babsi66 komentáře u knih

Kdybych byla malá, chtěla být jako Hilda - mít za nejlepšího kámoše Větvíka, bydlet na samotě v magické krajině a objevovat svět trolů, obrů a jiné mýtické havěti. Vlastně, chtěla bych být jako Hilda i ve svém již trochu odrostlejším věku.

Za mne mnohem lepší pohádka pro malé slečny ( i kluky), pokud je nechcete zásobovat výhradně pohádkami o princeznách čekajících na prince na bílém koni. A určitě se pobavíte i pokud máte dětský věk už dávno za sebou.

1 08.10.2019

David Mitchell opět nezklamal. Příběhy poskládané z různých epizod jsou evidentně Mitchellova doména - vše je promyšlené a každý detail nakonec zapadne na své místo, což v takto komplikovaném díle a světě, který si autor v knize vymyslel, je třeba ocenit. Navíc ten jazyk! Miluju knihy, u nichž díky jazykovým a vyjadřovacím schopnostem autora při čtení téměř vidíte, jak se vám každý detail příběhu odehrává před očima.

6 18.09.2019

Ze začátku jsem si říkala, že bych ty dialogy mohla skoro psát sama, jak byly předvídatelné. Naštěstí se děj po chvíli rozjel a slabiny v literární stránce šly trochu stranou. Je to lehce nadprůměrný thriller, který se snaží vařit z úspěchu Zmizelé od G. Flynn. Nelze mu upřít vynikající rozuzlení, nicméně než se k němu autorka dopracuje, je potřeba přetrpět začátek, který působí jak nezdařená kopie již zmíněné Zmizelé, pár očekávatelných zvratů v ději a postavu Toma Kruppa, kterému by neškodilo být více chlap a ne taková bačkora.

2 18.09.2019

Ishiguro mě jako autor strašně baví - celou dobu to vypadá, že se celkem nic neděje, ale ono se toho děje strašně moc. Hned ze začátku si čtenáře upoutá zmínkou o opatrovnících a dárcích a nechává na čtenáři, aby si domýšlel, o jaký systém jde a jak asi funguje, protože jednotlivé střípky se skládají do obrazu postupně. Na to, o jak skandálním tématu kniha pojednává, tak je psaná hrozivě "obyčejně a normálně". Líčení celého systému zde vystupuje spíše jako kulisa příběhu hlavních hrdinů, kteří jsou však jeho nedílnou součástí. A o to je to celé mnohem působivější.

5 18.09.2019

Autorka zdatně buduje napětí, o tom žádná. O to větší zklamání mě ale čekalo na konci, kdy se celé dění vysvětlí pomocí nějaké historky z minulosti, o níž v dosavadním ději nebyl ani náznak. Trochu to na mne působilo, jakoby autorka psala, psala a psala, až najednou zjistila, že neví, jak to rozuzlit, tak si vypomohla odhalením minulosti jedné z postav. Škoda veliká, protože 4/5 knížky jsou svou hutnou napínavou atmosférou jako stvořené pro chladné zimní večery.

5 18.09.2019

Ústřední motiv knihy je boží. Baví mě, jak se ze začátku jakože nic neděje, ale ono se děje, a strašně moc. Každý detail pak postupně zapadá do mozaiky a najednou zjistíte, že máte před sebou skvěle propracovaný příběh s výbornou pointou.

5 20.08.2019

Dlouho jsem nečetla knihu s hrdinkou, která by mi pila krev tak jako Pip. Přitom příběh sám o sobě byl zajímavý (byť možná místy přitažený za vlasy), ale Pip, která v téměř celých 540 stran neví, kam se vrtnout a dělá jednu botu za druhou, to zabila. Ostatně "její" kapitoly byly ty nejnudnější a bohužel to nedokázal vyvážit Wolfův život ve východním Německu ani zběsilé mládí Toma a Anabell.

3 20.08.2019

Jako jo, dalo se z toho vytřískat víc a mohl to být tlustý depresivní román o lítém boji s neřádem alkoholem zakončené silným morálním ponaučením. Nicméně oceňuju, že právě tak takto autorova vlastní zkušenost podána nebyla. Ne, že by příběh byl vyprávěn cynicky nebo s nadhledem. Spíše to na mne působilo jako konstatování faktu, přičemž právě řečená fakta jsou sama o sobě tak výmluvná, že není potřeba je dále zdůrazňovat. Ono to nevyřčené stejně čtenářům dojde - že alkohol je možná dobrý sluha, ale zlý pán.

3 20.08.2019

Když se chcete při čtení mazlit se slovy a užívat si sugestivní popisy spojené s tajemnou atmosférou Barcelony, sáhněte po Zafónovi. Za mne je Andělská hra o trochu slabší než Stín větru. Ani ne tak kvůli přílišné spletitosti děje, jako spíše kvůli hlavní postavě Davida, který jednoduše není tak zajímavý (a tak vnitřně rozervaný) jako Daniel Sempere ve Stínu větru.

5 20.08.2019

Na tuhle knížku jsem se strašně těšila. Žel bohu nadšení mě rychle přešlo. Nejprve jsem se nemohla začíst. Fajn, je to celkem silné, rozjezd je pomalejší, nevadí. Nicméně ani po 100 stranách mne příběh nepřesvědčil. Jenže stále se mi nechtělo knihu odložit. Vždyť přece už jsem přečetla tolik stran, že. Takže jsem ji dočetla, ale že by mě jakkoli oslovila, to skutečně říci nemohu. Ne, že by příběh neupoutal (ostatně právě kvůli němu jsem si chtěla knihu přečíst) nebo že by mi vadilo přeskakování v časových rovinách, jen mi to zkrátka vůbec nesedlo. Postavy si mne nezískaly, tempo vyprávění mě také nevtáhlo. Škoda.

2 17.05.2019

Za mne hrozně povedená knížka. Perfektně vylíčená atmosféra tajemné Barcelony, kterou jsem opouštěla jen s lítostí.

Ze začátku jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi styl vyprávění připomíná tvorbu někoho jiného. A nakonec jsem v tom objevila Arbese a jeho romaneta, jen povýšená na vyšší a zajímavější úroveň.

V každém případě jsem zvědavá na pokračování.

7 09.04.2019

Příběh má slibný rozjezd, jenže místo, aby s přibývajícími stránkami nabíral na obrátkách, je rozmělněn v množství motivů bez ucelené koncepce. Možná jsem měla přehnaná očekávání, možná jen nejde o knihu určenou primárně pro Čechy, každopádně mi uniká, kvůli čemu se kolem Kosmonauta strhlo to nadšení.

4 08.04.2019

Vždy, když čtu něco od McEwana, opakuje se stejný scénář - anotace mne obvykle nijak víc nezaujme, ale řeknu, že když to má tak dobré hodnocení, něco na tom bude. A pokaždé je to pak skvělý čtenářský zážitek a Na Chesilské pláži není výjimkou. Byť je to příběh kraťoučký, obsahuje v sobě mnohé - ať už vyřčené či nevyřčené, jen tak probublávající pod povrchem - o názorech dané doby na to, co je a co není přijatelné, o tom, kam až si člověk sám dovolí zajít, aniž by se styděl před sebou nebo před ostatními a o tom, zda si dovolí zpětně litovat svých činů.

7 11.03.2019

Je fajn, že do poslední chvíle netušíte, co přesně a jak se vlastně stalo. Každá z postav je načrtnuta alespoň do té míry specificky, že si ji lze snadno přiřadit ke jménu na začátku každé kapitoly, což s ohledem na množství postav podstatně usnadňuje orientaci v tom, kdo je kdo a kdo co skrývá. Bohužel výsledné odhalení nenabízí očekávaný "wow efekt", který bych vzhledem k vývoji děje čekala.

Po Dívce ve vlaku sice u autorky nastalo znatelné zlepšení co do stylu vyprávění, i zajímavosti jednotlivých charakterů, ale ani to bohužel nestačí na to, aby se kniha dala označit jinak než jako průměrná.

2 11.03.2019

Zápletka tedy určitě nevyhraje cenu za originalitu, ale způsob i tempo vyprávění se mi v době čtení vyloženě trefil do noty. Škoda, že pasáže s Morgan jsou psané tak šablonovitě a ve výsledku snižují dobrý dojem, který se autorce povedlo vytvořit díky příběhu dvojčat.

4 06.03.2019

Víc než samotný vztah Escobara s Virginí mě zaujal popis kolumbijské narkomafie nalezlé ve všech sférách veřejného života. Jako téma by to na knihu klidně stačilo samo o sobě. Nicméně vztah autorky a Escobara tomu dodává ještě o něco větší švih a zaručeně přiláká část čtenářů, kterou zajímá právě zákulisí milostného románku než vládnoucí vrstva prolezlá drogama.

1 06.03.2019

Základem toho, aby se vám povídka líbila, je, že nebude čekat knižní předlohu filmu. Filmu, který je podle mého úžasný, nicméně s povídkou má společný v podstatě jen základní námět a jména postav. A když se podobných očekávání a následných srovnání zbavíte, bude na vás čekat skrytě tragikomický příběh, který vám zpříjemní večer.

3 06.03.2019

Je pravda, že děj je vyprávěn trochu z rychlíku. Nicméně v něm najdeme tolik odkazů na nedávné události a mně blízká místa (ach, Vinohrady) či jiné momenty poplatné době, že ke vtažení do Johaniných trablů a ke vcítění se od atmosféry dané doby mi to stačilo. Zbytek pak už udělaly mé vlastní vzpomínky a dojmy.

19.02.2019

Dívka ve vlaku, která dávno není dívka a thriller, který není thrillerem, protože postrádá jakékoli napětí.

Základní motiv slídění při cestování vlakem by mohl být dobrý, kdyby nezabředl v tuně jakože thrillerových klišé a zmatku deníkových záznamů tří žen, z nichž se dozvíte o některé z nich více než jen základní charakteristiku a z nichž si sotva některou opravdu oblíbíte. Bohužel mužští hrdinové to nevytrhli už vůbec. Prostě tentokrát spíš nic než moc.

13 18.02.2019

Tím, jak povídka nechává prostor pro fantazii a přemýšlení, mi silně připomíná Hemingwaye a jeho "metodu ledovce". Ovšem v tomto případě nad povrch vykukuje tak malý ždibíček toho, co autor chtěl (zřejmě) sdělit, že mám celkem problém se vypořádat s tím zbytkem. Na mě až moc neuchopitelné. Osobně mě více než povídka samotná zaujal autorův doslov.

2 13.02.2019