá jsem ji četla dvakrát, poprvé před zhruba 10 lety ke státnicím, teď v rámci nové čtenářské výzvy. Škoda že dnešní děti neosloví.
Tak další kniha mého dětství v době minulé. Knihu jsem dostala za vysvědčení asi ve 4 třídě a mohu říci, že jsem si jí opravdu oblíbila a ráda četla. Příběhy vesnických dětí a jejich dobrodružství byly vlastně i naším světem. Kniha popisuje dětství a vše kolem v době, kdy jsme sami v tom období byly dětmi. Tahle kniha byla opravdová, takto jsme žily.
Krásnou vzpomínku na dětství vyvolává tato milá dětská knížka s krásnými ilustracemi Aleny Ladové.
Bez této knihy bych v dětství nevyležela žádnou chřipku ani angínu. Krásné dětské příběhy sourozenců Honzy a Aničky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Kluci, holky a Stodůlky 1 |
| 1978 | Kluci, holky a Stodůlky 2 |
| 2000 |  Kluci, holky a Stodůlky |
| 2005 | Nevěry |
| 2004 | Ahoj bráško! |
Kniha Kluci, holky a Stodůlky 1 je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 451x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 151x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 7x |
Napsala bych úplně to samé, co je v komentáři pode mnou. Moc milá a oblíbená knížka mého dětství. Vřele doporučuji všem dětem.