BoubelkaLulu komentáře u knih

Tohle je knížka, před jejímž otevřením by měl dotyčný zoufalec absolvovat lobotomii. Ukázka toho, že čím hroznější kniha je, tím větší reklamní masáž vydavatel udělá. Ano, stejně jako Wolf také po něčem toužím: že přestanou vycházet takové nesmysly a trágédy, kterým se kniha líbí, zavřou do psychiatrické léčebny.

Kniha se mi moc libila. Nejdriv se nic nedelo, pak se to rozjelo. Skoda ze tam nebyly obrazky.

Tato kniha byla moc napinava ale hodne se mi libila. Chtela bych aby tam byly obrazky to byl bylo lepsi. Docetla jsem ji ale az do konce!

Kdyby mi bylo 17 let, Hunger Games by se mi asi líbily. Dneska mě dětská literatura ale už moc nebaví.

Watney mi připomíná našeho souseda na chalupě, ten je také vášnivý zahradník. Místo skafandru si ale obléká spíš montérky.

Kniha se mi také velmi líbila. A víte proč? Nejdřív mě totiž naladila, pak byla pomalá a postupně se zrychlovala. Ke konci se to tááááhlo až to bylo rychlejší a rychlejší. Nakonec to byla moc fajnová jízda. A ani mi nevadilo, že tam byli všichni takoví divní. A hlavní hrdinka byla nejdivnější.

kniha se mi nelíbila, nebyly tam obrázky:(

Pan Nesbo pise hezky knihy, je tam krev, to mam rada. I kdyz ne tolik jako v jinych knihach od pana Nesba. Kniha se mi mocinky libila. Tak ahoj.

Kniha byla velmi ctiva a velmi se mi libila. Kdyby tam byly obrazky bylo by to lepsi.

Kniha byla hezka a napinava a moc me bavila. Nejdriv se nic nedelo, pak se delo, pak chvili ne a nakonec jo. Moc jsem se nekdy bala. Kniha ale byla moc tlusta ale nakonec jsem ji docetla.

Víte, co je na téhle knize nejdivnější? Od začátku jsem totiž netušila, jak to celé dopadne. To se mi zdálo právě podezřelé. Byla jsem z toho taková skoro až hadrová. Tak jsem si přečetla prvních 10 stránek a posledních 10 stránek a všechno mi najednou bylo jasné - kniha je sr**ka.

Bylo to napínavé a mocinky se mi to líbilo. Pan Huhule je velmi šikovný policista.

bylo to napínavé a moc mě to bavilo.

Tato kniha se mi nelibila. A nebyly tam obrasky to me stvalo nejvic.

Co se obalu týče, jde o nejpříšernější knižní řadu, jaká se na českém trhu za poslední roky objevila. Kombinace zelené, červené a černé v masivním bloku v horní části obálky musel vymýšlet někdo, kdo pravidelně bere hodně silné drogy. O bezpohlavní typografii a otřesné fotce dole snad ani nemluvit. Kdo ale čte takové knihy, hezké od ošklivého stejně nepozná, takže je vlastně všechno v pořádku.