Carpinus-CZ komentáře u knih

Hodně emotivní kniha jdoucí tvrdě pod kůži až na dřeň. Začátek velmi tvrdě popisuje všechny ty pocity deprese a úzkosti spojené se smrtí, beznadějí a osamělostí po nevratné ztrátě jediného blízkého člověka. Po smrti babičky Milady se charakter knihy zcela proměňuje až v takovou smířlivou pohádku, aby ta úzkost a strach ze smrti z úvodu nebyly tak silné a kruté, ale v reálném životě to tak bohužel nefunguje. Daleko reálnější a pravdě bližší je bohužel ten úvod, který je dost děsivým čtením budícím v člověku silnou úzkost. Vykreslení postavy Báry se všemi jejími rysy depresí a úzkostí, ale i s jejím humorem je ve všech knížkách autorky výborné a souhlasím s řadou dalších komentářů, že kniha má řadu silných momentů, myšlenek, vtipných glos, jen to prostě není oddechové a bezstarostné čtení..

Čtivá a zajímavá kniha, která opět staví na skutečných historických událostech. Důkladným studiem materiálů autorka výrazně přispívá k popularizaci zajímavých a někdy i ne příliš známých historických témat a událostí. Zde se poprvé u ní setkávám se spoluautorstvím, ale kniha působí uceleně a jednotně, tedy není příliš patrné, že ji píšou autoři dva. Nejvíce zábavná a zajímavá byla postava Lizzie, kterou ani v těžkých chvílích neopouští alespoň trochu humoru a její někdy až sarkastické glosy román pozitivně okořeňují. Doporučuji k přečtení.

U mě také dost zklamání. Čekal jsem špionážní skvěle vymyšlenou hru ve stylu severské kvality tohoto autora, ale celkově mně některé pasáže připadaly takové americky poblázněné s důrazem na agresivitu a krev. Velmi slabý je především úvod, prvních 100 stran, čtivějších bylo jen několik málo pasáží. Z mého pohledu nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Hodnotím průměrným hodnocením 3*, závěr v klasickém stylu amerického happy endu. Všude se vše povedlo a očekávaný náběh do 2. dílu na poslední stránce také přišel :-)

Další poctivě zpracované a zajímavě podané historické téma od autorky, která v každé své knize velmi pečlivě, dlouhodobě a svědomitě pracuje s obrovským množstvím zdrojů. Ten dlouhý seznam pramenů a lidí na konci knihy, od nichž autorka při přípravě knížky roky čerpala jejich zkušenosti, vzpomínky a postřehy je obdivuhodný a díky němu máme možnost objektivně nahlédnout do rumunské totalitní historie. Kvalitní a zajímavá kniha, více mě ale zaujala její první polovina, která měla špionážní a velmi čtivý charakter, období samotné revoluce je podané trochu reportážním způsobem a předpokládané city a dojetí se v závěru překvapivě úplně nedostavily.

I já jsem se nemohl dlouho do příběhu začíst, i když zajímavý byl v celé délce knihy. Vše si tak pomalým tempem vyprávění autorky plynulo k jakémusi poklidnému, i když očekávaně smutnému zakončení, když najednou bum - takhle obsahově přesvědčivých posledních pouhých 20 stránek knihy už jsem dlouho nečetl. Konec mě překvapil a zaskočil a byl velmi silným a kvalitním zakončením tohoto pravdivého a smutného příběhu.

Vcelku čtivá knížka z nemocničního prostředí s pro autorku typickým skvěle podaným obrazem hlavního hrdiny zmítajícím se v kritickém světě vnitřních démonů a problémů. Konec nebyl úplně z reálného světa, ale ty stavy úzkosti a vnitřních děsů umí Petra Dvořáková zahrnout do svých knih velmi dobře. Za ně hodnotím nadprůměrným hodnocením 3,5*.

Neuvěřitelný a inspirativní příběh člověka, který díky své obdivuhodné vůli, trpělivosti a odhodlání poodkryje čtenářům, že i s vážnou nemocí lze bojovat a splnit si své sny. Že před Monikou hluboce smekám a obdivuji její výdrž, odhodlání, odvahu a trpělivost, to bych se trochu opakoval s předchozími příspěvky, ale vážím si i té pokory a vděčnosti, s jakou k Everestu přistupovala. Být připravený neriskovat a kdykoliv svůj sen vzdát je také projevem obrovské psychické síly, Vybalancování přiměřeného risku v tak extrémních podmínkách, kdy je problémem každý krok a větší či menší problémy přijdou na každého - to musí být také hrozně těžké a psychicky náročné. A Moničin pověstný moravský humor je také prima :-) S vděčností děkuji nejen za tuto výjimečnou knížku, ale i za povzbuzení a ukázku toho, že vnitřní bolest a nemoc lze přeměnit v sílu ..

Mírně nadprůměrná, vcelku i čtivá detektivka od osvědčené české autorky. Hned v úvodu mě trkla do očí úplně stejná jména (Laura Linhartová, Adam, Beneš) jako ve starší knize od Veroniky Trpkové Vetřelec. To by mě zajímalo, jestli je to pouhá náhoda, nebo došlo v otázce pojmenování postav k nějaké inspiraci mezi oběma autorkami.

I závěrečný 3. díl této krimi trilogie s detektivy Laurou a Adamem Benešem hodnotím jako mírný nadprůměr. Trilogie je z okolí mého domova a odehrává se v pro mě známých místech. Detektivní zápletka tohoto posledního případu je poměrně zajímavá a čtivá, ale zpracování osobních vztahů mezi Laurou a Adamem mě v závěrečném díle přesvědčilo a zaujalo méně než v díle druhém. K hektickému a krkolomnému závěru se vyjadřovat nebudu, ten byl v knize z mého pohledu trochu nadbytečný a u mě nesplnil zřejmý plánovaný záměr čtenáře šokovat a překvapit.

Velmi zajímavá kniha s netradičním poselstvím k zamyšlení. Nelitujme promarněných příležitostí, nevyužitých šancí a chybných rozhodnutí. Tyto příležitosti nemusí být promarněné a žádné rozhodnutí nemuselo být chybné. Je to osvobozující kniha od všech zbytečných výčitek, že někde jinde mohlo být lépe. Ve svém celkovém vyznění je to velmi optimistická kniha vzbuzující v člověku naději, přesto ztráta Molly v závěru byla bolestná a lítostivá ...

Začátek a první polovina knížky mi připadaly rozpačité, trochu chaotické, autorka prakticky přeskočila celou Evropu a nesystematicky a nesrozumitelně přeskakovala z jednoho místa a zážitků bez návaznosti jinam a trochu jsem se ve všem ztrácel. Zdálo se, že mé hodnocení budou maximálně tak 2 - 3 *, ale pasáže v jihovýchodní Asii na železnici smrti, v Japonsku, Severní Koreji, Číně, Tibetu, Kazachstánu, tam všude jsem se začetl do pěkného a srozumitelného popisu míst, kam se osobně nemám šanci podívat, doplněné zajímavými úvahami o stylu života tamějších lidí. Najednou byla kniha plná netradičních a čtivých zážitků a čtenář se stále více a více i citově sbližoval se všemi těmi přáteli a průvodci, kteří naše protagonisty cestou provázeli. Najednou vše na sebe srozumitelně navazovalo a člověk litoval, že už se blíží tahle hezká a fascinující cesta ke konci. A když jsme společně dojeli do Londýna, člověk v sobě cítil tu melancholii smutku, že tahle krásná cesta už končí. Nejhezčí pasáže knížky spatřuji v těch nejtvrdších a nejdrsnějších místech tvrdých režimů, kde vládne lidská disciplína, pokora a vděk, ale často i lidské bezpráví a útlak, naopak pasáže z cesty Amerikou mě příliš nezaujaly. Mé hodnocení výrazně zvyšuje až druhá polovina knížky, po které mám opravdu chuť podniknout vlakem nějakou takovou cestu do zajímavých míst..

Hezká a čtivá knížka s pěknými idylickými popisy zahradničení a ornitologických výprav do lesa. Dvě hlavní postavy jsou v lecčems sympatické a jejich jednání a chování srozumitelné a uvěřitelné, v širším kontextu líčení osudů postav obou rodin hlavních hrdinů se mi motivy některých postav už tolik uvěřitelné nezdály, ale na druhou stranu ten sofistikovaný systém pomluv, který dokáže člověka úplně zničit, je autorkou vykreslený brilantně a je zcela z reálného světa, ve kterém skoro všichni lžou, podvádějí a pomlouvají. Je to zajímavá a pestrá mozaika různorodých postav a příběh se velmi příjemně čte od samého začátku. Neměl jsem problém se začíst a knihu doporučuji k přečtení.

Výborně zachycené stavy vnitřních démonů hlavní hrdinky, ale přibylo také momentů, které mi úplně nesedly, takže ve shodě s předchozím komentářem se i mně tento díl líbil asi o něco méně než díl první - 22 bazénů.

Zajímavá a poučná kniha plná bolesti, nespravedlnosti a lidského utrpení, ale také touhy, jiskry naděje a odvahy. Doporučuji k přečtení!

Zajímavá kniha o naprosté osamělosti a až paralyzující bezradnosti nejen obou hlavních hrdinů jakkoliv čelit nepříznivým okolnostem. Jedna z mála knih, která ani v závěru nedává jediný zlomek naděje, čímž sympaticky vybočuje z řady četných happyendů většiny knih, ale na druhou stranu ta totální bezmoc a beznaděj spolu s absolutní neschopností řešit a pozitivně nasměrovat a ovlivnit svůj život je pro čtenáře dost depresivní. Řekl bych, že i čtenář se v celém příběhu chvílemi bezradně potácí a ztrácí, proto tuto knížku nehodnotím až tak vysokým hodnocením (3.5*). Měl jsem dost problém se začíst..

Hodně zvláštní, ale zajímavá kniha. Je potřeba takový přístup považovat za hru, v běžném životě nepoužitelnou, ale téma je neotřelé, čtivé, zábavné, často vtipné, dokonce vás to i přivede k myšlence, že byste chvílemi měli chuť něco podobného ve svém životě částečně zkusit, protože těch bezradných rozhodování zažíváme všichni každý den spoustu a často si s nimi moc nevíme rady. Takhle by rozhodla kostka a bylo by rozhodnuto :-)

Jedná se určitě o kvalitní, podnětnou a velmi inspirativní knížku, nejvíce mě oslovila ve své první třetině (prvních 100 stránek), postupně se téma jako by komplikovalo a chvílemi pro mě bylo dost náročné i porozumět jednotlivým tématům a meditačním cvičením. Nehodnotím tedy úplně nejvyšším ohodnocením, ale spoustu užitečných a prospěšných myšlenek, přístupů, postřehů tu každý určitě najde, rozhodně tedy knížku doporučuji k přečtení, může být inspirací i pro větší životní změnu ...

Nejlepší film, který byl kdy natočený, a myslím, že to tak zůstane napořád, protože nic lepšího se natočit a napsat už nedá. Tohle je nejlepší film mého života a i knížka za ním nezaostává, přestože jsem film viděl jako první, což pro čtení knížky skýtá značná nebezpečí zklamání a nenaplněných vysokých očekávání. Naštěstí tady je obojí v souladu vysoké kvality, a tak novela Vykoupení z věznice Shawshank patří vedle knížky Holčička, která měla ráda Toma Gordona určitě ke dvěma nejhezčím knihám, které jsem od Stephena Kinga četl. A i u dalších autorů nacházím jen málo knížek, které by mě tolik dojaly a oslovily. Shawshank určitě patří k několika málo knihám, které vás osloví na celý život a budete se k nim v těžkých chvílích potřebovat i vracet ..

Sbírka zajímavých a různorodých povídek. Většina z nich mě zaujala a více či méně se mi líbila, celkové hodnocení trochu snižují dvě povídky, které se mi nelíbily, Stepford (tuto povídku jsem ani nedočetl) a příliš mě neoslovila ani Teorie krásné Amélie. Naopak nejlepší povídky byly z mého pohledu asi Kde domov můj, Pod čarou a poslední smutná povídka Sedmdesát dva hodin.

Nejvíce se mi líbila překvapivě hned první třetina knížky - vtipná cesta autobusem s následným poetickým, romantickým a melancholickým zamilováním. Zhruba od poloviny byla knížka sice i nadále čtivá a zajímavá, ale ani ten vážný závěr nepomohl mé hodnocení vrátit zpátky z mírného do výraznějšího nadprůměru. Ani motivace postav Petra a Jana nebyla úplně přesvědčivá a ten konec byl tak nepravděpodobně zamotaný, že mi taky úplně nesedl. Na závěrečné obvyklé dojetí jsem tentokrát čekal marně ..