Kluci, holky a Stodůlky 1
Eva Bernardinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12341/bmid_kluci-holky-a-stodulky-1-KKL-12341.jpg
4
282
61
Kdo si přečte tenhle rok na současné vsi, určitě se bude chtít do Stodůlek přestěhovat. Nebo tam strávit aspoň prázdniny. Nebo si tam aspoň zajet na neděli. Jenomže na žádném nádraží mu lístek do Stodůlek Evy Bernardinové neprodají. Ani žádný silniční ukazatel ho tam nezavede. Ani pošťák, hospodský, ba ani cestář mu neukáže cestu. Protože Stodůlek je mnoho, desítky a stovky jich jsou po celé naší vlasti (i když se vždy nejmenují právě Stodůlky), na druhé straně ale v něčem a něčím existují Stodůlky Evy Bernardinové právě jenom v autorčině fantazii, přesně takovou vesničku na mapě ani ve skutečnosti nenajdete. A to je vlastně na celé knížce nejkrásnější: že Honzíků a Aniček Voříškových, hlavních hrdinů příběhu, je sice po té naší krásné zemi jako máků a růžiček, ale každý ten kvítek že je zároveň jiný, má neopakovatelnou barvu plátků i vůni.... celý text
Přidat komentář
Přišla dcera ze školy, že mají úkol uvést oblíbené knihy rodičů z dětství. Okamžitě mi vedle dětí z Bullerbynu naskočila tato kniha. Byla skvělá, dodnes si ji pamatuji, takže doporučuji dětem k přečtení:-).
Jedna z mých oblíbených knih, která je i s druhým dílem stále u rodičů v knihovně. Jsem zvědavá, jestli si i moje děti najdou k těmto knihám cestu. Ale vzhledem k tomu, že se jim líbí naše staré klasiky jako Dášeňka apod., tak možná i jo. :)
Knihu jsem četla, protože jsem ji jako dárek koupila dceři. A chtěla jsem se nutně dozvědět, zda nekupuji zajíce v pytli. A nebyla vůbec špatná, i když si už všechno dobře nepamatuji. Dcera byla také spokojená, takže kniha teď čeká na vnučky, až dorostou do toho správného věku.
Příjemné čtení o partě stodůlkovských dětí. U těchto knížek lituji, že se nedají přepsat, aby zapadly do současné doby a zaujaly i dnešní děti, které některým výrazům nemůžou rozumět. Je to velká škoda.
Toto čtení se mi hodně líbilo v dětství...Měla jsem velkou když jsem to dostala pod stromečkem o vánocích....
Čteno na základní škole. Dobrodružné příběhy ze života dětí. Jako malé se mi líbilo, teď už si však děj příliš nevybavím. Ale třeba bude někdy čas přečíst vlastním dětem.
Jsou knihy nadčasové, které se dají číst v jakémkoliv věku a jsou knihy, které se dají číst jen v určitém věku. A tuto knihu řadím mezi druhou řadu. Ve věku kolem 12-13 let je to dobrá četba a člověk se hodně s hlavními hrdiny ztotožní, protože autorka přesně vystihne ty problémy a situace kolem dospívání. V pozdějším věku už tyto témata člověka tak neberou, ale přesto za mě dobrá kniha
Jako kluk mi několikrát prošla tato knížka ( společně s druhým dílem ) rukama a nejvíc jsem oceňoval to, že mluvila stejným jazykem, o stejným problémech dětské a dospívající duše a navíc plná vtipných momentů a lumpáren - 80 %
Hodnocení je s přihlédnutím k žánru - jako malý jsem knihu četl opakovaně, mnohokrát jsem se k ní vracel a vždy mi dala to, co jsem hledal - pohodové čtení na odpoledne. Ano, do Stodůlek jsem se vždy rád vracel. Ještě o něco více snad ve druhém díle.
Neobyčejně obyčejná knížka. Chvílemi budete mít pocit, že je to o vás a o vašem obyčejném dětství na obyčejné vesnici. A přesto (nebo možná právě proto) se od knížky nedokážete odtrhnout. Obyčejná dobrodružství, která mohl zažít (nebo i zažil) kdokoli z nás, kdo vyrůstal v 70. nebo 80. letech. A obzvláště schopnost, s jakou se Eva Bernardinová dokáže vtělit do dětského myšlení, si dokáži vysvětlit jedině genialitou (jakkoli jsem si vědom, že tohoto slova by se nemělo nadužívat). Vzpomínám si, že působilo až děsivě, jak realisticky dokázala zachytit všechny dialogy a vnitřní monology. Až jsem měl jako čtenář pocit, že čte přímo v mé duši. Výchovnost kapitol tu není tak křečovitá jako v další legendě dětské literatury "Mámo, udělej jiné ticho". Otázkou, na kterou bych rád znal odpověď, je, zda by byla kniha čtivá i pro současného moderního dětského čtenáře. Kdo ví. Možná by předchozím generacím jejich dětství i záviděl.
Možná se mi budete smát, ale tuhle knížku si tradičně čtu každý rok před prázdninami již od čtvrté třídy (co jsem ji nevrátil do školní knihovny).
Já tu knihu kdysi nejenom četl, já ji v dětství i žil. Eva Bernardinová snad musela žít ve vesnici mého dětství, všechno souhlasí - první kuřácké pokusy, dobrodružství na kolech, pálení Čarodějnic, dětský den, průšvihy ve škole, zimní patálie sse záměnou oblečení... Chyběl u nás jen ten děcák a škola v přírodě.
Takže za 4 hvězdy, především díky velké nostalgii, hvězdu ubírám za občasné "soudruhování", ale v 70. letech to jinak nešlo.
Je to jen vzpomínka na jednu z prvních knih, které jsem dostal, které jsem přečetl. Příběhy dětí, které se rozplynuly v mlze let. Zůstal ale pocit, že popsaná dobrodružství stála za to, že mi děti a jejich starosti byly blízké. A nějaké politické zabarvení si absolutně nevybavuji - asi mi bylo šumák. :o)
Tuhle knížku jsem hltala v dětství, četla jsem jí asi milionkrát a příběh dětí se Stodůlek se mi nikdy neomrzel :-)
Kniha mého dětství (sice se to tu opakuje, ale tak to prostě je). Pamatuji, že mi přišel hrozně zajímavý pohled na život dětí na vesnici, protože jsem z města a záviděla jsem jak mají ten život tak nějak pestřejší...
Kniha mého dětství. Nejen že patřila mezi mé oblíbené a mnohokrát ohmatané, ale také velmi věrně ilustrovala život vesnických dětí a za svou osobu navíc mohu říct, že přesně i tu míru vzájemné lásky a nenávisti jakou jsme k sobě pociťovali se starším bratrem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Kluci, holky a Stodůlky 1 |
| 1978 | Kluci, holky a Stodůlky 2 |
| 2000 |  Kluci, holky a Stodůlky |
| 2005 | Nevěry |
| 2004 | Ahoj bráško! |
Oblíbená kniha z dětství...