BarboraSalome komentáře u knih
Píšící básník pan Jiří Kovtun opět v plné síle. Opět strhujícím způsobem popsána, tentokrát Masarykova pouť za nezávislost a jeho působení v USA. Doporučuji.
Dočteno. Dobře se mi četly všechny 4 díly. Nejlepší pro mě byl 3 . díl. Doporučuji, je to příběh velkého přátelství.
Já před Jiřím Kovtunem smekám. Naprosto perfektně zpracované téma dvou obětí Anežky Hrůzové a Leopolda Hilsnera. Výborně vykreslená česká a nejenom česká společnost.
Pořád se to dobře čte. Jsem ráda i za dosti podrobné politické vykreslení Itálie v 70. letech.
Paní Mornštajnová opět ve vynikající formě. Při čtení mi bylo těžko. Zpětně se nám jeví, jak 17. 11. 1989 již bylo jasné, že to dobře dopadne. Není tomu tak, nic nebylo vyhráno ani 26 . a 27. 11. 1989. Díky nejenom geopolitické situaci to dobře dopadlo. Ale nemuselo. Já jsem ráda, že paní Mornštajnová nabídla jiný konec. Je dobré mít neustále na paměti, že to nemuselo dobře dopadnout.
Ještě větší nadšení se u mě dostavilo oproti 1. dílu. Barvitě vykreslen život v 60. letech v Itálii. Měnící se společnost, i hrdinky příběhu. Doporučuji.
Nádhera. Skvost. Vynikajícím způsobem popsána Itálie 50. let minulého století pohledem jedné chudinské čtvrti a její hrdinek. Doporučuji,
Vynikající počin. Jsem nesmírně ráda, že to vyšlo. Dokreslujeme mi to obrázek, že pánové Ripka, Zenkl, Stránský, Smutný, Vilím a Majer stále nic nepochopili. Nepochopili, že podat demisi, aniž by měl ivětšinu je naprostý amatérismus s tragickými následky.
Nemůžu pomoci, ale mně se tato kniha od paní Mornštajnové líbí nejvíc. Příběh mě nesmírně zaujal, ba přímo pohltil. Krása.
Kniha se dobře čte. Je pravdou, že občas Bohuš Beneš přibarvuje realitu. Každopádně kniha je opravdu unikátní pramen, který poskytuje detaily ze zákulisí vysoké diplomacie a přibližuje myšlenkový svět Edvarda Beneše. Doporučuji. Jsem ráda, že tato kniha vyšla.
Pro mě průměrný román Milana Kundery. Dobře se ale prolínají románem autobiografické prvky-zvláště akt udání...
Esence jednoho přátelství. Knihu jsem si přečetla po shlédnutí Bernhardovy divadelní hry Oběd u Wittgensteina (v září 2020, kdy divadla mohla chvíli hrát). No, z inscenace Národního divadla, by měl Bernhard asi stejnou radost, jako z inscenace rakouského Burgtheatru své hry Lovecká společnost. Kritický, ale ne zatrpklý, Thomas Bernhard v celé své kráse.
Knížku jsem přečetla v době, kdy už bylo zřejmé, že 46. prezidentem USA se stal Joe Biden. Amerika zůstává stále rozdělená. Snad se v roce 2024 najde kandidát, který začne spojovat, i pro nás v ČR, by to bylo jedině dobře. P.S. Kniha mi přiblížila prezidenty Hardinga, Coolidge a Hoovera, o nichž jsem nic nevěděla. A o zbylých si rozšířila vědomosti.
Jsem ráda, že kniha vyšla. O Chartu 77 se velmi zajímám již několik let. Jsem bytostně přesvědčená, že kdyby více chartistek ( i chartistů) vstoupilo po roce 1989 do politiky, měli bychom se lépe. Kniha mi rozšířila obzory, děkuji.
Vynikající odborná publikace. Ač se jedná o odbornou publikaci, naprosto skvěle se čte. Kniha mi rozšířila obzory. Opravdu, jsem za její vznik ráda. Podala mi ucelený nezkreslený pohled na dr. Emila Háchu. Děkuji.
Kdyby byla kniha o půlku kratší, bylo by to rozhodně lepší. Nejvíce se mi ovšem líbily pasáže, které se nevěnovaly Milanu Kunderovu přímo- jednak portrét Pavla Haase, Jana Zahradníčka, dále popisování Sjezdu čs. spisovatelů (II. a IV.). Nelíbilo se, až moc přehnané pohlížení na Kunderu když byl dítě- děti toho řeknou, nedokážou úplně domýšlet všechno do důsledků, proto jsou děti. A bulvárnost- co kterou milenku naučil či nenaučil je mi srdečně jedno. Ovšem ty portréty jiných lidí a bravurní popsání těch sjezdů, to si z knihy odnesu, to je moc pěkné.
Kniha Petra Pitharta mi rozšířila obzory, za což jsem ráda. Přečetla jsem tedy komentované vydání z roku 2019, které má přes 500 stran. Nejvíce mě z celé knihy zaujala kapitola Češi a ,,soudruzi ze Slovenska". Domnívám se, že rozdělení bylo nevyhnutelné, že to k tomu spělo od začátku Československa. Vynikající a oprávněná je i kritika A. Dubčeka a dalších ,,politický hvězd" roku 1968 a nejen jich. Jediné, co se mi na knize nelíbí je, že poznámky pod čarou jsou často přes 3 stránky na úkor textu.
Velmi kvalitně popsány ozbrojené konflikty 21. století prostřednictvím válečného novináře. Rozhodně mně kniha rozšířila obzory. Trochu mě zklamalo, že tam nebylo víc o Izraeli (teď čerstvě vydaná 2. kniha pana Szántó to snad napraví).
Velmi dobře napsaná kniha. Krásně pan Branald vzpomíná na své přátelé. Nejvíce se mi líbily kapitoly o V+W a o Bohumilu Hrabalovi.
Tato kniha je důkazem, že i když autor nemusí být sympatizantem Václav Klause, může vzniknout objektivně napsaná kniha. Za to jsem neskonale ráda.