Azmodan komentáře u knih

Obtížná kniha a to nejen díky tématu, ale také stylu psaní. Stále mě udivuje fantasie a hranice lidí, kterou jsou ochotni překročit v situacích, kdy páchají zločiny a skutky na lidech, které jsou z etického, humánního a morálního hlediska akceptovatelné v civilizované společnosti pouze na zvířatech.
Už jsem na toto téma nějakou knihu četl a tak vím, že se dá napsat i čtivou formou, byť tíha tématu se nevytratí. Je to trošku škoda, protože tato kniha svou váhu má a možná by byla přístupna širšímu okruhu čtenářů kdyby se i dobře četla (znovu opakuji, na vzdory tíživému obsahu!)

3 05.11.2018

Souhlasím s komentářem "Tozbee" níže. Kniha se čte složitě a upřímně jsem rád, že takový pocit nemám jen já, protože jsem si připadal trošku jako "natvrdlík" :o)
Mě by asi více vyhovoval klasický chronologický životopis s rozborem kauz a upozorněním na různé myšlenky a závěry.
Kniha pro mě byla dost chaotická, zatěžovala mě zbytečnými skoky od firmy k firmě, i v čase a vlastně jsem občas vůbec netušil, která bije...
Nicméně souhlasím s tím, že sesbírat, setřídit a proanalyzovat (pro mě už vůbec jen pročíst) taková kvanta dat a pak je vůbec nějak publikovat je neskutečná práce a za to klobouk dolů!!! Je ale dobře, že žijeme v zemi, kde se něco takového může stát aniž by člověk riskoval vězení nebo život. A to je dobře. Jenomže to má jedno velké "ale" a tím "ale" je právě například postava Babiše pro mě symbolizující právě všechny nekalé praktiky, kterými je náš stát svázaný a které nás brzdí v rozletu! O to smutnější je fakt, že hlupák by takových věcí, jako p. Babiš nedosáhl a tak je škoda, že svůj velký obchodní talent, schopnosti, zkušenosti, vědomosti a inteligenci tento člověk nenapřímí na tah naší země do světového popředí, ale spíš ji vykrádá jako kuna kurník plný slepic.
A co je ještě smutnější je fakt, že to velká část z nás nevidí a takové lidi stále volí. I když jak sám p. Kmenta podotýká v jedné části knihy je otázka, jestli je vůbec koho jiného...lepšího...protože naše politická scéna je jen odrazem společnosti, která ji volí...
Doplněno: 5.11.2018 jsem četl nějaký článek, kde byly nejpopulárnější politici současnosti, na prvním místě byl Babiš s 50%. Po přečtení této knihy to zní až tragy komicky a já si zase musím klást otázku co jsme to proboha za národ :o(

5 02.11.2018

Zajímavá kniha, nutící k zamyšlený. Část popisující průběh a strukturu experimentů mě trochu nudila, nicméně k pochopení celého mechanismu poslušnosti je naprosto nezbytná! Zbytek je zajímavý výklad popisující mechanismy, struktury a jednotlivé složky poslušnosti. Jednoduchý a nenásilný (z hlediska nucení člověka mačkat tlačítka s elektrošoky) laboratorní experiment ukáže, co lidé dokáží udělat v situaci, kdy v podstatě o nic nejde, kdy mohou bez trestu kdykoliv přerušit svou činnost a kdy jim nic nehrozí. Přesto dokáží jiného člověka trápit a týrat a to podotýkám ne proto, že to jsou od přírody rodilí sadisté! Člověk je pak nucen přemýšlet, jaké je jednání člověka v situacích, kdy luxus "kdykoliv odejití bez následků" nemá. V knize se občas mihne zmínka o druhé světové válce, Nacistech a Stalinovi. Když se k této poslušnosti z autorit přidají i další hlediska jako je například válka, strach o svůj vlastní život, víra v to, že děláte dobrou věc, kdy se jisté lidské etnikum systematicky odlidští a kdy se maximálně oddělí od násili emoční složka člověk se pak nemůže divit, že se děje co se děje...spíš se musí děsit toho, co v nás všech dřímá a čeho jsme schopni...a bohužel, není to o etice, morálce a lidskosti, ale o evoluci a vývoji nutícího nás všechny zejména přežít... Samostatnou složkou k přemýšlení je potom odpovědnost. V experimentu se lidé, kteří došli až na konec stažili své odpovědnosti zbavit, necítili ji, vnímali, že odpovědnost je na vedoucím experimentu nebo univerzitě. Přitom to byli oni, kdo mačkali tlačítka a nevyužili možnosti skončit... Posaďte si tohle hledisko do koncentračních táborů na lidi v sondercommandech nebo na lékaře nucené ke spolupráci se svými vězniteli. Otázka opravdu nelehká!

27.10.2018

I tento díl Katovy dcery se mi moc líbil. Rozvláčností mi připomněl "Ďábla z Bamberku" (což je v mém vnímání věcí velká pochvala!). Kniha má jednu příběhovou linii a moře "minikvestů" řečeno herním žargonem. A mě to moc bavilo. V podstatě jsem se stal členem Kuislovic rodiny a prožil s nimi zase pár zajímavých dobrodružných chvil. A ty úkoly (opět herní žargon) byly opravdu rozmanité - od vražd mladých dívek (main quest) až po hledání psíka a nabízení lékařského traktátu (side questy).
Na mě autor působí jako by vyzrával. Nikde nic neskřípe, nikde nic nedrhne, vše krásně "odsejpá", vše mě bavilo a člověk se i doví něco zajímavého z historických reálií - jak v té době fungoval život, jak vypadalo město, jaké byly vztahy mezi lidmi. Prostě poznáte Mnichov sedmnáctého století a prožijete v něm pár napínavých chvil!
Pro mě, spolu s Ďáblem s Bamberku nejlepší díl!

6 17.10.2018

Zajímavá kniha, zajímavá myšlenka, a poměrně napínavé finále. Kdo přišel s myšlenkou, že za sebevraždy na vysoké škole může někdo v pozadí? Asi ten, který si všiml, že jich je nějak moc...ale kdo by to dělal? Loutkář, který čaruje? Někdo, kdo se vkrade lidem do mysli a otráví ji takovým způsobem, že se z ní vynoří ty nejtemnější děsy, které člověka donutí ukončit to trápení zvané život? A nebo je to cele nějak jinak? Nějak obyčejně, nějak "normálně"? Třeba jen tak, že to prostě přinesl život a je to jen náhoda...kdo ví...ale čte se to velice dobře! A mě to přimělo číst dál...až do dalšího dílu :o)

2 12.10.2018

„Zachráníš jednoho, zachráníš celý svět.“ Tato věta by se mohla stát motem této knihy. Příběh se vymyká všem náležitostem Osvětimi a holokaustu. Už jsem nějaký příběh z tohoto prostředí četl (například „V pekle plynových komor“) a tak jsem nějak uvykl na krutosti a nelidské podmínky vytvořené lidmi pro lidi kvůli jejich zabíjení. Příběh Laleho je ale příběhem solidarity, lásky, sounáležitosti a pomoci. Lale měl možná takovou auru. Zatímco Shlomo Venezia z knihy „V pekle plynových komor“ byl člověk, který se o sebe uměl postarat, byl člověkem, který spíš „ošahal“ terén než někam vstoupil. Nebyl zlí, jen kladl nezměrný důraz na přežití a snažil se tímto „argumentem“ obhájit co dělal (nechápejte mě špatně, nesoudím ho, to bych si nikdy nedovolil!!!!). Lale na mě působí spíše jako člověk lásky, možná až pubertální hravosti, odpovědnosti, ale citlivosti. Samozřejmě jako každý i on chtěl přežít. Ale také byl zvědavý a občas si neuvědomil, že co dělá ho může stát život. Prostě kluk, který žije, ne jen přežívá. Jeho příběh je první v němž se líčí zamilovanost v prostředí, v kterém by jste to nečekali, v prostředí, v kterém se nedá ani přežít, natož milovat. A tím je ten příběh unikátní a výjimečný. Svým novým a jiným pohledem na „život“ v prostředí, které bylo vytvořeno na masové průmyslové zabíjení lidí. Příběh muže v knize "V pekle plynových komor" je příběh muže ze sonderkommanda. Příběh tatéra z knihy "Tatér z Osvětimi" je příbehem Laleho Sokolova. A to je hlavní rozdíl mezi touto knihou a jinými knihami s tohoto otřesného prostředí, které jsem četl.

5 02.10.2018

V prvním díle jsem byl rád, že se někdo nesnažil vysvětlik původ vetřelců. V druhém jsem si povzdechl, že někdo nechtěl to samé udělat s predátory. No a ve třetím mi vyloženě vadilo, že to někdo neudělal s tajemnou rasou jejíž přeživším jedincem je zázrak. Tohle zahalení do tajemna v mých očích degradovalo celou serii vysloveně na ne příliš zajímavé mlácení se tří ras a i když mě první dvě knihy bavili ta třetí pro mě byla zbytečná. Nic nového a ani nečekaného se nekonalo. Nekdo vyhrál, někdo jiný umřel a prostor mezi těmito dvěma body je vyplněn nekonečným a mnohdy beznadějným bojem lidí proti válečným biologických "strojům" v podobě vetřelců. A to mě trošku mrzí, protože potenciál na velkou, překvapivou a zajímavou myšlenku tam rozhodně je! Za mě mírné sklamání....
Pokud ale serii (stejně jako třeba ShamanElder, příspěvek podemnou) srovnám s filmem musím být nadšen tím, že aspon zde se to nezaseklo na mrtvém bodě a příběh není vycucaný z prstu jen proto, aby se prodalo o jednu knihu víc. Nejsem si však jist, jestli mi zrovna tohle má stačit k tomu, abych celou serii knih doporučil a byl z ní nadšený...

29.09.2018

Jedna z knih, které jsem přečetl jedním dechem. Co mě na ní fascinovalo byla skutečnost, že naprosto vůbec není o pohybu a naprosto ve všem je o pohybu. Představoval jsem si něco jako popis a povídání pohybového aparátu, jeho funkce a funkčnost, poruchy této funkčnosti, jejich příčiny a náprava + příběhy a příklady s praxe. To se v podstatě nekonalo a nejlépe to ilustruje například kapitola o bolavých zádech. Ani nevím, jestli tam někdy padlo slovo "sval" nebo "páteř", určitě se tam nepovídalo o různých cvičeních a uvolňovacích technikách a ani o tom proč nás bolí záda (třeba ze špatného sezení v práci), což ale není vlastně přesné, protože ta kapitola byla velmi o bolesti v zádech. Byla to kapitola v podstatě o bolesti, o jejich příčinách a o tom jak s tím nakládat a pracovat. Prostě něco co jsem nečekal, něco co mě překvapilo a velmi příjemně překvapilo.
Také se mi líbil postoj pana profesora k léčbě kdy by se nemělo jednat jen o vyšetření a nápravu jak ji znám já (nějaká nenavazující cvičení, prášky, pravidelné docházení na kontroly, neschopenka), ale celý balík funkcí od vyšetření, přes léčbu až například po začlenění zpět do společnosti (u úrazů míchy) nebo o zkoumání sociální stránky pacienta (například u těch bolestí zad).
Medicína a zdravotnictví na úrovní, která by se asi všem líbila, kterou jsem já osobně moc nepoznal a které dle mého názoru je možná jen v omezeném množství (a ne nutně z důvodu toho, že většina z nás nemá pod polštářem balík peněz...).
Tato kniha se mi moc líbí z pohledu filosofie, náhledu na léčbu jako komplexní balík činností a přístupu k lidem! Knihu mohu vřele doporučit!

9 27.09.2018

Není to první kniha autora, kterou jsem přečetl a opět jsem byl velmi potěšen, že něco takového existuje.
Praktický průvodce jak cvičit pro zdravý pohybový aparát podložený nejen tisíciletou tradicí a zkušenostmi jógových mistrů, ale také terapeutickými, klinickými a rehabilitačními zkušenostmi západních lékařů.
A co kniha přinesla konkrétně mě? Zejnéna uvědomění si, že jóga není opravdu klasické cvičení, ale je to pomalý a nenásilný systém, který se cvičí bez bolesti, bez násilí, trpělivě a pomalu a může ho cvičit má babička, já i mé děti! A to je asi největší přínos celého systému! Nedosáhnete kondice zápasníka MMA, ale funkčnosti vašeho pohybového systému. Celý účinek na vaše tělo se dá rozšířit (a vřele bych to doporučil!) o další úroveň (neznámou západním/moderním systémům jako je posilovna například) pomocí dechových a mentálních cvičení.
Knihu vřele doporučuji všem, který chtějí v mobilitě a zdraví dožít vysoký věk :o) Aspoň tak tomu věřím já.

5 25.09.2018

Tahle kniha mě zklamala. Asi mi nevadilo, že jsem se dozvěděl spoustu blábolů o tom, s kým kamarádila, kam jela nebo kde si koupila boty (jak píše nekdo níže). Toršku mě zaskočila nezodpovědnost téhle holky v mládí, kdy jela s cizím chlapem někam do Itálie a vůbec ji nenapadlo, že by se ji něco mohlo stát. Ale proč ne, nebyla by asi ani první ani poslední holka na světě, která by vydělávala pro většinu lidí neskutečné peníze za (myslím si pro většinu z nás mylně vnímanou) poměrně jednoduchou práci...
Co mě ale hodně zklamalo je skutečnost, že jsem se v této knize nedozvěděl o porno branži ale vůbec nic. Nic ze zákulisí, nic z natáčení, nic z toho jak se v této sféře organizuje práce, jaké mohou být honoráře, jaká rizika atd...prostě nic.
A tak z knihy zůstal jen dojem, že jsem přečetl malý deníček pubertální "slepičky" (nemyslím to nijak urážlivě), která se rozhodla, že vydělávat tělem je zajímavější, než makat třeba za kasou v Bille. Prostě blbina, která se nehodí ani na takové to "záchodové čtení"...

3 21.09.2018

Počáteční náraz a z něho plynoucí beznaděj lidí, kteří jsou na kusy trhaní vetřelčí armádou řízenou androii mi trošku připomnělo sérii Nahého boha. Spíš tou atmosférou a beznadějí, než že bych si myslel, že někdo vykradl nějaký nápad. Ale to jsem odbočil...
Co se mi líbilo, že tento "náraz" sloužil jen pro vytvoření atmosféry a neplní polovinu knihy. Velmi rychle se začnou vynořovat otázky kdo, a hlavně jak řídí vetřelce, co s tím, co je to vlastně Zázrak atd a k tomu se zase odvíjí krásný a zajímavý příběh. Jediné, co mě mrzí, že se Predátoři nezapojí víc, že se u ních neodhalí trošku víc původ, zvyky, rituály atd... Ale třetí kniha je ještě přede mnou a tak to vnímám spíš jako povzdech než výtku a doufám...
U vetřelců mi zastřené pozadí nevadí, u Predátorů trošku ano...ale kniha si asi neklade za cíl vysvětlit, kde se ve vesmíru vzaly tyto dvě rasy (druhy) a tak to jaké výtku nepíši...
Knihu doporučuji

20.09.2018

Je to vlastně má první kniha ze světa predátorů, vetřelců a lidí. Samozřejmě jsem si prošel jejich filmovými předlohami, ale nikdy jsem to nečetl.
A musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Nekonal se žádný "wau" efekt z notoricky známých reálií. Konal se (pro mě) celkem zajímavý příběh v notoricky známých reáliích. Nikdo se tam nesnaží objasnit, kde se vzali vetřelci nebo proč predátoři jen loví, ale prostě to smíchal vše tak, aby se tyhle rasy střetly. První kniha to vše rozehrává. Predátoři se snaží dostat do sféry lidí a na první pohled se zdá, že před něčím děsivým prchají. A do toho zakladatelé, jejich neskutečně pokročilá technologie a...ale to bych asi prozradil víc, než bych měl. A samozřejmě vetřelci, děsivá, kyselinou naplněná zvířata, která trhají a žerou vše živé, a to co neroztrhají a nesežerou použijí jako "líhně" pro své potomstvo...
Kniha se mi líbila a když ji srovnám s příběhem filmů Prometheus a Vetřelec: Covenant myslím si, že měl být ve filmech použit spíš tento příběh...můj osobní názor.

1 16.09.2018

Velice zajímavá kniha. Už nápad oživit "legendu" o Jacku rozparovači je zajímavá, i když dle mě je to i zrádný a tenký led. Může to být bomba dílo, ale taky mega průser, když autor vsadí na známý příběh a nic mu ze svého nedá...To ale není případ této knihy.
Příběh začíná od prvních stran velice zostra a nasazuje laťku zábavy, napětí a i jisté míry strachu velmi vysoko. Pomalou odhaluje temné pozadí vražd a zamotává do celého klubka případu pár podezřelých. Celé je to okořeněno špetkou temné atmosféry starého Londýna a (nebojím se říct) mystických vražd Jacka Rozparovače. Autor přijde i s nějakým originálním nápadem, s novou myšlenkou a tak jen nekopíruje už stokrát vytěženou myšlenku z historie. O to překvapivější (pro někoho) může být finále. Kniha je velmi čtivá, má spád a napětí, nutí vás číst dál a co hodnotím velmi kladně(!) podařilo se jí vystříhat všech pitomých na oko laciných akčních honiček na poslední chvíli (nešvar jinak vynikající poslední Nesbovi knihy "Žízeň", ale i mnoha dalších).
Knihu vřele doporučuji a už se těším na další díl.

7 06.09.2018

Poslední část a trošku sundání nohy s plynu. Byly tam pasáže, které mě vyloženě nudily. Takové to "zase bojování", které bylo už po tolikáté, že nudilo. Bohužel, celé to spěje očekávaným tempem po očekávané cestě k očekávanému konci. Možná bych tam snesl více vysvětlení "proč". Čte se to ale dobře a dobře to utíká a tak i tuto knihu série mohu doporučit, i když jsem měl místy pocit, že autorovi dochází dech...

2 01.09.2018

Tohle mě vážně nebavilo. Téma jako takové špatné není. Ale první třetina knihy mě vůbec nebavila. Sice se mi líbilo prostředí ostrova s majákem a planinami, ale to bylo na celé knize tak nejlepší. Druhá třetina...v podstatě nevím co tam bylo...a ta poslední, dobře, ta byla dobrá, i trochu hororová, duchařská, zajímavá...ale čtete z knihy jen posledních 60 stránek...
Za mě určitě nic, co by někdo měl číst, respektive je spousta děl, která jsou lepší a čtení hodnější. A nebo čtěte jen ten konec :o)

27.08.2018

Vše zde vyvrcholí, vše se zde uzavře, je to kruté, jako je krutý život a svět v kterém žijeme, ale možná i díky tomu nás to k této knize přiková a mi ji sfoukneme jedním dechem jako svíčky z narozeninového dortu. To se autorovi skutečně povedlo. Škoda, že takové nejsou všechny knihy série...

2 25.08.2018

Nádherná kniha. Hlavně velké finále, které nám předvede Ciri na konci této knihy. Zde konečně dostává série Zaklínače smysl a příběh začne být konečně zajímavý a strhující! Když celou sérii budu brát jako pětidílnou a vyhodím z ní povídkové knihy pak první kniha (obohacená o to, co jsem jí vytkl), Věž vlaštovky a Paní jezera by byly dostačující a úžasnou trilogií světa Geralta z Rivie.

2 25.08.2018

To co jsem napsal k předešlému dílu série však přestáva značně platit u této knihy a naprosto neplatí u následujících dvou. Konečně to začínalo dávat smysl, konečně to začlo bavit, vtahovat do děje a táhnout a strhávat. Snad jen...tahle kniha byla zvláštní tím, že popisovala zejména bezcílné Geraltovo bloudění válkami zmítaným světem, které mohlo trvat nekonečně dlouho. A vlastně skončilo s příchodem další knihy...jako když rozetnete poleno do kamen...

1 25.08.2018

Číst tohle bylo dost za trest. Zbytečnější, nudnější a rozvláčnější než první dvě knihy ze série poskládané jen z nudných povídek. Vlastně jsem dlouho nechápal, co na této sérii čtenáři vidí a proč je tak populární. Hry mě sice bavily velice, měli zajímavého hrdinu, silné příběhy a spoustu blbinek okolo, které mě bavily, ale to přece neudělá z knih jedny z nejlepších děl všech dob...a nechápu to dodnes. U této konkrétní knihy rozhodně ne! Chápu, že knihy zrodily postavu Geralta, ale přišlo mi, že až hry mu vdechly život!
Tenhle díl za mě brak!

2 25.08.2018

Po všech těch knihách a hrách předtím je tohle již vyzrálé dílo se zajímavým příběhem a vším, co k tomu patří. Aby taky ne, když první příběh Geralta začal již před mnoha a mnoha lety. Kniha se mi líbila, i když Geraltovi souboje bych snesl o něco hlouběji, podrobněji a detajlněji popsané, abych si mohl vychutnat zaklíačský um.