burg komentáře u knih

Výzva 2021 - při poslední řečené otázce jsem si v duchu říkal, že tuhle vesnici člověk musí milovat, i kdyby nechtěl. A to samé platí i o knize samotné - postavičky jak z poslední Horní Dolní, anglický humor suchý jak drn, prostě bomba. Díky za recepty na konci knihy a už teď vím, že to nebylo poslední shledání se svérázným Ballybucklebo!

8 03.02.2021

Čtenářská výzva 2021 - kniha do patnáctého místa v některém žebříčku na DBknih. Takže lednové nejčtenější knihy. Ergo: rychle to dočti, než to odtud zmizí :)
Ačkoliv název evekuje mimozemskou sci-fi, případně špionážní thriller ze studené války, tak jsem byl nakonec příjemně překvapen. Kniha se fakt povedla. Na autorku jsem přede dvěma roky narazil taky v rámci plnění výzvy, četl jsem Kříďáka. A kdyby tehdy autorka dokázala dotáhnout do konce příběh a atmosféru příběhu, vypadalo by to asi takhle. Pěkně budované napětí, i když rozuzlení přišlo už někdy na začátku druhé půlky knihy. Zbytek byl příjemný dojezd a vyvrcholení. Sice mírně překombinované a ze začátku jsem se krapet ztrácel v dějových linkách (které jsem napočítal čtyři), ale jinak je to dílo rozhodně povedené.

5 20.01.2021

Parádní četba, která sice vyčnívá nad všechny katastrofické scénáře, ale i tak tomu spousta věcí chybí. Přišlo mi hodně nepravděpodobné, že bude osud světa záviset na jednání a konání čtyř vědců, stejně tak mě nebral ten velmi zrychlený konec. Jinak já to fajn čtení na deštivý víkend!

4 30.10.2020

Krapet lepší, než první díl. Ubylo post-apo povídek kde se zbytky člověčenství pokouší o přežití v převážně radiací zamořeném prostředí, zato přibylo všeho ostatního. Většinou dost ironického, případně politicky satirického. Prostě to bylo fajn počtení.

27.10.2020

Kdo by to byl řekl, že mistr pera přesně předpoví, jak se za pár desetiletí všichni seběhnou k TV, aby sledovali když už ne běh o život jednoho maníka, tak s naprosto tupým výrazem v xichtě alespoň Ulici, Růžovku, nebo podobnou kravinu.

7 17.10.2020

Tělo mi přišlo strašlivě rozvleklé a táhlé (asi jako může být táhlý smrad z mírně uleželého těla).
RIta Hayworthová je klasika všech klasik.
Nadaný žák mě velmi, ale velmi překvapil. To až tolik, že jsem nelenil a shlédl i film, který podle téhle povídky natočili.
No a k Dýchací metodě nemám slov. Radši. Jak se asi musel onen taxikář cítit a nač myslel?

Ta kniha je neskutečná. Už dlouho se mi nestalo, abych se po přečtení bál přiblížit i k malému, leč neznámému vořechovi s představou, že je to metrákové bernardýnovské uslintané monstrum, které jen čeká na to, až se do mě bude moci zakousnout...
Pravda, rozjezd je krapet pomalejší, ale zato to plně vynahrazuje druhá polovina knihy. A navíc to finále! Boží!

7 17.10.2020

Musím říct, že povídky pana PKD mám neskutečně rád. Bohužel tady mi ten výběr vůbec nepadl do noty. Je jasné, že z těch pěti povídkových knížek, které doma v knihovně mám, prostě musí být statisticky pravděpodobné, že něco bude trochu slabší, ale je škoda, že to vyšlo zrovna na díl, který beru do ruky tak nějak nejčastěji. Snad pro vynikající Spielbergův film natočený na motivy jedné povídky, snad je to tou jedničkou v názvu. Nevím.
Některé povídky jsou fakt praštěný, některé se číst dají, ale celkově vzato jsem se děsně nudil.

14.10.2020

Přibližně stejně kvalitní jako Říkali mu Terazky, akorát po tomhle díle už nemám chuť se v Baronech jakkoliv angažovat. Sice je mi jasný, že autor mohl vymyslet (a vymyslel) dalších X-set setkání Kefalína s kýmkoliv z útvaru, ale v nejlepším se má přestat. No ne?

2 20.09.2020

Mnohem slabší, než první díl. Konec zbytečně moc "socialisticky uvědomělý". Opravdu se mi nechce věřit faktu, že ač je knížka myšlena nadneseně, tak tyhle socialistický kydy VE SKUTEČNOSTI někdo vůbec myslel vážně. Hlavně jsem zůstal s hubou otevřenou při zmínkách o zlých kapitalistech a vykořisťovatelský buržoazní pakáži. Holt jsem ročník, který tyhle časy zažil jen coby malý smrad s plínou na prdeli.

1 05.09.2020

Povedzte mi Kefalín, čo si představujete pod takým výrazom absurdní?

4 02.09.2020

Nalákán skvělou sci-fi Příchozí jsem se rozhodl přečíst si verzi ze které film vychází. Mno - namlsán úvodem, zklamán zbytkem. Jediná dobrá povídka je vážně Příběh tvého života, zbytek těžký podprůměr, který do záhuby žene přemíra stránek. Ještě beru jako celkem dobrou věc Dokument, ale zbytek jsou jen pseudointelektuálský kecy o ničem. Kdyby každá povídka, kterou jsem přečetl, měla o polovinu méně textu a trochu spád, tak neváhám a na hodnocení zatlačím. Prostě se to všechno strašlivě táhlo, asi jako smrad ze slušně jetých kecek.

01.09.2020

Všechna ta pomrkávání od Beatles, Floydů apod. beru jako příjemné plus, a ještě plusový bodík navíc za luxusní český překlad a hrátky s češtinou (ukázka zabejčenosti, chci s ním mít tele atd....), ale na druhou stranu celkem zklamán že zbytku. Příběh zbytečně rychle ukončen a pokud měl autor na mysli poselství typu "chovejte se ke zvířatům hezky a s úctou", tak bohužel to narazí na dva základní kameny úrazu: 1) lidé jsou moc pohodlní na jakoukoliv změnu a 2) budou-li mít lidé neustálý přísun žvance až k hubě, bude jim ukradený, jak jiní zacházení s dobytkem na jatkách. Hlavně, když to sami neuvidí. Bohužel.

3 21.08.2020

Tři robotické zákony - geniálně jednoduché a devět povídek, které jsou ve své podstatě tak jednoduché, až jsou geniální..:-) Přesto se v každé z nich skrývá velká myšlenka. Zkrátka a jednoduše: tohle je nesmrtelná a nestárnoucí klasika a spolu s Poslední otázkou asi to nejlepší, co mistr pera Asimov napsal. Přečteno už několikrát a stále se ke knize rád vracím.

11 19.08.2020

Jak už to tak bývá, tyhle antologie bývají často dost nevyrovnané kvality. Ze začátku, po přečtení Slibu (perfektní nápad a vskutku vtipná pointa na závěr) a Návratu postapo. otce jsem byl fakt nadšen. Takovéhle povídky mám jednoduše moc rád, asi že jsem vyrůstal na Falloutu apod. Stejně tak na konci knihy jsem nadšen z výherní povídky.
Bohužel pak přišlo rozčarování v podobě Mýtiny, kterážto by mohla být na třetině stránek nebýt toho neustálého opakování jedné věty v průběhu jednoho odstavce čtyřikrát (aby snad čtenář nezapomněl). Povídky Hráč, Dotyk motýlího křídla a Mea Culpa a Nezvaný host mi přišly jako naprostý brak a balast k vyplnění obsahu a zbytek povídek jako prachsprostej průměr. A přitom je postapo moje nejoblíbenější sci-fi škatulka a na tuhle knížku jsem se fakticky moc těšil. Holt škoda.

1 18.08.2020

Moc neuvěřitelné na to, aby to byla pravda. Křováci si náhodným způsobem vyberou jednu americkou doktorku jen proto, aby s ní prodělali několika týdenní trip po vyprahlé buši? Autorka očividně ujíždí na New age, což se snaží každou stranou procpat čtenáři. Na druhou stranu je v knize i přes onu fikcí hodně velkých myšlenek, které stojí za to chvíli nechat převalovat v mysli a přemýšlet, jestli náš způsob života vážně není naprosto proti všem přírodním zákonům. Na to až si odpoví každý sám.

3 06.08.2020

Mno konečně! Konečně kniha o pouti, na které (a o které) má smysl tu knihu vůbec napsat, sepsat a vydat. Jako první jsem o PCT četl domácí tvorbu od Moniky Benešové, kterážto mě teda absolutně nenadchla. Naštěstí Cheryl Strayed na to šla od lesa (tedy z Mohavské pouště) a díky ní měl člověk ze čtení konečně pocit vedra, žízně, zimy, každého kamínku v botě a chřestýše na cestě - tak jak to od cestopisu čtenář čeká. A o důvodu proč knihu napsala zde není třeba vůbec polemizovat - stokrát pádnější, než autorka Pacifické hřebenovky.

8 05.08.2020

O knize jsem se doslechl někdy v roce 2015 při cestě pod Mont Blanc a během výstupu na vrchol. A protože cesta byla dlouhá a děsně se to táhlo, výstupových metrů moc a kilometrů do Francie ještě víc, někdo mi převyprávěl pár největších perliček z téhle knihy. Knihu jsem si samozřejmě musel přečíst a od té doby se mi to stalo ještě asi čtyřikrát, nebo pětkrát (to přečtení, ne výstup).
A musím říci, že jsem z vyprávění nadšený popáté stejně jako napoprvé. Zejména části týkající se Feynmanových studií a pak projektu Manhattan v laborkách Los Alamos. Prostě špica. A musím říci, že být takových učitelů a profesorů v českém školství více, děly by se velké věci!

6 22.07.2020

Stejně tak, jako mají Češi svého Švejka, tak hrdinou španělského lidu bude Don Quijote de la Mancha. A protože jsem snad tisíckrát během života slyšel úsloví o (nesmyslném) boji proti větrným mlýnům a nikdy knihu ani nedržel v ruce, rozhodl jsem se, že musím svou chybu napravit. První z mnoha dobrodružství - super, člověk se nasměje. Jenže zhruba uprostřed prvního dílu se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka "hele dyť vono je to furt to samý!!" Don Quijote ze sebe udělá vola, dostane na držku buď on sám, nebo jeho sluha Sancho (nejčastěji oba dva), načež se jim povede zdrhnout. Po namazání hřbetu léčivými mastmi se děj druhý den opakuje. A znovu. A opakovaně. A dokola...
Ptám se: fakt se to někomu líbilo číst stále to samé?
A další věc - sice je mi jasné, že je příběh silně nadlehčen, ale mě se příčí číst o někom, kdo ze sebe dělá šaška na každém kroku. Tajně doufám, že by ani Evoluce nenechala nikoho takového přežít a rozsévat své geny dál. Resp. jsem možná tak naivní, že v to věřím :)

3 22.07.2020

Určitě o řád lepší, než Zakázané slovo (kteréžto jsem četl jako první), ale i tak se najdou povídky, u kterých tak nějak nechápu, proč mají své místo ve výběru těch nejlepších (Jeho jezero, Primus inter pares nebo Vynález S-knihy). Na druhou stranu povídky Bílý, Zakázané slovo a Kdo sedá na dvou židlích mě přesvědčily o tom, že má cenu do těchhle antologií investovat čas i peníze. Konkrétně u poslední zmíněné povídky jsem se naprosto viděl - už kolikrát jsem si říkal, co by se tak stalo a jaká by byla moje alternativní budoucnost kdybych udělal/neudělal/ šel/nešel atd.

1 27.06.2020