BarboraSalome komentáře u knih
Absolutní skvost. Jsem unešená. Se Suggie bych za nic na světě neměnila. Těžký osud. Výborně napsaný román o neradostném dětství a dospívání ve Skotsku v 80. a 90.letech minulého století. Tento román je i znamenitě přeložen paní Sobotovou. Plným právem paní Sobotová získala Magnesii Literu za překlad.
Co dodat? Snad jen, že je obrovská škoda, že má Milénium jenom 3 díly. Naprostý skvost, který mě znovu uhranul po více jak 10 letech.
Uhranutí trvá. Čtu sérii Milénium po 10 letech a jsem okouzlena více než prvně. Díky Čtenářské výzvě jsem se k Miléniu vrátila a jsem za to moc ráda.
Obávám se, že za pár let si nevzpomenu, že jsem knihu četla. Asi tak. Průměr. Rušilo mě, jak hlavní hrdinka Linda ve vězení píše pohádku. To má být asociace na Ivana Martina Jirouse a jeho vězeňské psaní Magor dětem? Nesrovnatelné.
Kniha se nečte úplně lehce, vyžaduje plné soustředění. Občas jsem se ztratila. Nejvíce se mi líbilo, když vyprávěli rodiče Adama. Obraz USA v několika dekádách 20.století. Zajímavé.Snad nakladatelství Argo nám představí i předešlé knihy Bena Lernera.
Nádherně a působivě napsané vzpomínání na místa a lidi v New Yorku, která už nejsou. Skvostné. Skvěle, skvěle, skvěle. Už se těším na další čtení povídek z pera Josepha Mithella.
Po nedávném prvotním setkání s povídkami od Jo Nesba jsem se vrhla i na kriminální příběhy s Harry Hole od téže autora. První díl série mě neodradil, budu pokračovat. Oceňuji i dobré popsání australských reálií.
Moje druhá přečtená kniha od Markéty Lukáškové. Zatímco kniha Vlaštovka v bublině mi přišla zajímavě napsaná (výhled do neradostné budoucnosti), tak Majonéza k snídani rozhodně ne. Plytký děj, nesympatická hlavní hrdinka a příběh nemastný neslaný. Bohužel.
Moje první seznámení s dílem Jo Nesba. Jsem uhranutá. Výborně napsané povídky. Ovšem musí si přiznat, že při jejich čtení mi bylo těžko. Mrazivé příběhy ukazující nedalekou budoucnost, v níž se zhroutí tradiční společnost. Neradostná budoucnost by nás čekala. Nejvíce se mi líbily povídky Krysí ostrov a Cikády.
Ze Slovenského století jsem byla uhranutá. Doslova a do písmene mě usvědčila z neznalosti Slovenska. Tato kniha Slovensko 30 let poté mě už tolik nezasáhla. Skákání z jedné časové roviny do jiné časové roviny se domnívám, knize nepomohlo. Každopádně děkuji velice panu Kosatíkovi za obě dvě knihy přibližující Slovensko.
I s druhým dílem jsem nadmíru spokojená. Pánové Stehlík a Groman to zkrátka umí. Kniha rozšiřuje obzory a mně konkrétně i doplňuje podcastové díly. Myslím, že naši politici stále budou dodávat materiál, takže už teď se těším na třetí díl. P.S. Opět mi udělala radost doporučená literatura.
Přečteno znovu po 10 letech díky Čtenářské výzvě 2022 (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu) a jsem za to ráda. Opět jsem byla uhranuta od začátku do konce. Je to vynikající.
K této knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě 2022 a jsem za to vskutku ráda. Líbí se mi, jak je kniha poskládaná, různé časové osy. Zaujalo mě, jak paní spisovatelka popisuje svět, který má nastat ve 40. letech tohoto století. Není to veselý výhled. Snad se nesplní.
Pan Kosatík zraje jako víno. Napsal vynikající knihu nejen o Slovensku, ale i o nás. Nečte se to lehce. Kniha mi ukázala, jak málo toho o Slovensku vím. Děkuji panu Kosatíkovi za tento počin. A rozšiřovat si obzory budu nadále.
Červená knihovna odehrávající se v mých milovaných Krušných horách. Předešlá kniha pana Javůrka, Chaloupky, měla smysluplnější příběh. A styl, jakým je to napsáno, se bohužel nezměnil. Škoda.
Knihu jsem četla v dětství. A díky Čtenářské výzvě 2022 jsem si jí přečetla znovu. Jsem generace Arabely, takže se mi tento příběh líbí celý život. Mít tak kouzelný plášť a prsten, to by bylo.
Knihu jsem si přečetla v rámci plnění Čtenářské výzvy 2022, jinak bych po ní nesáhla. Kniha je rozhodně čtivá, to se musí uznat. Avšak hlavní hrdinové mi byli bytostně nesympatičtí. Uhranutá nejsem.
Knihu jsem si přečetla v rámci plnění Čtenářské výzvy. Líbilo se mi, že děj se odehrává v mých milovaných Krušných horách. Co se mi líbilo méně, byl styl a úroveň jazyka autora. Působilo to na mě, jako by to psal žák 9. třídy ZŠ. Škoda. Takhle se jedná z mého pohledu o průměrnou knihu, na kterou si za pár let ani nevzpomenu.
Pavel Kohout je ve svých 94 letech stále ve formě. Moc se líbilo, jak je kniha koncipována.
Vynikající práce paní doktorky Wohlmuth Markupové. Objektivně a nezkresleně vypráví
životní příběh Huga Vavrečky, s důrazem na léta 1945-1952. Dokazuje, že historik má psát poctivě a nemá soudit. Jsem ráda, že se paní doktorce podařila takto přiblížit tohoto významného muže pana Huga Vavrečky, novináře, diplomata a politika. Děkuji.