Lišky na vinici

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román, pojednávající o situaci v předrevoluční Paříži, ale především o boji za svobodu, je plný humanistických myšlenek a ideálů, odsuzujících ve svém druhém plánu fašismus, nacismus a veškerou totalitu jako takovou. Lišky na vinici napsal Lion Feuchtwanger v letech 1947–1948. Téma z doby před Velkou francouzskou revolucí je u něj stejně jako i v jiných románech aktualizované. Název románu, inspirovaný biblickým motivem lišek pustošících vinici Páně, reflektuje právě nesvobodu, která ubíjí člověka a jeho možnosti. Proto proti sobě stojí Francie Ludvíka XVI. reprezentovaná svým panovníkem a nesvobodným zřízením a nová mladá svobodná Amerika reprezentovaná Benjaminem Franklinem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278/big_lisky-na-vinici-qzn-278.jpg 4.4192
Žánr:
Literatura světová, Historické romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Die Füchse im Weinberg, 1946


více info...
Nahrávám...

Komentáře (36)

Kniha Lišky na vinici

lampernaqui
07. března

Pokud jsem něco někdy četl a viděl ohledně života Ludvíka XVI a Marie Antoinetty, vždy se to týkalo hlavně jejich konce. Proto jsem byl celkem rád, že se tento román soustředil na tu část, o které jsem vlastně neměl ani ponětí - vzhledem k tomu, že nejsem žádný historik. Beaumarchais je vlastně jméno, které jsem vůbec neznal a teprve teď jsem si ho vygooglil. Francouzskou výpomoc americkým koloniím a návštěva Franklina - to pro mě bylo hodně nového a zajímavého. Román i přes svou délku nenudí.

UweKugelsack
07.11.2021

(+ SPOILER) Feuchtwangel má až takový cit pro historický detail, že se čtenář ocitne ve vaně s Benjaminem Franklinem v zasloužilém gerontském věku, nebo s tlustým králem v jeho tajném kamrlíku vyrábí pomůcky pro flagelanty a dozví se, jaké byly tajné sny Marie Antoinetty. Jedno se ale této knize upřít nedá. Už vždycky si budu pamatovat, jaký byl Pierre Caron, baron de Beaumarchais bourák! Škoda jen, že se příběh nedožil revoluce. Čekal jsem na ni asi 650 stránek, než mi došlo, že to nebylo autorovým záměrem. To by bylo teprve počtení!


intelektuálka
07.06.2021

Lišky na vinici Páně .... kniha, na kterou jsem byla zvědavá....a není to lehké čtení, téměř 700 stran vracejících se do historie....

Známé postavy - mne nejvíce zaujala linka vlády Ludvíka XVI. a vliv jeho Toinette ....

Nezávislost a boj - a předzvěst Bastilly a gilotiny ....

" Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
Jest čas rození, i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá,
čas mordování a čas hojení, čas mlčení a čas mluvení, čas boje a čas pokoje. "

Pro milovníky historie doporučím.

Titty1929
16.09.2020

Román o tom, co předcházelo francouzské revoluci. Spousta dopodrobna vykreslených charakterů. Nic není černobílé, v jednu chvíli fandím Voltairovi a odpůrcům monarchie, v jinou králi Ludvíkovi, kterého trápí manželka Marie Antoinetta.
Spousta Francouzů podporuje Američany v jejich válce za nezávislost, někteří se přidávají do boje (La Fayette -kdyby tak věděl, že když se později o revoluci pokusí ve Francii, obrátí se proti němu, že jen taktak unikne se zdravou kůží), jiní pomáhají finančně a přimlouvají se u krále. Je přece tak skvělé nandat to těm Angličanům. To jistě ano, ale není tím ohrožen starý řád a tudíž šlechtický stav? Zdá se, že tohle si uvědomuje jen málokdo, možná jen váhavý král Ludvík, který je neustále do něčeho někým vlečen.
Několik Američanů v čele s B. Franklinem obhajují ve Francii myšlenku nezávislosti a shánějí zde podporu. To zní krásně, ale jak jsou nesvorní, jak se nesnášejí a vzájemně si vyčítají malichernosti. A Pierre Beaumarchais, který je jedním z jejich nejdůležitějších podporovatelů, u nich často sklízí nedůvěru. Proč když je to tak hodný a inteligentní člověk, zapálený pro americkou nezávislost? Proč on, vždyť toho pro Ameriku tolik dělá? Franklin totiž záhy odhalil, jak je Pierre ješitný a malicherný. Opravdu žádná postava románu není černobílá, všechno jsou to lidé z masa a kostí.

ludek7426
13.09.2020

Feuchtwangerův obraz Francie a amerických kolonií v době boje za nezávislost. Jak je u autora zvykem, dostaneme spoustu krásně vykreslených postav a charakterů. A také spoustu historických souvislostí, v tomto případě plných ironie. Francie podporuje americké kolonisty, kteří ji připravili v předchozí sedmileté válce o Kanadu. Král Ludvík 16. pod tlakem svých ministrů poskytuje vysoké půjčky i vojenskou pomoc mladé republice, reprezentované Benjaminem Franklinem, kterým král pohrdá. I když je pokládán za omezence, zcela správně předvídá jak to všechno skončí.
Podat dějiny tak živě a zajímavě jako Feuchtwanger umí málokdo. Franklin, Ludvík, Marie Antoinetta, její bratr Josef II., a spousta dalších, ti všichni ožívají v tomto strhujícím příběhu. Doporučuji.

ZUZANA-123
20.08.2020

Doba pŕed francouzskou revolucí,nebýt finanční podpory Francie vzniku Spojených států amerických,mohlo vše možná dopadnout jinak a nemuselo tèci tolik krve.Četbou jsem si zopakovala dĕjepis a je to pro mnĕ autorova nejlepší kniha.

bod
20.05.2020

Jsem ráda, že mám dočteno...na můj vkus příliš kudrdlinek, ale uznávám, že i to vyjadřuje francouzskou mentalitu a vystihuje fakt, že dějiny vznikají ze zdánlivých maličkostí a banalit...

zimela
24.03.2020

Dialogů vesměs prostá, spletitá síť pavouka Feuchtwangera v jejíchž, často až absurdně malicherných, dějiny přepisujících intrikách se mimo jiné zmítá rozvážný, moudrý a vtipně pokrytecký Benjamin Franklin (vůbec jsem neměl tucha, že na stará kolena diplomatoval ve Francii) umíněná princeznička Marie Antoinetta (krátká epizodka s jejím bratrem, překvapivě drsně cílevědomým Josefem druhým, a telegraficky i jejich majestátní matrónou Marií Terezií potěšila) prchlivý, ale srdnatý Pierre Beaumarchais (na můj vkus se tu s jeho Figarovou svatbou šaší přes míru...resp. autor jí bezostyšně využívá coby alter ega svého díla, kterým ho nepřímo velebí, což po čase začne dost lízt na nervy) nespoutaný Voltair, či zbožný, poddajný, ale i prozíravý Ludvík XVI (co chci říct je, že žádná z postav tu není ani modlou, ani karikaturou, ale reálně působícím člověkem se svými chybami, ctnostmi, názory a motivacemi) je jako celek skutečně barvitou freskou preludia k jedné z nejvymknutějších etap moderní historie člověčího pinožení; jen musíte skousnout autorovu suchopárnost. Jedním dechem však dodávám, že nelze nesmeknout už jen před tou horou badatelské dřiny jež jejímu napsání musela předcházet.
Bez díry hlavně u hlavy bych se už ale do Lišek znovu nepustil.
4 důkladně proprané ****

PS: Doporučuju se mrknout na portréty všech výše jmenovaných - ta garderóba a ňuňukukuče co z ní vykukují za to stojí.
Jo, a samozřejmě „Ça Ira!“

1