BarboraSalome komentáře u knih
Přečteno kvůli diplomové práci. Velmi kritický pohled na naše prezidenty Václava Havla a Václava Klause. Dost tezí mě přivedlo k zamyšlení, se všemi rozhodně nesouhlasím. Bohužel jako červená nit se knihou neustále táhne připomínka, že Demokratické iniciativě nebyla dána dle názoru autora stejná šance jako Občanskému fóru. Působí to bolestínsky. Škoda.
Přečteno kvůli mé diplomové práci. Ovšem, co mě zaujalo bylo, že se dost kriticky Václav Klaus vyjadřuje o Miloši Zemanovi:,,Nechci reagovat pořád na jednu konkrétní osobu, která se vyznačuje mimořádnou mírou osobní zášti a osobního nepřátelství-pak bohužel vypadám stejně a házejí nás oba do stejného pytle. To nechci." A zajímavé je, že upřímně přiznává: ,,Posledních 8 let jsem žil silně přiškrceným plynem. V mnoha podobných věcech mám názory výrazně ostřejší, než jsem předváděl." Každopádně po skončení prezidentského mandátu se VK již rozhodně nebojí říkat věci naplno.
Skvěle napsaná kniha. Mně se líbi, i jak je kniha rozčleněna a že se začíná Kim Novak končí Ladislavem Jindrou. Dále se mi líbí pokora, kterou v sobě Martin Řezníček má. Kdyby ji v sobě neměl, nepřinášel by tak skvěle lidské osudy. Kniha se čte jedním dechem. Mně tato kniha rozhodně rozšířila obzory. Doporučuji.
Hotýlek se mi líbil více než Slepá mapa.Je to pohled do duší.Hlavně je skvěle popsána doba komunistické zlovůle.
Moje první přečtená kniha od paní spisovatelky Mornštajnové.Krásně popsané 20.století v celé své kráse.Výborně se kniha četla.Těším se na další.P.S.Nejvíce se mi líbila postava Anny.
Výborně napsané.Líbí se mi,že Petr Placák,je stále stejný,měří všem stejně,bez rozdílu. Zvláště se tato kniha dobře čte v době rouškové.Zvlaště ty části knihy,které pojednávají o udávání.
Tuto esej psal Jiří Dienstbier v roce 1985,tedy v době Studené války.Nikdo si v té dobé nemyslil,že dojde k překonání bloků,sjednocení Německa,sjednocení Evropy a k demokratickým systémům v střední a východní Evropě může dojít.A došlo.Tak ať to tak vydrží,přeji si v roce 2020,v době kdy kvůli koronaviru jsou zavřené hranice.
Nebýt psaní diplomové práce, k této publikaci bych se nedostala. Upřímně, jsem za to ráda, že jsem si mohla tuto publikaci přečíst. Je to ovšem těžké čtení. Kniha obsahuje články a názory publikované v letech 1990-1998 na téma česko-německých vztahů v českém prostředí, předně se zaobírá Sudetskými Němci a jejich odsunem (vyhnáním) z naší republiky po 2. světové válce.
Je opravdu inspirující a obohacující číst projevy VH i po letech. I dnes bych se pod ně podepsala. To, že jsme zůstali na půl cesty, není chyba jenom politiků, ale hlavně nás samotných. Myšleno to s námi bylo dobře. Doporučuji přečíst. Děkuji.
Skvělé popsané vzpomínky paní Huňátové na první roky naší rodící se demokracie. Když to člověk čte, neustále mu probíhá hlavou, kam jsme se to dostali, když začátek byl velmi slibný. Kniha rozhodně rozšíří obzory o naší zahraniční politice v letech 1989-1992.Doporučuji.
Brilantně zpracováno.Kdyby si to přečetla alespoň polovina národa,měli bychom se lépe.Rozčilení není program.Demokracie je diskuze a koketérie s ozvěnou brzy omrzí.
Ač nerada to přiznávám,kniha mě místy nudila.Dokonce i v kapitole o Praze.Zajímavé je ovšem přidání eseje do knihy Střední Evropa po 30 letech.
Dle mého soudu zatím nejlepší díl série.Naprostý skvost.Vynikajícím způsobem vykresleno politické prostředí.Navíc každá kapitola začínala citátem či úryvkem z Ibsenovy divadelní hry.Smekám.
Kdyby si tuto výborně napsanou knihu pana Kosatíka přečetla a zamyslela se nad obsahem většina našeho národa,měli bychom se lépe.Mnohem lépe.
Belgie nejen pivní očima zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu. Velmi působivě napsáno.Rozšíří to obzory.Na zdraví.
Kdyby se každý ze svých pochybení a selhání takto veřejně vyznal, měli bychom tak morálně čistý národ, který by nám záviděl celý svět. Autobiografie je to vskutku parádní. Nečte se lehce. Všechna čest, paní Vlasto. Děkuji i osudu za to , že jsem měla možnost se s vámi párkrát v životě setkat.
Vzpomínky Jaroslava Šedivého na rok 0 (1990) v Černínském paláci.Skvěle popsána tehdejší atmosféra.
Publikací věnující se RFE je málo. Díky za počin pana Prokopa Tomka. Rozšířila jsem si obzory. Snad ještě něco vznikne-publikace věnující se třeba do hloubky osudům jednotlivých redaktorů třeba Roziny Jadrné. Anebo kniha o Karlu Krylovi ve RFE ,o jeho rozhlasové práci.
Velmi kvalitně zpracované vzpomínky Jiřího Dienstbiera. Zvláště části věnované rozpadu Jugoslávie mi rozšířily obzory.
Přesný popis začátku 90.let minulého století u nás.Nečte se to lehko.Zvláště některé kapitoly-např.,,Českou cestou".Snad si vezmeme ponaučení.