Candid komentáře u knih
"Pro Tebe třeba tisíckrát"... Celou knihou mě provázelo mrazení a vrcholem byla poslední stránka, kdy se mi do očí vehnaly i slzy...
Další výborná knížka od Agathy Christie, při které jsem si dokázala stoprocentně odpočinout a zapomenout na nepříjemnosti a stresy běžného života. Tímhle léčivým způsobem na mě před pár lety působila Pratchettova Zeměplocha, té jsem se ale na hodně dlouhou dobu přesytila, s Agathou to ale bude jiné, to je mi jasné už teď- ta mi vydrží ;o) Jen malá výtka směrem k Emily: "Jak sis to, proboha, nakonec vybrala!!!" ;oD
Tak tahle knížka mě zrovna dvakrát nenadchla, i když jsem ze všech stran slyšela, jak je to super. Zatím mě odradila i od dalších Coelhových knížek, uvidím časem, jestli si k němu najdu cestu jinudy...
"...za jistých podmínek mohl by se stát katovým pacholkem každý z nás, a ti, co se nestali, vděčí za to spíš své šťastné hvězdě, než silnému charakteru..."
To je naprosto přesné...
O něco lepší než Nemesis, čtivé, rychlý spád, ale konfrontace s Princem a závěrečné rozuzlení (z mého pohledu) hodně slabé.
Nalákal mě popisek knihy, který vypadal hodně zajímavě. Bohužel knížka mé očekávání nesplnila, ne že by byla špatná, jen je průměrná. Také mi vadila velikost písma a nejedna hrubka.
Asi nejvtipnější Pratchettovka, co jsem dodnes četla. Bohužel u mě buď zafungovala jarní únava, nebo příběh už na rozdíl od vtipu nebyl tak silný a měla jsem jakýsi problém se na knížku pořádně soustředit a louskala ji pěkně dlouho. Ale Noby a jeho ženské pocity nebo drobnosti typu Blamuže mě bavily opravdu dobře :)
Ach jo, další kniha u které lituji, že už skončila, a že nemám od spisovatele ještě jinou knížku. Celou dobu jsem si při čtení říkala- určitě to bude takhle a takhle, je to tady ten a přesně tohle jsem si myslela, ale nakonec mě vždycky Deaver vyvedl z omylu a zjistila jsem, že vím prdlajs a na konci jsem koukala jako puk, protože všechno bylo úplně jinak a ve snu by mě nenapadlo, že zrovna takhle...
Velice vtipná záležitost. Hlavně jak Stařenka Oggová neustále nasává- to je kouzelné ;o)
Místy velice vtipná knížka s jednoduchým příběhem (a složitými souvětími) o jednom maloměstě a jeho „malých“ lidech, zažívajících nevšední události a malé otřesy v už zevšednělém životě, které předcházejí velkému zemětřesení zvanému normalizace. Zajímavý styl, kterým je psáno.
Ze začátku mě knížka moc nebavila a musela jsem se do jejího čtení nutit s tím, že čím dřív ji přečtu, tím dřív můžu začít číst něco jiného. Se současnou linií jsem docela bojovala, nejhůř na mě asi zapůsobila rádoby vtipná sprostá mluva - minulost byla rozhodně lepší a zábavnější. Ale tak v poslední třetině se to zlomilo a chytlo mě to celé. Ve finále jsem zjistila, že mě to vlastně baví dost a jsem spokojená. A tenhle pocit ve mně zůstal i po přečtení knihy - je to prostě taková pohodová záležitost.
Velké zklamání. Pár světlých (vtipných) chvilek se sice našlo, ale i tak je to jedna z nejnudnějších knížek, které jsem kdy četla...
Je mi líto, ale tohle je zatím nejslabší příběh, který jsem ze Zeměplochy četla. Možná to je i tím, že při čtení Zloděje času jsem byla Pratchettem už trošku "přešlehnutá", pravděpodobnější ale je, že je to knihou samotnou. Ke konci jsem vyloženě bojovala s tím, abych ji neodložila na neurčito.
Přečteno jedním dechem. Příjemně ponurá atmosféra na ostrově, napínavý děj a zajímavé postavy. Detektivní příběhy mám ráda a tady vše fungovalo na sto procent.
Má druhá nejoblíbenější od A.P. Tady nejvíc ze všech knih vyniká pocit volnosti a svobodného života v přírodě a to je to, co mám na jeho knihách nejraději...
Začala jsem ji číst nadvakrát, napoprvé mě to nechytlo a myslela jsem si, že nikdy ani nechytne. Když jsem pak doma neobjevila žádnou nečtenou knížku, vzala jsem ji do ruky podruhé a četla a četla a četla... nyní patří Feuchtwanger mezi mé oblíbené spisovatele a pravidelně jeho knihami doplňuji knihovnu.