Záře dávno pohaslá

08.12.2023

Kay je neskutečný vypravěč.. To k čemu jiní potřebují celé kapitoly, on zvládne na pár stránkách.Mě to neskutečně bavilo,a to i přesto že doba renesance není moje úplně oblíbené historické období (a to ani alternativní). Co víc dodat? Je to čtivé, bez hluchých míst, kruté i dojemné. Celým příběh je prodchnut moudrostí, která se ale nevnucuje.. Za mě jedno z nejlepších historických fantasy.

28.10.2023

Román nás vrací do světa Plavby do Sarantia a Pána císařů, jen posunutý o pár století vpřed a zasazený do doby ne nepodobné éře italských válek. To, že přitom autor čerpá z historie, neznamená, že by si zjednodušoval práci. Známé události zde hrají doprovodnou roli a díky minimu fantastiky působí vyprávění natolik věrohodně, až máte pocit, že právě tohle jsou ty pravé dějiny. Guy Gavriel Kay má navíc schopnost hrát si s různorodým vystupováním postav, měnit styl mluvy, zachovávat dobové reálie a završit to atmosférou hodnou rytířského románu. Přitom se paradoxně drží dál od velkých bitev či podivuhodné fauny a flory. Zápletka je tak povzdechem nad zanikající dobou, nepřiznanou romancí, v níž láska umírá dřív násilnou smrtí, než že by se dočkala šťastného konce. Ostatně, poslední stránky mění charakter příběhu, když z vedlejšího motivu udělají ústřední. Tah, na kterém by začátečník pohořel, ale spisovatel Kayova formátu z něj udělá melodramatickou tečku, jež dodá celku na dokonalosti.

02.10.2023

Záře je literárním skvostem. Je to kniha plná nádherných slov, vět a odstavců. Příběh sám o sobě zavání Shakespearovskou tragédií. Není jen o nešťastné lásce, o nenaplněných snech. Jsou to malé příběhy nás všech. Kay protentokrát svůj fiktivní román zasadil do prostředí, které na chlup odpovídá renesanční Itálii. Tenhle svět, bohatý o paralely s tím skutečným (stačí si prohlédnout mapu), nabízí boje o moc, intriky, hluboké myšlenky, melancholii, trošičku thriller - ale hlavně noblesní sloh. Danio, hlavní hrdina, který vypráví svůj dojemný příběh, se velmi často pouští do hlubokých myšlenek na téma života, přemýšlí o člověku a jeho údělu. On je vlastně vypravěčem, který se vrací do doby, kdy byl ještě, ach ano, mladý. Protože všichni se k těmto myšlenkám jednou budeme vracet. Nečetlo se to rychle, naopak - ta pomalost, to když jste se nechali pohladit větou, odstavcem, to všechno z knihy udělalo nevšední zážitek. Tedy alespoň v rukou čtenáře, který si lebedí v grimdarkovských tónech drsných scén pana Abercrombieho. Mohla bych napsat o čem to bylo, to jo. Nalákat Vás na děj, na postavy. Ale co když ten děj není to, co z knihy činí tak ojedinělý zážitek.

Guy Gavriel Kay je básníkem, který nepotřebuje verše.

28.09.2023

Starý muž Guidanio Cerra se ve své komnatě v myšlenkách ohlíží za svým životem. I přes to, že je synem pouhého krejčího, mu bylo dopřáno studovat prestižní školu a poté vstoupit do služeb u hraběcího dvora nechvalně proslulého vládce Uberta z Mylasie zvaného Zvíře. Guidaniův život se rázem změní potom, co je Uberto zavražděn Adrií, šlechtičnou významného rodu Ripoli. Když ji najde zraněnou na tajném schodišti a pomůže jí uprchnout, ještě netuší, že se brzy stane součástí událostí, které otřesou celou Batiarou.

Kay je známý tím, že děj svých příběhů zasazuje do fiktivních prostředí, které mají svou reálnou předlohu. Nejinak je tomu i v tomto případě. Mapa Batiary, názvy měst a jména lidí nápadně připomínají Itálii. I okolní země lze poměrně snadno identifikovat. V příběhu je zmíněna Esperaňa západně od Batiary, severně Moskava, na východ přes moře město Dubrava a ještě dále Sarantinum, které je pod neustálými nájezdy Ašaritů - bezvěrců. V tomto světě, ve kterém není nouze o zeměpisné a historické paralely s tím skutečným, se roztáčí spirála plná intrik, politikaření, bojů o moc, ale také silných osobních příběhů. Kromě mladého Guidania Cerry a Adrie Ripoli se seznámíme také s pohanskou léčitelkou Jelenou, dvěma odhodlanými vojevůdci žoldnéřů Folcem Cinem a Teobaldem Monticolou a řadou dalších postav, jejichž zapamatování vyžaduje nemalou dávku soustředění. Kay používá specifický, až noblesní jazyk, který se k historickému románu určitě hodí. Spolu s vypravěčským stylem, který nechává děj spíše volně plynout, než že by sázel na přímočarost, dodává příběhu nádech poetičnosti. Bohužel autor těmto pasážím věnuje až příliš mnoho prostoru a čtenářova pozornost při nich může upadat.

Pokud se těšíte na fantasy román plný mágů, draků a kouzel, budete zklamáni. Nadpřirozených prvků je v knize jen velmi pomálu. Máte-li ale rádi propracované fiktivní světy, historické romány a nevšední jazyk, Záře dávno pohaslá si jistě najde cestu do vaší knihovničky.

27.09.2023

I když jsem se těšila, vůbec mě to nenadchlo. I když musím ocenit autorův jazyk, tak celkově mě to vůbec nechytlo, dočetla jsem někam za polovinu a pak už jsem to vzdala.

25.09.2023

Naprosto oceňuji autorovo řemeslo, ale nějak si s Kayem nedokáži úplně sednout. Je to rozvleklé, plné fiktivních (ale autenticky složitých jmen) postav, složitých dialogů (co do orientace), různých odboček a filosofování. Opět mě to nebavilo natolik, jako jiné žánrovější historické fikce, ani neoslovilo jako hlubší knihy. Někomu to může sednout, ale já se u Kaye do čtení spíše nutím, ač jsou jeho knihy unikátní.