B-artX komentáře u knih

"Jako každý rozený autokrat respektuje Putin pouze sílu. Udělá krok, rozhlédne se, zhodnotí situaci a pak pokud nenastanou žádné negativní důsledky, udělá další krok. S každým takovým krokem získává větší sebedůvěru a stává se těžším jej zastavit."

Kasparov je jedna z osobností, co velmi dobře odhadla, čeho je Putin schopný a zároveň to je muž, kterému (by) měli světoví lídři více naslouchat. Kniha je mementem zkušenosti, že proti diktátorovi nelze využívat idealistickou mezinárodní politiku, jelikož se nikdy nebude bránit zneužít slabosti svých rivalů. Kolikrát jsem se přistihl, že si horlivě v knize podtrhávám, protože Garryho schopnost popisovat skutečnosti je vážně skvělá. Na druhou stranu si myslím, že se kolikrát nechal trošku unést a zbytečně se rozepisoval na vedlejší témata, svoji minulost (připomínky toho, na jaké konferenci kde co řekl) nebo se také nemálo opakoval, za což musím jednu hvězdu strhnout. Určitě může sloužit jako zajímavá literatura pro lidi, co se chtějí vzdělat v moderní ruské historii.

"Rozhodnost, vytrvalost a jednání z pozice síly jsou jediné věci, kterým Kim-Čong-il a jemu podobní rozumí." Žádné řeči o usmiřování, žádné používání lidských práv jako páky k vyjednávání, které se lze vzdát. Kdybychom měli více vůdců, jako Václav Havel, nemuseli bychom se zdaleka tolik obávat diktátorů, jako je Kim Čong-il."

Kniha odkrývá velmi zajímavá témata v oblasti tranzitologie, kde se zaměřuje na nejvíce stěžejní postupy, teorie, události a osobnosti. Hvězdu musím strhnout za poslední dvě kapitoly, které působily značně krkolomně. Knize nelze odebírat silný přesah i třicet let od napsání, určitě se vyplatí pro studium i dnes.

22.02.2024

Zajímavá kritika Riegrovy politiky z pera novináře a politického aktivisty Edvarda Grégra. Grégr v tomto dopise oponuje české pasivní politice po roce 1848, která nepřinášela žádné výsledky a jen nás držela v koutě. Pro studenty historie nebo politických věd se jedná o jeden z lépe stravitelných textů z tehdejší doby, EG byl doopravdy velmi schopný, co se politického psaní týče.

21.01.2024

Stručné, nenáročné a příjemné představení jednoho z géniů raného Československa. Četl jsem v rámci studia a určitě můžu doporučit, pokud se chce čtenář seznámit s Rašínem. Pro komplexnější analýzu je určitě lepší sáhnout po díle Alois Rašín: Dramatický život českého politika od Jany Čechurové.

09.11.2023

Přečíst tudle knížku bylo upřímně utrpení a kdybych to neměl povinné v rámci studia, tak to odložím po pár kapitolách. Bolzanova utopie má strašně špatný přesah do dnešní doby, jelikož se čistě opírá o tehdejší společnost (která se ale zásadně vyvinula) a institucionální a technické podnebí raného 19. století, takže dílo nepřináší čtenáři vlastně nic nového a je to jen takovým odrazem intelektuálního prostředí tehdejší doby. Kritizovat knihu za to, že není moderní (kor když byla napsána před téměř dvěmi staletími), je samozřejmě hloupé, ale O nejlepším státě nepřichází s žádnými zajímavými myšlenkami, které by již nebyli sepsány jinde. Tedy snad až na zrušení dědictví, což mě zaujmulo spíše svojí nepraktičností. S autoritativním Nejlepším státem se také nedokážu moc smířit jako s něčím "nejlepší", jelikož Bolzano zásadně otupuje svobody a práva jedince a dává si za cíl dobro celku, který je ale tlačen do toho, aby byl zásadně tvarován do něčeho nepřirozeného- polopolicejního obyvatelstva, kde se sousedé navzájem hlídají, zda dělají morální věci. Bolzano navíc nepřichází s tou nejdůležitější otázkou- jak tohoto utopického státu dosáhnout... a díky tomu si za mě kniha nezaslouží nic jiného, než to nejslabší hodnocení- špatně se četla, nemá žádný přesah do dnešní doby a z praktické stránky to je nesmysl.

Knížka přináší zajímavé info a věnuje je hrozně fajn tématům, ale ve finále to nemá ten přesah, který by to potřebovalo. Autor nezvládá obratně kritizovat autoritativní systémy a jeho obrana demokracie v závěru působí jako "Demokracie prostě lepší". Argumentace působí trochu fádně- myslím, že to je hlavně problém toho, že demokracie mimo USA není tak zažitý systém a proto o ní nemáme tolik konkrétních dat. Autor si ukousl moc velké sousto s tak komplexním tématem. Chybí tomu jasné postupy, jak se vyvarovat populistům, autoritářům a extremistům, chybí mi jasná kritika a kvalitní argumentace. Čte se to pěkně, ale knížka je až moc populárně naučná, pro studenty Zš a menších ročníků Sš ale může fungovat.

1 08.12.2022

Velmi zajímavá a silná knížka. Špitálníková skrze sedm rozhovorů ukazuje, jak funguje nejtotalitnější stát na světě, jak se tam žije obyvatelům a jaké strasti život v KLDR přináší. Autorka inteligentně dělá průřez napříč věky, gendery a povoláním respondentů a přináší tím v rámci možností kompletní pohled na jednu zemi skrze sedm lidí. Moje nejoblíbenější části byly výpověď studentky a seniorky. Studentčino náhlé odloučení od rodiny a nejistota, co se s nimi stalo, bylo velmi silné a neodkážu si představit, že bych zažil něco podobného. Její výpověď byla hlavně zajímavá z emoční stránky, po té psychologické a informační byla ale nejlepší seniorka. Až náboženská láska k vůdci Kim Ir-senovi, trvající víceméně celý život, byla něco, co mě neuvěřitelně fascinovalo, protože to je pro mě jako moderního Evropana něco velmi vzdáleného.
Určitě doporučím všem čtenářům 15+. Myslím, že to může každému něco dát a trochu ho vrátit do "reality" toho, co se na světě stále bohužel děje.

6 08.12.2022

Velmi zajímavé čtení, které mi nemálo osvětlilo. Knížka se čte velmi dobře, ideální na intelektuální poctění do vlaku nebo ke kávě. Líbil se mi rozbor Číny, USA, Ruska a EU v rámci mezinárodních vztahů, kapitola zaměřená na mentalitu Rusů byla výborná. Doporučím každému, kdo se o onu problematiku zajímá nebo se chce jen přivzdělat.

4 25.08.2022

(SPOILER) Na střední jsme měli přinést naší závěrečnou práci na výtvarné praxe a doteď si pamatuju chladnou odpověď profesorky: "Nápad předčil formu" a myslím si, že Petr a Lucie trpí přesně opačným problémem. Rolland píše krásně: empaticky předává emoce titulní dvojice, jeho citlivý a lyrický styl je velmi nápaditý, text působí skoro jako romantická báseň. Ale obsah je tak trošku nuda, příběh nemá žádný dramatický oblouk a ani v jediný moment jsem neměl extra tendence se ke knize vracet. Petr a Lucie se potkají, zamilují, pak chvilku užívají života a z ničeho nic je zabije bomba. Když to porovnám s většinou klasické beletrie první poloviny dvacátého století, todle působí po stránce děje strašně slabě.

9 27.06.2022

Četl jsem na přijímačky na politologii a rozhodně jsem rád, že jsem se k tomu dostal. Velmi zajímavé a čtivé dílo, které odhaluje velmi komplexní zákoutí ranně novověké politiky a schopnosti, které by měl ideální panovník mít. Připomínalo mi to Umění války, které ve mně vyvolávalo podobné pocity- že se učím něco, co je naprosto geniální, jen možná trochu přežité. I přesto bych doporučil knihu všem, co se zajímají o politologii nebo historii obecně.

10 12.06.2022

Jedna z nejtěžších beletrií, kterou jsem kdy četl. Na knize je určitě nejzajímavější protagonista a celá psychologie okolo jeho osoby, která se čtenáři otevírá velmi postupným tempem. Poznávat svět očima studenta Raskolnikova je určitě velmi zajímavé, jelikož jeho náhled na lidi tehdejší doby je něco, s čím se jistě nedokáže většina ztotožnit. Přesto si ale myslím, že Rodion je postava, která něco relatable v sobě má. Teď samosebou nemyslím onen zločin, který spáchal, ale myšlenkový pochod, který ho k tomu vedl. Interpretovat tuto knihu a ideje, které v sobě má, je velmi náročné a musel jsem dohledat pár rozborů, abych pochopil, co jsem právě dočetl, což se mi tedy ještě nikdy nestalo. Stejně si ale nejsem jist, zda jsem plně přišel na génia této knihy a myšlenky, které chtěl Dostojevskij sdělit. Jedno ale vím jistě- a to pocit, který ve mě román zanechal, je melancholický, psychicky vyčerpávající a strastiplný. Určitě bych se ke Zločinu a trestu ještě měl vrátit, protože toto bylo něco výjimečného.

14 11.06.2022

Jeden ze zajímavějších DC komiksů, který se nebojí vyjít ze zažité škatule, porušit status quo a ukázat něco nového. Pátrání po vrahovi Sue Dibny je napínavý sled událostí, které kolikrát odbočí někam úplně jinam, aby se mohl vrátit s pořádným clifhangerem, a tak nás navnadit na další sešit. I přesto, jak celý děj má skvělý spád, finále je trochu zvláštní a musím říct, že mne zklamalo- zvlášť proto, jak moc random to působí. Přesto jde o velmi dobré dílo, je mi až skoro líto, že nedávám těch pět hvězd, ale bohužel- slabší vedlejší linky a podivné vyvrcholení to sráží na 8/10.

1 31.03.2022

Mrazivé, děsivé a neuvěřitelně podmanivé svojí nezapomenutelnou klaustrofóbní atmosférou. Misery je velmi napínavá a nedává čtenáři moc času na oddych, protože po první třetině jede děj závratným tempem. King je v tomto mistr- žádný jiný autor ve mě nikdy nedokáže vyvolat tolik emocí najednou- lítost, odpor, nechuť, nenávist a ještě se v tom mistr fetišisticky rochní a předsouvá čtenáři jednu děsivou scénu za druhou. Steven si neužívá, co dělá Annie Paulovi, užívá si, co to vyvolává ve čtenáři. A musím říct, že to nejen respektuji, ale i miluji.
King vytvořil dvě odlišné postavy a udělal je přesvědčivě lidské. Do Paula dal své spisovatelské zkušenosti a vytvořil tak uvěřitelného protagonistu, kterého je čtenářovi líto s každou další stránkou. Nevím, co všechno dal Steven do Annie, že jí udělal tak lidskou, ale ta postava působí jako někdo, kdo by reálně mohl žít. Což je více děsivé, než obdivuhodné.
Pokud bych něco vytknul, tak občas mi děj přišel lehce prvoplánový. Jako by si King sedl ke stroji a prostě začal psát, co předtím přesně nenaplánoval- něco jako Paul v knize, když psal Misery. Nešlo však nikdy o stěžejní momenty.
Musím dát plný počet, výborné čtení.

17 01.10.2021

Jakožto veliký fanoušek filmu a zvláště tvorby pana Tarantina, jsem byl nadšen, když jsem tuto krásku našel pod Vánočním stromkem. Po roce a čtvrt jsem se na ni vrhnul, protože máme u maturitní zkoušky přímo otázku na autorského režiséra, kde jsem nemusel přemýšlet, koho si vyberu. Tarantino je zkrátka legenda.
Kniha jako taková je pro každého fanouška nutnost. Je krásná, má parádní vazbu a ilustrace. Popisuje Quentinovu práci na filmech od preprodukce až po distribuci, kolikrát ale i zabrousí do interních problémů nebo historek z placu, které mě popravdě bavili asi s natáčením nejvíce. Jediné, co bych vytkl je nedostatek textu. Je to zvláštní, ale na 250 stránek si připadám, že jsem se dozvěděl o filmech strašně málo. Půlku stránky většinou zabírají ilustrace z filmů nebo plakáty, ale ty znám nazpaměť, takže to mi moc nedalo. Dvojstránky se záběry z filmů byly obdobně skvělé, ale já šel pro ten text, krucipísek!
Ale i přesto musím dát plný počet, protože mě knížka držela vzhůru několik nocí v řadě u sebe a nepustila. Skvělé a doporučuji.

4 08.03.2021

Usagi Yojimbo je velmi zajímavá knížečka, která mě nejvíce zaujala svým vyprávěním a pojetím. Jde o velmi zvláštní dílo. Jako Spiegelmanův Maus zasazený do feuduálního Japonska. Nejvíce zajímavé na ději jsou originální náměty povídek, které by klidně mohli být mnohem delší. V lecčem (hlavně tedy kvůli protagonistovi) mi to připomínalo povídky o Geraltovi z Rivie. Moc fajn čtení se super kresbou. Pokud bych měl něco vytknout, tak asi jen, že kresba mohla být více naturalistická.

02.09.2020

Před čtením jsem dostal docela slušnou depku. Řekl jsem si, že se odreaguju u Skalpů a to byla chyba, protože deprimovanost jen prohloubily.

Pátý díl začíná nemile představením černošského podvodníka a manipulátora, pokračuje u Diesela a jeho smutné minulosti a krvavé současnosti, následně kniha objasňuje motivaci Nitze, která se jak jinak než tragická. Před koncem se čtenář konečně dozvídá, co se stalo oné noci s dvěmi federály a ve finále krvavá jatka. Aaron si nebere servítky a posílá na čtenáře jednu napínavou, tragickou a dramatickou příhodu z rezervace za druhou. Kdyby mě děj tolik nebavil už dávno se odkutálím k čokoládě a chipsům, ale se Skalpy v ruce to bylo obzvlášť těžké. Moc dobré čtení. Jistě budu pokračovat.

4 06.08.2020

"Chci právníka."
"Právník ti nepomůže."
"Ježíši Kriste!"
"Ani ten ti nepomůže."

Třetí díl je plný drsného naturalismu, silných momentů, deprimovanosti a vyrovnávání se ztrátou blízkého. Ze první trojice Skalpů jistě nejlepší, kvalita skočila oproti minulým dvěma skokově a drží se po celou dobu komiksu. Opravdu skvělé čtení.

2 06.08.2020

Už chápu, proč jsou Skalpy tolik slavné a úspěšné, už mi to konečně došlo. Čtvrtá kniha je naprosto parádní. Čtenář pozoruje rozklad charakteru postav, jak z dekadentní literatury. Nejvíce to je znát na postavách Rudé vrány, jeho dcery a Zlého koně. Všichni jsou prosiceni traumaty a pozorovat je v jejich depresích je obzvlášť silné v kombinaci s kresbou D. Furna a R.M. Guéry. Zvláště kapitola Rachot v budoáru byla velmi silná. Skalpy jsou doopravdy parádní čtení a já se nemůžu dočkat na další díl.

4 03.08.2020

Druhý díl Skalpů je obdobně dobrý jako ten první, možná i o trošku lepší. Příběh je tentokrát více nekonzistentní a zaměřuje se spíše na konkrétní postavy než jen na Dashe. Kasino v rytmu Boogie nám otevírá zákoutí a charaktery postav z minulého dílu, příběh se ale tolik nerozvíjí. To ale vůbec nevadí.
Stejně jako u minulého dílu se mi nejvíce líbí kresba od Guéry, ta je obzvlášť parádní. Stejně tak obálky od Jocka.

2 30.07.2020

Nebudu lhát, když řeknu, že jsem z úvodního proslovu od mého oblíbeného Vaughana a celkové slávy díla neočekalával z prvního dílu trošku víc. Jako bavil jsem se, moc, ale ve finále třeba Y nebo Sága měly openingy o dost lepší. Nemělo to takový ten dopad, který by mě fakt přinutil, abych si hned otevřel další knihu jako u předešlých zmíněných děl. Pokud ale musím něco vyzdvihnout, tak storytelling, kresbu a parádní dialogy, jinak to ale nemělo na mě moc dopad. Třeba mezi postavami si najít nějakého oblíbence je fakt těžké a ve finále to je takový největší problém díla. Aaron se sice určo nesnažil dělat postavy sympatické, ale i přesto jsem si tam nenašel nikoho, kdo by mne bavil svojí přítomností. Snad až v dalších dílech, na které se vrhnu.

3 28.07.2020