annettka1098
komentáře u knih
Říjnový seznam
Jeffery Deaver
Velmi zajímavá kniha. Bylo to mé první seznámení s knihou psanou od poslední kapitoly k první a dost jsem se bála, že budu muset po přečtení knihu přečíst ještě jednou. Ale odzadu dopředu (od 1. Kapitoly k 36). Nicméně tomu tak není. V tomto ohledu je kniha napsána opravdu bravurně. Rozuzlení jsem však tušila již od poloviny. I když ne úplně, bylo mi trochu jasné, jak to musí být, aby to mohlo skončit tak, jak to začalo. Závěr tak v podstatě není překvapením. Ale přesto rozhodně stojí kniha napsaná od konce k začátku za přečtení.
Říkala si o to
Louise O'Neill
První část knihy nazvaná Loni byla velmi těžká na čtení. Skládala se v podstatě jen z přímých řečí bez bližšího objasnění situace či popisů postav. Druhá část s názvem Letos je lepší co se týče stylu, ovšem obsah je velmi těžký. Jedná se především a prožitky, myšlenky a pocity Emmy. Nesouhlasila jsem celkově s přístupem rodiny a jejího okolí. Přijde mi hrozné, že se to skutečně děje, že když se to stane, neumíme reagovat. Je dobře, že se o tom někdo rozhodl napsat a toto téma by si rozhodně zasloužilo mnohem větší osvětu.
Šťastná kniha
Barbora Šťastná
Kniha pro mne měla bohužel sestupující tendenci. Ze začátku jsem byla nadšená, přišla mi super. Postupem jsem si na ni asi zvykla a přišla mi stále stejná. Kniha ale není špatná. Rozhodně vím komu bych ji doporučila a své čtenáře najde. Recept na šťastný život v ní nehledejte, ale jestli vám občas přijde, že všichni jsou šťastnější než vy, tak ji rozhodně doporučuji. Maminky na mateřské by si ji měly přečíst povinně - pro menší trauma samy ze sebe. ;)
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
Bohužela zklamání, čekala jsem asi víc. Chvílem jsem nevěděla, jestli čtu cestopis nebo příběh člověka a tučnáka. Kniha je zajímavá, ale mám pocit, že mohla být lepší. Čekala jsem, že to bude zajímavá kniha, na kterou jen ta nezapomenu, o které budu dlouho přemýšlet, ale bohužel se tak nestalo.
Deník pražského studenta
Pavel Kos
Kniha vhodná na zkrácení chvíle po cestě do práce či do školy a podobně. Nedozvíte se v ní nic nového, nevede k zamyšlení, jde prostě jen o "štěky" pražského vysokoškolského studenta. Možná trochu s nadsázkou, možná ne, kdo ví. Asi každý z nás okolo sebe takového podobného studenta má, není-li to on sám.
Hotel Nostalgie
Mikuláš Vochozka
Krásná letní povídka. Vrátila jsem se díky ní na letní dovolenou u moře, kde jsem také strávila půlku dětství, takže jsem se dokázala do příběhu vcítit. Dokonce jsem zatoužila stejně jako Barnabáš se na to mé místo vrátit. Autor občas používá na můj vkus moc dlouhých souvětí, ale s přihlédnutím k tomu, že je to autorova prvotina to lze odpustit. Dojem z příběhu mi to nekazilo, dokázala jsem se tím popasovat. Autor moc hezky vystínil Barnabášovi nálady a pocity. Moc ráda si přečtu nějaký další autorův kousek, který po lepší korektuře by mohl být naprosto bez chyb.
Mléko a med
Rupi Kaur
Doporučila bych ji kamarádce se zlomeným srdcem. Ta by v knize podle mne nalezla potřebnou útěchu a nevadily by jí ne úplně vhodné a časté sexuální narážky, “popisy” a kresby. Bohužel mne to rušilo. Asi nejsem v tuto chvíli na takovou literaturu “naladěna”. Nejvíc se mi asi líbila část opouštěná - dva úryvky jsem si poznamenala.
Tatínku, ta se ti povedla
Zdeněk Svěrák
Poslední den výzva a chyběla mi poslední kniha. Jaké překvapení, že mal první kniha, kterou jsem jako dítě přečetla sama byla poprvé vydána v roce mého narození. Osud! :-D
Pamatuji si, že se mi jako dítě kniha koc nelíbila a přečetla jsem jen jednou. Za to teď, s odstupem času se mi líbila moc!
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Mám velice ráda film o americké naivní dívce. Knihu jsem si chtěla dloubo přečíst a díky výzvě jsem tak konečně udělala. Kniha mne velmi překvapila, protože byla vlastně jiná. Nejsem si jistá, jestli Holly byla opravdu tak děsně naivní nebo jen vypočitavá nebo oboji?
Manekýni
Pavel Hénik
Nedočteno! Slovy autora, bavilo mě to asi tolik, co by se za ulomený nehet vešlo. Poprvé jsem přirovnání dala, ale s každým dalším jsem protáčela oči. Vzhledem k tomu, že je toto přirovnání na každé druhé straně, měla jsem oči více nahoru než do knihy. Nemluvě o tom, že jsem se prostě nedokázala dostat přes ty nechuťárny. Prostě ne! Dávám do přečtených jen z důvodu, kdybych na knihu jednou díky Bohu zapomněla, tak aby mě nenapadlo číst znovu.
Muž a žena
Michal Viewegh
Bohužel malm z knihy rozporuplné pocity. Vzala bych z knihy Prolog a spojila s 2.částí druhé povídky. Trochu více rozpracovala a bylo by to přesně ono! Tam jsem autora našla. To byl on ve svém starém dobrém “kabátě”. Povídka Vincenta také nebyla špatná, ale vulgarní otec mi bohužel neseděl. Bez něj by to byla také zajímavá a hezká povídka. Začátke povídky o Dominice mě někdy až iritoval. Vyprávění z ženského pohledu mi moc nesedělo. Až když se na scéně objevil starý dobrý Oscar, bylo to ono! Autor by se měl vrátit ke starému dobrému psaní o sobě, o svém životě, o tom dobrém i zlém, zajímavém i možná nudném a všedním.
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Nevím, jestli ji zařadit to přečtených, protože jsem nedočetla a to dělám jen velmi nerada. Ale prostě mě to absolutně přestalo zajímat. Do půlky dobré, byla jsem ráda, že je to úplně něco jiného než předchozí dvě knihy. Za půlkou už jsem se do čtení musela nutit a to mne u 46 kapitoly přestalo bavit. Četla jsem jako první Staříka a pro mne nejlepší kniha. Analfabetka mi přišla až moc podobná Staříkovi a Zabiják u mě propadl. Bohužel! :(
Osm
Radka Třeštíková
Za mne moc hezká kniha. Není to prostě klasická detektivka, jako na detektivku bych na to ani nepohlížela. Je to prostě román s lehkou detektivní zápletkou. Ti, kdo jsou milovníci detektivek to si odsoudí, nebude to jejich šálek kávy. Jde o krásné oddechové čtení.
Druhý dech
Daniel Krásný
Přestože jsem od knihy dostala něco jiného než jsem čekala, rozhodně jsem nebyla zklamaná. Autorův styl je moderní, svižný a velmi čtivý. Zaháčkoval si mě téměř okamžitě a já se dostala do stavu, kdy se mi o tendru v lesích České Kanady dokonce v noci zdálo.
Pokud jste se knize vyhýbali z důvodu označení "horor", pak se do ní směle pusťte. Myslím, že tohle zvládnou i ti největší strašpytlíci. Na své si navíc přijdou i příznivci romantiky.
Dospělí lidé
Marie Aubert
Kniha je napsána velmi čtivě a prvních pár stran jsem přečetla jako nic. Ovšem čím víc jsem poznávala hlavní protagonisty, tím víc toxičtí a nevyrovnaní mi přišli. Naštěstí má kniha jen 120 stran, což je malý rozsah na to, aby se mi dostali dostatečně pod kůži a dokázali mě úplně otrávit. Kladně hodnotím popis Nordského fjordu, přenesení se na chalupu, vyjíždky lodí.
Pokud máte rádi psychologii postav spojenou s přírodou a nevadí vám toxické a nevyrovnané vztahy, tak si knihu určitě dejte. Mně to bohužel nesedlo a čekala jsem trochu jiný pohled na problematiku.
Tíživá lehkost lásky
Lena Kiefer
Kniha z prostředí newyorské smetánky mi hned o začátku připomínala seriál Gossip Girl a stala se tak mou guilty pleasure. Hlavní dvě postavy Helen a Jessiaha jsem žrala stejně jako kdysi Chucka a Blair. Přestože se jedná spíše o pomalejší romantiku, kde úplně není zvrat za zvratem, ale spíše se seznamujeme s prostředím, vztahy a postavami, střídání vyprávění zajistilo dynamiku a stránky mi mizely pod rukama. První díl navíc skončil velmi napínavě a já jsem poměrně zvědavá, jak se celý příběh ještě vyvine.
Bestie
Mark E. Pocha (p)
Kromě samotného vraha se v knize setkáme s válečným veteránem a skupinkou středoškolských studentů. Hodně jsem ocenila, že se autor věnoval dětství vraha a dozvěděla jsem se, co ho v životem zlomilo a vedlo k takovým bestiálním činům. Bohužel jsem měla pocit, že autor hodně pátral po temných zákoutích lidské povahy a snad ani jedna postava nebyla normální a psychicky zdravá. Přestože má kniha jednoduchý styl, nečetla se mi dobře, protože se mi všechny postavy hnusily.
Fosilie
Michal Kašpárek
Kniha pro mě začala velmi slibně, protože byla vtipným a zábavným popisem mezigeneračních rozdílů mezi třemi hlavními postavami. Autor skvěle a pro mne velmi blízce vykreslil jejich odlišné životní postoje a hodnoty prostřednictvím každodenních situací i dialogů. Často jsem se nad tím pousmála a přesně vědela, kdo v mém okolí podobný názor zastává.
Nicméně, druhá polovina knihy ve mě způsobila naprostý zmatek. Měla jsem pocit, že autor chtěl do knihy vměstnant aktuální problematiku (covid), což by mi ani tak nevadilo. Co mi ale vadilo bylo, že jsem najednou nechála směr příběhu a nepomohl mi ani závěr, který mi už vůbec nedával smysl. Všechny původní linky mi přisly absolutně nedotažené a jak mi nevadí otevřené konce, tak v tomto případě jsem měla z příběhu pocit odfláknuté práce.
Člověk nemůže mít všechno
Simona Paulišinová
Chvíli mi trvalo se naladit na autorky jednodušší styl vyprávění, ale jakmile jsem se začetla, přečetla jsem knihu na jeden zátah. Autorčina schopnost zachytit vnitřní pocity ženy je humorná i vážná zároveň a neměla jsem tak problém se s hlavními protagonistkami ztotožnit. Některé situace působily poněkud klišovitě a občas jsem vývoj dopředu odhadla, ovšem našlo si i několik nečekaných zvratů.
Kniha lehkou, někdy až pohádkovou formou zaznamenává životní souboje, kterým čelíme v každodenním životě. Pokud máte chuť na oddechovou jednohubku, která se hravě vejde téměř do kapsy, myslím, že se u knihy pobavíte a možná vás i překvapí.