amejzlík komentáře u knih
Komiks s nápaditými kresbami a vtipnými slovními hříčkami. Obrázky se mi líbily moc. Některé veršovánky více, jiné méně.
Karla Šípa mám velmi ráda. Sedí mi jeho inteligentní humor. Knížku jsem si užila. Některé úvahy, historky a názory se mi líbily více, jiné mne tolik neoslovily. Místy jsem se velmi bavila. Parádní odpočinková četba.
Tvorba Jiřího Suchého je vynikající. Básně a některé písňové texty jsem si moc užila. Jiří Suchý používá vázaný verš a nápadité, milé rýmy. Texty jsou o životě a vcelku jednoduché. Tady platí, že v jednoduchosti je krása. Při čtení některých textů mi zněly v hlavě hlasy jejich semaforských interpretů.
Nádherná oslava přírody a české krajiny. Ráda chodím ven a naslouchám jejím zvukům. Úplně živě jsem si představovala všechna místa, která básník popisoval. Cítila vůni lesů, slyšela zurčení vody a šumění listí mohutných dubů. Pohlazení po duši pro ty, kteří se rádi toulají a umí naslouchat nejen lesům, vodám a stráním…
Úchvatná kniha. Egypťan Sinuhet vypráví svůj fascinující příběh naprosto klidně s odstupem, smířen se svým životem a zklamán z vládců… Ohromně jsem si užívala popis starého Egypta, politiky v tehdejší době i všechna Sinuhetova četná a napínavá dobrodružství. Jazyk jímž je dílo napsáno je nádherný.
Tak u tohoto fejetonu s miminem a fotrem jsem se nachechtala opravdu hodně. Čeněk je parádně nezvladatelné dítě. Jeho táta to bere s humorem a dokáže svoje zážitky umocnit stylem vyprávění, u kterého čtenáři tečou slzy smíchu a popadá se za břicho. Některé fórky mi ovšem připadaly až příliš drsné. Doufám, že život s dítětem není taková pohroma jak je v knize popisováno.
Nemůžu si pomoct ale, tenhle díl mě neoslovil tak, jako ty předchozí. Buď dospívám a začíná mě bavit jiná literatura, nebo byl tenhle díl slabší. To musím zjistit přečtením tance s draky… V tomto díle se neprolilo tolik krve, jako v dílech předchozích. Řešila se spíše politika v Králově přístavišti. Většinu postav v knize už nemůžu vystát, což znamená že, dospívají a začínají umět hrát hru o své trůny.
Geniální dílo. Fascinoval mě příběh Markétčiny a Mistrovy lásky, příběh v příběhu o Pilátu Pontském a Ježíši Kristu. Bavilo mě vykreslení postavy Satana, který zde není líčen pouze jako padouch- spíše jako vodič loutek… Žádná z postav nebyla černobílá a všechny měly v sobě lásku, sobeckost, lidskost... Každá si s sebou nesla svůj osud a bylo zde popsáno, co prožila…Filosofické myšlenky skvělé. Překlad je mistrovský.
Nádherné obrázky. Krásné a užitečné myšlenky. Pár jsem si jich i vypsala. Jsem ráda, že se mi tahle řekla bych že, ne úplně dětská kniha, dostala do rukou. Buddhista nejsem. Vybrala jsem si z knihy jen to, co mi sedlo.
Marek Eben je za všech okolnosti taktní a má smysl pro humor, který je mi hodně blízký. U krátkých a milých fejetonů jsem se nasmála opravdu požehnaně.
Knížku mi doporučily babička s mamkou. Občas jsem se zasmála. Styl vyprávění mi připadal podobně lehce ironický a humorný jako knihy naší Haliny Pawlowské. Postupem času mi začalo být líto Betty. Cítila jsem že, je ze způsobu života na farmě, jaký ji připravil manžel, trochu zklamaná. V knížce se vpodstatě nic neděje a je to takové příjemné klidné čtení.
Vladimír Neff píše o osudech postav velmi poutavě. Born a Váchovi mě tentokrát bavili víc než Martin Nedobyl. Popisy staré Prahy byly skvělé. Jen politické promluvy mě tolik nezaujaly. U této pentalogie potřebuji mít časové odstupy, protože mě některé postavy (například Hana) vyloženě iritují svou povýšeností. V seriálu, pokud se pamatuji dobře, byla Hana Bornová daleko snesitelnější. Náramně si užívám češtinu, kterou je dílo psáno.
U většiny povídek jsem se opravdu skvěle bavila. Humor pana Suchého je mi neskutečně blízký a jeho hrátky s češtinou jsou pro mne úžasným pohlazením po duši. Nejvíc jsem se smála snad u povídky nejveselejší pohřeb ale, příběhů u kterých jsem procvičila bránici bylo daleko víc. U pana Suchého opravdu platí a funguje jeho moudro: ,,Ten kdo se řechce, mračit se nechce, ten bude lehce s životem se prát!”
Jedna z nejkrásnějších českých básnických sbírek. Pamatuju si, že jsem některé básně uměla na základní škole zpaměti. Maminka vtáhne každého, kdo ji čte zpět do jeho dětských let. Během čtení jsem si říkala, že čas opravdu utíká jako bláznivý. Trochu se děsím jak mi bude, až si budu knížku znova číst ve stáří, když se mi chce nad verši plakat dojetím už teď.
Knížečku nám věnoval náš pan učitel biologie na rozloučenou. Nic jsem od ní neočekávala. Překvapila mě. Téma blbosti bylo podáno na pár stránkách hodně vtipně a ironicky. Některé věci byly ovšem veliká pravda. Fajn čtení na půl hodinky.
Bydlím v Moravskoslezském kraji mnoho míst která, Petr Bezruč popisuje znám. Básně jsem si opravdu užívala. Bála jsem se že, to bude proletářská poezie a možná tam ty prvky jsou třeba báseň Ostrava. Pochybuju ovšem, že tohle autor zamýšlel. Líbil se mi jazyk díla a hlavně popis krajiny. Pobavil mě i slovníček nářečí, který jsem vpodstatě nepotřebovala. Spoustu pojmů doma používáme.
(SPOILER) Opravdu hodně mě bavila psychologie hlavního hrdiny a Dostojevského styl psaní. Líbily se mi Raskolnikovovy duševní monology i jeho proměna po spáchání zločinu. Bylo zajímavé sledovat co udělá vražda s člověkem, který není až tak zlý a chladnokrevný. Svého činu začne Raskolnikov litovat a různě ho omlouvat. Vytlačuje ze své mysli vraždu lichvářčiny sestry Lizaverty, která se na místě činu objevuje náhodou. Aby si mohl obhájit že, vlastně nic špatného neudělal…u knížky je nad čím přemýšlet a vzbuzuje spoustu různých otázek k velmi kvalitní diskuzi.
Nádherná básnická sbírka. Užívala jsem si jazyk. Překlady veršů do češtiny mi připadaly opravdu mistrovské. Některé básně ve mně vyvolávaly melancholii jiné mě zahřály u srdce.
Z povídek některých autorů mně doslova běhal mráz po zádech. Obzvláště Dům na úbočí a Princezna domova byly hodně silné. V knize se sešli opravdu mimořádně píšící současní autoři. Mám velmi ráda třeba Miloše Urbana a jeho román Hastrman. Povídka, kterou měl v této knize, mě tolik neoslovila. Mám v plánu si určitě jednou přečíst i některé dílo od Aleny Mornštajnové. Hodně mne zaujala.
Takovéto romány nečtu často. Jsem na vážkách, které z postav mi byly sympatické. Nejspíše žádná, jelikož se ani jedna nezachovala morálně správně. Jsem moc ráda za takový konec a rozuzlení příběhu. Bylo hodně reálné. Bez tohoto ukončení by to totiž byla jen obyčejná červená knihovna.