Kouzelný příběh z tajemné Prahy, kde ožívají sochy i chrliči a za fasádami se skrývá svět plný fantazie. Nádherné ilustrace doslova dýchají atmosférou starého města – i proto jsem knihu hned chtěla pořídit neteři.
Pokud máte rádi komiksy, magii a Prahu, Stella a strážci závoje vás nadchne. Skvělý tip na dárek pro děti – ale nejspíš si ho budete chtít přečíst i sami!
Přestože se kniha dotýká těžkého tématu ztráty, četla se mi překvapivě lehce – autorka píše jednoduše, čtivě a velmi přístupně. Druhá polovina příběhu přináší zajímavý posun a chvílemi není jasné, co je realita a co jen fikce v hlavě hlavní hrdinky. Právě to na knize oceňuji – dokáže vzbudit spoustu otázek a nabízí prostor pro vlastní interpretaci.
Styl psaní je čtivý, přirozený a plný živých dialogů – chvílemi jsem měla pocit, že sleduji scénář k milému nedělnímu filmu. Připomnělo mi to knihy Patrika Hartla, jen s mladším a odlehčenějším pohledem na vztahy.
Oceňuji témata, kterých se autorka dotýká, ale některá zůstala otevřená a závěr mi přišel trochu neuzavřený. Celkově ale jde o sympatický český příběh o přátelství a hledání sebe sama, který potěší fanoušky lehčích vztahových románů.
Kriminální thriller zasazený do českého prostředí, který ale svou zápletkou klidně obstojí i ve světové konkurenci. Příběh je napínavý, plný silných momentů a osudů postav, které vás nenechají chladnými. Líbilo se mi, jak autor propojil minulost s přítomností a postupně odhaloval tajemství kolem zmizelých dětí. Jen musím přiznat, že mi nebylo úplně dobře u scén se psy – ty bych klidně oželela. A dějová linka z minulosti, zasazená do období komunismu, pro mě byla v druhé polovině už trochu zdlouhavá a odváděla mě od hlavního příběhu.
Johanniny kapitoly z roku 1887 mi připomínaly romány Jane Austenové – milé, plné emocí, odhodlání i společenských narážek. Současná linka byla svižná a dobře propojila minulost s přítomností. Závěr mi ale přišel až příliš „americky“ happy endový, takže si z knihy odnáším hlavně krásnou historickou část inspirovanou obrazy Vincenta van Gogha.
Na knize velmi oceňuji, že má přesah. Přestože se čte jako oddechová kniha a pojednává o jednom svatebním týdnu, může se zdát plná klišé, pravdou ale je, že je také plná hlubokých myšlenek.
Do knihy jsem se pustila ze strany Zuzany (Jana Šrámková), ale byla jsem hodně zmatená. Po třiceti stranách jsem vážně přemýšlela, že čtení vzdám. Nakonec jsem zkusila příběh Daniela (Jan Němec). Ten mě zpočátku zaujal víc, ale v závěru jsem si už nebyla jistá, co chtěl autor textem vlastně říct. Celkově jsem bohužel měla z příběhu pocit, že kdybych ho nečetla, o nic bych nepřišla.
Oceňuji originální formu i zpracování knihy, nicméně samotný obsah na mě nezapůsobil.
Pokud vás baví historické romány z 19. století a lidské osudy, kniha vás asi osloví. Mně ale nesedla – postavy mě emocionálně minuly. Co však musím pochválit, je vynikající přednes Zuzany Kajnarové, díky kterému jsem příběh doposlouchala až do konce.
Začátek knihy mě zaujal a stylem mi připomněl Nejlepší pro všechny od Petry Soukupové. Julius jako dítě pozoruje svět dospělých a snaží se mu porozumět. Vyprávění z jeho 6 a 11 let bylo citlivé, jemně humorné a působivé. Jak ale stárne, mění se tón knihy a ve druhé půlce se pozornost přesouvá k jeho dospívání a hledání identity. Tím ale mizí linka vztahů mezi rodiči, která mě tolik zajímala. Závěr pak působí spíš jako dodatek než vyústění příběhu.
Přestože už od začátku víme, kdo a proč, autorce se i tak povedlo udržet mě v napětí a vtáhnout do velmi temné atmosféry příběhu. Nejvíc mě asi bavil kontrast mezi klidným vnějším světem hlavní hrdinky, která pracuje v kavárně a temnotou, která v ní rostla. Závěr jsem neodhadla, což mě opravdu mile překvapilo.
Pokud máte rádi temné psychothrillery, mohu vám tento vřele doporučit. Myslím si, že se jedná o originální zpracování, kdy i bez klasického “kdo to udělal?”, mě příběh dokázal udržet v napětí.
Typický J. D. Barker – adrenalinový thriller plný napětí a psychologických her, který zkoumá, kam až jsme schopní zajít pro vzrušení. Závěr je filmový a přehnaný, ale přesně takový, jaký od amerického thrilleru čekáte. Doporučuji fanouškům temnějších příběhů s erotickým nádechem a svižným tempem. Realita tu dostává pořádně zabrat.
Kniha má pomalé tempo, kdy se dlouho seznamujeme s postavami a prostředím, a děj se rozjede až po 200. stránce. Přesto autor skvěle vystihuje atmosféru, emoce i napětí a jeho popisy nenudí. Velkým plusem je i výborný překlad. Pokud máte rádi klidné, vesnické romány, bude se vám líbit. Tip: vyhněte se oficiální anotaci – prozrazuje klíčový zvrat.
Intenzivní vztahový román vyprávěný z pohledu manželky a milenky. Chvíli mi trvalo, než jsem se v nich zorientovala, ale velmi oceňuji, že obě perspektivy jsou napsány bez příkras a bez předsudků. Myslela jsem, že automaticky budu stát za manželkou, ale nakonec si nejsem jistá, kdo je viník a kdo oběť. Vztahy nejsou černobílé – a Stehy to ukazují s velkou citlivostí. Doporučuji ženám i mužům, protože tahle kniha může pomoci lépe si porozumět.
Moje první setkání s autory a bohužel asi ne úplně šťastný výběr. Theo a Jessica tvoří zajímavé duo, ale bez znalosti předchozích případů jsem se v ději trochu ztrácela.
Thriller má svižný rozjezd a atmosféru jako mix Dana Browna a J. D. Barkera – technické zneužití, globální panika, konspirace. Jenže místy to na mě působilo víc jako politická esej než napínavý příběh.
Uvítala bych větší prostor pro psychologii postav a méně velkých myšlenek o světě a manipulaci.
Pokud ale znáš autorovu tvorbu a máš rád konspiračně laděné thrillery, může tě to bavit.
Kniha nabízí aktuální témata, morální dilemata i složité rodinné vztahy. Nejvíc mě zaujal napínavý a skvěle napsaný soudní proces, který ukazuje relativitu pravdy a tenkou hranici mezi spravedlností a předsudky. Řeší se tu i zajímavé společenské téma, které mě překvapivě oslovilo. Příběh byl ale místy zdlouhavý a zbytečně rozvláčný. Pokud vám pomalejší tempo nevadí, doporučuji ji fanouškům psychologických dramat se soudní linkou.
Na pokračování Božských rivalů jsem se těšila, ale nakonec mě bohužel spíše zklamalo. Druhý díl se zaměřuje na válku, podsvětí a bohy, ale postrádala jsem napětí i emoce, které mě v prvním díle nadchly. Děj mi přišel předvídatelný a příliš young adult. Kdo chtěl uzavření příběhu, bude možná spokojený, já ale zůstávám lehce zklamaná.
Dvě rodiny, jeden příběh a silné téma židovství, holocaustu a přenosu traumatu napříč generacemi. Kniha začíná romanticky, ale postupně odhaluje hlubší roviny. Četla se dobře a nepůsobila depresivně, ale chyběla mi hlubší psychologie postav – vše bylo jen naznačeno. I tak ji doporučuji pro její zajímavé téma.
S Michaelou Klevisovou to nebyla láska na první čtení, ale postupně jsem ocenila její cit pro venkovskou atmosféru. Nejde o akční detektivku, ale spíš promyšlený, atmosférický příběh, kde každý může být podezřelý. Připomnělo mi to klasiku ve stylu Agathy Christie.
Delphine de Vigan mě tentokrát dostala ne syrovostí, ale skrytou informací a metaforou. Začíst se mi chvíli trvalo – příběh sobeckého muže nebyl úplně můj šálek kávy. Nakonec jsem si ale v knize našla „něco“, co mě oslovilo. Není to milostný román, spíš vnitřní monolog proložený dopisy. Přála bych si zeptat se autorky, jestli jsem ho pochopila správně, nebo si jen něco domyslela. Kniha určitě nesedne každému.
