B-artX
komentáře u knih
Země Indiánů
Jason Aaron
Nebudu lhát, když řeknu, že jsem z úvodního proslovu od mého oblíbeného Vaughana a celkové slávy díla neočekalával z prvního dílu trošku víc. Jako bavil jsem se, moc, ale ve finále třeba Y nebo Sága měly openingy o dost lepší. Nemělo to takový ten dopad, který by mě fakt přinutil, abych si hned otevřel další knihu jako u předešlých zmíněných děl. Pokud ale musím něco vyzdvihnout, tak storytelling, kresbu a parádní dialogy, jinak to ale nemělo na mě moc dopad. Třeba mezi postavami si najít nějakého oblíbence je fakt těžké a ve finále to je takový největší problém díla. Aaron se sice určo nesnažil dělat postavy sympatické, ale i přesto jsem si tam nenašel nikoho, kdo by mne bavil svojí přítomností. Snad až v dalších dílech, na které se vrhnu.
Ten žlutej parchant
Frank Miller
Další naprosto parádní příběh z pera Franka Millera z prostředí města grázlů Sin City. Frank je prostě boží, to stejné můžeme říct o Johnu Hartiganovi, který je jednou z nejsympatičtějších postav této série. Naprosto boží čtení, které musí bavit každého správného nadšence do komiksu. Obdobně skvěle je zpracován film.
Sémě zkázy
Mike Mignola
Sémě zkázy nebylo vůbec špatný, ale dost tomu chybělo. Nedokázal jsem se do příběhu tolik dostat jako třeba u filmu, protože se všechno děje tak rychle, že si na to člověk pořádně nepřivykne a nevybuduje si k tomu vztah. Děj jako takový těží jen z toho, že má fakt super námět, protagonistu a lore, jinak to vlastně není nic moc extrémního. Rozhodně nejzajímavější a nejvíc zapamatovatelný je vizuál díla, nebýt jej, rozhodně by nebyl Hellboy tolik známý.
Když v knihovně uvidím dvojku, určo po ní sáhnu, ale že bych byl z Hellboye nadšený jako třeba z Sin City nebo jiných klasik, to rozhodně říct nemohu.
Maminka
Jaroslav Seifert
Jedna z nejkrásnějších poezií, co jsem kdy četl. Seifert zde odhaluje krásnými verši čtenáři část jeho samotného a ohromnou lásku ke své mamince. Maminka jako kniha má duši, kouzelnou, jedinečnou a já bych ji určitě doporučil všem čtenářům. Milovníkům poezie či nikoli.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Kniha je nejvíce atypická ve svém stylu vyprávění, který se jakoby odehrává v pivním oparu, vyprávěný chlapíkem v hospodě, který vzpomíná na svoji ranou dospělost. To může vypadat lehce zmatečně, ale čtenář si na to zvykne. Zvláště dobrou volbou je si poté pustit i film, který je obdobně dobrý. Kniha sice nedává čtenáři nějaký pompézní děj o Druhé světové válce, ale to ani nemá a spíše se na ni divá tak nějak úkosem a hlavně se soustředí na hlavní postavu- Miloše a jeho trable. Kniha mne bavila a určo zařadím do maturitní četby.
Wolverine: Starej dobrej Logan
Mark Millar
Velmi nekonvenční komiks, který popisuje osudy Starého dobrého Logana v dystopické budoucnosti. Tento svižný road trip po tom, co zbylo z USA baví šíleně. Děj se ani na moment nesekne a naopak, střílí na čtenáře jednu starou slavnou postavu za druhou a k tomu přihodí nějaký epický moment. Všechno se ale děje nějak moc rychle- třeba část s dcerou Hawkeye se uzavřela tak nějak podivně a urychleně. Konec komiksu je ale nezapomenutelný a jako celek působí skvěle. Musím vyzdvihnout kresbu, která byla doopravdy parádní. Moc jsme se bavil.
26 maršálů Napoleona I.
Stanislav Wintr
Wintr je legenda. Pro nadšence Napoleonova života to je nutnost. Kniha se čte úplně sama, kolikrát sice budete mít z přehršle Napoleonových mužů zmatek, ale ve finále se můžete k nějakému jménu vždy vrátit. Wintr popisuje životy a působení ve službách Francie velmi čtivě a v případě maršála Neye a Kellermana i beletriálně. Jedna z nejlepších ne-beletrií, co jsem kdy četl. Hned se musím na nějaké další dílo o Napoleonovi od Wintra vrhnout.
West Coast Avengers
Roy Thomas
Jeden z komiksů, kde silně lituji, že jsem jej koupil. Hned jej střelím někde na bazaru, protože todle bylo hodně špatné. Děj jako takový je nuda. Příběh je vybrán dost bídně, až na stvoření Alkhemy to je seriózní nuda bez většího nápadu. Kresba nestojí za řeč.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Protagonista Holden Caufield je jednou je nejrealističtějších postav jakou jsem kdy v knize poznal. Tato velmi zajímavá a komplikovaná osobnost vypráví svůj příběh a myšlenky a divák jej následuje po jeho odchodu ze střední školy. Holden jako takový je děsně nesympatická osoba, pořád si na něco stěžuje, považuje většinu lidí za "smrady" nebo "pitomce" a vesměs nemá nic pořádného rád. S tím jsem měl největší problém, knihu jsem často odkládal, ne proto, že by mne nebavila (ba naopak), ale protože jsem z toho všeho přívalu negativních emocí neměl dobrou náladu. Kniha jako taková není rozhodně dílo pozitivní a celou knihu jen čekáte, jaká další nemilá událost se Holdenovi stane.
Dílo odráží rozlítanou dobu po druhé světové války a staví se proti měšťáctví, pokrytectví a typickému stylu života. Jde proti konvencím a dogmatům a dívá se na klasické věci, co nás provází v běžném životě dost atypicky. I přesto, že dílo vlastně nic moc kontroverzního neříká, z textu mezi řádky, vypovídající jak o Holdenovi, tak o poválečné době, si lze mnoho vyvodit. To dělá Kdo chytá v žitě ještě zajímavějším dílem a já si jej určitě zařadím do dvaceti maturitních knížek. Salinger píše velmi neformálním a chaotickým stylem, který je velmi specifický, nemůžu ale říct, že by byl styl špatný nebo dokonce hloupý. Kniha jako taková mne moc bavila, zvláště druhá půlka.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
"Mám rád muže, kteří mají budoucnost, a ženy, které mají minulost."
Obraz Doriana Graye je je velice zvláštní dílo. Z knihy, zvláště ze druhé poloviny, jsou silně znát znaky dekadence, přerod od romantického narůžovělého začátku knihy k úpadku a rozpadu charakteru je až děsivý. Kritický realismus v podání Wilda je podmanivý, kritika tehdejší společnosti srší z úst hlavních postav ob stránku a to dává knize skutečný nádech tehdejší doby. Dílo reflektuje to nejhorší z Londýna z pozdní viktoriánské éry a dívá se hluboko do duše Oskara Wilda. Právě Wilde píše jako bůh, popisy a dialogy jsem si užíval, ale nejvíce na mne zapůsobily úvahy a moudra lorda Henryho. Dorian byl sice velmi zajímavou postavou, ale právě tento děsivě inteligentní požitkář mne zaujal nejvíce a já si užíval každou jeho myšlenku. Kniha jako taková je skvělá, je ale k ní nutné si něco zjistit a nastudovat, jinak vám to zanechá v hlavě nemálo otazníků.
Když jsem později nad knihou přemýšlel, napadlo mě, že když se Henry a Basil bavili o obrazu, Basil řekl, že dal do portrétu Doriana Graye sebe, mohl mít Wilde na mysli sebe. Také v teto knize odrážel své nitro, duši.
Útok titánů 22
Hadžime Isajama
Nová kapitola příběhu Útoku titánů přichází. Nyní již hrdinové ví, jak se věci mají a já se nemůžu dočkat na jejich další jednání. Naprosto parádní čtení, které uklidnilo situaci po Bitvě o Zeď Mariu v minulých dílech a otevřelo mnoho možností do dalšího dění, na které se nemůžu dočkat.
Útok titánů 21
Hadžime Isajama
Bitva o Zeď Mariu je dobojována a hlavní hrdinové nyní řeší její následky. Erena a spol čeká důležité rozhodnutí, které napne čtenáře jako luk a na konci odhalení, které otáčí děj o 180°, parádní čtení. Dialogy trošku váznou za skvělým dějem, ale ve finále to nevadí. Skvělé, Attack on titan znovu potvrdilo, že bylo dobrý nápad si jej přečíst i po anime.
Útok titánů 20
Hadžime Isajama
Jeden z nejlepších dílů Attack on titan. Skvělý, rychlý děj. Epické momenty, které se jen tak nevidí a znovu parádní kresba. Naprosto skvělé čtení na jeden zátah, od kterého se prostě nelze odtrhnout. Paráda.
Útok titánů 19
Hadžime Isajama
Dlouho očekávaný díl. Reiner a Berthold se vrací a hlavní hrdinové jim můžou konečně dát na prdel. Devatenáctka je plná akce a parádních momentů, na které jsem se těšil.
Zelená míle
Stephen King
"Zabil je jejich společnou láskou. Tak je to každej den, každej den, na celým světě."
Přemýšlím o tom, že zařadím toto dílo do své top 10 knih, protože Zelenou míli jsme si užil neuvěřitelně. Napínavé, úsměvné, melancholické a na konci dojemné povídání o životě bachaře Paula a Johna Coffeyho. Slabomyslný obr, ale charakterově lidštější než všechny ostatní postavy je jednou z nejzajímavějších postav popkultury pozdních devadesátých let. Každou kapitolu jsem si užíval, ale ty s ním byly nejlepší. Na konci mě trošku mrzelo, že jsme se o něm nedozvěděli více, jenže to by pak nebylo o čem přemýšlet i po konci knihy, že? Díky Stevene. Moje třetí a zatím nejoblíbenější dílo od tohoto amerického génia napětí.
"Každý z nás musí umřít. Výjimky nejsou žádné. Je mi to zcela jasné, ale někdy, ach panebože, je Zelená míle tak dlouhá."
Útok titánů 18
Hadžime Isajama
Úžasné. Hned na začátku super odhalení dalšího kousku minulosti a ve finále perfektní akce. Bitva o zeď Maria začíná, kdo vyhraje? Lidé nebo titáni?
Útok titánů 17
Hadžime Isajama
Další parádní díl. První půlka děje je naprosto skvělá, druhá připravuje půdu na další dění, které je ještě lepší. Kresba u boje s Rodem Reissem byla skvělá a ja si užíval každý panel.
Útok titánů 16
Hadžime Isajama
Jeden z lepších dílů. Parádní děj, který baví od začátku do konce. Zábavné čtení se skvělou kresbou. Hned otevírám další díl.
Útok titánů 15
Hadžime Isajama
Nejvíce politický díl, který se nejvíce vzdálil od jména knihy. Přesto ale dost zajímavý díl se super momenty. Zvláště Erwin v tomto díle zabodoval. Dost dialogové, už se těším na pořádnou akci.
Útok titánů 13
Hadžime Isajama
Jeden ze slabších dílů, který připravuje děj a čtenáře na další dění, které je o poznání lepší.