Druhý dech
Daniel Krásný
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530496/bmid_druhy-dech-66142ccf2300b.jpg
4
34
34
Příběh s tajemstvím o přípravě jedné reklamní kampaně, odehrávající se v lůně České Kanady. Adolf Majer má za sebou fakt mizerné čtyři měsíce života. Jeho manželka, instagramová hvězda @johankazparku, ho opustila kvůli jinému muži, a v reklamní agentuře Craven, v níž pracuje jako kreativní ředitel, kazí, na co sáhne. Se svými agenturními kolegy, ředitelem Švejkem a grafickou elévkou Julií, přijímají pozvání na netradiční výběrové řízení, které se má uskutečnit v hotelovém komplexu v okolí třeboňských rybníků, borových lesů a rozsáhlých rašelinišť. Nemají přitom nejmenší tušení, že kromě nápadů může během pobytu vyvěrat na povrch i něco mnohem temnějšího.... celý text
Přidat komentář
Nejsem typický čtenář hororů. Proto jsem čekala ponurost, temno, lekačky. Většinu knihy se ale rozvíjí příběhy životů jednotlivých členů týmu. A je to super!
Temno rozhodně nechybí. Jen je vlastně úplně geniálně uvnitř, ne viditelně na povrchu. Plíživě, po kouskách, velmi chytře.
Rozhodně doporučuju k přečtení.
Hezky a výstižně to popsala níže Kanuska. Za mě by to bylo takto:
Mohla z toho být solidní povídka s kreativním koncem. Takto je to na místě přešlapující příběh, který v lecčems připomene české nekonečné seriály - všichni pořád něco řeší, ale v podstatě o nic nejde a nic moc se neděje. Ale jsou české a skrze reálie je bude místní čtenář hltat. Prostředí reklamních agentur bude vyžadovat orientaci v marketingovém žargonu, tady mohl autor trošku ubrat. Významně mohl ubrat i v odkazech na všemožné celebrity, filmy a filmové postavy, písničky a další popkulturu. Ničemu to nepomáhá a brzy to začne otravovat. Souhlasím s tím, že potenciál jednotlivých postav (a hlavně těch vedlejších) tu zůstal značně nevyužitý, na druhou stranu tu máme docela slušnou dávku do sebe zahleděných egoistů (až na jednu dvě výjimky všechny), pro něž je youtube a instagram náboženství, což vcelku dobře ilustruje dnešní úpadek. Musím ale uznat, že se to četlo rychle a sjel jsem to za jeden den.
Odnáším si z toho podobný dojem, jako kdybych celý den seděl na rybách, ale večer odešel s prázdnou. Ještě jsem si na závěr říkal, že je to podobně nedopečené jako Konášovo Město v mlze, se kterým má Druhý dech hodně společného. A hle, otočím poslední stránku, zavřu knížku a na zadní straně přebalu na mě vyskočí Konášovo doporučení. Ruka ruku myje... Ale když jsme u toho přebalu, ten je fakt povedený, Argo si dává záležet, díky.
Se zatajeným dechem vždy sleduji debutová díla českých autorů. Já vám mám totiž k těm našim českým knihám blíž - lépe rozumím postavám, prostředí, ze kterého vycházejí, i různým skrytým narážkám, které se v dílech vyskytují.
Když se mi do rukou dostal Druhý dech, debutový hororový román českého autora Daniela Krásného, napjatě jsem očekávala, co dostanu (protože počet mnou přečtených českých hororů bych spočítala na prstech jedné ruky). A mně to tak strašně sedlo!
Půjdu postupně:
- myslím si, že to není horor v pravém slova smyslu, každopádně děsivá, mysteriózní atmosféra by se v knize dala krájet
- bavily mě postavy, obzvlášť Julie (s tou bych si fakt ráda pokecala o knížkách) a Švejk, který zprvu vypadal nenápadně, postupně však převzal velení a ostatní postavy strčil do kapsy
- užívala jsem si zasazení děje do podivného hotelu uprostřed lesů na jihu Čech
- bavilo mě prostředí marketingu, protože v něm sama částečně působím a nikdy jsem ještě nečetla knihu, kde by celý děj byl postaven okolo marketingové kampaně
- MOC jsem si užívala autorův styl, to, jaký jazyk používá a jak si s ním hraje, dále pak skryté narážky a hlášky, které - ač jsem v nějaké recenzi četla, prý byly zbytečné a nepochopitelné - mně sedly jak p*del na hrnec
- a ten závěr? No wow!
Já fakt měla obavy, když jsem se do knihy pouštěla, jelikož anotace slibující tajemný příběh odehrávající se na pozadí výběrového řízení reklamní agentury uprostřed českých lesů? Bála jsem se, že to bude překombinované. Autor si s tím však moc hezky pohrál, mně to sedlo ve všech směrech, vůbec jsem necítila, že by má pozornost či zvědavost v průběhu čtení ochabovala, ba naopak, má touha dozvědět se, co za tím vším sakra je, postupně gradovala. A dostala jsem přesně to, co jsem chtěla.
4,5/5 - půl hvězdičky si uschovám pro další autorovu knihu, kterou snad brzy budeme mít možnost číst
Knížku Druhý dech jsem si chtěla přečíst hlavně proto, že se odehrává v prostředí České Kanady, která je od nás, co by kamenem dohodil, navíc ráda objevuju nové české autory a anotace zněla lákavě... Čeho jsem se trochu bála, bylo avizované hororové ladění, jež ale nakonec nebylo tak silné, aby mi příběh nesedl...
Druhý dech líčí průběh jednoho výběrového řízení, které se netradičně odehrává několik dní v izolovaném lesním hotelu právě uprostřed České Kanady, a zároveň nám přibližuje i životní peripetie lidí spjatých s reklamní agenturou Craven, jež se do soutěže přihlásila, konkrétně majitele Jiřího Švejkovského, hlavního marketéra Adolfa Majera a grafičky Julie Gonosové (ta je od nás z Jihlavy!...)...
Musím říct, že kdybych to nevěděla, vůbec bych neodhadovala, že román je debut... Autor suverénně vykresluje postavy, které jsou uvěřitelné, vypráví obšírně a tempem, které nevázne ani nespěchá, má mimořádně bohatou slovní zásobu, koncem knihy dokáže čtenáři naprosto vyrazit dech, to zakončení bylo skutečně brilantní!
V recenzích se hojně zmiňuje až nadmíra popkulturních odkazů, s tím až takový problém nemám, co jsem neznala (a že toho bylo vcelku dost), jsem si dohledala, maličko se mi někdy ale už nelíbilo množství různých přirovnání, obrazných výrazů a metafor, místy mi všechny ty neotřelé obraty připadaly až moc, vymyšlené hlavně na efekt... To je ovšem drobnost a ne všichni to tak podle recenzí cítí, někdo to naopak oceňuje a vyzdvihuje jako veliký klad...
Celkově jsem tedy spokojená velice, ráda doporučuju a těším se na další autorovu tvorbu...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
(SPOILER)
Budu za vyvrhele, protože se vydám proti proudu nadšenců. Nalákala mě obálka a anotace. Převážně její poslední věta. Netušila jsem, zda půjde o duchařinu, slasher, nebo mysterióznost, ale šíleně jsem těšila. Bohužel jsem nedostala ani jedno.
Už v anotaci se dovíme, že Adolf trpí odchodem manželky a pak si to prvních šedesát stran sjíždíme. Doufala jsem, že takto dlouhý rozjezd a rozpitvávání začátku, šťastného středu a hořkého konce vztahu bude mít nějaký důvod. Jestli později v knize byl, nenašla jsem ho.
Už příjezd do hotelu byl slibný – a tady začíná první slepá ulička, kterých autor vytvořil hned několik. Šmírák, parohy, rudý rybník, příběh mladé dívky, oběšenec, mlýn, hroby, ptáci… to všechno byly uličky, které nikam nevedly, jen navnadily. Šlo o prázdné přísliby jako… inu z reklamky. Přitom všechny měly potenciál, ale ani jeden z nich se neuskutečnil a ani neposunul příběh dál.
Velký potenciál měly i ostatní postavy. Složení týmů bylo propracované stejně jako jejich postavy. A i ty zůstaly nevyužity, což je škoda. Vedlejší postavy vůbec neposouvají děj a jsou jen precizními kulisami – ovšem příběh by fungoval i bez nich, což je škoda.
Adolf a Julie mi přišli se svými bebíčky poněkud povrchní. Jen Švejka a jeho bolest, která jej stále držela, jsem chápala.
Kniha je skvělou vztahovkou, ale nulovým hororem - nebylo čeho se bát, nic mi nezalezlo pod kůži.
I přes to, že mě příběh naprosto minul, vidím propracovanost a vymazlenost každé věty, stejně jako rozhled autora. Je vidět, že v tomto prostředí je doma. Když přišlo první přirovnání něčeho k něčemu a první odkazy na kde co, užívala jsem si to. Miluju Vetřelce, takže u Ripleyové jsem slintala blahem. Jenže s tímto kořením se musí opatrně a autor to tedy sakra okořenil. Od poloviny knihy mě odkazy začínaly ubíjet. Přitom autor uměl vykreslit, jak se kdo cítí, nebo jak vypadá. Nepotřeboval k tomu prostředníky. Nehledě, že během čtení jsem nabyla pocitu, že autor chce čtenáře tvarovat vlastním vkusem a já nemám ráda, když mi někdo něco vnucuje - inu, reklamka.
Posledních dvacet strach bylo v duchu rychlého sešupu a pointa je naprosto úžasná - té dávám plný počet.
V celkovém shrnutí na mě ale příběh nefungoval. Probírání vztahu Adolf Johana mě nebavilo, všechny podstatné informace byly sděleny na začátku a zbytek byl pro mě vatou a dlouhou předehrou. Zkrátit prvních šedesát strach na deset, příběh by měl úplně jiný spád.
Zbožňuji S.Kinga a ten, když slíbí strašáka tak ho i dodá – toto mi v příběhu chybělo.
Podotýkám, že šlo o mé úplně první setkání s tímto českých autorem a pokud ještě někdy něco vydá, budu alespoň vědět, do čeho jdu.
Přestože jsem od knihy dostala něco jiného než jsem čekala, rozhodně jsem nebyla zklamaná. Autorův styl je moderní, svižný a velmi čtivý. Zaháčkoval si mě téměř okamžitě a já se dostala do stavu, kdy se mi o tendru v lesích České Kanady dokonce v noci zdálo.
Pokud jste se knize vyhýbali z důvodu označení "horor", pak se do ní směle pusťte. Myslím, že tohle zvládnou i ti největší strašpytlíci. Na své si navíc přijdou i příznivci romantiky.
Úplně se neshodnu se zbytkem komentářů, mně se více líbila první půlka knihy, jakmile to začalo přecházet do duchařiny, ztrácelo to pro mne švih. Konec mi přišel násilně naroubovaný. Jinak je to ale napsáno svěžím aktuálním jazykem, autora určitě budu sledovat dále. Za přečtení knížka rozhodně stála.
Dlouho jsem nečetla něco tak osvěžujícího. Skvělý styl psaní, obsah vět má smysl, žádná zbytečná omáčka kolem. Čte se to samo. A to, že jsem občas musela googlit, protože jsem neznala každý film, knížku a nebo song, který je v knize zmíněn, to mě dost bavilo. Skvělý závěr knihy.
Bavilo mě prostředí reklamky, protože sama dělám v marketingu. Adolf Majer, jedna z hlavních postav příběhu, je špičkou v české reklamě. Tedy byl, dokud ho neopustila žena, známá influencerka, a on se na několik měsíců úplně pohřbil do sebe. Jeho kamarád a šéf reklamky, ve které Adolf pracuje, si řeší zase svoje boly. A pak je tu Julie, mladá holka která neví kudy se v tom životě vlastně dát. A taky Petra, Tereza, Zdeněk Turín, Marek Dobiáš, zástupci dalších reklamních agentur. Ti všichni se setkávají v hotelu uprostřed lesů České Kanady. Jedna z vybraných reklamních agentur tu získá skutečně prestižní reklamní zakázku. Je podzim a deštivé počasí je nešetří. Déšť ale není jediná nepříjemnost, se kterou se tady budou muset někteří vypořádat.
Druhý dech není drsný horor, ani duchařina, i když temných chvilek si zejména v hotelu Hejmont užijete dostatek. Četla jsem se zatajeným dechem až do poslední stránky. Skvěle napsáno, doporučuji.
Tříčlenná skupina vyrazí na tendr do České Kanady, aby se pokusila vyhrát reklamní zakázku. Rozhodnou se, že těchto pár dní mimo jejich běžný život, je přesně to, co potřebují. Nikdo z nich však nečekal, jak ten pobyt změní jejich životy.
Zprvu nám jsou představeny hlavní postavy a nejedná se o stručný popis. Zde jsem se nemohla začíst a děj se vlekl.
Následné události, mě ale naprosto pohltily, četla jsem se zaujetím a neustálým očekáváním, co ještě příjde.
Autor neuvěřitelně pracuje se slovy a jeho styl psaní je tak velmi osobitý.
Příběh jako takový mě dostal. Úplně bych ho nenazývala hororem, i když strašidelné prvky na konci knihy jsou.
Závěr knihy je naprosto nečekaný a neodhadnutelný!
Na debutovou knihu je to více než dobré! Doufám, že nás od autora čeká v budoucnu mnoho zajímavých knih.
Fuuu... Já se hned od začátku musím přiznat, že toto bylo pro mě celkem náročné čtení, jak v tom pozitivním, tak i negativním směru.
První polovina mě vůbec nebavila, vůbec jsem nepochopila, o co vlastně v knize má jít a kam má příběh směřovat, bylo celkem těžké, aby si udržela mou pozornost. Avšak!!!
Od druhé poloviny se to začalo konečně ubírat tím správným směrem. Začalo to být napínavé, akční, mrazivé a hlavně tajemné. Všechno začalo do sebe zapadat a byla jsem mile překvapena.
Co se týče postav, tak se zde objevují tři hlavní dějové linky: Adolf, Švejk a Julie. Na tomto mě nejvíce bavilo, že každá postava prožívá úplně jiné problémy a trápení se kterými se snaží vypořádat. Bohužel hlavní hrdina Adolf mě nebavil vůbec, trochu jsem tu postavu a její chování nechápala a tápala v tom. No ale Julie? To byla naprostá bomba, tu jsem si zamilovala od začátku a hned jsem se do ní vžila.
Konec knihy mě totálně dostal, ale jakože úplně, čekala jsem všechno, ale toto?! Absolutně ne a byla jsem hrozně překvapená! Vlastně samotný příběh je i dost poučný a k zamyšlení a to se mi na tom líbilo nejvíce.
K definování stylu Daniela Krásného postačí jedno jediné slovo: Cool. Ovšem pro ty, kteří čtou Danielovy recenze na IG, to není žádným překvapením, jeho krátké texty jsou často přímým direktem bez zbytečných tancovaček. A nejinak je to v případě Danielova románu: spousta nezvyklých přirovnání, efektních vět a popisů propojujících anglická slova s českými. Vliv reklamky je zkrátka znát. Jak je to ale s příběhem? O mysteriózní román jde až v druhé řadě – tady cítím redaktorský vliv Miloše Urbana, kterému jsou také vlastní příběhy, v nichž jde o tajemno jaksi mimochodem. Ale to vůbec není na škodu. Druhý dech je totiž příběhem o druhých šancích a zlomených srdcích – a to nevyjde z módy snad nikdy. Zvlášť v tak nablýskaném hávu. Krásného román je navíc pocukrován nekonečným zástupem pomrknutí na hororové znalce, což vždycky potěší. Shrnuto pod čarou: Druhý dech mě bavil. A to moc. Forma sice vítězí nad obsahem, ale je to špatně? Nemyslím si. U písničky mě taky ze všeho nejdřív chytne melodie. A když ji nechám vplout do uší, i ta slova si nakonec najdou cestu. Stejně jako v případě Druhého dechu, který má tah na branku a rozhodně navnadí na další kolo. Takže, Dane, prosím, piš!
Svěží debut, který sice doopravdy nabere dech až pár desítek stran před koncem, ale s o to větší silou. (Ale teda dočítat knihu zrovna 12. května… :D)
Pokud čekáte „horor z reklamky“, trochu brzděte. Novinka Daniela Krásného trochu mate tělem a překvapivě vám za nehty vleze úplně jinak.
Temný příběh to bezesporu je, hlavní hrdinové tady čelí převážně vlastním démonům - ústřední postavy jsou skvěle napsané a jejich problémy se do vás zakousnou bez většího problému. Ostatně některé jste možná zažili na vlastní kůži a právě autentičnost protagonistů je největší devizou románu. Jasně, na hororové momenty taky dojde, jen je jich možná méně, než čekáte.
Trochu jsem se bál, jak bude fungovat ono prostředí reklamky, respektive postavy z tohoto prostředí vycházející - žádnej nakoksovanej Marek Prchal se nekoná, pohled za marketingovou oponu svěží, chvílemi sarkastický a vtipný. Uvěřitelnost postav je tu na prvním místě.
Nesporným faktem je, že Daniel skvěle píše. A druhým nesporným faktem je, že má obří rozhled. Pomrkávání na slavné filmy, seriály, knihy nebo scény mám osobně dost rád, ale tady už jich je prostě moc. Neztrácel jsem se, ale to je dáno spíš dost podobným vkusem. Takže pokud jste ujížděli na Vraždě na samém konci světa, máte rádi kingovské predikce smrti postav, když se řekne odlehlý hotel, vyskočí vám Norman Bates, v názvu agentury Craven vidíte primárně jméno režiséra hororových filmů a na procházce si pískáte do rytmu slavných melodií Jerryho Goldsmithe, budete tady jako doma. Jestli netušíte o čem mluvím, Daniel vás referencemi umlátí. Ale dělejte si poznámky, vkus má dobrej.
BTW - cením Dane, jak si příběh vypointoval. V jednu chvíli mě rozuzlení napadlo. Jsem rád, že jsi na to měl koule :)
Druhý dech
Autor si toho podle mě ukrojil strašně moc.
V podstatě mě bavila jen jedna linka (Švejk) a knihu o tomto tématu bych si strašně ráda přečetla a podle mě by to byl taky dobrej horor...
Ale bohužel na tuto linku bylo přilepeno dalších 150 příběhů, odkazů apod. a celý to tak nějak přešlapovalo na místě...
Pointa mě nešokovala vůbec a považuju ji za další kapku v moři nápadů, který se prostě v jednom románu nedaj dobře ukočírovat.