cathyblack komentáře u knih

Je vůbec spravedlivé, že ačkoli autor na knize pracuje léta, vy ji přelouskáte během několika hodin?

Mysteriózní hororový příběh naladil atmošku Agátky Christie, kterou lehce okořenilo pálivé chilli z Dráculových skladů.

Miluji to prostředí. Obrovský dům, ba co dokonce zámek rodu Havranů, zasněžený kdesi v českých horách. Skryt před zraky ostatních, obestřen záhadami a hřbitovem, který sám o sobě vzbuzuje strach. Rodina, která je na ostří nože. Různorodé charaktery. Černý humor. Napínavý příběh. Tajuplná historie rodu a překvapivé rozuzlení, tohle všechno dělá z této horor-fantasy knihy fajn čtenářský zážitek. Vůbec nelituju, že jsem si knihu pořídila. Naopak, určitě se k ní jednou vrátím. Až déšť bude bubnovat na parapety a vítr bude lomcovat okny, až temné větve oškubaných stromů budou škrábat do rytmu po římsách. Svíčka. Horký čaj a Paytok. Jo, to by šlo. Listopad mám vyřešený.

Celkově hodnotím příběh na 3,5 hvězdy (protože jsem se mohla bát trošku víc, protože jsem se mohla trošku líp s nějakou postavou skamarádit), půl hvězdičky dávám za úžasný vizuál, který mne velmi potěšil.

2 25.03.2024

Jestli někdo našel odvahu po Oku světa zažít Great Hunt, mohl být příjemně překvapen vcelku příjemnou změnou.
Pokud někomu vadilo, že se jednička vlní v rytmu Pána prstenů, myslím, že u dvojky by mohl dojít duševního klidu. Jordon nalézá svou vlastní cestu a buduje svět, který svou velikosti a hloubkou budí respekt.
Pokud někomu vadily přílišné popisy, mám pro něj potěšující zprávu - Jordon si v nich i nadále libuje, nicméně snížil se svých nároků na množství.

Celá kniha odsýpá v celku solidním tempu, tedy až na kapitoly s Aes Sedai. Tím nechci říci, že tyto kapitoly nebyla zajímavé, naopak. Dostáváme se trošku k politikaření a intrikám, odkrýváme tajemství zaškolování nových Aes Sedai a jejich života uvnitř "klanu". Jordon ukazuje, kolik toho jeho svět může nabídnout a moc se těším, co příjde příště.

Stále si troufám doufat, že jsem teprve na začátku něčeho velkého. Hlavní mužské trio má podle mne krásně nakročeno k růstu. Všimla jsem si, že spousta čtenářů má problém s Randem a jeho chování, tím, jak se nechává ovlivňovat a jak "neví". Já mám pocit, že ho chápu. Jordon je narozený ve znamení vah a pokud psal Randa a zakomponoval do jeho charakteru něco sám ze sebe, věřím tomu, že to o mnohém vypovídá. Rand je mi sympatický, to jeho pochybování, vztekání a strach, zároveň touha... Mám pro něj pochopení. Další dva hoši z Dvojříčí dostanou určitě prostor k tomu se předvést. A opravdu se těším na to, co předvedou.
Velkým překvapením druhé knihy je Nyneiva.

Na to velké finále a závěrečný souboj jsem se těšila a dostala to, co jsem si přála. Opravdu skvěle napsaný. Ze zajímavosti jsem si pustila několik posledních minut posledního dílu druhé série seriálu od Amazonu a šla se vyblít. Z tak dokonalého konce udělat takovou ....

No nic, chci jen říct, že dvojka krásně nalákala na trojku. Tu právě teď čtu a žasnu jakej je Matt frajer. Takže se nenechejte zviklat a v sérii /pokud jste ji nakousli/ pokračujte. Přes nějaký mouchy dostanete úžasně spletenou pavučinu příběhu, jejichž nitky se zaplétají do složitých vzorů, které Vás uchvátí.

Já jsem zaháčkovaná.

2 08.01.2024

Vydání z roku 2023 aneb o 30 let později...
Velmi pěkné vydaní knihy přináší tentokrát rozšířenou sbírku dopisů, které psával Tolkien svým dětem, aby jim vyčaroval ty nejkouzelnější Vánoce...
Jsou velmi krásné, ilustrované, dojemné, je jich opravdu dost a nejednomu přivodí Vánoční atmosféru. Jen jedna výtka by tu byla - sakra malé písmo přeloženého textu. Jinak je to naprostá bomba, kterou si zaslouží každý Tolkienův fanoušek najít pod stromečkem.

Původní česká verze (1993) aneb před 30 lety:
Kniha přináší slabý výběr Tolkienových dopisů dětem, jenž měly zpříjemnit Vánoční svátky a dopřál jím tím to kouzlo Vánoc, které všichni hledáme (a milujeme).

2 29.11.2023

3,5 hvězdy z pěti možných
A proč?
Kniha se mi z prvních 80% zdála velmi zajímavou, neotřelou. Trošku se předchozím věcem, které jsem od Murakamiho četla, vymykala.

Podivná směsice západního a východního světa, takový mix kultur, kterému nasloucháte v té nejpodivnější verzi Japonska. Potkáváte japonské duchy, americké tváře fastfoodů, posloucháte německé skladatele a anglickou hudbu.

Sledujete dva hlavní hrdiny, o nichž od začátku tušíte, že jsou něčím svázáni. Mladého Kafky, který na útěku z domova hledá více než smysl života, starého pana Nakatu, který se potácí životem hloupoučký, po velmi zvláštní “nehodě, která ho postihla v dětství.
Oba pronásledují přízraky. Oba si to nezaslouží. Velká část knihy mi přišla strhující, posledních 150 stran bohužel až moc bizarních na to, abych hodnotila lépe.

Navíc ty nezodpovězené otázky a prazvláštní konec pana Nakaty.

Je fakt, že si na hádanky může každý čtenář odpovědět dle svého. Takže pro všechny ty, co milují tajemno a prazvláštní věci, fajn hrdiny:: jó, bude se vám to líbit.

Na mě toho bylo už hodně. Ale Murakami je stále jedním z mnoha králů v mé knihovně.

2 26.11.2023

Záře je literárním skvostem. Je to kniha plná nádherných slov, vět a odstavců. Příběh sám o sobě zavání Shakespearovskou tragédií. Není jen o nešťastné lásce, o nenaplněných snech. Jsou to malé příběhy nás všech. Kay protentokrát svůj fiktivní román zasadil do prostředí, které na chlup odpovídá renesanční Itálii. Tenhle svět, bohatý o paralely s tím skutečným (stačí si prohlédnout mapu), nabízí boje o moc, intriky, hluboké myšlenky, melancholii, trošičku thriller - ale hlavně noblesní sloh. Danio, hlavní hrdina, který vypráví svůj dojemný příběh, se velmi často pouští do hlubokých myšlenek na téma života, přemýšlí o člověku a jeho údělu. On je vlastně vypravěčem, který se vrací do doby, kdy byl ještě, ach ano, mladý. Protože všichni se k těmto myšlenkám jednou budeme vracet. Nečetlo se to rychle, naopak - ta pomalost, to když jste se nechali pohladit větou, odstavcem, to všechno z knihy udělalo nevšední zážitek. Tedy alespoň v rukou čtenáře, který si lebedí v grimdarkovských tónech drsných scén pana Abercrombieho. Mohla bych napsat o čem to bylo, to jo. Nalákat Vás na děj, na postavy. Ale co když ten děj není to, co z knihy činí tak ojedinělý zážitek.

Guy Gavriel Kay je básníkem, který nepotřebuje verše.

2 02.10.2023

Něco mezi 3-3,5 hvězdami. Zaokrouhlím pro dobro své duše dolů, protože to mělo svý mouchy. Některým knihám jsem totiž dala za čtyři bez váhání.

Tuhle knihu bych doporučila tomu čtenáři, co se ještě necítí na vysokou epickou fantasy, ale už se vyčerpal při čtení young adult. Chtěl by něco víc, ale zatím má respekt z velkých sérií. Něco jako zastávka na cestě po schodech vzhůru.
John je skvělý vypravěč, coby spisovatel je na tom trošku hůř, ale odpouštím mnohé. Mohla bych vytáhnout na svět těch několik chyb (občasná nelogičnost děje, nesmyslnost dialogů, absence popisu postav atd ), ale nechci. Příběh jsem si užila, začetla jsem se téměř ihned. Těch několik postav jsem si oblíbila i přesto, že jim "něco" chybělo. (A vůbec mi jich nepřišlo moc, docela dobře jsem se v nich zorientovala). Těším se na další díly a jsem zvědavá, co Gwynne předvede, protože to má za mě obrovský potenciál. Ty jeho obří nápady totiž vůbec nejsou špatný.

Uvidíme, jestli ukáže víc ze světa, jestli odstraní nedostatky a taky, jestli udrží mou pozornost.

Bavilo MOC. Víc než Stín bohů.

2 07.08.2023

Myslím si, že TJ Klune může svému domácímu robotickému vysavači poděkovat. Tohle je letní počteníčko skoro stejně tak dobré, jako Dům v blankytně modrém moři. (Doporučuji obě knihy!) Takhle jsem se nepobavila při čtení již dlouho - v rámci minimálního zapojení mozkových buněk. Četlo se to celé totiž jedna báseň a hlavní postavy se opět postaraly o skvělou zábavu. Kdo si neoblíbí Ramba nebo sestru Ratched by se měl jít léčit :D V knize to hezky jiskřilo drsným humorem, sexuálními narážkami a taky docela silným tématem. Jsme my lidi opravdu takový svině? Dají nám jednou námi vyrobené stroje co proto? A opravdu si to zasloužíme? TJ Klune možná nepíše knihy pro mou věkovou kategorii, ale je totálně úžasný vypravěč, má skvělý smysl pro humor a taky mu závidím tu bezbřehou fantasii. Je pro mě objevem loňského roku číslo J E D N A, u kterého si příště zase velmi ráda odpočinu. Není čtenář jen vysokými literárními skvosty živ...

2 01.08.2023

Je škoda, že mi takhle vcelku dobrá fantasy série unikla, protože bych ji před lety ocenila mnohem více po zásluze. Jestli unikla i Vám, s klidným svědomím vám doporučím tuhle chybu napravit, ačkoli jsem v hodnocení někde mezi 3-4 hvězdami z pěti.

Hned emotivní prolog si mne získal svou krutostí a čtivost prvních kapitol slibovala parádní počteníčko. Císařovy čepele v sobě odráží základní pilíře klasické fantasy ságy, která sází na spolehlivý model hrozivého nepřítele a hrdinů, kteří se mu musí postavit. Mnohé může zklamat předvídatelnost, jiné přílišná rozepsanost autora. Já však spoléhám na to, že si série nezískala věhlas jen na základě první knihy. Věřím, že úkolem čepelí bylo dát nám poznat hlavní hrdiny, představit svět, do kterého je děj vsazen.

Ten svět mě teda zatím moc nepřesvědčil a přijde mi, že mnohé zatím neukázal. Postavy se oproti tomu činili, bylo fajn sledovat čím vším musí projít, aby na konci byli takoví, jací byli. Nebylo jich moc, jména se vcelku dobře pamatovala. V prostoru jsem se docela orientovala, byť kniha postrádala mapu. Co se týče magie či historie světa, prozatím cítím, že chci zjistit více, ale přesvědčená o skvělosti úplně nejsem.

Máme tu tři linky, každá představuje jednu z císařových čepelí, jak sám zavražděný vládce poeticky své děti označil.

Princezna, co se snaží v nové funkci dokázat, že i jako žena dokáže plně zastat funkci mezi těmi všemi testosterony. Mezitím si jiné ženy naprosto bez problémů vybojovávají své místo v drsných speciálních letkách a podstupuji s princezniným bratrem Valynem krutý trénink. Ten navíc ke všemu za každým rohem očekavá někoho, kdo mu usiluje o život. Vse nevypadá tak ztracené, dokud nepřijde den poslední zkoušky, kdy ho doslova pozře temnota, nebo on ji?

A pak tu máme bratra-pravého následníka trůnu Kadena, co se učí v odlehlém horském klášteře podivné filozofii a podstupuje různé a docela ponižující zkoušky. Zatímco centru říše hrozí vzpoura, protože vrah císaře nebyl potrestán, snaží se Kaden včas utéct vlastni smrti. Poletí mu podezřívavý Valyn navzdory opačným příkazům na pomoc?

Po prohlédnutí mapy v knize dvě, jsem napnutá jak kšandy, kam nás křídla kettrálů dostanou dál. Tak snad! Vypadá to slibně.

2 11.04.2023

Prostě Jeffery Deaver. Kdo jeho dílo zná, nemůže být překvapený. Opět skvělá zápletka a překvapivé rozuzlení.
Spící knihu hodnotím za jednu z jeho slabších knih. K. Dance mi moc nesedí, mám raději sérii s Lincolnem Rhymem nebo Calterem Shawem. Nicméně, stále si Jeffery drží pomyslné první místo mezi všemi autory thrilleru. Čtu ho již léta a doufám, že si jednou budu moci přečíst nový příběh s Lincolnem Rhymem.

2 11.12.2022

Přečteno v originále a odnesla jsem si z toho pocit, že jde o cosi mezi Beowulfem a seríálovými Vikingy.
A víte proč si knihu znovu přečtu česky? Protože: a) Orka: Snad poprvé jsem narazila na hrdinku, která by mne ničím neodrazovala. Krutým životem na severu zocelená válečnice, odaná matka a manželka, kterou v noci nenechají v klidu spát hříchy minulosti. Když jsou od ní její manžel a syn odtrženi, slibuje pomstu a za svým cílem jde - dá se říct hlava nehlava. “I am blood, I am death, I am vengeance.”Poslední dobou mě téma pomsty velmi baví, byť už na mě toho krveprolití je tedy v knize až někdy moc. V příběhu se mihnou ještě další dvě hlavní postavy a několik vedlejších, ke kterým budete chovat určité sympatie. Ale co nejvíc mě k českému překladu táhne je B) onen svět samotný. Autor u pouhé inspirace severskými mýty totiž nezůstal a stvořil svět, který mě navzdory severské zimě, která se ze stránek nemilostrdně tlačila, nenechal chladnou. Příběh, který sledujeme se odehrává několik staletí po Ragnaroku. Odkazy na tuto dávnou historii jsou nám podávány povětšinou prostřednictvím syna Orky, který se jmenuje Breca. On se ptá, rodiče odpovídají. Docela nenásilné podání, obzvlášť pro někoho, kdo si není jistý svou angličtinou a přesto se vydává na temnou stezku své příčetnosti. Mě se třeba líbilo, že po oné válce bohů zbyla na zemi spousta kostí pobitých bohů. Některé jsou malé, ty se používají pro ochranu a některé jsou velké, třeba jako lebka, ve které je vystavené prostě celé město. Zní to absurdně, ale v příběhu to funguje a mě spadla čelist. Dále mě zaujaly "Tainted - poskvrnění" - lidé, kterým v žilách putuje boží krev. Mají různé magické schopnosti podle bohů, můžou se měnit ve zvířata - například ve vlka, v medvěda. Společnost je loví a využívá jako otroky bojovníky. C) Překlad Romana Tilcera.

Aktualizováno po přečtení českého překladu: To co angličtina skryla do údernosti, Tilcer náramně česky vykreslil do mého úplného pochopení a taky to bylo trošku labůžo. Za mě moc fajn knížka, která se do dějin nezapíše, ale skvěle Vás pobaví.

2 11.12.2022

Tato sbírka nás ve formě vcelku krátkých příběhů a vcelku dlouhých, ale o to méně zajímavých poznámek, provede skoro celou historií Středozemě. Od věku prvního (Tuor, Gondolin, Glamrung) přes ten logicky druhý (Numenór, Galadriel a Celeborn) až k tomu třetímu, který pokrývá podrobnější výpravu k Ereboru či bitvy Rohanské proti Sarumanovi. Vzpomínáte na Púkely z Šeré Brázdy, kteří se mihnou v Návratu krále? Díky Christopherovi Tolkienovi máte možnost nejen s nimi, ale třeba i s Palantiry seznámit blíže. Zprvu se může zdát čtení náročné, ale pokud za sebou máte Hobita a příběh Jednoho (co všem vládne) a zakusili jste, co zmůže Silmarillion - tomuhle odolávat nebudete moc dlouho. Já se snažila knihu nepřečíst čtyři roky. Vtipný je důvod: Jakožto jediná kniha, která vyšla v Česku a týkala se Středozemě, zůstala mnou nepřečtená. Já se bála, že už nebudu mít šanci si přečíst něco nového, až příjde hlad po Středozemi. Ale díky tomu na pohled hezkému, co do obsahu strašnému, seriálu brzičko výjdou další publikace. Argo přislíbilo Nedokočky ilustrované, tak se na ně těším. Možná bude dokončen i Beren s Lúthien a třeba někdo přeloží i Pád Numenoru. No a třeba by někdo mohl zvážit i překlad Nature of ME, jakožto celé série Historie Středozemě, že? Materiálu je ještě hodně....

2 11.12.2022

Kniha rozehrává tři linie osudů postav, které asi nebudete mít problém mít rádi. Jen to chvíli potrvá, nebude to hnedka. Drsné až naturalistické popisy, drzé sexuální scénky, podivnosti, na jejichž kloub máte chuť přijít - ale autor Vám nedá šanci, protože jak předpokládám, tohle je velká předmluva k druhému dílu /který je už naštěstí venku/. To globální a skutečné zlo teprve přichází. Ovšem vy s hrdiny prožíváte jednotlivě jejich osobní tragédie a snažíte se nebrat si je moc k tělu. Protože by jste neměli daleko k pláči. Máte tam zamilovanou holku, který prostě štěstěna v lásce nepřeje. Copak, on by ji chtěl, ale nepřízeň osudu její život doslova rozmrdá na maděru. Pak tam máte krále, co do cnosti velikána, avšak každý má své chyby. Co vše dokáže obětovat pro záchranu své říše? A jakto, že dokáže uhlídat nepokoje ve své zemi, ale svého podařeného synka ne? A co má ten rozmazlenej zmetek vůbec za lubem? Jestli tu dodá či nedodá štěstěna tomu dobrému ty pravé karty ku hraní, to posuďte sami. Třetí linka nás dovede na moře. Představí nám kapitána, co vlastně není kapitán. Lodi však dokáže velet lépe než kdo jiný, posádka ho miluje. Něco ho však pronásleduje. Minulost. Do které maličko nahlédnete, ale pak vám autor zase nasadí pásku přes oči. Prdlačku zjistíš. A tak se plahočíš celým příběhem, abys vyslyšel jen něco málo o osudu minimálně tří, kteří se možná někde setkají, možná ne. Možná to ještě smysl nedává, doufám, že jednou bude. Přeskoky v čase semtam občas taky zanesou do vaší mysli binec. Mohla bych vytýkat, mohla bych hledat mouchy. Ale proč? Vždyť to ve finale všechno dopadlo tak, že chci přečíst další díl. A o to asi jde. Těším se na ucho.

2 25.11.2022

Pěkná encyklopedie o fantasy (nejen) literatuře.
Je fajn. Už jsem díky ní našla tolik zajímavých, ale nikde nezmiňovaných autorů, které tady na databázi vyprodáváte za pár šupek a já se při čtení těhle starých pokladů usmívám.

2 19.10.2022

Některé povídky byly slabší, některé velmi dobré. Nejlepší je za mě ta úvodn povídka. Jo Nesbo hold umí. Taková žlutá makronka na jedno dopoledne. Určitě se nebojím doporučit.

2 13.08.2022

Dojemný příběh o jednom majiteli kočky. A o kočičce, která ho nechtěla opustit. Zajímavé, když bylo vyprávěno z pohledu té kočky.

2 13.08.2022

Dukaj v tomto mnohovrstnatém díle dokazuje, že literární fantastika může stát po boku velikánů „klasické literatury“. Krom cen polských a těch Evropskounijských získal nedávno i cenu Magnesia Litera za překlad. Podobných poct se fantasy dostává jen pomálu. Tedy tenhle román je tedy hodně na pomezí scifi-fantasy a alternativní historie. Velmi často jsem též měla dojem, že čtu filosofický mnohotématický traktát. Proto vůbec netuším, kam LED zařadit. Nicméně navzdory tomu, že se kniha čte obtížněji, text plyne přirozeně. Dukaj dílo rozdělil do čtyř částí, první a poslední část vypráví v ich-formě a zbylé v er-formě. Což mne, přiznávám, trošku zaskočilo. Knihu jsem si pořídila na výzvu měsíce dubna od Kosmas. Zaujala mne již předtím, hlavně tedy díky nádherné mapě a anotaci. Je nutno poděkovat za tuto akci, poněvadž cenově se pro mě tato cihlička tím pádem stala dostupnou a já si ji mohla pořídit. A o čem tedy ve zkratce je? Roku 1915 namísto meteoritu dopadne na Sibiř mimozemská loď, dojde ke zmrazení většiny Ruskem okupovaného Polska i Ruska samotného. Nevypukla první světová válka, vládne stále car. Věčný led doprovází i takzvané přítuhy, občas na mne působily jako živé organismy, jindy zase jen jako zvláštní forma ledu samotného. Je velmi nebezpečné se jich dotknout. Hrozí okamžité umrznutí. Hlavní hrdina knihy, matematik zatížený dluhy z hazardu, je poslán tajnou službou na Sibiř, aby dohledal svého otce, kterému se přezdívá Otec Mráz. Cesta po transibiřské magistrále tvoří podstatnou část knihy a četla jsem ji nejdéle. Narážíme během ní na spoustu důležitých témat z mnoha oblastí (náboženství, politologie, matematika, filosofie, technologie, etika...), hrajeme karty a potkáváme zajímavé osobnosti, nejen vymyšlené, ale i o historii se opírající. Jedním z hlavních motivů Ledu je do velké míry souboj dvou stran, jedni si přejí zachovat věčný led ( vede je Rasputin), druzí chtějí tání a osvobození zemí zpod nadvlády Ruska (v čele odboje je Nikolaj Tesla). Kniha je protkaná rusismy a proto pro mě bylo v této době docela náročné ji číst, dotýká se též témat okupace, tajných služeb. Lidi se nemají dobře. Kniha na mne udělala svou komplexní propracovaností dojem a jsem ráda, že ji mám v knihovně. A taky z ní mám vytrénovaný bicáky. Několik výtek bych našla, ale není potřeba na ně upozorňovat. Kniha určitě není pro každého, ale každý si v ní může najít díky oné mnohovrstevnosti cosi svého. Já s knihou strávila tolik času, užívala si onu ponurou atmosféru za poslechu alba Frostpunk od skladatele Piotr Musial, že by bylo velmi divné, kdyby se mě nějakým způsobem nedotkla.

2 13.05.2022

Aktualizováno 09/10: Po několika týdnech po přečtení druhého dílu si stojím za tím, že se Hněv draků čte jedna báseň. Má v sobě něco, co mne velmi zaujalo a já si čtení užila se sluchátky napěchovanými skvělou hudbou. Ale také toho spousta chybí. Autor chtěl knihu napsat tak, aby odsýpal jako dobrý akční film. A to se mu povedlo. Ale na dobrou fantasy knihu mi to po dočtení druhého dílu příjde prostě málo. Chtělo by to trošku lépe vybudovat svět a dopřát postavám více prostoru k růstu.
Nicméně byť po týdnech mnohé vyčpělo, stále si stojím za tím, že jsem si to jednodenní čtení užila. Přesně tak, jak by jste si užili parádní akční fantasy biják.

Autor této knihy, vyrůstající v Zambii, inspirován národem svých dávných předků, Xhosů, napsal po narození svého syna fantasy knihu, kde mají konečně své místo i hrdinové černé pleti. Přestože od dětství k fantasy sám tíhne, žádnou takovou nenašel. Pro mě to však není to nejdůležitější poselství, které přináší. Tahle fantasy je čistě vojenskou, sahající si na velká témata jako kolonizace, kastovní systémy a společností dané rozdíly mezi krví obyčejných lidí a šlechtou. Každým odstavcem rezonuje silná vlna vytoužené pomsty, akce a reakce na ni, a já se prostě zabouchla. Do světa, kde Dračí hněv nemusí znamenat víc, než pouhé lidské: Dokážu to. Systém magie je neokoukaný a temný. Hlavní hrdina mě rozložil na maděru, přiznávám. Přikláním se k názoru, že k tak silnému prožitku z této knihy dopomohla skvělá hudba, kterou jsem narvala do sluchátek. Nicméně jsem se na den přesunula do světa, kde jsem se svými emocemi nedokázala držet krok. Do světa, kde Vám každičká další stránka nedopřála oddechu. Napětí, akce, krutost války a nespravedlnost. Miluju to a prohlašuji se za největšího fanouška Taua Solarina! Už jsem dlouho neprahla po příběhu tak, abych si dala přes 500 stránek během jednoho dne. Víc než: Táhněte do nejbližšího knihkupectví, vám k tomu se slzou na víčku neřeknu.

2 26.04.2022

Neskutečný!

Jak se názory lidí dokážou na knihu lišit. O makovce toho bylo řečeno už dost (to je možná ten problém, ach ta očekávání). Čekala jsem … jiný zážitek. Postrádala jsem atmosféru (jak já vzpomínala na Pod nebesy), uvěřitelného hrdinu, se kterým bych bok po boku došla k tomu opravdovému emočnímu prožitku (jak já vzpomínala na Kaladina). Někde jsem potřebovala zpomalit, některá místa naopak postrádala pravý náboj. Nacházela jsem v knize příliš mnoho nejasností, podivných náhod, komických až nelogických skutečností, že jsem se ji nedokázala plně oddat. Ale já tak nějak tušila, že kniha bude (za mě) stát hlavně na zvěstech války samotné a bála se toho. Hrůzy popisované v knize nezlehčuji, ale chvílemi mi připadaly dodané jen na efekt a působily na mne semtam křečovitě. Spíše jsem měla pocit, že v příběhu chybí někdo, kdo by prahnul po všeobecném míru, že jo Kaladine. Cituji kupříkladu: „Byla to naprostá jatka. Byla to krása.“ Chápu, že postavy nejsou vždy jen černé nebo bílé, ale tady to pro mě prostě bohužel nefungovalo. Možná nefungoval ani překlad, který si nešťastně pohrál s některými jmény (ano, před několika měsíci tu byla snaha číst knihu v angličtině). Shrnula bych to 3,5 hvězdami, ale já nemám ve zvyku hvězdičkovat na půlky. Uvidíme, jestli kniha zanechá nějaký dojem v budoucnu… POZOR: Spoiler: Hrdinka pro mne nebyla často uvěřitelná, vydržela spoustu dní bez jídla a pití, nerespektovala potřeby svého těla a přitom byla vždy nejlepší. U ní byl asi zakopanej pes. Systém magie napojený na drogy mě nijak neoslovil, ani ten styl bojového umění. Jedinej týpek, kterýmu jsem nějakou tu emoci (vztek a chut pomstít se) věřila, se obětoval. Kdyby jste náhodou hořeli plamenem Fénixovým a usnuli na pískovišti, neradujte se. Na křišťálové tabuli se určitě neprobudíte, k tomu je zapotřebí trošku víc než jen písku a horka, mluví ze mě několik let praxe ve sklárně. A až potkáte svého osobního Malfoye ze střední školy, nevěste hlavu. Můžete se stát hnedle velmi dobrými přáteli, aspoň podle RFKuang. Za mě teda zklamání roku 2022. A už v dubnu. Paráda.

2 07.04.2022

Takove neškodící počteni, vhodnejsi pro mladsi nebo starsi nenarocne ctenare. Ocenuji napad s mesicem a druhem magie. Tak tesne pred polovinou knihy, se pribeh fajn rozjizdi. Na prvotinu to nebylo spatne, ale cekala jsem trosku zakernejsi intriky, dospelejsi hrdiny a nejaky strhujici zaver, ktery anotace slibovala se taky nekonal. Ale jak rikam, nenarocnemu ctenari kniha urcite udela potesenicko :) Krasna obalka, to se musi nechat.

2 29.01.2022

Mistborn - Finální říše je velmi dobře postavený fantasy příběh, který stojí na několika pilířích. Uvěřitelné postavy, neokoukaný worldbuilding a systém magie, dobře vystupňované napětí. Občas mi vadil semtam objevivší se YA prvek a uplně jsem nesouznila s posledním úderem dřevěným kopím, které vyústilo v konec. Záporak se totiž zprvu zdál jako nepřemožitelný nadčlověk. Navzdory tomu Mistborn doporučím všem, kteří mají zájem o neokoukaný fantasy příběh - přiznávám však, že nemám okamžitou chuť pouštět se do dalších dílů, tak jako jsem to měla u Archivu bouřné záře. Přesto Sandersonovi díky. Ale za onu kruťárnu na straně 522 mu posílám políček.

2 13.12.2021