Bublinka. komentáře u knih

Zase si přijdu úplne mimo, když tu opěvovanou a milovanou Lolitu odkládám bez valného nadšení. Ani k jedné postavě jsem si nevybudovala vztah, ani trošku kladný, nepocítila jsem ani chvilku soucitu. Jen snad chvilky zhnusení. Rozsáhlá souvětí, květnaté popisy jsem spíš nevnímala, než vnímala, často jsem měla až bolestný pocit toho, že mi pravý smysl všeho uniká. Finále mě zklamalo, čekala jsem nějakou tu finální bolestnou destrukci, přišla jen plíživá smrt, kterou by snad i jeden přehlédl.

7 12.04.2019

Jak jsem psala u prvního dílu, nejsem už asi úplně cílovka YA, ale ráda po ní občas sáhnu. Selekce mě příjemně překvapila i když je to takové nenáročné čtení bez nějaké akce, takové Hunger games pro citlivé duše a snílky. Elita už trochu přitvrdila, ale bavila mě už o něco méně, přesto se dobře četla.

26.03.2019

Sice už nejsem tak úplne cílovka YA literatury, ale prostě po ní občas sáhnu. Byla jsem až překvapená, jak mě první díl hned vtáhl do děje a jestli budu plynule pokračovat k druhému jsem se ani nemusela rozhodovat. Každý díl jsem měla dočtený (i s prací apod) za den. Jednička mě jednoznačně bavila nejvíc. Hlavní hrdinka byla docela sympatická a do prince by se člověk zamiloval dřív než ona. Mezi hrdinkami jsem tedy čekala větší nevraživost, více rozbrojů a naschválů,jak si je pamatuji z těch několika málo dílů různých reality show, které jsem měla tu smůlu vidět. Vše v podstatě probíhalo poklidněji až na občasné útoky rebelů. Takové Hunger games pro citlivé duše.

3 25.03.2019

Přečteno na jeden zátah (teda s odskočením si do kina na fenomenální Bohemia rhapsody). Strašně mě to zase bavilo, ale stejně jako Alici, strašně, ale strašně mi chyběl plukovník. Tomu patetičnost taky slušela rozhodně víc.
Děj dobře ubíhal, nenudila jsem se, akce bylo taky dost. Stejně cítím možná otevřená vrátka i když tato kniha měla být údajně závěrečná...?

SPOILER: Co mě štve, je, že jsme se nedozvěděli, co se vlastně stalo, když se Alice s Ryanem a Jitřenkou rozdělila. A nejvíc mě štve, že jsme se do ****, **** nedozvěděli, co se stalo v Instanbulu.

6 28.12.2018

Docela dlouho jsem se ke knize odhodlávala, ale nakonec přišla ta správná nálada a já se do Zlodějky pustila. Poslední dobou se mi u knih stála častěji stává, že nesdílím kolektivní nadšení, ale tentokrát jsem měla vážně dobrý dojem.
Jako vypravěče zvolit smrť bylo vážně odvážné a nakonec to nebylo úplně zlé. Tátu Hanse jsem si zamilovala hned, s mámou to bylo o něco těžší. Asi mi společně s Maxem přirostli k srdci víc, než samotná Liesel.
A malý SPOILER: Kniha mi zlomila srdce. Po dlouhých letech jsem si u knihy docela pobrečela.

3 23.07.2018

My naopak na Tribeč asi pojedeme. Na zadek jsem si z toho nějak nesedla. Bylo to ovšem dobře napsané, rozhodně mě Karika zaujal a určitě sáhnu i po dalším titulu. Knihu jsem si vzala s sebou na naší chalupu do Krkonoš, říkala jsem si, že to zesílí dojem, ale bála jsem se asi pět minut, ale než jsem dočetla posledních pár stránek, zase ten strach zmizel. V tomhle ohledu jsem byla trochu zklamaná, čekala jsem, že se vážně budu bát.
Samotná záhada mizení lidí byla zajímavá, kniha chytlavě napsaná, jen závěrečný efekt se u mě nedostavil.
SPOILER ALERT:
Moje racionální já se přiklání ke dvěma možnostem - a) Igor neexistuje;
b) Toxická psychóza nebo měl prostě špatnej trip. Ale co potom Mia? ;-)

3 09.07.2018

Nevím, jestli teď ještě otevřu nějakou kešku, abych se nebála, že v ní bude mrtvola.
Nejsem si jistá, jestli by se mi kniha tolik líbila, kdyby nešlo o kešky. Koneckonců bych po ní jinak ani nesáhla, protože jsem v životě přečetla asi 4 detektivky. Nelitovala jsem i když jsem od toho čekala něco víc, přesto jsem se nakonec nechala vtáhnout do děje a užila si docela dost napětí. Hlavní postavy byly sympatické, nakonec se choval i celkem zajímavý zvrat. Nebylo to úplně špatné.

2 15.06.2018

Tohle dobrodružství mě bavilo. Mark je fakt sympaťák, člověku musí prostě přirůst srdci, jak se se svým osudem pere s vtipem. Jasně, občas jsem absolutně nevěděla o čem se mluví a co se teda děje a proč, ale tak nějak vždy z toho vzešel pochopitelný výsledek, takže jsem se s tím nějak vyrovnala. Za mě fajn sci-fi oddechovka, kde chyběla dávka nadpřirozena a to bylo pro mojí materialistickou dušičku dost odpočinkové.

7 15.06.2018

Jsem asi jedna z mála, ale mě to fakt nebavilo. V podstatě jsem se musela donutit příběh dočíst. Nejnudnější část byla kolonie. Občas jsem se z některých přirovnání a slovních spojení chytala za hlavu *no to snad není možný*.
"A pak to Mausami uslyšela. Dvě slova. On je tady."
Takže já asi neumím počítat. Pekně děkuju.
Ke konci knihy se to trochu zlepšilo a nebo už jsem věděla, že se konec toho utrpení blíží.

Oproti první knize ze série Backend stories se mi 21 úderů líbilo o dost víc, řekla bych, že Kotleta se s tou reklamou popasoval o něco méně násilně, než pan Stančík. Alespoň, co se týká 21 úderů. Pákrát jsem se zase od srdce zasmála. Projekt Mercury už tak záživný nebyl, ale zase podal zajímavé informace. Za mě jako propagační povídky to bylo super.

3 22.05.2018

Přečíst jsem si to tak nějak musela a potřebovala, ale nic moc to ve mně nezanechalo. A protože jsem čekala, že to ve mě dojem zanechá, tak jsem zklamaná. Hodnotit se neodvažuji, Takže bez hvězdiček.

Bylo to opět milé a přes několik vtipných momentů, je to pořád takové stejné. Oddechovka to byla ale fajn.

2 21.05.2018

Bylo fajn dozvědět se něco o Tobiasovi z jeho minulosti, před sérií, ale jakmile se objevila Triss, tak mě to už moc nebavilo, ač už uběhlo docela dost času od doby, co jsem sérii četla.

1 21.05.2018

Já jsem si s Metrem užila víc zábavy. Knihu jsem dostala od přítele k prvním Vánocům a udělala mi ohromnou radost. Když jsem se k ní konečně dostala, tak se mi ji ve spěchu k doktorovi podařilo nechat ležet v metru, takže jsem o ni přišla. A rok na to mi přítel koupil Metro k narozeninám, a já se pustila do druhého pokusu. A tentokrát mi už bylo přáno, dočetla jsem. Strašně moc mě to bavilo, byla jsem napnutá jak kšandy, ze začátku mě trochu rušily takové nepřirozené jevy, přeci jen jsem založením materialista, na co si nesáhnu, tomu nevěřím, ale když jsem si na to zvykla, tak už jsem byla nadšená. V postapo žánru si vyloženě libuju. A tohle dílo je majstrštyk.
Při čtení jsem strávila strašně moc času studováním mapy metra, a kupodivu mi to pomohlo s orientací v Londýnském metru :D.

!SPOILER ALERT!
Až na ten konec, to rozzuzlení, jak je to vlastně s Ďábly... to mi nesedlo.
Když jsem dočetla a podívala jsem se na DK, co mi chybí do výzvy a našla jsem bod "Kniha, ve které hraje roli knihovna (knihovník), tak jsem se musela smát.
Jsem zvědavá, co přinesou další díly, doufám, že se dočkáme třeba zjištění, co bylo to rychlé, hučící, co Arťom zahlédl a nebyl si jistý, o co vlastně šlo.

2 17.05.2018

U první poloviny jsem se smála hodně nahlas, jako už dlouho ne. Tak od poloviny už to tak vtipné nebylo, spíše takové stále stejné, ale i tak mě to bavilo a četlo se to samo. Na oddech od všech hororů mi to naprosto sedlo. Druhý díl byl také už pak nějak pořád stejný, ale také neurazil. Na oddech jsem asi nemohla sáhnout po ničem lepším.

2 17.05.2018

Pustila jsem se do toho hlavně, protože je to taková jednohubka a měla jsem to za kousek jednoho odpoledne vážně přelouskané. Ze začátku mě to docela bavilo, ale konec mi přišel dost odfláknutý, asi jsem ho úplně nepochopila a škodovácký nábor zaměstnanců tam byl tak nějak divně vecpaný. Doufám, že se Kotleta se zadáním v 21 úderech popere lépe.

18.04.2018

Vlastně aktuálně čekám na seriál Dobrá znamení, tak jsem si čekání chtěla ukrátit seriálem Američtí bohové, ale samozřejmě nejdřív jsem si musela přečíst knihu. Ze začátku jsem se hlavně musela smát, pak jsem se (skoro) začala bát. Posledních několik kapitol už mi ani nedovolilo knihu odložit, dokud jsem nebyla na konci. Za mě super, rozhodně jsem byla opět nadšená, jako z Nikdykde, ale nedokážu to úplně srovnat, Nikdykde je oproti Americkým bohům takové pohádkově naivní, ale i tak úžasné, Američtí bohové jsou asi prostě boží.

2 16.04.2018

Vyloženě to není můj šálek kávy, ale svoje jsem si nakonec našla. Moc mě nebavilo politické pozadí, nebavily mě osudy postav ani válečné části, ale líbilo se mi vykreslení Prahy v době, kdy byla uzavřená hradbami (a vznik Žižkova), což bylo asi jediné. Nevím, jestli budu pokračovat dalšími díly.

1 04.04.2018

I když samozřejmě je to jedna z knih z hodin literatury a člověk od začátku ví, jak to dopadne, stejně se to čte jedním dechem. A stejně jsem celou dobu doufala, že to přeci jen dopadne jinak. Možná je štěstí, že to je tak krátké, prožít s hrdiny o něco víc stránek, možná by ten konec byl ještě horší. A i když je to outlá knížečka, autor v ní bravurně obsáhl zběsilost té doby, všechno zoufalství, strach, hrdinství i zbabělost a naději. I ten konec byl skvěle pojat. Prostě 5 hvězd, jen to hvízdne.

7 14.02.2018

Samozřejmě nebýt kniha postapokalyptická, tak bych po ní zřejmě nikdy nesáhla a byla by to chyba. Je to trochu "jiné" postapo, než čtu obvykle, ale rozhodně jsem ani na chvilku neuvažovala, že bych knihu odložila, byl to zajímavý náhled zase z jiného úhlud pohledu.
Jen nevím, jak se postavit k té "bombě" po které nebyla naprosto žádná radiace. Nepodařilo se mi to nějak moc vyzkoumat, o co by tedy mělo jít a srejně tak o skutečném rozsahu a původu katastrofy... a já mám ráda ve věcech jasno.
Hlavní hrdina byl poněkud také otravný, všechno věděl nejlépe a pokud měl někdo jiný názor, tak ho zmanipuloval úplně snadno, vždy věděl, co přesně udělat, aby mu všihni dali za pravdu. A i když si svou neprosadil, nakonec všichni došli k tomu, že vlastně měl pravdu. Jinak to ale nebylo vážně vůbec zlé, naopak z toho sociologického pohledu to bylo zajímavé, čtivě napsané, občas jsem se dočkala i nějaké té akce.

3 12.02.2018