amurek komentáře u knih

Knihu jsem si koupila na základě doporučení a vysokého hodnocení čtenářů a rozhodně nelituji. Knih o holocaustu jsem přečetla hodně, Hana je však jiná. Je to velmi dobře napsaný příběh, ve kterém jednotlivé dějové linky přeskakují v časové ose, aby se nakonec osudy hlavních postav navzájem propojily. Velmi emotivní pro mě byla třetí část knihy, hlavně poslední dvě kapitoly. V nich Hana popisuje své pocity viny za smrt blízkých a potřebu postarat se o Miru, díky níž nakonec vynaložila spoustu úsilí, aby se znovu zařadila do života, ačkoliv po tom, co prožila, to nebylo vůbec lehké.
Poslední věty knihy však dávají naději: „Pořád mě navštěvují vzpomínky. Stále je hodně těch tíživých, ale přibývají i ty, kvůli kterým chci dále žít.“
Je to má první kniha od Aleny Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Dávám plný počet * a rozhodně doporučuji k přečtení.

33 27.03.2019

Moc hezky napsaný příběh nelehkého života jedné statečné dívky Anušky. To, jak si v každé situaci dokázala poradit, jak vždy pomáhala druhým, i když v tu stejnou dobu sama pomoc pro svou velkou rodinu potřebovala, vzbuzuje jen obdiv a úctu. Stejně tak výchova tolika dětí, která byla v poválečné době a v podmínkách, ve kterých žili, určitě hodně náročná. Přesto silná Anna skvěle obstála i v tomto, což je vidět v závěru knihy – je ve stálém styku s dětmi i s vnoučaty, což mnohým lidem v dnešní uspěchané době chybí.
Kniha se mi četla velmi dobře. Popis prostředí byl realistický, děj byl plynulý a posouval mě stále dál a dál v očekávání, jak to skončí. Mohu jen doporučit.

26 19.01.2020

Příběh této knihy se odehrává v místě, které je mi známé. Od malička jsem slýchávala slova „Ostravica-granica“, kdy řeka Ostravice dělí oblast Moravy a Slezska. Při čtení jsem si tak mohla představit prostředí, ve kterém se děj odehrává. Líbilo se mi, jak autorka cca třicetileté období kolem 1.světové války čtenářům přiblížila. Na základě historických pramenů a vyprávění s pamětníky nás seznámila s nelehkým životem hornických rodin. Každodenní dlouhou cestou mužů na šachtu, aby v náročných podmínkách dolů zajistili živobytí pro své rodiny, zatímco jejich manželky se při péči o děti a domácnost celý den modlily, aby se jim manželé a mnohdy i synové vrátili v pořádku domů. Není lehké si v dnešním blahobytu představit, v jaké bídě lidé tehdy žili, ačkoli dřeli až do úmoru. Přes to všechno si však sousedé pomáhali, jak mohli. O to horší pak muselo být pro ně období po první světové válce, kdy se museli někteří rozhodnout, kde budou žít. Přiznám se, že si vůbec neuvědomuji, že bychom se ve škole učili, že po ukončení první světové války byly na Těšínsku takovéto nepokoje, které vyústily až v občanskou válku. Autorka citlivě přibližuje čtenářům tento spor o území, který vyústil v nenávist a vraždění. Děj, ač popisující nelehký život horníků a jejich rodin, se mi četl velice dobře a moc se těším na další díl plánované trilogie. Na pokračování si však musíme ještě nějakou chvíli počkat…

23 17.04.2020

Opět velmi dobře napsaný příběh, tentokrát z pohledu otce a dcery. Knihy od Aleny Mornštajnové doporučuji a těším se na další.

18 12.08.2019

Opět skvělá kniha od paní Mornštajnové. Její styl psaní se mi moc líbí. Příběhy tří generací žen žijících v různých režimech naší historie nutí k zamyšlení.

18 12.08.2019

Knihu z mého dětství jsem četla v rámci večerního předčítání vnoučatům. Spolu jsme si prohlíželi krásné obrázky a já vysvětlovala, co znamená např. "družstevní vajíčko". Vnoučata jsou na čtení zvyklá a poslouchala, i když jejich dnešní knížky jsou zcela jiné. Ostatně - jako celé jejich dětství....

12 12.08.2022

Děkuji čtenářské výzvě za téma „Kniha s oximórem v názvu“. Na základě doporučení jsem se totiž rozhodla přečíst knihu Malý velký muž a musím říct, že se četla moc dobře. Příběh mě vtáhl do děje, navíc mi dal mnohem víc. Obnovila a hlavně doplnila jsem si díky němu trochu historii dobývání Divokého Západu, jelikož mě přiměla zasednout k internetu a vyhledat si další informace. Jména slavných bojovníků na obou stranách, tj. jak indiánských náčelníků, tak generálů vojsk souhlasí s historií, včetně data slavných bitev a jiných významných událostí. Co se týče indiánů, z různých filmů a knížek samozřejmě známe hlavní kmeny a zhruba způsob jejich života. Toto podání je však trochu jiné, než známe z příběhů, kterými jsme žili v dětství. Pohled bílého chlapce, který dospěl v muže na střídačku mezi bílými a mezi indiány, jeho rozpolcenost, kdo je a na čí stranu se má v té které bitvě přidat, nás vede k zamyšlení, neboť „bitvy“ se vedly, vedou a budou vést. Někdy mají smysl, někdy jsou nesmyslné a zbytečné, ale byly, jsou a bohužel stále budou součástí lidské společnosti…
Za mě má kniha tzv. plný počet bodů a mohu ji jen doporučit. A kdo by chtěl vidět 7. Kavalérii generála George Armstronga Custera a zažít atmosféru bitvy U Little Bighornu roku 1876, má možnost. Díky vyhledávání informací jsem objevila stránku nadšenců, kteří nám toto každé dva roky umožňují ve Všeticích u Benešova - http://www.custer.cz/

12 27.05.2019

Ve všech příbězích byly úžasně popsané vztahy mezi sourozenci a také mezi dětmi a rodiči. Máme možnost nahlédnout do drsné sourozenecké rivality a také obav a nejistoty rodičů, zda v napjatých situacích reagují správně. Problémy vznikají i mezi vlastními sourozenci, natož mezi nevlastními. Obě strany to mají v příbězích složité, obě to vidí ze svého pohledu. Děti se cítí ukřivděné a s pocitem, že je sourozenci nadržováno, zatímco rodiče hledají to nejlepší řešení, aby některému ze svých dětí svým rozhodnutím neukřivdili. A po celou dobu hledají tu správnou chvíli, kdy jim říct něco důležitého, jako např. kdo je opravdu jejich biologickým otcem. Propásnutí té „správné“ doby mělo v příbězích své důsledky.
Při čtení knihy jsem se často zamyslela nad svým dětstvím. Jsme tři sestry, a jak říká maminka, každá jsme jiná a na každou platilo něco jiného. Mám ráda obě, ale přece jen si s jednou rozumím více. A to přetrvává už od malička.
Vychovala jsem dvě skvělé děti, které mají již své rodiny. Snažila jsme se k nim přistupovat individuálně a spravedlivě. A mohu jen doufat, že jsem neudělala moc přešlapů, kdy se jedno nebo druhé cítilo „ukřivděně“…
Kniha se mi líbila a mohu ji jen doporučit.

11 12.01.2020

Je to má druhá kniha od Aleny Mornštajnové a mohu říci, že se mi její styl psaní líbí. Osudy hlavního hrdiny Václava a dalších osob, které v jeho životě hrají větší či menší roli, jsou propojeny láskou, nenávistí, sobectvím, zradou i nemocí. Příběh se odehrává v době od druhé světové války do konce minulého století. Spisovatelka tak nenásilnou formou provedla čtenáře našimi novodobými dějinami, které byly plné politických zvratů. A postavy románu proplouvaly životem jak nejlépe uměly…

11 03.06.2019

Je to již má osmá detektivka od Martina Goffy a řekla bych, že jedna z nejlepších. Miko Syrový prostě své případy vyřešit umí.

10 31.01.2020

Příběh o vzniklé a prožité lásce v prostředí, kde by ji nikdo nečekal. Příběh o přátelství a pomoci i za cenu možnosti ztráty vlastního života. Příběh o naději v prostředí beznaděje – v Osvětimi. Skutečný příběh o vůli přežít a pak žít…

9 08.02.2020

Velmi dobře napsaná česká detektivka. Dostala se mi do rukou náhodou, takže ty další už si přečtu v tom správném pořadí. A moc se na ně těším.

9 30.08.2019

Knihu jsem dočetla před několika dny, ale k napsání komentáře jsem si musela nechat trochu odstup. Brutální scény byly popsány tak podrobně, že jsem knihu občas odložila. Ve vzácných chvílích, kdy byla popisována příroda, jsem se snažila číst pomalu, asi ze strachu, co mne čeká na dalších stránkách. Právě popisy scenérií a nevyřčené myšlenky jednotlivých postav mám na knihách ráda a dávám jim proto přednost před filmy. U této knihy bych ale udělala výjimku, kdybych věděla, do čeho jdu.
Nedovedu si představit, jak bude zpracován film podle této knižní předlohy, nicméně tolik násilí s tak podrobnými brutálními scénami tam snad nebude. Na film určitě nepůjdu, asi bych měla převážně zavřené oči.
Ale něco ten příběh určitě vysílá. Násilí je ve světě pořád a lidé by oči před ním zavírat neměli. Tak jako by neměli dopustit, aby se zapomnělo na historii. Mrzí mne, že se ve školách v dějepise probírá dopodrobna pradávná historie celého světa, ale novodobé dějiny, natož novodobé dějiny našeho národa, se probírají tzv. „letem světem“….

9 30.08.2019

Dobře napsaný zamilovaný příběh, ve kterém autorka skvělým způsobem přiblížila čtenářům prostřednictvím jednotlivých postav nutnost otevřené komunikace ve vztazích.

9 10.05.2019

Moje první seznámení s autorem a musím napsat, že se moc těším na pokračování série. Je to úplně jiný pohled na vyšetřování zločinu, než na jaký jsem z detektivek zvyklá. Z Evie a Cyruse se stala perfektní dvojka. V příštích dílech snad čtenářům kromě skvěle vyřešeného případu odhalí oba hlavní aktéři jako bonus i něco dalšího ze své temné minulosti.
Kniha je skvělá, dobře se čte a mohu ji jen doporučit. A čekání na pokračování série si asi zkrátím přečtením dosud vydaných knih Michaela Robothama. Po přečtení "Hodné a zlobivé holky" předpokládám, že ať šáhnu po kterékoli, nebudu litovat :-)

7 25.04.2021

Příběh o novinářce, která se snaží za každou cenu pro své noviny získat exkluzivní informace a být vždy krůček před policií při objasnění vražd modelek. Pravda, do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah, ale přišlo mi to překombinované a nevěrohodné. Za mě průměr...

5 20.01.2020

Smutný, ale dobře napsaný příběh těžce zkoušené ženy, která měla smůlu snad danou již do vínku. Hrůzná zkušenost v době dospívání a žádné rodinné zázemí ji vehnaly do manželství, kde hledala lásku a oporu, dostalo se jí však pouze zklamání, bídy a násilí. Těžko odsuzovat matku tří dětí. Ano, z našeho pohledu možná byla naivní, ale hlavně byla hrozně zoufalá. Snaha zajistit dětem lepší živobytí přehlušila veškeré pochybnosti a nedůvěru. Odchod od dětí do cizí země pro ni nebyl lehký, věřila však v lepší budoucnost. Celý život ji provázel strach. Strach z odsouzení okolím, z násilnického manžela, z pasáků. Těžko se pak divit, že měla strach utéct, když jí pohrozili, že ublíží dětem. V cizí zemi, bez pasu, bez znalosti prostředí se není co divit, že propadla beznaději. Přesto nakonec zabojovala a posbírala všechnu odvahu, aby se mohla s dětmi znovu setkat. Vzhledem k otevřenému konci můžeme jen doufat, že se jí to povedlo.

5 09.04.2019

Od M.Goffy jsem četla jako první knihu Dítě v mlze, aniž jsem tušila, že jde o sérii. Po jejím přečtení jsem věděla, že si přečtu i ty další, akorát v pořadí, jak vycházely. A jak jsem předpokládala, první díl série mě nezklamal. Líbí se mi styl psaní, své dělá i to, že jde o českou detektivku. Jsou nám tak známá některá místa, kde se dle mého reálný děj detektivní zápletky odehrává a jako bonus se nám nepletou jména jednotlivých postav.
Takže co říct na závěr? Nic jiného než to, že doporučuji k přečtení a chystám se na druhý díl série. Už se těším, jak se Miko zařadí zpátky mezi bývalé kolegy a „rozlouskne“ další případ.

4 01.10.2019

Když člověk pročítá příběhy jednotlivých hrdinů umístěných v psychiatrickém ústavu, seznámí se s problémy, které je zavedly do depresí a úniku z reality, nutí ho to přemýšlet o spoustě věcí. A to se mi na knize líbilo.

Všechny příběhy byly něčím zajímavé, ze všech postav mě však nejvíce zaujalo vyprávění Eduarda. Rodiče mu předurčili budoucnost, po jaké netoužil. Když konečně našel sám sebe ve světě umění, naučil se své myšlenky a pocity vyjádřit malbou, přišlo nepochopení ze strany těch, kteří by ho měli naopak podpořit, a to od rodičů. Věty "Jestli nás máš opravdu rád, pak udělej, o co tě prosím. Jestli nás rád nemáš, pak si dál dělej svoje." by nikdo od svých blízkých slyšet neměl ...

Jsem šťastná, že jsem se takto nikdy nemusela rozhodovat.

4 17.06.2019

Básně obvykle nečtu, ale tato sbírka se mi celkem líbila. Dvanáct měsíců, dvanáct básní vystihujících roční období. Těžko říci, který měsíc mě oslovil nejvíce. Některé básně více popisovaly přírodu, jiné zase myšlenky a pocity. Vzhledem k tomu, že jde opravdu o útlou knížku, přečetla jsem si básně ještě jednou. To mi pomohlo u některých pasáží hlouběji proniknout do obsahu a procítit ho.

3 27.01.2020