Kluci, holky a Stodůlky 1
Eva Bernardinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12341/bmid_kluci-holky-a-stodulky-1-KKL-12341.jpg
4
282
61
Kdo si přečte tenhle rok na současné vsi, určitě se bude chtít do Stodůlek přestěhovat. Nebo tam strávit aspoň prázdniny. Nebo si tam aspoň zajet na neděli. Jenomže na žádném nádraží mu lístek do Stodůlek Evy Bernardinové neprodají. Ani žádný silniční ukazatel ho tam nezavede. Ani pošťák, hospodský, ba ani cestář mu neukáže cestu. Protože Stodůlek je mnoho, desítky a stovky jich jsou po celé naší vlasti (i když se vždy nejmenují právě Stodůlky), na druhé straně ale v něčem a něčím existují Stodůlky Evy Bernardinové právě jenom v autorčině fantazii, přesně takovou vesničku na mapě ani ve skutečnosti nenajdete. A to je vlastně na celé knížce nejkrásnější: že Honzíků a Aniček Voříškových, hlavních hrdinů příběhu, je sice po té naší krásné zemi jako máků a růžiček, ale každý ten kvítek že je zároveň jiný, má neopakovatelnou barvu plátků i vůni.... celý text
Přidat komentář
Z téhle knihy si přes dvě desetiletí pamatuju úryvek rodinného rozhovoru. Holčička k bratříčkovi: „Ty jsi prase!“ Bratrova odpověď: „A ty jsi moje sestra“. Přišlo mi to tehdy ohromně vtipný.
Ještě si pamatuju, jak se mi na knize zdálo zvláštní, že se odehrává v současnosti a neodehraje se v ní nic fantastického a dokonce ani neobvyklého. Do té doby jsem asi nevěděla, že vůbec můžou takové knížky existovat.
Na tehdejší dobu velice kvalitní a vtipná knížka o dětech a nejen pro děti. Později jsem ocenila svěží, krásně hovorový jazyk a styl a co se týče pasáží o schůzích a komunistech - no to prostě tehdy byla součást života, ať jsme chtěli nebo nechtěli... S odstupem mi některé nenápadné větičky přijdou i docela odvážné - vzpomínám si třeba na Honzovu otázku tatínkovi, jestli z toho komunista něco má. Bylo mu odpovězeno asi v tom smyslu, že když v tom umí chodit, tak má. Všchna čest vyjádření reality, ve většině tehdy vydávaných knížek toto rozhodně nebylo pravidlem.
Moc milá knížka mapující život a různá dobrodružství sourozenců Voříškových a jejich kamarádů. Jsem moc ráda, že tento skvost sídlí v mé knihovně!
Krásná kniha- milovala jsem ji a touto cestou děkuji paní knihovnici, která v 70 letech minulého století pracovala v knihovně v České Třebové ( na Starém náměstí) a knihu mi kdykoli, když byla volná schovala ( přišla na to, když jsem ji chtěla koupit, jakože jsem ji ztratila a přitom jsem ji měla v tašce a měla jsem ji ten den vrátit).Ilustrace byly od paní Aleny Ladové a i tyto obrázky udělaly knihu knihou.Po letech jsem ji sehnala v antikvariátu a ač už jsem byla dospělá s chutí jsem ji během cesty dom přečetla a měla jsem velikou radost, že už je konečně moje.
Na celé knize bych nezměnila jediný detail a slovo.Prostě dokonalé a vtipné.Podle mě tam nic zdlouhavédo nebylo!!!Hihi!!SUPER KNIHA.A je jedno že je stará.Staré knihy někdy můžou být mnohem lepší než nové.
Musím říct, že jsem když jsem byla malá, v naší školní knihovně si Stodůlky většinou nikdo nepůjčil. Měla jsem je u sebe polovinu roku, četla jsem si to pořád. I dneska, po stopadesátém přečtení, je mi to milé, a nejen z nostalgie. V době, kdy se děj odehrává jsem sice ještě dlouho běhala po houbách, ale i tak si myslím, chápu všechny souvislosti tehdejšího života - a vlastně se v mnohém vůbec neliší, až na všechny ty soudruhy a schůze... V něčem se vyrůstající děti nemění :) Těm děckám jsem vždycky záviděla a chtěla mít taky zážitky a dobrodružství, ale jako rodilá Pražačka jsem se vždycky cítila spíš jako ti "Příroďáci", když stojí a zírají na Dětský den ve Stodůlkách (ne, že by v Praze nebylo vyžití, to tedy bylo a je, ale na vesnici je to holt určitě jinačí).
Co se mi na téhle knize hrozně líbí je, že poskytuje několik pohledů najednou, takže nezáleží, jestli jste holka, kluk nebo třeba ta starostlivá maminka, tam se najde každý. Všechny ty náhledy jsou totiž opravdu přizpůsobené tomu, kdo je "vypráví". Takže jako prtě jsem nejvíc rozuměla Aničce, ve starším věku spíš Honzovi (v dobách, kdy mi holky připadaly "blbý" a nudný :) ) a dneska spíš už těm rodičům. Ale je dobrý si zavzpomínat, jak jsem to brala tenkrát, jak některý hlouposti byly důležité a obráceně...
Myslím, že s trochou vysvětlení a přeskočení snad jedné stránky, kde se vede rozhovor o komunistech, se dá tenhle skvost číst i dnešním dětem.
Příběh je napsaný čtivě, poskytuje obraz ideálního venkova, přátelství a vztahů v rodině, podle mě ale někdy až moc idealisticky. Možná je to proto, že se tak neumím vžít do dané doby.
Knížka mého dětství.Myslím si,že by neměla chybět v žádné dětské knihovničce.
cetli jsme ve skole, ale uz si moc nepamatuji o cem byla. ale vzpominam na ni rada
To se dneska docela těžce chápe, že knihu kterou jsme si objednávali v první třídě jsme obdrželi až někdy ve třídě třetí :o Klukoviny tria Vorydou jsem měl rád, vtipná vsuvka s přistižením při přepisování "zakázaných" textů je také ze života, přesně z toho správného období...
Zrovna nedávno jsem po této knížce znovu po letech sáhla. Skvěle se při ní vzpomíná na vlastní dětství a průšvihy. Těším se, až si ji za pár let přečte i má dcera.
Tuhle knížku jsem jako malá milovala a i teď bych si ji s chutí klidně ráda přečetla. Ve spoustě věcí mi připomínala mě a bráchu:) Milé, úsměvné čtení, které zahřeje duši.
Skvělá knížka. Četla jsem ji jako malá a přála si, aby nikdy neskončila. Nebála bych se ji přirovnat k Dětem z Bullerbynu v českém vydání.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Kluci, holky a Stodůlky 1 |
| 1978 | Kluci, holky a Stodůlky 2 |
| 2000 |  Kluci, holky a Stodůlky |
| 2005 | Nevěry |
| 2004 | Ahoj bráško! |
Nejmilejší kniha mého dětství. Její druhý díl jsem si přečetl poprvé až ve svých osmnácti :)