Ava365 komentáře u knih

Mizející dívky Lisa Regan

Oproti Dívce beze jména, která skončila nedočtená, tady došlo k jistému posunu. Ale stejně to nebyla žádná hitparáda. Chápu, že tento druh literatury není literatura faktu, ale přece jen by měl být autorem vyvolán dojem, že je příběh reálný. Tady je takové množství nelogičností a "kravin", že se příběh pak stává chvílemi až komickým. BACHA SPOILER! Např. Josie střelí Noaha kulovnicí, ale míří natolik dobře, že se mu vlastně nic nestalo a on jí tento "omyl" následně okamžitě odpustí - přece to není nic tak hroznýho :-)) Vážně by za to nebyla trestně stíhaná? Nejen, že nebyla, ale ještě ji jmenovali velitelkou. A takových věcí je tu bohužel víc. A o osobním životě protagonistky a ušlechtilém a dokonalém Lukeovi ani nemluvím, to byla spíš červená knihovna.

6 15.03.2024 3 z 5

Loutkové divadlo M.W. Craven

Tady půjdu silně proti proudu. Ten název knihy odpovídá celému příběhu:-). Začátek byl celkem slibný - brutalita, za kterou by se nemusel stydět ani Chris Carter s Johnem Lutzem a Mo Hayder dohromady. Pak se vše rozplizlo a následovalo nudných 200 stránek. Nebýt vtipných replik Bradshawové, hrozilo, že knihu přiřadím k ostatním v kategorii nedočteno. Vnímavější čtenář musel již zhruba od poloviny tušit, o čem to celé bude. Pořád tu ale byla naděje, že to tak nebude. Bohužel bylo. Po přečtení celé knihy bylo zřejmé, že nechutné popisy brutality zde byly užity samoúčelně a pouze na efekt, takže se minuly účinkem. A třešničkou na dortu této slátaniny, plné jednoho klišé za druhým, bylo sladkobolné vysvětlení jména Washington. A ještě jedna věc stojí za zmínku. Takové množství zkratek a vysvětlivek pod čarou se hned tak nevidí.

6 05.12.2023 1 z 5

Vždyť je to hračka Agatha Christie

Podle mě jedna z autorčiných nejlepších.

6 08.08.2023 5 z 5

Kritik Peter May

Ze všech mých zatím přečtených knih od tohoto autora byla tato nejslabší. Možná měl Kritik trochu smůlu, že se mi dostal do ruky až po přečtení Zpětného rázu, jinak by to "odnesl" spíš Zpětný ráz, který byl napsán později. Knihy si byly totiž hodně podobné. Rozdíl byl pouze v tom, že Kritik se týkal vína, zatímco Zpětný ráz hlavně jídla. Hlavní postava - Enzo Macleod mi byl tady těžce nesympatický. Ovšem ženy v jeho okolí to tak evidentně nevnímaly a chtěly ho všechny - mladé, zralejší, svobodné i vdané. Pozor spoiler !!! Pasáž s pašováním vzorků do USA působila téměř komicky. Myslím, že celní úředníci v USA jsou přece jen trochu chytřejší, a po té jeho "důmyslné pasti" by šli jako první. Vyzdvihnout tak lze pouze to, že P. May zná dokonale prostředí, o kterém píše, a to, že psát umí. Což ve finále není tak málo :-) Kladem je i celkem dost zajímavostí ohledně vína a procesu jeho výroby, které kniha obsahuje. Detektivní příběh i s jeho akčními scénami a konečným vysvětlením byl ale tentokrát slabší, a proto dávám 3*, ale knize by možná odpovídalo 3,5 :-)

6 05.03.2023 3 z 5

Temná hra Andy Maslen

Začátek super. Potom ale z knihy velmi vyčnívá snaha autora o šokování a efekt. Ono je asi čím dál těžší pro autory tohoto druhu literatury přijít s nějakým originálním způsobem zabíjení, ale tady je ta snaha příliš okatá. Navíc to, že detektiv si prostě zhruba ve čtvrtině knihy umane (bez nějakých viditelných a vyšetřováním podložených indicií, pouze na základě své intuice), že vrahem je ten a ten, působí skoro úsměvně. Což ovšem v "mrazivém" thrilleru není věc úplně žádaná. Trochu mimo realitu pak působí i protagonistův vztah se svým patnáctiletým synem. Scéna, ve které otci nabídne obejmutí, působí u mě, jakožto neanglosaského člověka, nepřesvědčivě a tak nějak sladkobolně a lacině jako z pera Rosamunde Pilcher.

6 19.12.2022 2 z 5

Jak neuloupit smaragd Donald E. Westlake

Neskutečně vtipná kniha. Dortmunder a jeho parťáci jsou úžasní a přestože jsou to vlastně zločinci, držíte jim palce.

6 27.12.2021 5 z 5

Našeptávač Donato Carrisi

Zpočátku mi chvilku trvalo zvyknout si na autorův styl, ale posléze se kniha začala jevit zajímavě. Bohužel zhruba od strany 140 se tam začalo objevovat takové množství nelogičností, že to u mě vyvolávalo téměř smích. V knize je tolik klišé(např. Mila a její sebepoškozování s následnou chirurgickou aktivitou) a zbytečného patosu(některé Goranovy výroky), že mi dělalo stále větší potíž v četbě pokračovat. Ovšem od strany 202 se už objevila taková snůška do nebe volajících blbostí (jinak se to nazvat nedá), že četba skončila a kniha zůstane nedočtena. Na druhou stranu...pokud bychom to brali jako literaturu naučnou, dozvíme se, že kdybychom byli natolik hloupí, jako jedna z policistek pracujících na případu(Mila), a napili se náhodou čaje neznámého původu od jednoho z možných podezřelých a cítili pak překvapivě nástup únavy a mátožnosti, stačí se střelit pistolí do deltového svalu, tím se nám tělem rozproudí adrenalin a my tím pádem neusneme...ty wo.e, to fakt ne.

6 27.11.2021 1 z 5