Poselství od protinožců

Včera jsem ji dočetl a když se zamýšlím nad dojmy, tak jsou opravdu rozporuplné.

Kniha jako taková mi přijde dobrá, plná inspirativních myšlenek a nebojím se říct i moudrosti.

Ze začátku jsem vše hltal a tak nějak přirozeně byl přesvědčený o pravdivosti všeho, co mi autorka naservírovala. Pak jsem se ale dopídil, jak to s knihou v 90s bylo (Morganová knihu prezentovala jako autentický zážitek, ale později přiznala, že je to fikce) a od té doby mě to bavit přestalo. Vše jsem začal vidět jinýma očima a místo otevřené mysli přišel skepticismus a znechucení. Bla bla bla.

Líbí se mi, že autorka hází na stůl témata jako láska ke všemu kolem, potenciál mysli, upřímnost,... a docela hezky o nich píše, ale nemůžu fandit takovým snahám, když paradoxně vznikly ve lži a ještě k tomu ublížily těm, kterých se to nejvíce týká - australskému domorodému obyvatelstvu.

“…jediný způsob jak obstát při zkoušce, je zkoušku podstoupit…. “
Hned v samém začátku předmluvy autorka sděluje, že ač vychází ze skutečných zážitků, předkládá nám knihu jako román. Osobně bych to zrovna románem nenazvala. Spíš pozvání (ač fiktivní) k jednomu z původních australských domorodých kmenů. Seznámení s jejich způsobem života i jejich filosofií. Je třeba si přiznat, že se Evropané k původnímu obyvatelstvu po celém světě nechovali zrovna příkladně. Nebylo by marné umět se vzájemně respektovat, případně dokázat, předat si vzájemně určité zkušenosti. Rozhodně to bylo zajímavé.

Právě jsem dočetla a tak nějak nevím, co si mám myslet. Některé myšlenky zajímavé, ale ve výsledku nejsem tak nadšená, jak jsem očekávala.

Dostala som do daru a vidím to tak, že aj vzápätí podarujem. Niekomu, koho môže naštartovať, kto zabudol, ako sa veci majú...
Život pôvodných obyvateľov Austrálie, ak je v knihe opísaný pravdivo, je nádherne zmysluplný, s úctou k Jednote, prírode. Telepatia, ktorou komunikujú, schopnosť liečiť, ich hodnotový systém, neoslavovanie narodenín, teda starnutia, ale chvíle, keď sa stanú lepšími, zmena mena u jednotlivca zakaždým, keď získa nejakú prospešnú zručnosť, neuznávanie športu, ale len hry pre zábavu, kde nie je ani víťaz, ani porazený..., to všetko je veľmi inšpirujúce.
Avšak, prerod tetušky materialistky s nalakovanými nechtami, mejkapom, v kostýme a s hlavou plnou "civilizovaných" návykov a myšlienok bol akýsi prirýchly, až naivne rýchly. Pôsobilo to veľmi umelo, čo je iste škoda. Pretože v tejto nesympatickej forme môže zaniknúť obsah...
A keď sa čitateľ dozvie, že táto žena/autorka, ktorá podstúpila takúto "transformáciu", vlastne zarába na nepravdách..., kde je potom všetko to, čo "pochopila", čo sa "naučila"?

Jako pro přísně racionálního člověka pro mě bylo tohle vyprávění uvozené tím, že "může být pravda, ale možná taky ne", trochu moc ekologické ezoteriky.

Se současnou úrovní vědeckého poznání věřit tomu, že otevřená zlomenina se dá spravit zpěvem a menstruační krví do té míry, že druhý den ujde zraněný x kilometrů pouští, nebo že se někdo tak napojí na vodu, že se stane vodou a najde ji všude... no, nevím, na mě to bylo moc.

Nelze upřít, že některé myšlenky mají svou racionální podstatu a stojí za zamyšlení, ale podáno v tomto balení mi Poselství odnm protinožců úplně nesedělo.

Prostý a docela krátký příběh lékařky, která prožila cestu s australskými domorodci. Svého času jsem ji všem kupovala jako dárek, postupně nadšení vybledlo. Nicméně kniha nutně nikoho o ničem nepřesvědčuje, čte se snadno a rychle, a zároveň nese spoustu podnětů i nějaké to poselství.

Jeden ze skrytých pokladů, které nelze doporučit každému. "Mluvili o živém a mrtvém čase. Lidé nežijí, když jsou rozzlobení, deprimovaní, litují se a nebo jsou naplněni strachem. Nezáleží na tom, že dýchají. Dýchání jen ukazuje ostatním, které tělo ještě není hotové k pohřbení."

Kniha "Poselství od protinožců" (Mutant Message Down Under) od Marlo Morgan se pokouší být duchovní cestou a kulturní výpovědí o tradičním životě australských domorodců. Autorka v knize tvrdí, že zažila putování po australské buši s domorodým kmenem a byla svědkem jejich životní filozofie, která ji hluboce změnila. Avšak tato kniha, která se představuje jako faktografická, se setkala s tvrdou kritikou nejen pro své nepřesnosti, ale i pro zkreslení a idealizaci domorodé kultury.

1. Nesrovnalosti v domorodé kultuře.
Jedním z největších problémů knihy je její nepravdivé a stereotypní zobrazení australských domorodců. Morgan prezentuje domorodé kmeny jako primitivní, homogenní skupinu lidí s jednotnou filozofií a způsobem života, což zdaleka neodpovídá skutečnosti. Austrálie byla před evropskou kolonizací domovem stovek různých kmenů, každého s vlastním jazykem, tradicemi a způsoby života. Morgan ignoruje tuto rozmanitost a zobecňuje domorodce jako mystické bytosti, které mají přístup k nadpřirozeným schopnostem, jako je telepatie nebo léčení rukama. Tím nejenom dezinterpretuje jejich kulturu, ale také je redukuje na jakési duchovní „karikatury“ sloužící západnímu publiku.

Morgan popisuje domorodce jako „Lidi Pravdy“, kteří nekomunikují slovy, ale telepaticky. Taková tvrzení pouze slouží k senzacechtivosti, spíše než k realistickému zobrazení jejich způsobu komunikace.

2. Fiktivní charakter příběhu.
Ačkoliv se kniha snaží tvářit jako memoáry, není to skutečný příběh, ale smyšlená vyprávění. Samotná Marlo Morgan později přiznala, že kniha není dokumentem jejích skutečných zážitků, ale fiktivní příběh. Toto odhalení je zásadní, protože kniha se po vydání prodávala jako faktografická, což čtenářům vnuklo dojem, že jde o autentický příběh o domorodém životě a duchovní moudrosti. Tento aspekt je morálně problematický, protože kniha zneužívá důvěru čtenářů a prezentuje fikci jako skutečnost.

Morgan tvrdí, že se zúčastnila putování s domorodým kmenem po australské buši bez jakýchkoliv moderních technologií. Ve skutečnosti však žádná taková cesta neproběhla, a domorodé komunity tuto knihu odsoudily jako lživou a velmi vzdálenou pravdě.

3. Exploatace domorodé kultury.
Domorodí Australané, kteří knihu četli, ji otevřeně kritizovali za exploataci jejich kultury a šíření falešných představ. Kniha je typickým příkladem kulturní apropriace – autorka si přivlastňuje prvky domorodé kultury, přetváří je do pseudo duchovního poselství pro západní publikum a tím je de facto komodifikuje. Skutečné problémy, kterým čelí domorodé komunity, jako je chudoba, ztráta půdy a kulturní genocida, jsou ignorovány a nahrazovány idylickou vizí harmonického soužití s přírodou.

Domorodí lidé Austrálie po vydání knihy otevřeně vyjádřili nesouhlas a uvedli, že Morgan nikdy nebyla pozvána do žádné z jejich komunit a že její popisy života domorodců jsou naprosto nepravdivé a urážlivé. Kniha navíc naznačuje, že domorodci jsou na pokraji vymření a vybrali Morgan, aby předala jejich poselství světu – což je čistě dramatické a lživé tvrzení.

4. Nedostatek antropologické přesnosti.
Morgan v knize často prezentuje domorodé zvyky a filozofie způsobem, který nedává smysl z antropologického hlediska. Například tvrzení, že domorodci nemají žádnou materiální kulturu a zcela žijí bez jakékoliv potřeby věcí, je zkreslením skutečného vztahu domorodců k předmětům a zdrojům. Tradiční domorodé kultury si váží svých nástrojů, oblečení a umění, které často mají hluboký symbolický a kulturní význam. Morgan však zjednodušuje jejich životní styl na duchovní cestu bez jakýchkoliv potřeb nebo tužeb, což je silně neautentické.

5. Esoterická a new-age agenda.
Kniha je postavena na duchovních myšlenkách, které spíše odpovídají new-age filozofii než skutečné domorodé moudrosti. Morgan kombinuje koncepty, jako je telepatie, léčení energií, a „jednota s vesmírem“, které jsou sice populární v new-age kruzích, ale nemají oporu v autentických domorodých tradicích. Tím dochází ke směšování a zplošťování různých kulturních a duchovních proudů do jednoho univerzálního poselství, které má potěšit západní čtenáře hledající „pravdu“ mimo vlastní kulturu.

Závěr:
"Poselství od protinožců" je kniha plná nesrovnalostí, která je spíše než autentickou výpovědí o australských domorodcích fikce zabarvená new-age esoterikou. Kritizována za exploataci domorodé kultury, prezentuje nepravdivé a často urážlivé představy o domorodém způsobu života. Ačkoli může některým čtenářům poskytnout určité duchovní zamyšlení, její kulturní přesnost a věrohodnost jsou zásadním problémem. Namísto vzdělání a porozumění původních Australanů posiluje kniha stereotypy a zkresluje a zesměšňuje skutečný obraz domorodých komunit.

Snůška lží prezentovaná jako skutečný příběh australských domorodců, který se ale nestal. To ale pozná každý, který se o původní obyvatele Austrálie zajímá a aspoň něco málo o nich ví.
Pokud by kniha byla prezentovaná jako smyšlená beletrie, nemohl bych říct půl slova, ale tyhle ezoplky prodávat jako osobní příběh putování s původními Australany, je prostě podvod.

Citát z knihy: "..., a tak jsem udělala krok vzhůru na spirituálním žebříčku."
Když budu chtít stoupat vzhůru po spirituálním žebříku, vyberu si k tomu jiného průvodce. Nikoli dílo, které se tváří jako beletrie. Přitom mám ráda příběhy o souznění s přírodou, s nádechem tajemna. Tohle ale bylo na mě moc násilné vnucování "stoupání vzhůru".
V knize je spousta protimluvů, nesrovnalostí a dle mého do očí bijících nesmyslů. Většinu toho bych mohla odpustit, kdyby to zhruba od poloviny nebyla neskutečná nuda. Naštěstí to je krátké, tak jsem to dočetla. Ze zvědavosti, jen abych zjistila, v jakém duchu bude návrat do civilizace. No.. ani závěr nezachránil mé rozpačité pocity z knihy.

To bylo pro mne velký zklamání. Myslela jsem si, že to bude větší pecka než díl druhý, ale ten byl daleko lepší. Tohle působilo strašně neosobně a nezajímavě. A ještě je to fake!

Pro domorodce nemá jednota určitou velikost, tvar ani váhu. Je to podstata, tvořivost, ryzost, láska, neomezená a nespoutaná energie. .

Nádherná kniha založená na pravdě. Pro každého, kdo hledá vnitřní klid, víru v sebe, v lidstvo, ve vesmír, v Boha. Víru v lepší zítřky, v naši planetu, v přírodu a vše živé. V lásku, smích a naději.
V poklidné umírání. V lepší, zdravější budoucnost. V proměnu. V pozitivní energii.

Knihu mi vnutila známá, která všemu, co je zde napsáno, bezmezně věří. Ze zvědavosti jsem ji začala číst, protože už jsem věděla, že je to fikce, kterou spisovatelka vydávala za pravdu. Nedočetla jsem...

Tuto knížku jsem si přečetla opakovaně a našla jsem v ní mnoho zajímavého, co mě napoprvé uniklo.

Kniha plná krásných myšlenek a poselství.. Kdo poslouchá Jana Raka, tak z pohledu kvantové fyziky není nic nemožné.. Jen opustit materialismus..
*Toho dne jedna půvabná mladá dívka vstoupila mezi trsy suché trávy a náhle, jakoby zázrakem, držela v ruce překrásnou žlutou květinu na dlouhém stvolu. Uvázala si ji kolem hrdla jako drahocenný šperk. Ostatní se okolo ní shromáždili, aby pochválili její krásu a vkus. Skládali jí poklony celý den a já jsem viděla, jak dívka doslova září radostí, protože se ten den cítila nezvykle krásná.
Při pohledu na ni jsem si připomněla něco, co se stalo těsně před mým odjezdem ze Spojených států. Přišla ke mně pacientka, která trpěla silným stresem. Když jsem se jí zeptala, co se jí přihodilo, řekla mi, že jí pojišťovna zvýšila pojistné na její diamantový náhrdelník o osm set dolarů. Našla někoho v New Yorku, kdo jí řekl, že může vyrobit přesnou napodobeninu náhrdelníku z nepravých kamenů. Chystala se tam odletět, počkat, dokud náhrdelník nebude hotový a po návratu uložit své pravé brilianty do bankovního sejfu. To by ji neuchránilo před pojistným, které by bylo stále ještě dost vysoké, ani to neznamenalo, že by náhrdelník byl v naprostém bezpečí, protože něco takového nemůže zaručit ani ta nejlepší banka, ale pojistné by se tím podstatně snížilo. Zeptala jsem se jí na každoroční městský ples, který se měl brzy konat, a ona mi řekla, že napodobenina bude do té doby hotová, a tak si ji při té příležitosti bude moci vzít na sebe.
Na konci dne dívka z kmene Opravdových Lidí položila svou ozdobu do písku a navrátila ji zemi po tom, co květina splnila svůj účel. Dívka jí byla nesmírně vděčná a uchovala si vzpomínku na pozornost, kterou ten den vyvolala. Dostalo se jí potvrzení vlastní přitažlivosti. Přesto se nevázala na předmět, který jí tyhle pocity přinesl, na květ, který pomalu uschne a návrátí se do věčného přírodního koloběhu.
Přemýšlela jsem o své pacientce u nás doma. Pak jsem se podívala na domorodou dívku. Její šperk měl skutečný význam, zatímco naše šperky měly jen peněžní hodnotu.
Usoudila jsem, že s našimi hodnotami je něco v nepořádku, a ne s hodnotami těchto lidí, kteří žijí v nejzápadlejších končinách Austrálie a jsou označováni za primitivní národ.

Já jsem jí to také sežrala i s navijákem a nebýt odkazu v komentáři "arcs", tak bych to ani neodhalila. Takže upravuju své hodnocení...

(SPOILER) Na začátek tohoto komentáře je pro mě důležité napsat, že jsem na tuto knihu nahlížela jako na čistou fikci, tomu také odpovídá mé hodnocení. Jako fikce si myslím, že je tato kniha velmi dobře napsaná, odnesla jsem si z ní trochu moudrosti a vědomí, že stále existují lidé, kteří jsou nějakým způsobem spjatí s přírodou a souzní s ní. Pakliže bych na tuto knihu ale měla nahlížet jako na knihu inspirovanou skutečnou událostí, nevěřila bych jí to. Některé pasáže totiž byly tak přetažené za vlasy (domorodec si zlomí nohu, dostane na otevřenou zlomeninu nějakou mast a za chvíli chodí jako kdyby otevřenou zlomeninu neměl?), že je i mé logické chápání popírá. A také mě nebavilo, jak autorka pořád dávala najevo, že ONA je tou vyvolenou, kterou si tento kmen našel, aby s nimi toto dobrodržuství prožila... No, nevím. Pokud člověk na tuto knihu bude pohlížet jako na fikci (stejně, jako já), má o večerní čtení s nádechem exotična postaráno a najde si v ní pár mouder a faktů. Pokud na ni člověk bude pohlížet jako na knihu, která se reálně stala, bude asi kulit oči navrch hlavy a bude kroutit hlavou nad tím, jak je možné, že se tolik divných věcí mohlo stát...

Dobré nahlédnutí někam jinam. Ještě nevím, jestli mi duchovno sedí takhle zasazené do příběhu, ale asi budu zkoušet dál.

Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu to byla děsná, za vlasy přitažená, slátanina. Na stranu druhou se v ní našlo poměrně dost zajímavých myšlenek a poselství. Jsem si jistá, že pokud této knize dá člověk šanci, najde si v ní to své.